2.1. Přehled rámce procesu SREP

Příslušné orgány by měly mít komplexní rámec procesu SREP zahrnující následující složky, které by měly být pravidelně posuzovány s ohledem na seznam právních aktů zveřejňovaných samostatně na internetových stránkách orgánu EBA, podle nichž by mělo být hodn oceno dodržování předpisů ze strany instituce. Model zapojení v rámci SREP uvedený v oddíle 2.4 popisuje, jak lze tento rámec přizpůsobit různým institucím v souladu se zásadou proporcionality. Jedná se o tyto složky:

• a. zařazení instituce do kategorie podle oddílu 2.1.1;
• b. monitorování klíčových ukazatelů podle hlavy 3;
• c. analýza modelu podnikání podle hlavy 4;
• d. hodnocení vnitřní správy a řízení a kontrol v celé instituci podle hlavy 5;
• e. hodnocení rizik pro kapitál podle hlavy 6;
• f. hodnocení přiměřenosti kapitálu instituce podle hlavy 7;
• g. hodnocení rizik pro likviditu a financování a hodnocení likvidity a financování v rámci SREP podle hlavy 8;
• h. celkové hodnocení v rámci SREP (včetně uplatnění dohledových opatření a případně opatření včasného zásahu) a komunikace podle hlavy 9 a oddílu 2.1.2.

Příslušné orgány by měly proces SREP považovat za průběžný proces, který shrnuje výsledek všech činností dohledu a všechny dostupné zdroje informací do komplexního obezřetnostního dohledu nad institucí. Proces SREP by měl zahrnovat zohlednění těchto aspektů:

• a. výsledky předchozích hodnocení v rámci SREP, analýza modelu podnikání a průběžný dohled na dálku;
• b. účetní výkaznictví instituce, strategické plány, výkaznictví pro regulatorní účely (společné výkaznictví – COREP, účetní výkaznictví – FINREP a registr úvěrů, je -li k dispozici) a interní vykazování (např. informace pro vedení, podávání zpráv týkajících se kapitálu a likvidity, interní zprávy o rizicích);
• c. opatření instituce v rámci interních postupů pro hodnocení přiměřenosti kapitálu a likvidity a mechanismy plánování ozdravných postupů;
• d. kontroly na místě;
• e. hodnocení interních modelů;
• f. cílená hloubková analýza;
• g. horizontální tematické přezkumy;
• h. analýza zátěžového testování;
• i. výkazy vypracované třetími stranami (např. zprávy o auditu, zprávy analytiků akciových trhů / úvěrových analytiků);
• j. další relevantní odvětvové nebo makroekonomické studie či průzkumy.

2.1.1. Zařazení institucí do kategorií

Příslušné orgány by měly všechny instituce spadající do jejich působnosti v oblasti dohledu rozdělit do čtyř různých kategorií na základě velikosti, systémového významu, povahy, rozsahu a složitosti činností dotčených institucí a s ohledem na čl. 97 odst. 4 směrnice 2013/36/EU. Zařazení do kategorií by mělo odrážet vyhodnocení systémového rizika, které instituce představují pro finanční systém.

Pokud příslušné orgány v rámci skupiny subjektů zjistí, že se význam jednotlivých subjektů v rámci skupiny na základě prvků uvedených v odstavci 17 liší, mohou za účelem zohlednění těchto rozdílů uplatnit kategorizaci na individuální úrovni (např. přiřazením různých kategorií různým dceřiným podnikům skupiny a/nebo konsolidovanému subjektu).

Příslušné orgány by měly přezkoumávat zařazení svých institucí do kategorií, a to jak v pravidelných intervalech, tak i v návaznosti na události, které mohou ovlivnit míru rizikovosti modelů podnikání, či na významné podnikové operace, jako je rozsáhlý odprodej, fúze nebo nabytí či důležité strategické opatření.

