4.3.1 Možnosti provádění strategie

Úvěrové instituce by měly zvážit, zda do strategie pro nevýkonné expozice nezačlenit kombinace strategií a možností, aby dosáhly svých cílů v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu. S cílem úspěšně realizovat strategii pro nevýkonné expozice by úvěrové instituce měly pro různá portfolia a za různých podmínek zvážit alespoň tyto možnosti provádění, které se vzájemně nevylučují:

• a) strategie držení/úlev: vhodná vymáhací strategie a možnosti úlev. Varianta strategie držení je silně spojena s operačním modelem úvěrové instituce, s odbornými znalostmi v oblasti hodnocení úlev a dlužníků, s provozními kapacitami v oblasti řízení nevýkonných expozic a se zásadami pro outsourcing obsluhy a odepisování;
• b) aktivní snižování portfolia: prodej, sekuritizace nebo odpisy v případě nevýkonných expozic, které jsou považovány za nedobytné. Tato možnost je silně vázána na přiměřenost znehodnocení, ocenění kolaterálu, kvalitu údajů o expozici a poptávku investorů v oblasti nevýkonných expozic;
• c) změna druhu expozice nebo kolaterálu, včetně realizace zástavy, výměny dluhopisů za akcie, výměny dluhopisů za aktiva nebo náhrady kolaterálu;
• d) právní možnosti: včetně úpadkového řízení nebo mimosoudních řešení.

Úvěrové instituce by měly stanovit střednědobé a dlouhodobé strategické možnosti pro snížení nevýkonných expozic, které nemusí být dosažitelné okamžitě, například v důsledku nedostatečné okamžité poptávky investorů v oblasti nevýkonných expozic, což se ve střednědobém až dlouhodobém horizontu může změnit. Proto může být nutné, aby operační plán takové změny umožňoval a byl na ně připraven, například zkvalitněním údajů

• o nevýkonných expozicích, aby byly připraveny na budoucí transakce investorů.

Pokud úvěrová instituce dospěje k závěru, že žádná z výše uvedených možností nepovede u určitých portfolií nebo jednotlivých expozic k dostatečnému snížení nevýkonných expozic ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, mělo by se to jasně odrazit ve včasném přístupu ke znehodnocování a odepisování.

Úvěrové instituce, které se chtějí angažovat ve složitých procesech, jako jsou převody rizik u nevýkonných expozic a sekuritizační transakce, by měly provádět důkladnou analýzu rizik a mít zavedené odpovídající postupy pro kontrolu rizik¹¹ .

¹¹ Jak je v případě sekuritizace vyžadováno podle čl. 82 odst. 1 směrnice 2013/36/EU.