4. Obecná ustanovení

Podle čl. 108 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 smějí instituce, které uplatňují přístup IRB za použití vlastních odhadů LGD v souladu s čl. 143 odst. 2 uvedeného nařízení, uznávat snižování úvěrového rizika v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 3 uvedeného nařízení. Instituce mohou uznávat snižování úvěrového rizika v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 4 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jsou tyto požadavky uvedené v části třetí hlavě II kapitole 3 uvedeného nařízení a v souladu s těmito obecnými pokyny.

Pro účely čl. 181 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 se odkazem na pojem „kolaterál“ rozumí každé majetkové zajištění úvěrového rizika, které není majetkovým zajištěním úvěrového rizika podle čl. 166 odst. 2 a 3 tohoto nařízení. Patří sem zejména majetkové zajištění úvěrového rizika jiné než rámcová dohoda o započtení nebo rozvahové započtení. Vlivy snižování úvěrového rizika v případě rámcových dohod o započtení a rozvahového započtení jsou reflektovány v hodnotě expozice. Proto pro příslušné druhy expozic v případech, kdy získaly svolení používat vlastní odhady LGD, mohou instituce uznávat majetkové zajištění úvěrového rizika podle čl. 181 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013, pouze pokud toto zajištění ještě nebylo uznáno v hodnotě expozice pro případy uvedené v článku 166 uvedeného nařízení, a v souladu s bodem 13 .

Vlivy snižování úvěrového rizika v případě rozvahového započtení by měly být uznávány v hodnotě expozice v souladu s čl. 166 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 a vlivy snižování úvěrového rizika u rámcových dohod o započtení by měly být uznávány v hodnotě expozice v souladu s čl. 166 odst. 2 uvedeného nařízení. Při uznávání vlivů u rozvahového započtení a rámcových dohod o započtení by měly instituce přihlížet ke všem požadavkům na tyto techniky uvedeným v části třetí hlavě II kapitole 4 nařízení (EU) č. 575/2013, včetně kritérií způsobilosti a metod uznávání vlivů snižování rizika při využití těchto nástrojů.

Pro ty druhy expozic, pro které získaly svolení používat vlastní odhady LGD, by instituce měly uznávat účinky osobního zajištění úvěrového rizika podle čl. 160 odst. 5, čl. 161 odst. 3, čl. 164 odst. 2 až 3 a článku 183 nařízení (EU) č. 575/2013.

Instituce mohou uznávat pojištění úvěru v souladu s bodem 14 , pokud související techniky snižování úvěrového rizika lze klasifikovat jako osobní zajištění úvěrového rizika podle definice v čl. 4 odst. 1 bodu 59 nařízení (EU) č. 575/2013. Zejména smějí instituce uznávat pojištění úvěru podle čl. 183 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 a čl. 183 odst. 2 nebo čl. 183 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 v závislosti na tom, zda pojištění úvěrů účinně fungují jako záruka, nebo jako úvěrový derivát.

Zacházení s ratingy třetích stran, prezentované v bodech 62 až 64 obecného pokynu EBA k odhadům PD a LGD, by i s přihlédnutím k definici snižování úvěrového rizika podle čl. 4 odst. 1 bodu 57 nařízení (EU) č. 575/2013 nemělo být považováno za metodu uznávání vlivů snižování úvěrového rizika a do oblasti působnosti těchto obecných pokynů nespadá. Konkrétně se vhodná záruka uvedená v bodu 62 písm. a) těchto obecných pokynů týká určitého druhu smluvní podpory poskytnuté třetí stranou dlužníkovi, a tudíž nepředstavuje techniku snižování úvěrového rizika používanou institucí ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodů 57 a 59 nařízení (EU) č. 575/2013.