Aby byla zajištěna minimální úroveň srovnatelnosti, měly by příslušné orgány vycházet z níže uvedených kategorií:

► Kategorie 1 – všechny instituce definované v čl. 4 odst. 1 bodě 146 nařízení (EU) č. 575/2013 jako „velké instituce“. Příslušné orgány mohou z důvodů proporcionality zařadit „velké instituce“ do kategorie 2 nebo kategorie 3, pokud se nejedná o instituce G - SVI. Přeřazení „velkých institucí“, které nejsou institucemi G - SVI, by mělo být provedeno v souladu s kvalitativními kritérii kategorie 2 a kategorie 3 uvedenými níže, s přihlédnutím k velikosti instituce, jejímu systémovému významu, povaze, rozsahu a složitosti jejích činností.

► Kategorie 2 – i) střední až velké instituce jiné než instituce spadající do kategorie 1, které nejsou „malými a nepříliš složitými institucemi“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 145 nařízení (EU) č. 575/2013 a které působí v několika liniích podnikání, včetně nebankovních činností, nebo vyvíjejí rozsáhlou přeshraniční činnost a nabízejí úvěrové a finanční produkty retailovým a podnikovým zákazníkům; ii) specializované instituce, které nejsou systémově významné, mají však významné tržní podíly ve svých liniích podnikání nebo v platebních systémech či na obchodních platformách / trzích s finančními nástroji; iii) instituce považované za důležité pro ekonomiku (např. z hlediska celkových aktiv vůči hrubému domácímu produktu) nebo pro bankovní sektor v konkrétním členském státě z důvodu své velikosti, činností nebo modelu podnikání (např. ústřední instituce institucionálního systému ochrany, ústřední protistrany, centrální depozitáři cenných papírů, centrální družstevní banky nebo centrální spořitelny). ► Kategorie 3 – i) malé až střední instituce jiné než instituce zařazené do kategorií 1 a 2, které nejsou „malými a nepříliš složitými institucemi“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 145 nařízení (EU) č. 575/2013 a působí v omezeném počtu linií podnikání nebo nevyvíjejí rozsáhlou přeshraniční činnost a nabízejí převážně úvěrové produkty retailovým, podnikovým a institucionálním zákazníkům s omezenou nabídkou finančních produktů; ii) specializované instituce s méně významnými tržními podíly ve svých liniích podnikán í nebo platebních systémech nebo na finančních burzách.

► Kategorie 4 – všechny instituce definované jako „malé a nepříliš složité instituce“ v čl. 4 odst. 1 bodu 145 nařízení (EU) č. 575/2013 a všechny ostatní malé a nepříliš složité instituce, které nespadají do kategorií 1 až 3 (např. s omezeným rozsahem činnosti a nevýznamnými tržními podíly ve svých liniích podnikání).

2.1.2. Průběžné hodnocení rizik, rámec pro eskalaci a dohledová opatření

Příslušné orgány by měly prostřednictvím svých činností dohledu průběžně hodnotit rizika, kterým instituce je nebo může být vystavena, v souladu s modelem zapojení v rámci SREP podle oddílu 2.4.

Příslušné orgány by měly zajistit, aby byly výsledky jejich hodnocení jasně zdokumentovány, a to se zaměřením na základní příčiny zjištěných nedostatků. Tyto výsledky by se měly odrazit ve skóre v rámci SREP přiděleném v souladu s těmito obecnými pokyny a měly by být podkladem pro následná dohledová opatření, která mohou příslušné orgány uplatnit, jak je uvedeno v článcích 102, 104 a 105 směrnice 2013/36/EU a ve vnitrostátních právních předpisech, pro uplatnění opatření včasného zásahu, jak je uvedeno v článku 27 směrnice 2014/59/EU, nebo pro jakoukoli kombinaci výše uvedených opatření.

V rámci průběžné ho výkonu dohledu by příslušné orgány měly provádět vhodné a včasné navazující kontrolní aktivity, které zajistí, že daná instituce účinně odstranila zjištěné nedostatky. V této souvislosti by příslušné orgány měly zavést obecný rámec pro eskalaci dohledových opatření na vysoké úrovni, který by napomáhal výběru nejvhodnějších opatření (jak kvantitativních, tak kvalitativních) k nápravě zjištěných nedostatků. Tím nejsou dotčeny pravomoci v oblasti dohledu stanovené v platném právním rámci ani možnost příslušných orgánů stanovit na základě konkrétních okolností a zjištěných nedostatků nejvhodnější opatření.

