5.3 Kontrolní rámec

Vedoucí orgán by měl být odpovědný za stanovení a sledování přiměřenosti a účinnosti vnitřního kontrolního rámce. Zejména by měly být zavedeny účinné a efektivní postupy vnitřní kontroly pro rámec řešení nevýkonných expozic, aby bylo zajištěno plné sladění strategie a operačního plánu pro nevýkonné expozice na jedné straně a celkové obchodní strategie úvěrové instituce, včetně strategie a operačního plánu pro nevýkonné expozice, a rizikovému apetitu na straně druhé.

Útvary vnitřní kontroly by měly pravidelně předkládat vedoucímu orgánu písemné zprávy

• o řízení nevýkonných expozic poukazující na hlavní zjištěné nedostatky. Tyto zprávy by měly u každého nově určeného závažného nedostatku uvádět příslušná související rizika, posouzení dopadů, doporučení a nápravná opatření, která mají být přijata. V případě potřeby by vedoucí útvarů vnitřní kontroly měli mít možnost přístupu k vedoucímu orgánu v kontrolní funkci a podávat mu zprávy, aby mohli poukázat na možné problémy a případně ho upozornit, pokud se konkrétní vývoj bude týkat instituce nebo ji může ovlivnit. To by nemělo bránit vedoucím útvarů vnitřní kontroly ve vykazování i v rámci běžných hierarchických vztahů.

Vedoucí orgán by měl včas a účinně řešit zjištění útvarů vnitřní kontroly a požadovat příslušná nápravná opatření. Měl by být zaveden formální návazný postup pro řešení těchto zjištění a přijatá nápravná opatření.

Rámec vnitřní kontroly by měl zahrnovat všechny tři linie obrany v souladu s Obecnými pokyny orgánu EBA k vnitřnímu systému správy a řízení²⁴ . Jednotlivým zapojeným útvarům by měly být přiděleny úkoly, které by měly být jasně zdokumentovány, aby nevznikaly neřešené nebo duplicitně řešené otázky. Klíčové výsledky činností druhé a třetí linie a klíčové výsledky stanovených zmírňujících opatření i dosažený pokrok v těchto otázkách by měly být pravidelně hlášeny vedoucímu orgánu.

²⁴ Obecné pokyny k vnitřnímu systému správy a řízení podle směrnice 2013/36/EU (EBA/GL/2017/11).

Při provádění kontrolního rámce by měly větší a složitější úvěrové instituce uplatňovat všechny tři linie ochrany, přičemž druhá linie ochrany se nemusí týkat konkrétně nevýkonných expozic a může ji provádět útvar (kontroly) úvěrového rizika.

Menší a méně složité úvěrové instituce (např. úvěrové instituce zařazené do 3. nebo 4. kategorie v rámci procesu přezkumu a vyhodnocení) nemusí při provádění kontrolního rámce nutně mít tři plnohodnotné linie ochrany přímo pro oblast nevýkonných expozic, ale musí zajistit, aby byl dostatečně omezen případný střet zájmů.

5.3.1 První linie ochranných kontrol

5.3.2 Druhá linie ochranných kontrol

5.3.3 Třetí linie ochranných kontrol