23. Key criteria for determining the relevant liquidity horizon

Instituce by měly zdokumentovat kritéria používaná při určení relevantního horizontu likvidity pro pozici nebo soubor pozic. Zdokumentována a konzistentně pro všechny pozice uplatňována by měla být také metodika převedení těchto kritérií na stanovený horizont likvidity.

Likviditu pozice může naznačit široká škála kritérií založených na zkušenostech z minulosti, struktuře trhu a kvalitě či složitosti produktu. Instituce by měly určit škálu kritérií, která podle nich zásadně vymezují horizont likvidity jejich portfolií. Mezi tato kritéria patří:

• i. činnost na trhu vyjádřená jako počet a objem obchodů v rámci nástroje nebo jména či vyjádřená prostřednictvím velikostí historických rozpětí nákup/prodej;
• ii. struktura trhu, například počet a rozložení tvůrců trhu a tržních kotací;
• iii. velikost pozice (v poměru k průměrným obchodovaným objemům / celkové velikosti trhu);
• iv. investiční kvalita (např. úvěrový rating);
• v. geografické umístění emitenta;
• vi. doba splatnosti.

Nejméně jedno z kritérií uvažovaných při určování horizontu likvidity by mělo být přímo spojeno s koncentrovanou povahou pozic (například prostřednictvím velikosti pozice v poměru k velikosti trhu nebo průměrným obchodovaným objemům) vzhledem k tomu, že horizont likvidity bude podle očekávání větší u pozic, které jsou koncentrované, a bude tak odrážet delší období potřebné k likvidaci takových pozic.

Pozice by měly být systematicky posuzovány na základě vybraných kritérií a v souladu s tím by měly být přidělovány horizontům likvidity (s minimální úrovní v délce tří měsíců). Pokud jsou o pozici nebo souboru pozic k dispozici omezené údaje, instituce by měly být při určování relevantního horizontu likvidity konzervativní.

Přístup uplatňovaný při spojování kritéria s delším nebo kratším horizontem likvidity by měl být zdokumentován a měl by být podpořen historickými doklady včetně důkazů podložených zkušeností s likvidací podobných pozic během stresových období s cílem zajistit, aby v analýze nebyly omylem použity předpoklady, které se jeví jako teoreticky logické, avšak nejsou v praxi pravdivé, například nemusí být vždy pravda, že nižší úvěrový rating implikuje delší horizont likvidity, pokud pro daný typ pozic s nízkým ratingem existuje aktivní trh. Například při použití historických rozpětí nákup/prodej mohou instituce stanovit prahové hodnoty, které určují, do kterého horizontu likvidity bude pozice přidělena – výběr těchto prahových hodnot by měl být odůvodněn.