6.1. Obecné úvahy

Příslušné orgány by měly vyhodnotit rizika pro kapitál, která byla identifikována jako významná pro danou instituci, a ohodnotit je pomocí skóre.

Účelem této hlavy je poskytnout společné metodiky pro hodnocení jednotlivých rizik a jejich řízení a kontroly. Nemá se jednat o vyčerpávající přehled a tyto obecné pokyny ponechávají příslušným orgánům možnost přihlédnout k dalším doplňujícím kritériím, která lze na základě zkušenosti a s ohledem ke zvláštním charakteristikám instituce považovat za relevantní.

Tato hlava poskytuje příslušným orgánům vodítko k hodnocení a přidělování skóre u těchto rizik pro kapitál:

• a. úvěrové riziko a riziko protistrany;
• b. tržní riziko;
• c. operační riziko;
• d. úrokové riziko investičního portfolia.

Tato hlava rovněž identifikuje soubor podkategorií v každé z výše uvedených kategorií rizik, které je potřeba při hodnocení rizik pro kapitál zohlednit. V závislosti na významnosti pro určitou instituci lze tyto podkategorie vyhodnotit zvlášť a přidělit jim zvlášť také odpovídající skóre. Přílohy I – IV obsahují neúplné seznamy podkategorií úvěrového rizika, tržního rizika, operačního rizika a úrokového rizika investičního portfolia, které by příslušné orgány měly případně zohlednit.

Rozhodnutí o významnosti dané podkategorie závisí na úsudku orgánu dohledu. Avšak s ohledem na doporučení ESRB o poskytování úvěrů v cizích měnách²⁷ by významnost u rizika spojeného s poskytováním úvěrů v cizích měnách měla být stanovena s přihlédnutím k této prahové hodnotě: úvěry denominované v cizí měně nezajištěným dlužníkům představují alespoň 10 % celkového úvěrového portfolia instituce (celkové úvěry nefinančním podnikům a domácnostem), pokud toto celkové úvěrové portfolio představuje alespoň 25 % celkových aktiv instituce.

²⁷ Doporučení Evropské Rady pro systémová rizika ze dne 21. září 2011 o poskytování úvěrů v cizích měnách (ESRB/2011/1) (Úř. věst. C 342, 22.11.2011, s. 1).

Příslušné orgány by měly rovněž vyhodnotit další rizika, která jsou pro konkrétní instituci identifikována jako významná, nejsou však uvedena výše (např. penzijní riziko, strategické a obchodní riziko, step -in riziko, koncentrace v rámci rizik a mezi riziky). Při identifikaci mohou být užitečné tyto informace:

• a. faktory určující celkov ý objem a strukturu rizikové expozice;
• b. rizika identifikovaná v interních postupech pro hodnocení kapitálové přiměřenosti (ICAAP);
• c. rizika vyplývající z modelu podnikání instituce (včetně těch identifikovaných jinými institucemi s podobným modelem podnikání);
• d. informace vycházející z monitorování klíčových ukazatelů;
• e. zjištění a postřehy ze zpráv o interním nebo externím auditu;
• f. doporučení a obecné pokyny vydané orgánem EBA i varování a doporučení vydaná makroobezřetnostními orgány nebo ESRB.

K výše uvedeným prvkům by příslušné orgány rovněž měly přihlížet při plánování rozsahu vlastní činnosti dohledu v souvislosti s posouzením určitého rizika.

U úvěrového, tržního a operačního rizika by příslušné orgány měly mimo jiné vyhodnotit, zda instituce dodržuje právní akty zveřejněné samostatně na internetových stránkách orgánu EBA, jak je uvedeno v odstavci 12. Tyto obecné pokyny však rozšiřují rozsah hodnocení nad rámec zmíněných minimálních požadavků, aby si příslušné orgány mohly udělat komplexní představu

• o rizicích pro kapitál.

Při hodnocení rizik pro kapitál by příslušné orgány měly rovněž zvážit možný dopad rizika nákladů financování v souladu s metodikou uvedenou v hlavě 8 a mohou rozhodnout

• o nutnosti přijmout opatření s cílem toto riziko omezit.

Při uplatňování metodik uvedených v této hlavě obecných pokynů by příslušné orgány měly identifikovat relevantní kvantitativní ukazatele a další proměnné, které by rovněž bylo možné použít k monitorování klíčových ukazatelů podle hlavy 3, a měly by případně posoudit také interní míru rizika u dané instituce.

U každého významného rizika by příslušné orgány měly vyhodnotit a ve skóre rizika zohlednit:

• a. inherentní riziko (rizikové expozice);
• b. kvalitu a efektivitu řízení a kontrol rizik.

Tento průběh hodnocení je znázorněn na obrázku 2. Obrázek 2. Postup hodnocení rizik pro kapitál

Hodnocení jednotlivých

Při provádění hodnocení by příslušné orgány měly využívat dostupné zdroje informací, včetně výkaznictví pro regulatorní účely, interních ukazatelů a výkazů instituce (např. zpráva interního auditu, zprávy o řízení rizik, informace z interních postupů pro hodnocení kapitálové přiměřenosti), zpráv z kontrol na místě a externích zpráv (např. sdělení instituce určená investorům či ratingovým agenturám). Příslušné orgány by měly využív ad- hoc vyžádádé informace v případech, kdy je to nezbytně nutné a přiměřené pro plnění jejich úkolů dohledu a kdy se nejedná o duplicitní informace ani o informace, které jsou jinak k dispozici, a to v souladu s čl. 104 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice o kapitálových požadavcích. Přestože hodnocení má být prováděno pro konkrétní instituci, je možné zvážit srovnání s podobnými subjekty ve snaze identifikovat možnou expozici vůči rizikům pro kapitál. Za tímto účelem by srovnatelné subjekty měly být určeny na základě jednotlivých rizik, a mohou se tudíž lišit od subjektů identifikovaných pro účely analýzy modelu podnikání nebo jiných analýz.

Při hodnocení rizik pro kapitál by příslušné orgány rovněž měly posoudit správnost a obezřetnost výpočtu minimálního kapitálového požadavku s cílem odhalit situace, kdy výpočty minimálního kapitálu mohou podceňovat skutečnou úroveň rizika. Toto hodnocení b ude sloužit jako podklad při stanovování dodatečných kapitálových požadavků (P2R) podle oddílu 7.2.3.

Výsledek hodnocení jednotlivých významných rizik by se měl odrazit v souhrnu zjištění, které vysvětluje hlavní rizikové faktory, a v příslušném skóre rizika tak, jak se uvádí v těchto oddílech.