4. Kritéria jednoduchosti

Pro účely čl. 20 odst. 1 nařízení (EU) 2017/2402 a na podporu důvěry třetích stran, včetně třetích stran ověřujících soulad s kritérii pro jednoduché, transparentní a st andardizované sekuritizace v souladu s článkem 28 uvedeného nařízení, a příslušných orgánů splňujících požadavky v něm uvedené, by jim měla být poskytnuta:

• a) potvrzení skutečného prodeje nebo potvrzení, že postoupení nebo převod podle použitelného vnitrostátního rámce odděluje podkladové expozice od prodávajícího, jeho věřitelů a likvidátorů, a to i v případě platební neschopnosti prodávajícího, se stejným právním účinkem, kterého by bylo dosaženo u skutečného prodeje;
• b) potvrzení vykonatelnosti skutečného prodeje, postoupení nebo převodu se stejným právním účinkem uvedeným v písmenu a) vůči prodávajícímu nebo jakékoli jiné třetí straně podle použitelného vnitrostátního právního rámce;
• c) hodnocení rizik spojených se zpětným vymáháním a rizik spojených s recharakterizací.

Potvrzení aspektů uvedených v odstavci 10 by mělo být dosaženo poskytnutím právního posudku kvalifikovaného externího právního poradce, s výjimkou případů opakovaných emisí v samostatných sekuritizačních strukturách nebo hlavních svěřenských fondech, které používají stejný právní mechanismus pro převod, včetně případů, kdy je právní rámec stejný.

Právní posudek uvedený v odstavci 11 by měl být přístupný a zpřístupněn každé příslušné třetí straně ověřující soulad s kritérii pro jednoduché, transparentní a standardizované sekuritizace v souladu s článkem 28 nařízení (EU) 2017/2402 a všem relevantním příslušným orgánům zmíněným v článku 29 uvedeného nařízení.

Závažné zhoršení úvěrové kvality prodávajícího

Pro účely čl. 20 odst. 5 nařízení (EU) 2017/2402 by transakční dokumentace měla určit s ohledem na rozhodnou událost „závažného zhoršení úvěrové kvality prodávajícího“ prahové hodnoty úvěrové kvality, které jsou objektivně zjistitelné a které souvisí s finančním zdravím prodávajícího. Platební neschopnost prodávajícího

Pro účely čl. 20 odst. 5 nařízení (EU) 2017/2402 by rozhodná událost „platební neschopnosti prodávajícího“ měla zahrnovat přinejmenším události právní platební neschopnosti ve smyslu vnitrostátních právních rámců.

4.2 Kritéria způsobilosti pro podkladové expozice, aktivní správa portfolia (čl. 20 odst. 7)

Aktivní správa portfolia

Pro účely čl. 20 odst. 7 nařízení (EU) 2017/2402 by aktivní správou portfolia měla být chápána správa portfolia, pro niž platí jedna z těchto možností:

• a) správa portfolia činí výkonnost sekuritizace závislou jak na výkonnosti podkladových expozic, tak na výkonnosti správy portfolia sekuritizace, čímž se investorovi brání v modelování úvěrového rizika podkladových expozic bez ohledu na strategii správce portfolia, pokud jde o správu portfolia;
• b) správa portfolia je prováděna pro spekulativní účely s cílem dosáhnout lepší výkonnosti, vyššího výnosu, celkové finanční návratnosti nebo jiné čistě finanční nebo hospodářské výhody.

Mezi techniky správy portfolia, které by se neměly považovat za aktivní správu portfolia, patří:

• a) substituce nebo zpětná koupě podkladových expozic v důsledku rozporu s prohlášeními nebo zárukami;
• b) substituce nebo zp ětná koupě podkladových expozic, které jsou předmětem regulačního sporu nebo vyšetřování, s cílem usnadnit řešení sporu nebo ukončení vyšetřování;
• c) doplnění podkladových expozic přidáním podkladových expozic jako náhrady za umořené expozice nebo expozice, u nichž došlo k selhání, během revolvingového období;
• d) pořízení nových podkladových expozic během úvodní fáze k vyrovnání hodnoty podkladových expozic s hodnotou sekuritizačních závazků;
• e) zpětná koupě podkladových expozic v souvislosti s uplatněním opcí na zpětný odkup v souladu s čl. 244 odst. 3 písm. g) nařízení (EU) 2017/2401;
• f) zpětná koupě expozic, u nichž došlo k selhání, aby se usnadnil proces zpětného získání a likvidace těchto expozic;
• g) zpětná koupě podkladových expozic v rámci povinnosti zpětné koupě v souladu s čl. 20 odst. 13 nařízení (EU) 2017/2402. Jasná kritéria způsobilosti

