4. Změny v obecných pokynech ke způsobilosti k řešení krize

Odstavec 5 obecných pokynů ke způsobilosti k řešení krize se mění takto:

„5. S ohledem na čl. 10 odst. 5 a čl. 11 odst. 1 směrnice (EU) 2014/59 tyto obecné pokyny⁴ vymezují opatření zaměřená na nástroje řešení, která by instituce, včetně subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 (dále jen „instituce“), a orgány příslušné k řešení krize měly přijmout, aby zlepšily způsobilost k řešení krize institucí, skupin a skupin řešících krizi, a to v kontextu posouzení způsobilosti k řešení krize prováděného orgány příslušnými k řešení krize podle článků 15 a 16 uvedené směrnice.“

⁴ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).

Odstavec 7 obecných pokynů ke způsobilosti k řešení krize se mění takto:

„7. Tyto obecné pokyny nejsou určeny institucím, jejichž plán řešení krize nebo plán řešení krize skupiny, k níž náleží, stanoví, že mají být likvidovány řádným způsobem v souladu s platným vnitrostátním právem. V případě změny strategie, zejména v případě přechodu od likvidace k řešení krize, se tyto obecné pokyny použijí nejpozději do tří let od schválení plánu řešení krize s novou strategií řešení krize, s výjimkou oddílu 4.6, který se použije nejpozději do jednoho roku od tohoto data.“

Odstavec 10 obecných pokynů ke způsobilosti k řešení krize se mění takto:

„10. V případě institucí, které jsou součástí skupiny, která podléhá dohledu na konsolidovaném základě podle článků 111 a 112 směrnice (EU) 2013/36, se tyto obecné pokyny použijí na úrovni každé skupiny řešící krizi a případně rovněž na individuální úrovni. Oddíly 4.6 a 4.7 se použijí také na úrovni přeshraničních dceřiných společností, které samy nejsou subjektem řešícím krizi, pokud minimální požadavek na vlastní kapitál a způsobilé závazky stanovený v článku 45f směrnice 2014/59/EU přesahuje částku dostatečnou k absorpci ztráty v souladu s čl. 45c odst. 2 prvním pododstavcem písm. a) uvedené směrnice.“

Název oddílu 3 obecných pokynů ke způsobilosti k řešení krize se mění takto:

„3. Prováděcí a přechodná ustanovení“

Za odstavec 13 obecných pokynů ke způsobilosti k řešení krize se doplňují nové odstavce 13a, 13b a 13c, které znějí:

„13a. Instituce by měly do 31. prosince 2024 předložit orgánům příslušným k řešení krize první zprávu o sebehodnocení uvedenou v odstavci 124.

13b. Odchylně od odstavce 132 by orgány příslušné k řešení krize měly do 31. prosince 2025 oznámit první program testování způsobilosti k řešení krize uvedený v odstavci 130.

13c. Instituce uvedené v odstavci 138 by měly do 31. prosince 2025 předložit orgánům příslušným k řešení krize první hlavní operační protokol uvedený v daném odstavci.“

Odst. 56 písm. e) se mění takto:

„e) podepisovat hlavní výstupy a zajistit vhodná ujednání o delegování v tomto ohledu jako součást příslušné vnitřní kontroly a mechanismu zajišťování (jako jsou šablony pro podávání zpráv při řešení krize a zpráva o sebehodnocení);“

Za oddíl 4.5 se do obecných pokynů vkládají nové oddíly 4.6, 4.7 a 4.8 s odstavci 124 až 129, 130 až 137 a 138 až 142, které znějí:

124. Instituce by měly alespoň jednou za dva roky vypracovat a předložit relevantnímu orgánu příslušnému k řešení krize zprávu, v níž samy posoudí, zda a do jaké míry splňují schopnosti stanovené v oddílech 4.1 až 4.5 a 4.8 těchto obecných pokynů, a v oddílech 4 a 5 obecných pokynů k převoditelnosti, které doplňují posouzení způsobilosti k řešení krize u strategií převodů (obecné pokyny k převoditelnosti)⁵ , přičemž zohlední jakoukoli případnou zpětnou vazbu obdrženou od orgánů během těchto dvou let, mimo jiné včetně těchto prvků:

• a. Úroveň splnění dané schopnosti (nízká, střední, vysoká, není relevantní);
• b. Popis způsobu, jakým je schopnost splněna, nebo proč není považována za relevantní podle písmene a);
• c. Posouzení nedostatků, pokud jde o schopnosti v oblasti způsobilosti k řešení krize, jak je stanoveno v těchto obecných pokynech a v pokynech instituce, a jak lze tyto nedostatky řešit a do kdy;
• d. Popis způsobu, jak je schopnost začleněna do běžného fungování (BAU);
• e. Popis způsobu, jak tato schopnost souvisí s plánováním ozdravných postupů instituce (např. zda kontinuita činnosti v rámci mechanismů k řešení krize rovněž podporuje možnosti ozdravných postupů, jako jsou odprodeje, nebo zda jsou ozdravné mechanismy využívány k podpoře řešení krize);
• f. Jakékoli provedené interní nebo externí posouzení toho, jak instituce tyto obecné pokyny uplatňuje, včetně zpráv interního nebo externího auditu, hodnocení externích konzultantů, zkušebního testování nebo přezkumů v rámci dohledu;
• g. Jakékoli další téma stanovené relevantním orgánem příslušným k řešení krize (např. poučení z nedávného hospodářského útlumu nebo události na trhu).

125. Ve shrnutí sebehodnocení uvedeném v bodě 124 by instituce měly:

• a. vyjasnit své chápání strategie řešení krize, jak ji určil orgán příslušný k řešení krize, a svou úlohu a úlohu orgánu (orgánů) při provádění této strategie;
• b. popsat svůj rámec testování a zajištění, který jim umožňuje zajistit jejich schopnost průběžně podporovat provádění strategie řešení krize;
• c. shrnout své sebehodnocení podle klíčových oblastí způsobilosti k řešení krize takto:
• i. Správa a řízení;
• ii. Kontinuita činnosti při řešení krize (OCIR) a přístup k FMI⁶ ;
• iii. Schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace;
• iv. Likvidita a financování při řešení krize;
• v. MIS⁷ ;
• vi. Komunikace;
• vii. Převoditelnost a restrukturalizace.

126. Instituce by měly orgánu příslušnému k řešení krize alespoň jednou za dva roky podávat zprávy. První zprávu je třeba předložit do 31. prosince 2024.

127. V souvislosti s přeshraničními skupinami řešícími krizi by zprávu o sebehodnocení měl buď oznámit subjekt řešící krizi orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny (nebo v případě strategie řešení krize řešení krize na více místech příslušnému orgánu příslušnému k řešení krize), nebo subjektem, který není subjektem řešícím krizi, místnímu orgánu příslušnému k řešení krize.

128. Při vypracování sebehodnocení subjektu, který není subjektem řešícím krizi, by mělo být vypracováno na základě strategie řešení krize na úrovni skupiny a v koordinaci se subjektem řešícím krizi.

129. Pro účely zprávy o sebehodnocení uvedené v odstavci 124 by instituce měly dodržovat formát stanovený jejich orgánem příslušným k řešení krize.

⁵ Obecné pokyny EBA/GL/2022/11 pro instituce a orgány příslušné k řešení krize, které doplňují posouzení způsobilosti k řešení krize u strategií převodů (obecné pokyny k převoditelnosti).

⁶ Infrastruktury finančního trhu.

⁷ Řídící informační systémy.

130. Orgány příslušné k řešení krize by s ohledem na zprávu o sebehodnocení uvedenou v oddíle 4.6 a zejména na prvky požadované podle bodu 124 písm. d – f) měly přijmout víceletý program testování způsobilosti k řešení krize pro instituce spadající do jejich působnosti. Program by měl zahrnovat všechny schopnosti uvedené v těchto obecných pokynech a v obecných pokynech orgánu EBA k převoditelnosti⁸ .

131. Měl by se vztahovat na období tří let (poslední dva roky jsou orientační), aby instituce mohly optimalizovat své úsilí v oblasti plánování řešení krize. Orgán příslušný k řešení krize by jej měl každoročně aktualizovat/potvrdit. Výsledek každoročního přezkumu by měl být institucím oznámen bez zbytečného odkladu. 132. Orgány příslušné k řešení krize by měly institucím poskytnout program testování způsobilosti k řešení krize uvedený v odstavci 130 a jeho každoroční aktualizace nebo potvrzení podle bodu 131, a to nejpozději společně se shrnutím plánu řešení krize a posouzením způsobilosti k řešení krize podle čl. 10 odst. 7 písm. a) směrnice 2014/59/EU.

133. S ohledem na demonstrativní seznam uvedený v příloze 4 by orgány příslušné k řešení krize měly v programu testování způsobilosti k řešení krize (uvedeném v bodě 130) stanovit škálu posouzení, testů, metodik, postupů a nástrojů, které hodlají použít k ověření přiměřenosti opatření zavedených institucemi na podporu provádění jejich strategie řešení krize.

