6.2 Model development in LGD estimation

Instituce by měly identifikovat a analyzovat potenciální rizikové faktory, které odpovídají jejich konkrétním okolnostem a konkrétním charakteristikám typu expozic, na který se vztahuje ratingový systém. K potenciálním rizikovým faktorům analyzovaným institucemi by měly patřit zejména:

• (a) rizikové charakteristiky ve vztahu k transakcím, jako jsou typ produktu, typ kolaterálu, zeměpisná poloha kolaterálu, osobní zajištění kolaterálu, pořadí uspokojení, poměr úvěru k hodnotě nemovitosti (LTV), velikost expozice, sezónnost a postupy vymáhání;
• (b) rizikové charakteristiky ve vztahu k dlužníkovi, jako jsou případně velikost, struktura kapitálu, zeměpisný region, průmyslové odvětví a oblast podnikání;
• (c) faktory ve vztahu k instituci, jako jsou vnitřní organizace a vnitřní řízení, významné události jako fúze a existence specifických subjektů v rámci skupiny vyhrazených pro vymáhání pohledávek;
• (d) externí faktory, jako jsou úrokové sazby, právní rámec a jiné faktory ovlivňující očekávanou délku procesu vymáhání.

Instituce by měly analyzovat rizikové faktory nejen pro okamžik selhání, ale nejméně p ro dobu jednoho roku před selháním. Instituce by měly použít referenční datum pro rizikový faktor, který je charakteristický pro realizace rizikového faktoru po dobu jednoho ruku před s elháním. Při volbě vhodného referenčního data pro rizikový faktor by instituce měly zohlednit jeho proměnlivost v čase. Instituce by měly uplatnit tyto postupy také z hlediska referenčního data ocenění kolaterálu; hodnota kolaterálu k referenčnímu datu by neměla zohledňovat dopad snížení úvěrové kvality expozice těsně před selháním.

Instituce by měly stanovit nebo vypočítat rizikové faktory při uplatňování odhadů LGD stejným způsobem, jakým jsou stanoveny nebo počítány při odhadu LGD.

6.2.2 Způsobilost kolaterálů

V souladu s článkem 170 a čl. 181 odst. 1 písm. f) nařízení (EU) č. 575/2013 mohou instituce zohlednit při svých odhadech LGD existenci některých typů kolaterálů, pro které zavedly interní požadavky na řízení kolaterálu, právní jistotu a řízení rizik, které jsou obecně konzistentní s požadavky stanovenými v oddíle 3 kapitoly 4 hlavy II ve třetí části tohoto nařízení. V případě typů kolaterálu, které nejsou uvedeny v kapitole 4 hlavy II ve třetí části tohoto nařízení, mohou instituce ve svých odhadech LGD p oužít tyto typy kolaterálů, pokud jsou jejich zásady a postupy týkající se vnitřních požadavků na oceňování a právní jistotu těchto kolaterálů vhodné pro příslušný typ kolaterálu.

Pokud odhady LGD zohledňují existenci osobního zajištění úvěru, měly by ins tituce stanovit kritéria a metodiku , jak do svých odhadů LGD uznávat a zahrnout zajištění ve formě záruk a úvěrových derivátů, které vyhovují kritériím uvedeným v článku 60 regulačních technických norem o metodice hodnocení podle IRB.

Instituce by měly zohlednit jako rizikový faktor nebo segmentační kritérium informace o všech hlavních typech kolaterálů, které se používají v oblasti uplatňování modelu LGD. Instituce by měly ve svých interních zásadách jasně definovat hlavní a ostatní typy kolaterálů používa ných pro typ expozic zahrnutý do ratingového systému a měly by zajistit, aby v případě, že odhady LGD zohledňují existenci kolaterálu, byly zásady týkající se řízení těchto typů kolaterálu v souladu s požadavky čl. 181 odst. 1 písm. f) nařízení (EU) č. 575/2013. Instituce by měly stanovit hlavní typy kolaterálů takovým způsobem, aby peněžní toky ze zbývajících typů kolaterálů významně nezkreslovaly odhady zpětně získaných částek, které jsou realizovány bez použití kolaterálů.

Kolaterály, které nesplňují požadavek čl. 181 odst. 1 písm. f) nařízení (EU) č. 575/2013, nemohou být zahrnuty jako rizikový faktor do odhadu LGD a s peněžními toky přijatými z těchto kolaterálů by se mělo zacházet, jako kdyby byly přijaty bez použití kolaterálů. Bez ohledu na toto zach ázení při odhadu LGD by instituce měly sbírat informace o zdroji peněžních toků ve vztahu k těmto kolaterálům a přiřadit je jako peněžní toky související s těmito kolaterály. Instituce by měly pravidelně sledovat úrovně těchto peněžních toků i míru, v jaké se příslušné typy kolaterálů využívají. Je - li to nezbytné, měly by instituce provést vhodné úpravy, aby nedocházelo ke zkreslením v odhadech LGD.