Pro účely čl. 20 odst. 7 nařízení (EU) 2017/2402 by měla být kritéria považována za „jasná“, pokud o tom, zda jsou dodržována, může rozhodnout soud nebo tribunál na základě práv ních nebo skutkových okolností či na základě obou uvedených zásad.

Kritéria způsobilosti, která je třeba splnit pro expozice převedené na sekuritizační jednotku po uzavření transakce

Pro účely čl. 20 odst. 7 nařízení (EU) 2017/2402 by se „splněním kritérií způsobilosti uplatňovaných na původní podkladové expozice“ měla rozumět kritéria způsobilosti, která jsou v souladu s některou z těchto vlastností:

• a) pokud jde o běžné sekuritizace, nejsou méně přísná než kritéria způsobilosti uplatňovaná na původní podkladové expozice při uzavírání transakce;
• b) pokud jde o sekuritizace, kterými se emituje vícero sérií cenných papírů včetně hlavních svěřenských fondů, nejsou méně přísná než kritéria způsobilosti použitá u původních podkladových expozic při poslední emisi, takže se kritéria způsobilosti mohou u jednotlivých uzavírání lišit, ve smyslu dohody stran sekuritizace a v souladu s transakční dokumentací.

Kritéria způsobilosti, která se uplatní u podkladových expozic v souladu s odstavcem 18, by měla být uvedena v transakční dokumentaci a měla by odkazovat na kritéria způsobilosti používaná na úrovni expozic.

4.3 Homogenita, závazky týkající se podkladových expozic, pravidelné platební toky, nepřevoditelné cenné papíry (čl. 20 odst. 8)

Smluvně závazné a vymahatelné dluhy

Pro účely čl. 20 odst. 8 nařízení (EU) 2017/2402 by měly být „dluhy, které jsou smluvně závazné a vymahatelné, s právem plného postihu dlužníků, a případně ručitelů“, chápány tak, že se vztahují ke všem závazkům obsaženým ve smluvní specifikaci podkladových expozic, jež jsou důležité pro investory, protože ovlivňují jakékoli závazky dlužníka a případně ručitele, týkající se plateb nebo zajištění.

Expozice s pravidelnými platebními toky

Pro účely čl. 20 odst. 8 nařízení (EU) 2017/2402 by expozice s definovanými pravidelnými platebními toky měly zahrnovat:

• a) expozice splatné v jedné splátce v případě revolvingové sekuritizace, jak je uvedeno v čl. 20 odst. 12 nařízení (EU) 2017/2402;
• b) expozice související s úvěr y z kreditních karet;
• c) expozice se splátkami tvořenými úroky, jejichž jistina je splacena v době splatnosti, včetně hypotečních úvěrů, u nichž se platí pouze úroky;
• d) expozice se splátkami tvořenými úroky a splacením části jistiny, pokud je splněna některá z těchto podmínek:
• i) zbývající jistina je uhrazena v době splatnosti;
• ii) splácení jistiny závisí na prodeji aktiv zajišťujících expozici v souladu s čl. 20 odst. 13 nařízení (EU) 2017/2402 a odstavci 48 až 50 ;
• e) expozice s dočasnými platebními prázdninami podle smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a věřite lem.

