Hlava IV – Požadavky na instituce, které jsou původci

Instituce, které jsou původci, by měly příslušnému orgánu poskytnout veškeré vyžádané informace o sekuritizacích, u kterých zamýšlejí prokázat převod významného rizika, aby mohly příslušné orgány provádět posouzení převodu významného rizika na třetí strany v souladu s hlavami I až III těchto obecných pokynů.

Instituce, které jsou původci, by měly příslušnému orgánu oznámit přinejmenším každou sekuritizaci, u které zamýšlejí prokázat převod významného rizika a která se svou strukturou a složením portfolia nepodobá dřívějším transakcím, které daná instituce oznámila.

12. Správa a řízení a zásady týkající se posouzení převodu významného rizika

Instituce, které jsou původci, by měly mít zaveden proces správy a řízení pro hodnocení transakcí, u kterých uplatňují převod významného rizika. Tento proces by měl zahrnovat podrobnosti o příslušných výborech, případný interní postup schvalování, důkazy o patřičném zapojení zúčastněných stran a vhodný auditovatelný postup dokumentace.

Instituce, které jsou původci, by měly mít vhodné systémy a kontrolní mechanismy týkající se převodu významného rizika prostřednictvím sekuritizace, mimo jiné pro průběžné sledování požadavků na převod významného rizika, alespoň jednou za čtvrt roku, a to až do splatnosti příslušných transakcí.

Instituce, které jsou původci, by měly mít zavedeny zásady a metodiky zajišťující trvalé plnění všech požadavků na převod významného rizika podle článků 243 a 244 nařízení (EU) č. 575/2013.

Instituce, které jsou původci, by měly mít zavedeny zásady a metodiky zajišťující, aby případné snížení kapitálových požadavků, jehož tyto instituce sekuritizací dosáhnou, bylo odůvodněno souměřitelným převodem úvěrového rizika na třetí strany.

Zásady institucí, které jsou původci, pro převod významného rizika by měly být součástí jejich širších strategií rozložení kapitálu. Zejména by zásady institucí, které jsou původci, pro převod úvěrového rizika a převod významného rizika na třetí strany měly určovat, jak transakce, u nichž se uplatňuje převod významného rizika, zapadají do celkových strategií řízení rizik a do rozložení vnitřně stanoveného kapitálu těchto institucí.

Instituce, které jsou původci, by měly posoudit rizika spojená s každou potenciální transakcí uplatňující převod významného rizika, včetně posouzení rizika podkladových aktiv, posouzení samotné struktury sekuritizace se zohledněním úvěrového rizika tranší a dalších významných faktorů, které ovlivňují podstatu převodu úvěrového rizika.

Při posuzování převodu významného rizika by instituce, které jsou původci, měly také zhodnotit, zda je možné snížení kapitálových požadavků v souladu s dosaženým ekonomickým převodem úvěrového rizika, a to například srovnáním účinků sekuritizace na ekonomický kapitál institucí, které jsou původci, a na kapitálové požadavky těchto institucí.

Instituce, které jsou původci, by měly analyzovat, zda si mohou vzhledem ke svému zisku, kapitálu a celkové finanční situaci se zachováním obezřetnosti dovolit zaplatit prémie splatné v rámci příslušných transakcí.

14. Další požadavky

Instituce, které jsou původci, by měly používat vhodné metody a postupy pro posouzení a prokázání převodu významného rizika.

Instituce, které jsou původci, by při posuzování převodu významného rizika měly posoudit očekávané ztráty i neočekávané ztráty ze sekuritizovaných aktiv až do splatnosti transakce.

Instituce, které jsou původci, by měly posoudit strukturu transakce a strukturální rysy sekuritizace, například otázku, zda je transakce hotovostní, nebo syntetická, veškeré techniky zajištění či případný nesoulad splatností.

Za účelem identifikace faktorů, které mohou ohrozit převod úvěrového rizika a převod významného rizika na třetí strany, by instituce, které jsou původci, měly u transakce zhodnotit míru snížení úvěrového rizika nebo převodu úvěrového rizika, a to se zohledněním mimo jiné těchto faktorů v příslušném rozsahu:

• a. srovnání současné hodnoty prémií a dalších nákladů dosud nezohledněných v kapitálu se ztrátami ze zajištěných expozic ve škále různých zátěžových scénářů,
• b. ocenění transakce ve vztahu k tržním cenám, včetně příslušného zohlednění plateb prémií,
• c. načasování plateb v rámci transakce, včetně možných časových rozdílů mezi vytvořením rezerv na zajištěné expozice nebo odepsáním těchto expozic ze strany institucí, které jsou původci, a platbami ze strany poskytovatele zajištění,
• d. přezkum příslušných dat pro uplatnění vypovězení s cílem posoudit pravděpodobné trvání získaného zajištění úvěrového rizika ve vztahu k možnému načasování budoucích ztrát ze zajištěných expozic,
• e. posouzení úvěrového rizika protistrany, zejména analýza toho, zda by určité okolnosti nemohly vést ke zvýšené závislosti institucí, které jsou původci, na protistraně poskytující zajištění úvěrového rizika v době, kdy je současně oslabena schopnost této protistrany plnit své závazky,
• f. povaha vztahů mezi různými subjekty, které se účastní transakce (původcem, organizátorem, investory, poskytovatelem zajištění atd.),
• g. existence skrytých forem úvěrového posílení,
• h. poměrná velikost ( thickness ) mezaninových a podřízených tranší ve vztahu k profilu úvěrového rizika podkladových expozic a
• i. posouzení úvěrového rizika podkladových aktiv: to lze provést prostřednictvím zátěžového testování podkladových aktiv, posouzení platebního profilu expozice vůči úvěrovému riziku podkladových aktiv či hodnocení klíčových faktorů úvěrového rizika (tj. LGD, PD, EAD atd.).