6.3 Plánování přechodu

Instituce by měly chápat svou citlivost na rizika ESG, zejména na environmentální riziko přechodu a fyzická rizika, v různých scénářích, včetně těch, které předpokládají vyšší úrovně fyzického rizika nebo neuspořádaný přechod. Instituce by měly chápat, jak mohou různé scénáře ovlivnit jejich úsilí o plánování přechodu.

Pro účely sledování a řešení specifických environmentálních rizik, která mohou vyplývat z procesu přizpůsobování se cílům regulace v oblasti klimatu a životního prostředí v jurisdikcích, v nichž působí, by instituce měly pečlivě vybírat scénáře a podnikat všechny následující kroky:

• a) posoudit potenciální dopady cílů EU, členských států a případně třetích zemí na modely přechodu, a to alespoň u vybraných odvětví, která byla určena na základě posouzení významnosti. V tomto procesu by instituce měly vzít v úvahu pravděpodobné modely vyplývající ze Zelené dohody pro Evropu, z právního rámce EU pro klima a z nejnovějších zpráv a opatření předepsaných Evropským vědeckým poradním výborem pro změnu klimatu ( European Scientific Advisory Board on Climate Change);
• b) zvážit vědecky podložené a aktuální scénáře pocházející od vnitrostátních, unijních nebo mezinárodních organizací, jak je uvedeno v bodě 38;
• c) zohlednit dobrovolné nebo právními předpisy nařízené cíle nebo závazky instituce v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně.

Zeměpisné určení a podrobnost scénářů a modelů používaných institucemi, například z hlediska regionálního členění, by měly být relevantní pro jejich obchodní model a expozice.

Rozsah a složitost scénářů používaných institucemi by měly být úměrné jejich velikosti a složitosti. Malé a nepříliš složité instituce a jiné nevelké instituce se mohou opřít

• o zjednodušený soubor hlavních parametrů a předpokladů, včetně rizik, zvažovaných časových horizontů a regionálního rozčlenění dopadů. Velké instituce by měly své plány (včetně konečných a průběžných cílů) porovnat se scénářem slučitelným s omezením globálního oteplování na 1,5 °C v souladu s Pařížskou dohodou a s cílem dosáhnout klima tické neutrality do roku 2050, jak je stanoveno v právním rámci EU pro klima.

Instituce by měly zajistit, aby scénáře a modely používané jako součást jejich plánů byly konzistentní v rámci celé organizace a aby byly zohledněny časové horizonty, například při tvorbě obchodních strategií a stanovování krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílů. Instituce by měly zdokumentovat proces výběru scénářů a důvody jakékoli změny nebo odlišného použití. Rozhodnutí o použití různých scénářů pro různé účely, jakož i rozhodnutí

• o úpravě scénářů by měla být jasně zdůvodněna.

6.3.2. Časové horizonty a milníky

Instituce by měly v rámci svých plánů stanovit soubor různých časových horizontů, které by měly zahrnovat krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý plánovací horizont v délce alespoň deseti let. Systémy vytvořené pro sledování a řešení rizik ESG v různých časových horizontech by měly zohledňovat zásady uvedené v bodě 19.

Instituce by měly v pravidelných časových intervalech stanovovat milníky pro sledování a řešení rizik ESG, která vyplývají z krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých regulačních cílů jurisdikcí, v nichž působí. To zahrnuje cíle EU snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů

• o 55 % ve srovnání s úrovní v roce 1990 a do roku 2050 dosáhnout nulových čistých emisí, další průběžné cíle v oblasti klimatu stanovené unijními, případně vnitrostátními právními předpisy, jakož i cíle související s jinými environmentálními faktory, např. s obnovou přírody¹⁹ nebo odlesňováním²⁰ .

¹⁹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1991 ze dne 24. června 2024 o obnově přírody a o změně nařízení (EU) 2022/869 (Úř. věst. L, 2024/1991, 29.7.2024).

²⁰ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1115 ze dne 31. května 2023 o dodávání na trh Unie a vývozu z Unie některých komodit a produktů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů a o zrušení nařízení (EU) č. 995/2010 (Úř. věst. L 150, 9.6.2023, s. 20).

Instituce by měly zajistit, aby se krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle vzájemně interagovaly a byly dobře zformulovány. Součástí je i zajištění toho, aby se dlouhodobé cíle, např. závazky k dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů, promítly do střednědobých strategií (např. střednědobé odvětvové politiky nebo cíle růstu pro obchodní linie) a aby krátkodobé finanční ukazatele nebo cíle (např. indikátory ziskovosti, náklady rizika, klíčové ukazatele výkonnosti, klíčové ukazatele rizik, limity rizik, rámce pro tvorbu cen) byly soudržné a v souladu se střednědobými a dlouhodobými cíli. 6.3.3. Základ pro posouzení významnosti

Proces plánování přechodu institucí by se měl zaměřit na řízení významných rizik ESG, zejména rizik environmentálního přechodu a fyzických rizik zjištěných na základě důkladného a pravidelně aktualizovaného posouzení významnosti rizik ESG provedeného v souladu s oddílem 4.1. Instituce by měly stanovit zvláštní opatření ke sledování a řešení významných rizik ESG vyplývajících z expozic, portfolií a financovaných hospodářských činností a výrobních kapacit, které mohou být obzvláště zranitelné vůči procesu přizpůsobení hospodářství použitelným právním a regulačním cílům, které souvisejí s faktory ESG.

6.3.4. Ukazatele

Instituce by měly používat celou řadu ukazatelů, včetně výhledových ukazatelů, aby podpořily stanovování cílů a řídily a sledovaly provádění svých plánů.

Pro účely stanovení cílů by instituce měly používat soubor ukazatelů a indikátorů zohledňujících ty, které jsou uvedeny v bodě 81. Instituce by měly s ohledem na své obchodní strategie a rizikový apetit určit, které další rizikové a výhledové ukazatele a cíle zahrnou do svých plánů za účelem sledování a řešení rizik ESG. To zahrnuje posouzení, výpočet a používání ukazatelů k hodnocení finančních důsledků plánování přechodu pro podnikání a rizikový profil institucí v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu, včetně měření dopadu plánování přechodu na finanční výkonnost, zdroje výnosů, ziskovost a úroveň rizik portfolií.

Pokud údaje potřebné k výpočtu ukazatelů a podpoře stanovování cílů chybí, měly by instituce postupovat podle kroků nastíněných v bodech 26, 27 a 29.

Malé a nepříliš složité instituce a jiné nevelké instituce se mohou při používání ukazatelů a stanovování cílů spoléhat na menší rozsah indikátorů a ve větší míře formulovat kvalitativní cíle.

Přestože by instituce měly používat alespoň kombinaci ukazatelů týkajících se rizik souvisejících s klimatem, měly by podniknout kroky k postupnému začlenění ukazatelů, které podporují posuzování rizik a strategické řízení v souvislosti s expozicí institucí vůči jiným environmentálním rizikům, než jsou rizika související s klimatem, a s jejich řízením, např. rizika vyplývající z degradace ekosystémů a úbytku biologické rozmanitosti a jejich potenciální vzájemný vliv s riziky souvisejícími s klimatem, jakož i sociální rizika a rizika správy a řízení .