5.1 Řízení a rozhodování

Zastřešující strategie úvěrové instituce a její provádění by mělo zahrnovat strategii a operační plán pro nevýkonné expozice, které by tudíž měl stanovovat, schvalovat a přezkoumávat vedoucí orgán. Vedoucí orgán by měl zejména:

• a) každoročně schvalovat a pravidelně přezkoumávat strategii a operační plán pro nevýkonné expozice v souladu s celkovou strategií v oblasti rizik;
• b) dohlížet na provádění strategie pro nevýkonné expozice;
• c) stanovit kvantitativní a kvalitativní cíle v oblasti řízení a pobídky pro řešení nevýkonných expozic;
• d) čtvrtletně sledovat pokrok dosažený ve srovnání s cíli stanovenými v rámci strategie a operačního plánu pro nevýkonné expozice;
• e) vymezit vhodné postupy pro schvalování způsobu řešení nevýkonných expozic (u velkých nevýkonných expozic by to mělo zahrnovat schválení vedoucím orgánem);
• f) schvalovat zásady (včetně zásad uvedených v příloze 4) a postupy týkající se nevýkonných expozic, nejméně jednou ročně je přezkoumat a provádět všechny nezbytné změny, přičemž je třeba zajistit, aby tyto zásady a postupy byly pro zaměstnance zcela srozumitelné;
• g) zajistit dostatečné vnitřní kontroly postupů řízení nevýkonných expozic se zvláštním důrazem na činnosti související s klasifikací nevýkonných expozic, jejich znehodnocením, odpisy, oceněním kolaterálu a udržitelností poskytnutých úlev;
• h) mít dostatečné vědomosti, zkušenosti a odborné znalosti v oblasti řízení nevýkonných expozic.

V souladu s článkem 76 směrnice 2013/36/EU by vedoucí orgán a vrcholné vedení měly vyčlenit určitou část svých kapacit a věnovat dostatek času záležitostem souvisejícím s řešením nevýkonných expozic, a to úměrně rizikům spojeným s nevýkonnými expozicemi v rámci úvěrové instituce. Úvěrové instituce by měly stanovit a zdokumentovat jasně definované, efektivní a jednotné rozhodovací postupy, které budou mít vždy zajištěnou druhou linii ochrany.