Rámec zmíněný v předchozím odstavci by měl zohledňovat následující dohledová opatření, která nemusí být nutně prováděna v přesně v uvedeném pořadí a jejichž rozsah lze podle potřeby rozšířit či omezit:

• a. navázání posíleného dialogu s danou institucí v oblasti dohledu, například uspořádáním schůzky s vedoucím orgánem nebo vyžádáním si sebehodnocení od dané instituce;
• b. sdělení ( právně nezávazných ) nápravných opatření očekávaných od instituce, jako jsou očekávání nebo doporučení v oblasti dohledu;
• c. požadavek, aby instituce přijala konkrétní nápravná opatření (právně závazná opatření), jako je stanovení kvalitativních kritérií, která musí instituce splnit, a/nebo stanovení či zvýšení dodatečného kapitálového požadavku dle Pilíře 2 či požadavků na likviditu;
• d. vymáhání splnění dohledových opatření k nápravě zjištěných nedostatků, jako jsou správní sankce, nápravná opatření nebo pokuty.

Při volbě dohledových opatření by příslušné orgány měly stanovit kompletní postup eskalace s přihlédnutím k dostupným informacím, povaze, velikosti a složitosti instituce a k nutnosti zajistit včasné odstranění zjištěných nedostatků. Při výběru by se mělo vycházet z následujících hledisek, jsou - li relevantní:

• a. zamýšlený výsledek, jehož mají tato opatření dosáhnout, a pokud je to možné, předpokládané lhůty, ve kterých má instituce tyto nedostatky odstranit;
• b. závažnost nedostatků a potenciální obezřetnostní dopad v případě, že by se tento problém neřešil (tj. zda je nutné tyto nedostatky řešit konkrétním opatřením), a zda již byly tyto nedostatky řešeny v jiných opatřeních nebo zda se jimi zabývala jiná opatření;
• c. prokázaná schopnost nebo úmysl instituce napravit nedostatky;
• d. zda by nebylo dosaženo stejného cíle prostřednictvím jiných opatření s menší administrativní zátěží a menším finančním dopadem na instituci;
• e. možnost, že zjištěná rizika a zranitelná místa mohou být korelované nebo se dále posilovat nebo obojí, což by opravňovalo využití přísnějších dohledová opatření;
• f. veškeré další faktory, které příslušné orgány považují za důležité.

Aniž je dotčena diskreční pravomoc příslušných orgánů při výběru nejvhodnějších opatření, měla by být všechna dostupná kvantitativní a kvalitativní opatření používána způsobem, který umožňuje co nejlépe řešit úroveň rizika a/nebo nedostatky. Při tom je třeba zohlednit povahu rizika (kvantitativní a/nebo kvalitativní), postup eskalace a skutečnost, že kvantitativní opatření by měla být uplatňována k nápravě nedostatků ve vnitřní správě a řízení, včetně systémů vnitřní kontroly, a dalších problémů v případech, kdy jiná dohledová opatření nebyla účinná nebo jsou považována za nedostatečná k nápravě zjištěných nedostatků v odpovída jícím časovém rámci⁷ .

⁷ v souladu s čl. 104a odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2013/36/2026 - 01 - 11).

Ustanovení této hlavy nejsou dotčena možností příslušných orgánů přijímat dohledová opatření, která jsou přímo propojena s výsledky výkonu dohledu (např. kontroly přímo na místě, hodnocení vhodnosti členů vedoucího orgánu a osob zastávajících klíčové funkce), pokud výsledky těchto činností vyžadují okamžité uplatnění dohledových opatření s cílem vyřešit závažné nedostatky.

2.1.3. Dialog s institucemi

Příslušné orgány by měly při výkonu svých činností dohledu vést dialog s institucemi.

Příslušné orgány by měly instituci sdělit výsledky hodnocení v rámci SREP v souladu s hlavou 9 a informovat instituci o veškerých opatřeních, která jsou nezbytná ke splnění dohledových opatření uplatněných na základě těchto zjištění.