4.4 Standardy pro upisování, odborné znalosti původce (čl. 20 odst. 10)

Podobné expozice

Pro účely čl. 20 odst. 10 nařízení (EU) 2017/2402 by se expozice měly považovat za podobné, pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

• a) expozice patří do jedné z těchto kategorií aktiv uvedených v nařízení v přenesené pravomoci upřesňujícím, které podkladové expozice jsou považovány za homogenní v souladu s čl. 20 odst. 8 a čl. 24 odst. 15 nařízení (EU) 2017/2402:
• i) úvěry na obytné nemovitosti zajištěné jedním nebo více zástavními právy na nemovitosti určené k bydlení nebo úvěry na obytné nemovitosti plně zaručené způsobilým poskytovatelem zajištění, přičemž se musí jednat o jednoho z poskytovatelů zajištění, kteří jsou uvedeni v čl. 201 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013, a tento poskytovatel zajištění splňuje podmínky pro stupeň úvěrové kvality 2 nebo vyšší, jak je stanoveno v části třetí hlavě II kapitole 2 uvedeného nařízení;
• ii) úvěry na komerční nemovitosti zajištěné jedním nebo více zástavními právy na komerční nemovitosti nebo jiné komerční prostory;
• iii) úvěrové facility poskytnuté fyzickým osobám pro účely osobní a rodinné spotřeby a spotřeby domácností;
• iv) půjčky a leasingy na automobily;
• v) pohledávky z kreditních karet;
• vi) obchodní pohledávky;
• b) expozice v rámci kategorie aktiv úvěrových facilit poskytovaných mikropodnikům, malým a středním podnikům a jiným typům podniků a korporací, včetně půjček a leasingů, jak je uvedeno v čl. 2 písm. d) nařízení v přenesené pravomoci upřesňujícím, které podkladové expozice se považují za homogenní v souladu s čl. 20 odst. 8 a čl. 24 odst. 15 nařízení (EU) 2017/2402, jako podkladové expozice některých typů dlužníků;
• c) pokud nepatří do žádné z kategorií aktiv uvedených v písmenech a) a b) tohoto odstavce a podle nařízení v přenesené pravomoci upřesňujícím, které podkladové expozice se považují za homogenní pro účely čl. 20 odst. 8 a čl. 24 odst. 15 nařízení (EU) 2017/2402, sdílejí podkladové expozice podobné charakteristiky s ohledem na typ dlužníka, pořadí práv ze zajištění, druh nemovitosti ne bo jurisdikci.

Žádné méně přísné standardy pro upisování

Pro účely čl. 20 odst. 10 nařízení (EU) 2017/2402 by se standardy pro upisování, které se uplatňují na sekuritizované expozice, měly porovnat se standardy pro upisování uplatňovanými u podobných expozic v době vzniku sekuritizovaných expozic.

Ke splnění tohoto požadavku by nemělo být požadováno, aby původce nebo původní věřitel drželi podobné expozice ve své rozvaze v době výběru sekuritizovaných expozic nebo v přesném čase jejich sekuritizace, ani by nemělo být požadováno, aby podobné expozice ve skutečnosti vznikaly v době vzniku sekuritizovaných expozic.

Zveřejnění podstatných změn oproti předchozím standardům pro upisování

Pro účely čl. 20 odst. 10 nařízení (EU) 2017/2402 by měly být podstatné změny standardů pro upisování, které musí být plně zveřejněny, chápány jako takové podstatné změny standardů pro upisování, které se uplatňují na expozice převedené na sekuritizační jednotku nebo postoupené této jednotce po uzavření sekuritizace v souvislosti se správou portfolia, jak je uvedeno v odstavcích 15 a 16.

Změny těchto standardů pro upisování by se měly považovat za podstatné, pokud se týkají některých z těchto typů změn standardů pro upisování:

• a) změny, které mají vliv na podobnost standardů pro upisování, které jsou dále specifikovány v nařízení v přenesené pravomoci upřesňujícím, které podkladové expozice jsou považovány za homogenní v souladu s čl. 20 odst. 8 a čl. 2 4 odst. 15 nařízení (EU) 2017/2402;
• b) změny, které podstatně ovlivňují celkové úvěrové riziko nebo očekávanou průměrnou výkonnost portfolia podkladových expozic, aniž by vedly k podstatně odlišnému přístupu k hodnocení úvěrového rizika spojeného s podkladovými expozicemi.

Zveřejnění všech změn standardů pro upisování by mělo zahrnovat vysvětlení účelu takových změn.

Pokud jde o obchodní pohledávky, které nevznikly ve formě úvěru, měl by být odkaz na standardy pro upisování uvedený v čl. 20 odst. 10 chápán tak, že se vztahuje na úvěrové standardy, které prodávající uplatňuje na krátkodobý úvěr, obecně typu, který vede ke vzniku sekuritizovaných expozic a který je pro jeho zákazníky navržen v souvislosti s prodejem jeho produktů a služeb.

