PŘÍLOHA V FÁZE A ZÁSADY POSOUZENÍ RIZIK UZPŮSOBENÉHO PRO KONKRÉTNÍ LOKALITU

1.   

Charakterizace kontaminace vyžaduje identifikaci povahy kontaminujících látek (např. těžkých kovů, organických kontaminujících látek atd.) přítomných na lokalitě a určení jejich zdroje, koncentrace, chemické formy a distribuce v půdě, mateční hornině a podzemní vodě. Přítomnost a koncentrace kontaminujících látek v různých médiích se v případě podezření na přenos kontaminujících látek zjišťuje odběrem vzorků a průzkumem na dané lokalitě i mimo ni. Vzorky kontaminujících látek souvisejících s potenciálně kontaminujícími činnostmi se odebírají v relevantních médiích na základě environmentálního kontextu a fyzikálně-chemických vlastností kontaminujících látek, které ovlivňují jejich chování v životním prostředí. Je nutné vzít v úvahu přirozené a antropogenní pozaďové úrovně.

2.   

Posouzení expozice vyžaduje určení cest, jimiž se kontaminující látky v půdě mohou dostat k receptorům. Expoziční cesty mohou zahrnovat vdechování, požití, kontakt s kůží, vstřebávání rostlinami, migraci do podzemních vod nebo jiné. Koncentrace kontaminujících látek v expozičních médiích se kombinují s parametry expozice (např. četnost a doba trvání expozice, míra požití půdy atd.) a charakteristikami receptorů, jako jsou věk, pohlaví a zdravotní stav, a slouží k odhadu denní dávky expozice. Vazby mezi zdrojem, cestou a receptorem jsou shrnuty v grafickém, schematickém a zjednodušeném znázornění (tzv. „koncepční model lokality“). Expozici lze posoudit přímou analýzou v místě expozice nebo modelováním přenosu kontaminující látky do expozičního média.

3.   

Posouzení toxicity nebo nebezpečnosti zahrnuje hodnocení potenciálních nepříznivých účinků kontaminujících látek na lidské zdraví a životní prostředí, a to na základě dávky a doby trvání expozice. Posouzení toxicity nebo nebezpečnosti zohledňuje vlastní toxicitu kontaminujících látek a citlivost různých exponovaných receptorů (lidí a ekosystémů), jako jsou zvířata, mikroorganismy, rostliny, děti, těhotné ženy, starší osoby atd. Toxikologické informace se používají k odhadu referenčních dávek nebo koncentrací, které se používají k charakterizaci rizik.

4.   

Charakterizace rizik vyžaduje integraci informací z předchozích kroků s cílem odhadnout rozsah a pravděpodobnost nepříznivých účinků kontaminované lokality na lidské zdraví a životní prostředí, včetně migrace kontaminace do jiných složek životního prostředí. Charakterizace rizik pomáhá posoudit a prioritizovat potřebu opatření pro snížení rizik a sanačních opatření a zajistit, aby byl stav půdy slučitelný se stávajícím a plánovaným využíváním půdy. Může také pomoci definovat pro danou lokalitu cíle sanace půdy nebo nakládání s ní, např. dosáhnout maximálních přijatelných limitů nebo hodnot screeningu pro konkrétní lokalitu založených na riziku. Posuzování rizik zahrnuje velký počet hypotéz a nejistot. Je proto nezbytné tyto hypotézy a nejistoty vyhodnotit, aby bylo možné plně pochopit význam dosažených výsledků a přijmout informovaná rozhodnutí.