8.6. Referenční srovnávání a stanovování kvantitativních požadavků na likviditu a financování

Na podporu skóre přiměřenosti likvidity a financování a za účelem kalibrace specifických kvantitativních požadavků v případech, kdy to bude považováno za potenciálně nezbytné (např. u kteréhokoli z kvantitativních opatření uvedených v tabulce 18), by příslušné orgány měly považovat dohledové referenční hodnoty likvidity a financování za kvantitativní nástroje. Měly by rovněž sloužit jako obezřetná, konzistentní, transparentní a srovnatelná referenční hodnota při výpočtu a srovnávání specifických kvantitativních požadavků na likviditu institucí s podobnými modely podnikání a rizikovými profily. Při stanovování referenčních hodnot dohledu by příslušné orgány měly používat hodnocení rizik pro likviditu a financování v rámci dohledu a výsledky zátěžového testování likvidity prováděného v rámci dohledu.

Příslušné orgány by měly použít nejvhodnější referenční hodnotu pro model podnikání instituce a v případě potřeby uplatnit úsudek ohledně výsledku referenční hodnoty s cílem zohlednit faktory specifické pro daný model podnikání. Přihlížejí - li příslušné orgány při stanovování specifických požadavků na likviditu k referenčním hodnotám dohledu, pak by měly instituci vysvětlit důvody a obecné základní principy, ze kterých referenční hodnoty vycházejí.

Příslušné orgány by měly vyhodnotit vhodnost referenčních hodnot uplatňovaných u institucí a průběžně provádět jejich přezkum a aktualizaci s ohledem na zkušenosti s jejich používáním.

Zásadním zdrojem, ze kterého budou referenční hodnoty příslušných orgánů ke specifickým kvantitativním požadavkům na likviditu nebo financování vycházet, budou údaje získané při vykazování pro účely dohledu v souladu s článkem 415 nařízení (EU) č. 575/2013, a to

• o likviditě a o stabilním financování individuálně i na konsolidovaném základě a o doplňkových ukazatelích monitorování likvidity.

Níže jsou uvedeny vybrané příklady možných přístupů:

• a. Příklad 1: Instituce s počáteční rezervou v oblasti likvidity ve výši 1 200 milionů EUR. Kumulativní přítoky a kumulativní odtoky prostředků odhadované v zátěžových podmínkách jsou projektovány v časovém horizontu pěti měsíců. Během tohoto období

Výsledkem je, že za stanovených zátěžových podmínek by instituce dokázala přežít čtyři a půl měsíce, což je déle, než činí minimální doba přežití stanovená orgány dozoru (v tomto příkladu jsou to tři měsíce): Tabulka 19. Názorný příklad referenční hodnoty pro výpočet likvidity

v horizont Časový měsících Kumulativní prostředků odtok Kumulativní prostředků přítok kumulativní prostředků odtok Čistý Čistá – čistý likviditní prostředků) kumulativní pozice (rezerva odtok Likvidita v den dostupná 0 Obrázek 4: Názorný příklad stanovení specifického kvantitativního požadavku na likviditu

.

stanovení minimální doby přežití lze jako alternativní opatření, které rovněž řeší obavy orgánů dohledu, že rozdíl mezi přítokem a odtokem prostředků je nepřijatelně vysoký, použít stanovený strop pro odtok prostředků. V grafu uvedeném níže je mechanismus stanovení stropu pro odtok prostředků vyjádřen černou vodorovnou čárou. Instituce musí snížit odtok prostředků na úroveň pod uvedeným stropem. Strop může být stanoven pro

v podobě navýšení požadavku na výši rezerv.

Obrázek 5: Názorný příklad stanovení specifických kvantitativních požadavků

Nemají - li příslušné orgány vlastní referenční hodnotu pro kvantifikaci specifických kvantitativních požadavků na likviditu, mohou postup s referenční hodnotou uplatnit pomocí těchto kroků, zejména v případě rizika likvidity:

• a. provést srovnávací analýzu čistého odtoku finančních prostředků a způsobilých likvidních aktiv v zátěžových podmínkách v různých časových horizontech: do jednoho měsíce (včetně jednodenních), od jednoho měsíce do tří měsíců a od tří měsíců do jednoho roku; za tímto účelem by příslušné orgány měly naplánovat čistý odtok prostředků (hrubý odtok a přítok prostředků);
• b. vyrovnat kapacitu v různých časových pásmech podle splatnosti a s přihlédnutím k nepříznivým podmínkám (například obezřetné ocenění likvidních aktiv s použitím zátěžových předpokladů versus současné ocenění v běžných podmínkách a po snížení hodnoty) vytvořit přehled přítoků a odtoklů podle splatností za nepříznivých podmín ek pro nadcházející rok;
• c. odhadnout dobu přežití instituce na základě posouzení přehledu přítoků a odtoklů podle splatností za nepříznivých podmín ek ;
• d. stanovit požadovanou/dohledovou minimální dobu přežití s přihlédnutím k rizikovému profilu instituce a tržním a makroekonomickým podmínkám;
• e. je - li požadovaná/dohledová minimální doba přežití delší než současná doba přežití instituce, mohou příslušné orgány určit dodatečnou výši likvidních aktiv (dodatečné rezervy v oblasti likvidity), které musí instituce držet, aby prodloužila svoji dobu přežití na minimální požadovanou úroveň.