Úvěry na obytné nemovitosti

Pro účely čl. 20 odst. 10 nařízení (EU) 2017/2402 by seskupení podkladových expozic nemělo zahrnovat úvěry na obytné nemovitosti, které byly nabízeny a uzavřeny s tím, že žadateli

• o úvěr nebo zprostředkovatelům bylo dáno najevo, že poskytnuté infor mace nemusí být věřitelem ověřeny.

Úvěry na obytné nemovitosti, které byly uzavřeny, ale nikoli nabízeny s tím, že žadateli nebo zprostředkovatelům úvěru bylo dáno najevo, že poskytnuté informace nemusí být věřitelem ověřeny, nebo že se to dozví po sjednání úvěru, nejsou do tohoto požadavku zahrnuty.

Pro účely čl. 20 odst. 10 nařízení (EU) 2017/2402 by se za poskytnuté „informace“ měly považovat pouze relevantní informace. Relevantnost informací by měla být založena na tom, zda se jedná o relevantní metriku upisování, jako jsou informace považované za relevantní pro posouzení úvěruschopnosti dlužníka, posuzování přístupu ke kolaterálu a pro snížení rizika podvodu.

Za relevantní informaci pro obecné hypoteční úvěry na obytné nemovitosti, které nevytvářejí příjem, se obvykle považuje příjem, a relevantní informací pro hypoteční úvěry na obytné nemovitosti, které vytvářejí příjem, by obvykle měl být příjem z pronájmu. Informace, které nejsou užitečné jako metrika upisování, například čísla mobilních telefonů, by za relevantní informace považovány být neměly.

Rovnocenné požadavky v třetích zemích

Pro účely čl. 20 odst. 10 nařízení (EU) 2017/2402 by posouzení úvěruschopnosti dlužníků ve třetích zemích mělo být případně založeno na těchto zásadách stanovených ve směrnicích 2008/48/ES a 2014/17/ES:

• a) před uzavřením úvěrové smlouvy posuzuje věřitel úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací získaných případně od dlužníka a v případě potřeby na základě vyhledávání v příslušné databázi;
• b) pokud se smluvní strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, měl by věřitel finanční informace týkající se dlužníka, jež má k dispozici, aktualizovat a měl by také posoudit úvěruschopnost dlužníka před jakýmkoli výrazným zvýšením celkové výše úvěru;
• c) věřitel by měl před uzavřením úvěrové smlouvy provést důkladné posouzení úvěruschopnosti dlužníka, přičemž by měl náležitě přihlédnout k faktorům důležitým pro ověření pravděpodobnosti, že dlužník své závazky z úvěrové smlouvy splatí;
• d) postupy a inform ace, na nichž je posouzení založeno, by měly být zdokumentovány a uchovávány;
• e) při posuzování úvěruschopnosti by se nemělo spoléhat převážně na to, že hodnota nemovitosti určené k bydlení převyšuje výši úvěru, nebo na předpoklad, že její hodnota vzroste, ne ní- li účelem úvěrové smlouvy výstavba nebo rekonstrukce nemovitosti určené k bydlení;
• f) věřitel by v případě, že je uzavřena úvěrová smlouva, neměl mít možnost od úvěrové smlouvy odstoupit nebo ji změnit v neprospěch dlužníka z toho důvodu, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno nesprávně;
• g) věřitel by měl poskytnout úvěr dlužníkovi pouze tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že závazky z úvěrové smlouvy budou pravděpodobně splaceny tak, jak smlouva požaduje;
• h) po uzavření smlouvy o úvěru by před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru měla být úvěruschopnost dlužníka znovu posouzena na základě aktuálních informací, nebyl- li tento dodatečný úvěr předpokládán a zahrnut v původním posouzení úvěruschopnosti.