6.2.3 Zahrnutí kolaterálů do odhadu LGD

Pro účely odhadu LGD mohou instituce seskupit typy kolaterálů, které jsou homogenní z hlediska vzorců vymáhání, a zohlednit přitom průměrnou dobu procesu inkasa i míry výtěžnosti u těchto typů kolaterálů.

Přístup vytvořený institucemi s cílem zahrnout účinek kolaterálů do odhadu LGD by měl splňovat všechny následující podmínky:

• (a) i nstituce by se měly vyhnout zkreslení, které může pramenit ze zahrnutí peněžních toků souvisejících s realizací kolaterálu do odhadu zpětně získaných částek, které jsou realizovány bez využití kolaterálů, a naopak;
• (b) pokud instituce odhadují samostatné míry výtěžnosti pro specifické typy kolaterálů, měly by se vyhnout zkreslení, které může pramenit ze zahrnutí vzorku odhadu do sledování, pokud byla expozice zajištěna pouze částí hodnoty kolaterálu. Za tímto účelem by měly instituce podniknout přiměřené kroky s cílem získat údaje o celkové hodnotě kolaterálu a celkové prodejní ceně kolaterálu a zahrnout tyto informace do odhadu, jsou -li k dispozici;
• (c) pokud instituce odhadují samostatné míry výtěžnosti pro specifické typy kolaterálů, měly by rozliš it a zahrnout do tohoto odhadu samostatně také přímé náklady související s inkasem u každého z těchto specifických typů kolaterálů ;
• (d) pokud instituce odhadují samostatné míry výtěžnosti pro specifické typy kolaterálů, měly by do tohoto odhadu zahrnout všechny zpětně získané částky ze specifického typu kolaterálu, včetně částek realizovaných z expozic, pokud realizace kolaterálu byla dokončena, ale celkový proces vymáhání ještě nebyl uzavřen;
• (e) pokud stejný kolaterál pokrývá několik expozic, instituce by měly stanovit přiměře nou metodiku přidělování, aby nedošlo k dvojímu započítání kolaterálů; tato metodika by měla být vzájemně v souladu s odhadem LGD a uplatňováním odhadů LGD a s metodikou používanou pro účetní účely ;
• (f) odhady by neměly vycházet výlučně z odhadované tržní hodnoty kolaterálu, ale měly by také zohlednit realizované zpětně získané částky z minulých likvidací a potenciální neschopnost instituce získat kontrolu nad kolaterálem a realizovat jej. K tomuto účelu by měly instituce zohlednit odhad těch historických pozorování, kdy kolaterál nemohl být realizován nebo kdy byl proces vymáhání delší, než se čekalo, a to z důvodu neschopnosti nebo obtížnosti získat kontrolu nad kolaterálem a realizovat jej. Pokud instituce odhadují míry výtěžnosti v souvislosti se specifickými typy kolaterálů, měly by zohlednit čas mezi okamžikem selhání a dobou, kdy byly přijaty peněžní toky související s inkasem u těchto typů kolaterálů, a neměly by zahrnout do odhadu ta pozorování, kdy nebyl kolaterál realizován v důsledku neschopnosti získ at kontrolu;
• (g) odhady by měly zohlednit potenciální snížení hodnoty kolaterálu od bodu odhadu LGD k eventuálnímu zpětnému získání, zejména ty, které vedly ke změnám tržních podmínek, stavu a stáří kolaterálu, případně k měnovým pohybům. Pokud u institucí došlo ke snížení hodnot kolaterálů a ta jsou již zohledněna v pozorova ných zpětně získaných částkách, neměly by se provádět žádné další úpravy odhadů LGD na základě těchto pozorování. Pokud se v historických pozoro váních nezohledňují potenciální poklesy hodnot kolaterálů nebo pokud instituce předpovídají další, potenciálně závažnější poklesy v budoucnosti, měly by je zahrnout do kvantifikace odhadů LGD pomocí vhodné úpravy na základě výhledových očekávání. Odhady LGD by se však neměly upravovat tak, aby zohledňovaly potenciální nárůsty hodnoty kolaterálu ;
• (h) odhady by měly konzervativním způsobem zohlednit míru závislosti mezi rizikem dlužníka a rizikem zmenšující se hodnoty kolaterálu a také náklady na likvidaci kolaterálu.

6.2.4 Homogenita stupňů nebo seskupení transakcí

Aby splnily požadavek článku 38 regulačních technických nařízení o metodice hodnocení podle IRB, měly by instituce posoudit homogenitu expozic zařazených do stejných stupňů nebo seskupení na základě údajů v RDS a měly by zejména zajistit, že budou stupně definovány takovým způsobem, aby jednotlivé stupně byly dostatečně homogenní z hlediska charakteristik ztráty.