5.1. Transmisní kanály

Instituce by měly na základě pozorování a úsudku určit nejdůležitější transmisní kanály, jejichž prostřednictvím mohou environmentální rizika ovlivnit jejich expozice. Za tímto účelem by měly přijmout strukturovaný, náležitě zdokumentovaný a pravidelně pře zkoumávaný postup.

Instituce by měly určit spolehlivé datové zdroje, uplatňovat transparentní metodiky a jasně formulované předpoklady. V souladu s oddílem 4.2 obecných pokynů k řízení rizik ESG by instituce měly shromažďovat nezbytná data na základě svého posouzení významnosti.

K určení transmisních kanálů environmentálních rizik by instituce měly určit příslušné rizikové faktory, a to zohledněním rizik přechodu i fyzických rizik. V příloze je uveden neúplný seznam možných transmisních kanálů, a to jak mikroekonomických, tak makr oekonomických.

Instituce by měly posoudit, do jaké míry mohou být jejich protistrany nepřímo vystaveny environmentálním rizikům prostřednictvím svého hodnotového řetězce nebo prostřednictvím efektů přelévání na místní ekonomiku, počínaje největšími nebo nejkoncentrovanějšími protistranami. Pokud jsou tyto nepřímé dopady považovány za významné, měly by instituce zvážit jejich zohlednění v příslušných transmisních kanálech.

V závislosti na časovém horizontu analýzy by instituce měly uvážit možné faktory snižování nebo zvyšování rizika. Mezi tyto faktory patří:

• a. soukromé a veřejné pojistné krytí – při zohlednění stávajících a potenciálních budoucích mezer v pojistné ochraně;
• b. průběžné úsilí protistran a prospektivní strategie v souvislosti se zmírňováním změny klimatu a/nebo přizpůsobováním se těmto změnám (např. plány přechodu, jsou -li k dispozici), včetně rizik vyplývajících z možného selhání nebo zpoždění při účinném provádění takového přechodu/přizpůsobení, a
• c. příslušná místní nebo vládní adaptační opatření, přičemž je třeba dbát na to, aby se nespoléhaly na příliš optimistická vládní opatření nebo státem řízené programy finanční podpory.

Instituce by měly posoudit, jak se rizika přechodu a fyzická environmentální rizika šíří prostřednictvím příslušných transmisních kanálů a projevují se v zavedených kategoriích rizik, včetně:

• a. rizika obchodního modelu a strategického rizika (např. vyšší náklady na riziko a nižší ziskovost);
• b. úvěrového rizika (např. selhání protistran nebo vyšší pravděpodobnost selhání, dopad na hodnoty kolaterálu);
• c. tržního rizika (např. ztráta hodnoty finančních aktiv, zvýšená volatilita, rozšíření úvěrových rozpětí u některých aktiv);
• d. rizika likvidity (např. potíže s přístupem k financování nebo zpeněžením aktiv, zvýšené potřeby likvidity zákazníků), a
• e. operačního rizika (např. náhlé nebo postupné narušení procesů, včetně absence zaměstnanců a výpadků v oblasti informačních technologií).