Hlava I – Oblast působnosti a obecné zásady

Oblast působnosti

Tyto obecné pokyny se vztahují na:

• a. instituce, které jsou původci a týkají se jich články 243 a 244 nařízení (EU) č. 575/2013,
• b. příslušné orgány.

Instituce, které jsou původci, by měly používat i) obecné požadavky stanovené v těchto obecných pokynech pro všechny transakce, u kterých se uplatňuje převod významného rizika podle článku 243 nebo 244 nařízení (EU) č. 575/2013, a ii) zvláštní požadavky stanovené v těchto obecných pokynech pro dosažení převodu významného rizika na třetí strany v souladu s čl. 243 odst. 4 nebo čl. 244 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013.

Příslušné orgány by měly tyto obecné pokyny používat v těchto situacích:

• a. při určování sekuritizačních transakcí, u kterých se úvěrové riziko nepovažuje za převedené, i když tyto transakce splňují jednu z podmínek podle čl. 243 odst. 2 nebo čl. 244 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013,
• b. při posuzování toho, zda instituce, která je původcem, plní obecné požadavky obecných pokynů u všech transakcí, pro něž uplatňuje převod významného rizika podle článku 243 nebo 244 nařízení (EU) č. 575/2013,
• c. při posuzování toho, zda instituce, která je původcem, plní požadavky podle čl. 243 odst. 4 a čl. 244 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013.

Kromě údajů, které jsou orgánu EBA poskytovány podle čl. 243 odst. 6 a čl. 244 odst. 6 nařízení (EU) č. 575/2013, by příslušné orgány měly orgánu EBA každoročně poskytovat údaje o transakcích přezkoumaných podle odst. 3 bodu 1 těchto obecných pokynů, a to pomocí šablony uvedené v příloze 1.

2. Obecné zásady

Splnění podmínek stanovených v čl. 243 odst. 2 písm. a) nebo b) nebo čl. 244 odst. 2 písm. a) nebo b) nařízení (EU) č. 575/2013 opravňuje instituci, která je původcem tradiční sekuritizace, aby příslušné sekuritizované expozice vyňala z výpočtu objemů rizikově vážených expozic a případně výše očekávaných ztrát, a opravňuje instituci, která je původcem syntetické sekuritizace, aby vypočítala objemy rizikově vážených expozic, případně výši očekávaných ztrát pro sekuritizované expozice v souladu s článkem 249 nařízení (EU) č. 575/2013, ledaže by příslušný orgán v jednotlivém případě rozhodl, že se významné úvěrové riziko nepovažuje za převedené na třetí strany, nebo by ve vztahu k dané sekuritizaci nebyla splněna kterákoli z podmínek podle čl. 243 odst. 5 nebo čl. 244 odst. 5 nařízení (EU) č. 575/2013.

Příslušné orgány by měly zajistit, aby existovaly postupy pro identifikaci sekuritizačních transakcí, které by bez ohledu na dodržení čl. 243 odst. 2 písm. a) nebo b) nebo čl. 244 odst. 2 písm. a) nebo b) nařízení (EU) č. 575/2013 měly být dále přezkoumány příslušným orgánem v souladu s hlavou III těchto obecných pokynů za účelem posouzení toho, zda bylo transakcí skutečně dosaženo souměřitelného převodu úvěrového rizika na třetí strany.

Podmínky pro dosažení převodu významného rizika na třetí strany by měly být plněny nepřetržitě.

Instituce, které jsou původci, by měly posuzovat závislost svých analýz transakcí, u nichž se uplatňuje převod významného rizika, na externích úvěrových hodnoceních, a vztah mezi těmito externími úvěrovými hodnoceními a interními úvěrovými hodnoceními.