10. Consistency with VaR methodology

Metodika stresového rizikového potenciálu by měla vycházet ze současné metodiky rizikového potenciálu, přičemž by měly být případně vyžadovány specifické techniky, aby bylo možné současný model rizikového potenciálu upravit na model, který bude generovat stresový rizikový potenciál. V modelu stresového rizikového potenciálu by se tudíž měl odrazit jakýkoli rizikový faktor vyskytující se v modelu rizikového potenciálu.

S ohledem na standardy používané u obou metrik a standardy stanovené směrnicí (např. hladina spolehlivosti ve výši 99 %) mohou instituce zvážit použití přepočtu prostřednictvím „druhé odmocniny času“ při stanovení desetidenní hodnoty stresového rizikového potenciálu. Vzhledem k některým známým omezením tohoto postupu by však součástí procesu validace interního modelu měla být analýza, která by prokázala, že předpoklady související s použitím pravidla „druhé odmocniny času“ jsou vhodné.

Zatímco model stresového rizikového potenciálu by měl sdílet některé ze současných standardů pro modely rizikového potenciálu, jiné standardy se mohou odchylovat z důvodu explicitních požadavků směrnice nebo metodických nesrovnalostí v souvislosti s koncepcí stresového rizikového potenciálu. Platí to zejména v těchto oblastech:

• i) Délka stresového období

Vzhledem k tomu, že délka stresového období musí být dvanáct měsíců, žádný krok, který by vedl ke zkrácení nebo prodloužení uvedeného stresového období na základě potřeby konzistence mezi rizikovým potenciálem a stresovým rizikovým potenciálem, by neměl být povolen.

• ii) Požadavek zpětného testování

Násobící koeficient m s použitý pro kapitálové požadavky by měl mít hodnotu minimálně 3 a v závislosti na výsledcích zpětného testování by měl být zvýšen

• o sčítanec mezi 0 a 1. Zpětné testování však není požadavek sám o sobě pro určení hodnoty stresového rizikového potenciálu.
• iii) Periodicita výpočtu stresového rizikového potenciálu Protože směrnice o kapitálových požadavcích stanovuje, že výpočet stresového rizikového potenciálu by se měl provádět nejméně jednou týdně, instituce si mohou zvolit, že jeho hodnotu budou počítat častěji, například denně, aby tento výpočet sladily s periodicitou rizikového potenciálu.

Pokud se instituce rozhodnou například pro výpočet stresového rizikového potenciálu jednou týdně, a za předpokladu, že jednodenní stresový rizikový potenciál je navýšen na deset dnů prostřednictvím „druhé odmocniny času“, bude pro každodenní výpočet kapitálových požadavků na základě interních modelů platit toto:

• a) Stejná hodnota stresového rizikového potenciálu by se použila po dobu pěti po sobě následujících pracovních dnů po provedení propočtu modelem stresového rizikového potenciálu.
• b) Při výpočtu průměru hodnot stresového rizikového potenciálu za období předcházejících šedesáti pracovních dnů by instituce měly při výpočtu tohoto průměru použít předchozích dvanáct hodnot stresového rizikového potenciálu.
• c) Instituce by měla být schopna prokázat, že v daný den týdne zvolený pro výpočet stresového rizikového potenciálu je její portfolio reprezentativní pro portfolio daného týdne a že vybrané portfolio nevede k systematickému podceňování hodnot stresového rizikového potenciálu při výpočtu jednou týdně. Například doklad, že rizikový potenciál není systematicky nižší v den týdne zvolený pro výpočet stresového rizikového potenciálu, by mohl být považován za postačující.

Standardy týkající se stresového rizikového potenciálu se mohou odchylovat od standardů pro rizikový potenciál ještě za jiných okolností, pokud by se objevily metodické nesrovnalosti mezi současným modelem rizikového potenciálu a modelem stresového rizikového potenciálu. Jeden z příkladů zahrnuje změny v metodice současného modelu rizikového potenciálu, které nelze převést do metodiky modelu stresového rizikového potenciálu, a použití lokálního oceňování (analýza citlivosti / zástupné indikátory) oproti plnému přeceňování, které je upřednostňováno u stresového rizikového potenciálu.

Obecně platí, že změny modelu rizikového potenciálu instituce nebo změny metodiky vázající se k tomuto modelu by se měly promítnout do změn modelu/metodiky, které se používají při výpočtu stresové rizikové hodnoty.

Za výjimečných okolností, pokud instituce může prokázat, že zdokonalení metodiky současného modelu rizikového potenciálu nemůže promítnout do stresové rizikové hodnoty, by měly být takové situace zdokumentovány a instituce by měla být schopna doložit, že dopad (například z hlediska rizikového potenciálu nebo kapitálových požadavků) vyplývající z uskutečněných zdokonalení v současném modelu rizikového potenciálu, která nejsou promítnuta do stresového rizikového potenciálu, je omezený.

Pokud se v rámci modelu rizikového potenciálu používají spíše citlivosti než plné přecenění, měla by dotčená instituce doložit, že tento přístup je pro stresový rizikový potenciál tam, kde se uplatňují větší šoky, stále vhodný. Přístup na základě citlivostí pro stresový rizikový potenciál může vyžadovat, aby byly zakalkulovány derivace vyššího řádu / konvexita.

S cílem zahrnout do rizikových faktorů rozsáhlejší šoky, které se objevují ve stresových scénářích, by měly být uplatňované stupnice přecenění nebo matice spotových hodnot / volatility přezkoumány a rozšířeny. Je vhodnější, aby se pro stresový rizikový potenciál s šoky uplatňovanými současně na všechny rizikové faktory používalo plné přecenění.

Z hlediska kalibrace podle tržních údajů není pro stresový rizikový potenciál považován za nutný proces eliminace trendu. Pokud byl v tržních údajích identifikován významný trend, je vhodnější použít protichůdné údaje než eliminaci trendu.

V následující tabulce jsou shrnuty hlavní výše popsané problémy, které se týkají míry konzistentnosti mezi metodickými aspekty současné metriky rizikového potenciálu a metriky stresového rizikového potenciálu.

Je mezi rizikovým potenciálem a stresovým rizikovým potenciálem vyžadována konzistence?