Kritéria pro stanovení odborných znalostí původce nebo původního věřitele

Pro účely stanovení, zda původce nebo původní věřitel má odborné znalosti v oblasti vytváření expozic podobné povahy, jako jsou sekuritizované expozice, v souladu s čl. 20 odst. 10 nařízení (EU) 2017/2402, by se měly použít oba tyto faktory:

• a) členové vedoucího orgánu původce nebo původního věřitele a vedoucí pracovníci, kteří nejsou členy vedoucího orgánu, odpovědní za řízení vytváření expozic podobné povahy, jako jsou sekuritizované expozice, by měli mít nálež ité znalosti a dovednosti, pokud jde o vytváření expozic podobné povahy, jako jsou sekuritizované expozice;
• b) je třeba vzít v úvahu tyto zásady kvality odborných znalostí:
• i) úloha a povinnosti členů vedoucího orgánu a vedoucích pracovníků a požadované schopnosti by měly být odpovídající;
• ii) zkušenosti členů vedoucího orgánu a vedoucích pracovníků, které získali na předchozích pozicích, vzdělání a odborná příprava by měly být dostatečné;
• iii) členové vedoucího orgánu a vedoucí pracovníci by měli být náležitě zapojeni do řízení funkce vytváření expozic;
• iv) v případě subjektu, který je regulován v rámci obezřetnostního dohledu, by měla být regulační oprávnění nebo povolení, která jsou v držení daného subjektu, považována za relevantní pro vytváření expozic podobné povahy, jako jsou sekuritizované expozice.

Mělo by se mít za to, že původce nebo původní věřitel má požadované odborné znalosti, pokud nastane některá z těchto situací:

• a) činnost subjektu nebo konsolidované skupiny, k níž subjekt patří, pro účely účetnictví nebo obe zřetnostního dohledu, zahrnuje vytváření expozic podobných sekuritizovaným expozicím, a to po dobu nejméně pěti let;
• b) v případech, kdy není splněn požadavek uvedený v písmenu a), by se mělo mít za to, že původce nebo původní věřitel má požadované odborné znalosti, pokud splňuje obě tyto podmínky:
• i) nejméně dva členové vedoucího orgánu mají příslušnou odbornou praxi s vytvářením expozic podobných sekuritizovaným expozicím, a to po dobu nejméně pěti let a na osobní úrovni;
• ii) vedoucí pracovníci, kteří nejsou členy vedoucího orgánu a jsou odpovědní za řízení postupů subjektu v souvislosti s vytvářením expozic podobných sekuritizovaným expozicím, mají příslušnou odbornou praxi s vytvářením expozic podobné povahy, jako jsou sekuritizované expozice, a to po dobu nejméně pěti let a na osobní úrovni.

Pro účely prokázání počtu let odborné praxe by příslušné odborné znalosti měly být zveřejňovány dostatečně podrobně a v souladu s příslušnými požadavky na důvěrnost, aby investoři mohli plnit své povinnosti podle čl. 5 odst. 3 písm. c) nařízení (EU) 2017/2402.

4.5 Žádné expozice v selhání ani expozice vůči rizikovým dlužníkům nebo ručitelům (čl. 20 odst. 11)

Expozice v selhání

Pro účely čl. 20 odst. 11 prvního pododstavce nařízení (EU) 2017/2402 by expozice v selhání měly být vykládány ve smyslu čl. 178 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013, jak je dále upřesněno v nařízení v přenesené pravomoci o limitu podstatnosti úvěrového závazku po splatnosti vypracovaném v souladu s článkem 178 uvedeného nařízení a v obecných pokynech orgánu EBA k používání definice selhání vypracovaných v souladu s čl. 178 odst. 7 uvedeného nařízení.

Pokud původce nebo původní věřitel není institucí, a tudíž se na něj nevztahuje nařízení (EU) č. 575/2013, měl by původce nebo původní věřitel dodržet obecný pokyn uvedený v předchozím odstavci, v rozsahu, v jakém se takové uplatňování nepovažuje za nepřiměřenou zátěž. V takovém případě by měl původce nebo původní věřitel uplatňovat zavedené postupy a informace získané od dlužníků v době vzniku expozic, informace získané od původce v průběhu jeho obsluhy expozic nebo v průběhu jeho řízení rizik nebo informace sdělené původci třetí stranou.