Vyjádření specifických kvantitativních požadavků na likviditu a financování

Aby příslušné orgány formulovaly specifické kvantitativní požadavky na likviditu, měly by použít jeden z těchto přístupů, pokud se za určitých okolností nepovažuje za vhodnější jiný přístup:

• a. Přístup č. 1 – požadovat ukazatel krytí likvidity vyšší, než je minimální regulatorní požadavek, a to v takové výši, aby se dostatečně zmírnily zjištěné nedostatky.
• b. Přístup č. 2 – požadovat minimální dobu přežití v délce, která dostatečným způsobem zmírní zjištěné nedostatky; dobu přežití lze buď nastavit přímo jako požadavek, nebo nepřímo nastavením stropu pro odtok prostředků v příslušných uvažovaných časových pásmech; příslušné orgány mohou požadovat různé druhy likvidních aktiv (např. aktiva způsobilá pro centrální banky) k pokrytí rizik, která nejsou (přiměřeně) krytá ukazatelem krytí likvidity.
• c. Přístup č. 3 – požadovat minimální celkovou výši likvidních aktiv nebo vyrovnávací kapacity, kterou lze vyjádřit jako minimální celkovou výši nebo jako minimální výši nad rámec platného minimálního regulatorního požadavku, a to ve výši, která dostatečným způsobem zmírní zjištěné nedostatky; příslušné orgány mohou stanovit požadavky ohledně složení likvidních aktiv včetně provozních požadavků (např. přímá převoditelnost na hotovost nebo uložení likvidních aktiv v centrální bance).

Aby příslušné orgány vhodně formulovaly specifické kvantitativní požadavky na stabilní financování, měly by použít jeden z těchto přístupů, pokud se za určitých okolností nepovažuje za vhodnější jiný přístup:

• a. Přístup č. 4 – požadovat vyšší hodnotu ukazatel e čistého stabilního financování, než je minimální regulatorní požadavek, a to v takové výši, aby se dostatečně zmírnily zjištěné nedostatky.
• b. Přístup č. 5 – požadovat minimální celkovou výši dostupného stabilního financování, buď jako minimální celkovou částku, nebo jako minimální částku převyšující platný minimální regulatorní požadavek, a to v takové výši, aby se dostatečně zmírnily zjištěné nedostatky.

Příslušné orgány by měly kvantitativní požadavky na likviditu nebo financování strukturovat tak, aby u institucí přinášely široce konzistentní obezřetnostní výsledky, přičemž je třeba přihlédnout k tomu, že se druhy požadavků mohou kvůli specifické situaci u jednotlivých institucí lišit. Kromě kvantifikace by struktura měla rovněž uvádět očekávané složení a povahu požadavku. Ve všech případech by měla uvádět požadavek dohledu a platné požadavky podle směrnice 2013/36/EU. Likviditní rezervy a vyrovnávací kapacita instituce držené na základě požadavků dohledu by měly být instituci k dispozici k případnému použití za nepříznivé situace.

Příslušné orgány by měly zajistit, aby je instituce neprodleně informovala, pokud požadavky nesplňuje nebo neočekává, že je v krátkodobém horizontu splní. K oznámení by měl být přiložen plán vypracovaný danou institucí, který zajistí včasné obnovení soulad u s požadavky. Příslušné orgány by měly vyhodnotit proveditelnost plánu a přijmout odpovídající dohledová opatření v případě, že plán není považován za proveditelný. Je - li plán považován za proveditelný, příslušné orgány by měly: určit na základě situace dané instituce případná nezbytná přechodná dohledová opatření; monitorovat plnění plánu na obnovení souladu a pozorně sledovat likviditní pozici instituce a v případě potřeby požadovat, aby instituce podávala zprávy častěji.

Nehledě na výše uvedené mohou příslušné orgány stanovit rovněž kvalitativní požadavky v podobě omezení/stropů/limitů, pokud jde o nesoulad, koncentrace, ochotu podstupovat riziko, kvantitativní omezení při vydávání zajištěných úvěrů atd. v souladu s kritérii uvedenými v hlavě 9 obecných pokynů.

Níže jsou uvedeny vybrané příklady různých přístupů ke struktuře specifických kvantitativních požadavků na likviditu:

< 30 dnů 31 – 90 dnů rezerva v oblasti likvidity