9.1.3 Individuální ocenění nemovitého majetku a použití indexace

Úvěrové instituce by měly často, minimálně tak, jak je uvedeno v čl. 208 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, sledovat hodnotu kolaterálu ve formě nemovitého majetku.

Ke sledování hodnoty kolaterálu a identifikaci kolaterálů, které vyžadují přecenění, lze použít indexaci nebo podobné metody. Ty by měly být v souladu se zásadami instituce, přičemž by měl být splněn předpoklad, že kolaterál, který má být posuzován, umožňuje přesné posouzení těmito metodami.

Indexy používané k indexaci mohou být interní nebo externí, pokud:

• a) jsou pravidelně přezkoumávány, přičemž výsledky tohoto přezkumu jsou zdokumentovány a jsou běžně dostupné, a v dokumentu stanovujícím tyto zásady, který byl schválen vedoucím orgánem, je jasně definován cyklus přezkumu a požadavky na správu a řízení;
• b) jsou dostatečně podrobné, přičemž metodika je pro daný druh kolaterálu přiměřená a vhodná;
• c) vycházejí z dostatečných časových řad pozorovaných empirických důkazů ze skutečných transakcí s nemovitostmi.

Ocenění a přecenění kolaterálu ve formě nemovitostí by se mělo provádět individuálně a mělo by vycházet z konkrétní nemovitosti. Ocenění a přecenění kolaterálu ve formě nemovitostí by se nemělo provádět za použití statistického modelu jako jediného způsobu provedení přezkumu ocenění nemovitostí.

Příslušné orgány by měly stanovit společnou prahovou hodnotu pro individuální ocenění a přecenění kolaterálů použitých u nevýkonných expozic, jež provádí nezávislý odhadce. Tato prahová hodnota by se měla vztahovat na všechny úvěrové instituce v jurisdikci daného orgánu a měla by být zveřejněna.