Expozice vůči rizikovému dlužníkovi nebo ručiteli

Pro účely čl. 20 odst. 11 nařízení (EU) 2017/2402 by okolnosti uvedené v písm enech a) až c) uvedeného odstavce měly být chápány jako definice rizikovosti z úvěrového hlediska . Jiné možné okolnosti týkající se rizikovosti z úvěrového hlediska , které nejsou zahrnuty v písmenech a) až c), by měly být považovány za vyloučené z tohoto p ožadavku.

Zákaz výběru a převodu podkladových expozic „vůči rizikovému dlužníkovi nebo ručiteli“, jak je uvedeno v čl. 20 odst. 11 nařízení (EU) 2017/2402, na sekuritizační jednotku by měl být chápán jako požadavek, že by v době výběru měla existovat možno st uplatnit u plné výše sekuritizované expozice postih vůči alespoň jedné protistraně, která není rizikovou, bez ohledu na to, zda je tato strana dlužníkem, nebo ručitelem. Podkladové expozice by proto neměly zahrnovat:

• a) expozice vůči rizikovému dlužníkovi, jestliže neexistuje ručitel pro plnou výši sekuritizované expozice;
• b) expozice vůči rizikovému dlužníkovi, jehož ručitel je z úvěrového hlediska rizikový.

Nejlepší vědomí původce nebo původního věřitele

Pro účely čl. 20 odst. 11 nařízení (EU) 2017/2402 by měla být podmínka „nejlepšího vědomí“ považována za splněnou na základě informací získaných pouze v rámci těchto kombinací zdrojů a okolností:

• a) dlužníci v době vzniku expozic;
• b) původce v průběhu jeho obsluhy expozic nebo v průběhu jeho řízení rizik;
• c) sdělení původci třetí stranou;
• d) veřejně dostupné informace nebo informace o jakýchkoli záznamech v jednom nebo více rejstřících osob s nepříznivou úvěrovou historií v době vzniku podkladové expozice, a to pouze v rozsahu, v jakém již byly tyto informace zohledněny v souvislosti s písmeny a), b) a c) a v souladu s platnými požadavky regulace a dohledu, a to i s ohledem na řádná kritéria pro poskytování úvěrů uvedenými v článku 9 nařízení (EU) 2017/2402. Na obchodní pohledávky, které nemají v době vzniku formu úvěru, se vztahuje výjimka. V jejich případě nemusí být kritéria pro poskytování úvěrů splněna.

Expozice vůči rizikovým dlužníkům nebo ručitelům, u nichž proběhla restrukturalizace dluhů

Pro účely čl. 20 odst. 11 písm. a) nařízení (EU) 2017/2402 je třeba požadavek, aby expozice vůči rizikovým dlužníkům nebo ručitelům, u nichž proběhla restrukturalizace dluhů s ohledem na jejich nevýkonné expozice, byly vyloučeny, chápat tak, že se týká jak restrukturalizovaných expozic příslušného dlužníka nebo ručitele, tak jeho expozic, které nebyly předmětem restrukturalizace. Pro účely tohoto článku by neměly restrukturované expozice, které splňují podmínky bodů i) a ii) uvedeného článku, vést k tomu, že se dlužník nebo ručitel stanou rizikovými z úvěrového hlediska.

Úvěrový rejstřík

Požadavek uvedený v čl. 20 odst. 11 písm. b) nařízení (EU) 2017/2402 by měl být omezen na expozice vůči dlužníkům a ručitelům, u kterých jsou v době vzniku podkladové expozice splněny oba tyto požadavky:

• a) dlužník nebo ručitel v úvěrovém rejstříku výslovně figuruje jako subjekt s nepříznivou úvěrovou historií v důsledku nepříznivého statusu nebo nepříznivých informací uložených v úvěrovém rejstříku;
• b) dlužník nebo věřitel je v úvěrovém rejstříku z důvodů, které jsou relevantní pro účely hodnocení úvěrové ho rizika.

