4.2 Aspekty řízení a správy zátěžového testování

Řídící orgán by měl schválit⁴ program zátěžového testování instituce a dohlížet na jeho zavedení a provádění .

⁴ Viz také hlava II oddíl 1 obecných pokynů EBA k vnitřnímu systému správy a řízení.

Aniž by byl dotčen požadavek podle čl. 91 odst. 1 směrnice 2013/36/EU⁵ , že členové řídícího orgánu musí mít vždy dostatečné znalosti, dovednosti a zkušenosti k výkonu svých povinností, měla by instituce zajistit, aby byl její řídící orgán schopen plně pochopit dopad zátěžových událostí na celkový rizikový profil instituce.

⁵ Viz rovněž hlava III oddíl 8 společných pokynů ESMA a EBA k posouzení vhodnosti členů vedoucího orgánu a držitelů klíčových funkcí podle směrnice 2013/36/EU a směrnice 2014/65/EU.

Řídící orgán by měl chápat významné aspekty programu zátěžového testování, aby byl schopen:

• (a) aktivně se zapojit do diskusí s výbory pro zátěžové testy institucí, případně s vrcholným vedením nebo externími poradci zapojenými do zátěžového testování;
• (b) prověřovat klíčové předpoklady modelů, výběr scénářů a předpoklady související se zátěžovými testy obecně; a
• (c) přijmout nezbytná opatření v oblasti řízení a projednat je s příslušnými orgány.

Program zátěžového testování by měl být prováděn v souladu s příslušnými vnitřními předpisy a postupy instituce. Vedoucí orgán instituce by měl zajistit, aby byly pro provádění programu přiděleny a rozděleny jasně stanovené odpovědnosti a dostatečné zdroje (např. kvalifikované lidské zdroje a systémy informačních technologií).

Instituce by měly zajistit, aby byly všechny prvky programu zátěžového testování včetně jeho posouzení řádně zdokumentovány a případně pravidelně aktualizovány ve vnitřních předpisech a postupech.

Instituce by měly zajistit, aby byly informace o programu zátěžového testování účinně předávány napříč liniemi podnikání a řídícími úrovněmi s cílem zvýšit povědomí, zlepšit kulturu v oblasti rizik a vyvolat diskusi o stávajících a možných rizicích, jakož i o případných opatřeních v oblasti řízení.

Program zátěžového testování by měl být nedílnou součástí rámce řízení rizik instituce (včetně interního postupu pro hodnocení kapitálové přiměřenosti (ICAAP) a interního postupu pro hodnocení přiměřenosti likvidity (ILAAP)). Zátěžové testy by měly být vstupem pro různá obchodní rozhodnutí a postupy, ale i strategické plánování, včetně plánování kapitálu a likvidity. V rozhodnutích by měly být zohledněny nedostatky, omezení a zranitelná místa zjištěná při zátěžových testech .

Řídící orgán by měl při určování strategie instituce a při přijímání všech významných rozhodnutí týkajících se kapitálu, likvidity, ozdravného plánu a plánu řešení krize zohlednit výsledky zátěžových testů, zejména s ohledem na zjištěná omezení, zranitelná místa a zjištěné nedostatky.

Výsledky zátěžových testů (kvantitativní i kvalitativní) by měly být použity jako vstupy procesu stanovování ochoty instituce podstupovat riziko a souvisejících limitů. Dále by měly sloužit jako nástroj plánování pro určování efektivnosti nových a stávajících obchodních strategií a jejich dopadu na využívání kapitálu. Aby to bylo možné, měly by být hlavními výsledky zátěžového testování předpokládané ztráty, požadavky na kapitál a likviditu, ale i dostupný kapitál a likvidita.

Aby se zátěžové testy staly smysluplnou součástí systému řízení rizik instituce, měly by být prováděny s odpovídající četností. Tato četnost by měla být stanovena s ohledem na rozsah a typ zátěžového testu, povahu, rozsah, velikost a složitost instituce (zásada proporcionality), charakteristiky portfolia, jakož i změny makroekonomického prostředí nebo obchodních aktivit instituce.