5.2.2 Sladění s životním cyklem nevýkonných expozic

Měly by být zřízeny útvary pro vymáhání nevýkonných expozic, aby bylo zajištěno, že řešení nevýkonných expozic a způsob práce s dlužníky jsou přizpůsobeny jednotlivým fázím životního cyklu nevýkonných expozic¹⁶ . Úvěrové instituce by měly pro různé fáze životního cyklu nevýkonných expozic, a případně také pro různá portfolia, zřídit samostatné útvary pro vymáhání nevýkonných expozic. Všem příslušným fázím řešení problémových expozic by měla být věnována dostatečná pozornost a měli by pro ně být k dispozici dostatečně specializovaní zaměstnanci.

¹⁶ To zahrnuje rovněž aktiva, která nejsou klasifikována jako nevýkonné expozice – jako jsou nedoplatky v počátečním stadiu prodlení, expozice s úlevou a zabavená aktiva – a která hrají zásadní roli v procesu řešení problémových nevýkonných expozic.

Úvěrové instituce by měly zvážit následující fáze životního cyklu nevýkonných expozic a zohlednit přitom také specifika produktů a povahu prodlení:

• a) Nedoplatky v počátečním stadiu prodlení (až 90 dnů po splatnosti):¹⁷ během této fáze by se pozornost měla zaměřit na první aktivity ve vztahu k dlužníkovi zaměřené na včasné vymáhání dlužných částek a na shromažďování informací, které umožní podrobné posouzení situace dlužníka (např. finanční situace, stav úvěrové dokumentace, stav kolaterálu, úroveň spolupráce atd.). Druh expozice a kolaterálu by měl v konečném důsledku určit nejvhodnější strategii pro řešení problémových expozic, která může zahrnovat opatření ve formě úlev v krátkodobém horizontu, jež budou v případě potřeby poskytnuty (a to případně i během tohoto počátečního období), s cílem stabilizovat finanční situaci dlužníka, než bude stanovena vhodná strategie pro řešení problémových expozic. Kromě toho by úvěrová instituce měla případně hledat možnosti, jak vylepšit své postavení a zohlednit přitom práva a zájmy spotřebitelů (např. podepsáním nových úvěrových dokumentů, upřesněním poskytnutého kolaterálu, minimalizováním úniku hotovosti a přijetím dalšího kolaterálu, je - li k dispozici). Specializované zásady pro řešení splátek v prodlení by měly obsahovat pokyny k obecným postupům a odpovědnostem v oblasti řešení nevýkonných expozic, včetně rozhodných událostí pro předání.
• b) Nedoplatky v pozdním stadiu prodlení / úlevy: úvěrové instituce by v této fázi měly zavést a formalizovat ujednání s dlužníky o poskytnutí úlev. Ujednání o poskytnutí úlev by měla být zavedena pouze v případě, že je úvěrová instituce přesvědčena, že si dlužník může dovolit hradit splátky. Při posuzování, zda je možnost restrukturalizace reálná, by úvěrové instituce měly v příslušné míře brát v úvahu článek 28 směrnice 2014/17/EU¹⁸ a další právní ustanovení zaměřená na ochranu spotřebitelů. Vzhledem ke zvýšenému riziku by ujednání o poskytnutí úlev mělo být sledováno po dobu nejméně jednoho roku v souladu s prováděcím nařízením Komise (EU) č. 680/2014, než dojde k jeho případnému přeřazení z útvaru pro vymáhání nevýkonných expozic, pokud nebudou zaznamenány žádné další rozhodné události svědčící pro zařazení do nevýkonných expozic.
• c) Likvidace / vymáhání pohledávek / soudní řízení / realizace zástavy: pokud v důsledku finanční situace dlužníka nebo úrovně jeho spolupráce nebylo nalezeno žádné schůdné řešení formou úlev, měly by úvěrové instituce provést analýzu nákladů a přínosů různých možností likvidace, včetně soudních a mimosoudních postupů, a to i s ohledem na zájmy dlužníka. Na základě této analýzy by úvěrové instituce měly urychleně přistoupit ke zvolené možnosti likvidace podle odborného právního a obchodního posouzení likvidace. Úvěrové instituce, které ve velké míře využívají externí odborníky, by měly zajistit, aby byly zavedeny dostatečné vnitřní kontrolní mechanismy zaručující účelný a efektivní proces likvidace. V tomto ohledu je třeba věnovat zvláštní pozornost nevýkonným expozicím, které jsou do dané kategorie zařazeny již po delší dobu. Specializované zásady pro vymáhání pohledávek by měly zahrnovat pokyny k postupům likvidace.

¹⁷ Expozice, které pravděpodobně nebudou splaceny, by mohly v závislosti na své složitosti buď být součástí nedoplatků v počátečním stadiu prodlení, nebo spadat pod útvary pro vymáhání nevýkonných expozic.

¹⁸ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34).

Ohospodařování zabavených aktiv (nebo jiných aktiv vyplývajících z nevýkonných expozic): převzetí kolaterálu obvykle začíná poté, co se úvěrové instituci jinak nepodařilo inkasovat dlužné částky. Úvěrová instituce by měla mít zavedeny zásady, které popisují proces vymáhání zabavených aktiv a zahrnují zejména kroky spočívající v převzetí, ocenění kolaterálu a realizaci různých druhů kolaterálu vhodnými prostředky.