Riziko, že nebudou uhrazeny smluvně stanovené splátky, je podstatně vyšší než u srovnatelných expozic

Pro účely čl. 20 odst. 11 písm. c) nařízení (EU) 2017/2402 by se nemělo předpokládat, že expozice mají „rating nebo úvěrové ohodnocení, z něhož vyplývá, že riziko, že nebudou uhrazeny smluvně stanovené splátky, je podstatně vyšší než u srovnatelných expozic v držení původce, které nejsou sekuritizovány“, pokud platí tyto podmínky:

• a) nejdůležitější faktory pro stanovení očekávané výkonnosti podkladových expozic jsou podobné;
• b) v důsledku podobnosti uvedené v písmenu a) se lze důvodně domnívat, že na základě údajů, jako je dosavadní výkonnost nebo příslušné modely, se za dobu životnosti transakce nebo za nejvýše čtyři roky, pokud je životnost transakce delší než čtyři roky, nebude jejich výkonnost významně lišit.

Požadavek uvedený v předchozím odstavci by měl být považován za splněný, pokud platí některá z těchto podmínek:

• a) podkladové expozice nezahrnují expozice, které jsou podle příslušných účetních zás ad klasifikovány jako pochybné, rizikové, nevýkonné nebo jako expozice s podobnými dopady;
• b) podkladové expozice nezahrnují expozice, jejichž úvěrová kvalita na základě ratingu nebo jiných prahových hodnot úvěrové kvality se podstatně liší od úvěrové kvality srovnatelných expozic, které původce získá v rámci svých standardních úvěrových operací a strategie v oblasti úvěrového rizika.

4.6 Uhrazena alespoň jedna splátka (čl. 20 odst. 12)

Oblast působnosti tohoto kritéria

Pro účely čl. 20 odst. 12 nařízení (EU) 2017/2402 by se další platby, pokud jde o expozici vůči určitému dlužníkovi, neměly považovat za rozhodnou událost pro nový požadavek „alespoň jedné splátky“ vzhledem k této expozici.

Alespoň jedna splátka

Pro účely čl. 20 odst. 12 nařízení (EU) 2017/2402 by platba uvedená v požadavku, podle kterého měla být v době převodu uhrazena „alespoň jedna splátka“, měla být platbou nájemného, jistiny nebo úroku nebo jiným druhem platby.

4.7 Žádná závislost především na prodeji aktiv (čl. 20 odst. 13)

Závislost především na prodeji aktiv

Pro účely čl. 20 odst. 13 nařízení (EU) 2017/2402 by transakce, v rámci kterých v době vzniku sekuritizace v případech umořování sekuritizace nebo během revolvingového období v případech revolvingové sekuritizace platí všechny následující podmínky, měly být považovány za transakce, které nejsou závislé především na prodeji aktiv zajišťujících podkladové expozice, a tedy jsou přípustné:

• a) smluvně stanovený nesplacený zůstatek jistiny v době splatnosti smluvních závazků u podkladových expozic, které závisí na prodeji aktiv zajišťujících dané podkladové expozice, pokud jde o splacení zůstatku jistiny, nepřesahoval 50 % celkové hodnoty původních expozic všech sekuritizovaných pozic sekuritizace;
• b) splatnosti podkladových expozic uvedených v písmenu a) nepodléhaly významným koncentracím a byly dostatečně rozvrženy na celou dobu životnosti transakce;
• c) souhrnná hodnota všech podkladových expozic uvedených v písmenu a) vůči jedinému dlužníkovi nepřesahovala 2 % souhrnné hodnoty všech podkladovýc h expozic v sekuritizaci.

V případě, že v sekuritizaci nejsou v době splatnosti smluvních závazků žádné podkladové expozice, které závisí na prodeji aktiv, pokud jde o splacení jejich nesplacené částky jistiny, neměly by se požadavky odstavce 48 uplatňovat.

Výjimka stanovená v čl. 20 odst. 13 druhém pododstavci nařízení (EU) 2017/2402

S ohledem na výjimku uvedenou v čl. 20 odst. 13 druhém pododstavci nařízení (EU) 2017/2402, pokud jde o vyplacení držitelů sekuritizovaných pozic, jejichž podkladové expozice jsou zajištěny aktivy, jejichž hodnota je zaručena nebo zcela vyvážena povinností zpětné koupě buď aktiv zajišťujících podkladové expozice, nebo samotných podkladových expozic jinou třetí stranou nebo třetími stranami, by prodávající nebo třetí strany měly splňovat obě tyto podmínky:

• a) nejsou v platební neschopnosti;
• b) není důvod se domnívat, že by subjekt nebyl schopen dostát svým závazkům v rámci záruky nebo zpětné koupě.