4.2 Stanovení, výpočet a přidělování kapitálu

Při hodnocení výše, druhů a rozdělování vnitřně stanoveného kapitálu podle článku 73 směrnice 2013/36/EU by měly instituce vycházet z podílu IRRBB na celkovém odhadu vnitřně stanoveného kapitálu podle výstupů interních systémů měření instituce a s ohledem na klíčové předpoklady a limity rizik. Celková výše kapitálu by měla být přiměřená jak skutečně změřené míře rizika instituce (včetně IRRBB), tak i její ochotě podstupovat rizika, a měla by být řádně zdokumentována v její zprávě o interním postupu pro hodnocení kapitálové přiměřenosti (zpráva ICAAP).

Instituce by měly prokázat, že je jejich vnitřně stanovený kapitál přiměřený úrovni IRRBB a že zohledňuje dopad možných změn ekonomické hodnoty instituce a změn budoucího zisku vyplývajících ze změn úrokových sazeb na vnitřní kapitál. Instituce nemusí svůj vnitřně stanovený kapitál započítávat dvakrát tj. pro dopad změn do ukazatel EV a současně do ukazatel budoucího zisku .

Ve své analýze ICAAP týkající se výše vnitřně stanoveného kapitálu požadovaného pro IRRBB by instituce měly zvážit:

• (a) vnitřně stanovený kapitál držený z důvodu možného rizika pro ekonomickou hodnotu v důsledku nepříznivých pohybů úrokových sazeb, a
• (b) potřeby vnitřně stanoveného kapitálu vyplývající z dopadu změn sazeb na budoucí schopnost dosahovat zisk a z toho plynoucích dopadů na výši vnitřních kapitálových rezerv.

Instituce by se neměly spoléhat jen na hodnocení kapitálové přiměřenosti pro IRRBB orgány dohledu nebo na výsledek dohledového testu odlehlých hodnot (viz oddíl 4.5.), ale měly by vypracovat a používat vlastní metodiky pro přidělování kapitálu na základě jejich ochoty podstupovat rizika, úrovně rizik a řízení rizik. Při stanovování příslušné výše kapitálu by měly instituce zvážit jak výši, tak kvalitu potřebného kapitálu.

Hodnocení kapitálové přiměřenosti pro IRRBB by mělo zohlednit:

• (a) velikost a dobu platnosti vnitřních limitů expozic vůči IRRBB, a zda je těchto limitů dosaženo v okamžiku výpočtu kapitálu,
• (b) očekávané náklady na zajištění otevřených pozic, které instituce drží proto, aby získala výhodu z budoucí úrovně úrokových sazeb, kterou očekává,
• (c) citlivost vnitřní míry IRRBB na klíčové nebo nedokonalé modelovací předpoklady,
• (d) dopad šokových a zátěžových scénářů na pozice oceněné s využitím různých referenčních úrokových sazeb (bazické riziko),
• (e) dopad na ekonomickou hodnotu a zisk (včetně zahrnutí dopadů vlivu přecenění portfolia vykazovaného v reálné hodnotě do ostatního úplného výsledku hospodaření (FVOCI)) ve vzájemně se nekompenzujících pozicích v různých měnách,
• (f) dopad nerealizovaných ztrát a nerealizovaných zisků,
• (g) rozdělení kapitálu podle rizika na právnické osoby zahrnuté do obezřetnostního konsolidačního celku skupiny, a to dodatečně k přiměřenosti celkového kapitálu na konsolidovaném základě,
• (h) faktory podkladového rizika a
• (i) okolnosti, za kterých se riziko může projevit.

Výsledek kapitálové přiměřenosti pro IRRBB by měl být zohledněn v ICAAP instituce a převeden do hodnocení kapitálu souvisejícího s liniemi podnikání.

Pro kalibraci výše vnitřně stanoveného kapitálu, který má být držen pro účely IRRBB, by instituce měly používat systémy měření a řadu úrokových šokových a zátěžových scénářů přizpůsobených rizikovému profilu dané instituce za účelem kvantifikace potenciální míry jakýchkoli dopadů IRRBB za nepříznivých podmínek.

Instituce, které využívají model ekonomického kapitálu, by měly zajistit, aby přidělování vnitřně stanoveného kapitálu pro účely IRRBB bylo řádně zohledněno v celkovém přidělování ekonomického kapitálu a aby byly zdokumentovány veškeré předpoklady diverzifikace a ověřena jejich spolehlivost i stabilita pomocí historických údajů příslušných pro jednotlivé instituce a trhy, na kterých vykonávají svou činnost. Náklady na ekonomický kapitál mohou být přiděleny zpět do obchodních jednotek a produktů, aby bylo zajištěno, že osoby odpovědné za jejich řízení plně porozumí plné výši nákladů na tyto příslušné obchodní jednotky nebo produkty.

Při posuzování toho, zda by měl být přidělen vnitřně stanovený kapitál z pohledu IRRBB vůči zisku, by instituce měly vzít v úvahu:

• (a) relativní význam čistého úrokového výnosu k celkovému čistému výnosu, a tudíž dopad významných meziročních změn čistých úrokových výnosů,
• (b) skutečnou výši čistého úrokového výnosu, kterého lze dosáhnout v různých scénářích (tj. zda jsou marže dostatečně široké na to, aby absorbovaly volatilitu úrokových pozic a změny nákladů na závazky),
• (c) možnost zaznamenat ztrát při zátěžových podmínkách nebo v důsledku dlouhotrvajících změn tržního prostředí, například je - li nutné uzavírat pozice zamýšlené jako dlouhodobé investice ke stabilizaci zisku,
• (d) relativní význam nástrojů citlivých na úrokové sazby (včetně úrokových derivátů) investičního portfolia s potenciálními dopady uvedenými buď ve výkazu zisku a ztráty nebo přímo ve vlastním kapitálu (např. prostřednictvím ostatního úplného výsledku hospodaření) a
• (e) kolísání čistých úrokových výnosů, sílu a stabilitu toků výnosů a výši příjmů, které instituce musí vytvářet pro zajištění běžné obchodní činnosti. Instituce s vysokou úrovní IRRBB, u nichž by za reálných tržních scénářů mohla nastat ztráta, omezení běžně rozdělovaných dividend nebo omezení obchodních činností, by si měly zajistit dostatečný kapitál proti nepříznivému dopadu těchto scénářů.

Instituce by měly zvážit úpravy interních manažerských rezerv v rámci vnitřně stanoveného kapitálu, naznačují - li výsledky jejich zátěžového testování v rámci zátěžových scénářů možnost snížení zisku (a tudíž snížení schopnosti tvorby kapitálu).