134. Při zvažování výběru testovacích technik v rámci programu testování způsobilosti k řešení krize uvedeného v odstavci 130 by orgány příslušné k řešení krize měly uplatňovat přístup založený na riziku na základě rizikového profilu, velikosti a obchodního modelu institucí (např. kategorizace SREP⁹ ) a celkového skóre SREP¹⁰ a zohlednit toto:

• a. pokrok v oblasti způsobilosti k řešení krize / úrovně splnění schopností v oblasti způsobilosti k řešení krize uvedených v těchto obecných pokynech; a
• b. celková kvalita interní činnosti v oblasti zajištění způsobilosti k řešení krize doložená ve zprávě o sebehodnocení.

135. V kontextu přeshraničních skupin řešících krizi by měl být víceletý program testování způsobilosti k řešení krize projednán mezi orgány příslušnými k řešení na úrovni skupiny a orgány příslušnými k řešení problémů dceřiných podniků, na které se tyto obecné pokyny vztahují.

136. V případě přeshraničních skupin by víceletý program testování způsobilosti k řešení krize subjektů řešících krizi, včetně testů v jeho rámci, měl provádět buď orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi, nebo hostitelský orgán příslušný k řešení krize v koordinaci s orgánem příslušným k řešení krize subjektu řešícího krizi – na základě vzájemné dohody.

137. Orgány příslušné k řešení krize by měly s institucí a v případě přeshraniční skupiny alespoň se členy kolegia k řešení krize sdílet výsledky všech testů provedených v souladu s programem testování způsobilosti k řešení krize uvedeným v odstavci 130.

⁸ EBA/GL/2022/11.

⁹ „Kategorizací SREP“ se rozumí ukazatel systémového významu instituce na základě velikosti a složitosti instituce a rozsahu jejích činností. Viz také oddíl 2.1.1 revidovaných obecných pokynů orgánu EBA k procesu přezkumu a hodnocení (EBA/GL/2022/03).

¹⁰ Viz definice v revidovaných obecných pokynech orgánu EBA k procesu přezkumu a hodnocení (EBA/GL/2022/03), s. 21. „Celkovým skóre v rámci procesu přezkumu a hodnocení orgány dohledu“ se rozumí číselný ukazatel celkového rizika, pokud jde o životaschopnost instituce, vypočtený na základě celkového hodnocení v rámci procesu přezkumu a hodnocení orgány dohledu.

138. Mateřský podnik v Unii a subjekty příslušné k řešení krize skupiny řešící krizi, na které se buď vztahuje článek 92a, nebo článek 92b nařízení (EU) č. 575/2013, nebo jejichž celková aktiva na úrovni skupiny řešící krizi převyšují 100 miliard EUR, a subjekty určené příslušným orgánem příslušným k řešení krize, na které se nevztahuje článek 92a nařízení (EU) č. 575/2013 a které jsou součástí skupiny řešící krizi, jejichž celková aktiva jsou nižší než 100 miliard EUR, ale u kterých orgán příslušný k řešení krize vyhodnotil, že mohou v případě selhání podle čl. 45c odst. 6 směrnice 2014/59/EU představovat systémové riziko, by měly vypracovat hlavní operační protokol.

139. Hlavní operační protokol by měl být vyžadován od jiných institucí, než které jsou uvedeny v odstavci 138, pokud orgán příslušný k řešení krize usoudí, že je to odůvodněno složitostí organizace a následnou potřebou vysoké míry koordinace schopností v oblasti způsobilosti k řešení krize.

140. Hlavní operační protokol by měl¹¹ :

• a. definovat klíčové úlohy a povinnosti vrcholového vedení během příprav řešení krize a v jeho průběhu;
• b. vyjasnit skutečnosti a časové rámce, na základě nichž by mělo vedení přijímat rozhodnutí během příprav řešení krize a v jeho průběhu;
• c. vyjasnit spouštěcí mechanismy pro aktivaci dílčích operačních protokolů (operační protokol pro rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, operační protokol pro převod, pohotovostní plány pro přístup k infrastrukturám finančního trhu, komunikace);
• d. vyjasnit zdroj, lhůty a formát informačních zdrojů, které podpoří tato rozhodnutí správní rady;
• e. prokázat, jak se jednotlivé prvky provádění strategie řešení krize vzájemně ovlivňují, a zejména toto:

141. Instituce by měly své hlavní operační protokoly aktualizovat alespoň jednou ročně nebo po změně své právní nebo organizační struktury nebo po změně svých provozních nebo finančních podmínek, která by mohla mít podstatný vliv na hlavní operační protokol nebo by si vyžádala jeho změnu. Výsledek každoročního přezkumu by měl být bez zbytečného odkladu oznámen orgánům příslušným k řešení krize.

142. Za přílohu 3 obecných pokynů ke způsobilosti k řešení krize se vkládají nové přílohy 4 a 5, které znějí:

¹¹ Příloha 5 obsahuje obecný popis architektury hlavního operačního protokolu.