6.2. Hodnocení úvěrového rizika a rizika protistrany

Při posuzování rámce pro řízení úvěrového rizika by příslušné orgány měly vyhodnotit, zda instituce dodržuje právní akty zveřejněné samostatně na internetových stránkách orgánu EBA, jak je uvedeno v odstavci 12.

Příslušné orgány by měly vyhodnotit úvěrové riziko vyplývající z veškerých expozic investičního portfolia (včetně podrozvahových položek). Měly by také vyhodnotit úvěrové riziko protistrany a vypořádací riziko, které by mohlo spadat do investičního i obcho dního portfolia. Při provádění tohoto hodnocení by příslušné orgány měly zohlednit veškeré složky, které určují potenciální úvěrové ztráty, a to zejména:

• a. pravděpodobnost úvěrové události (tj. selhání dlužníka) nebo korelovaných úvěrových událostí, které se převážně týkají dlužníků a jejich schopnosti splácet příslušné závazky;
• b. velikost expozic vůči úvěrovému riziku;
• c. výtěžnost úvěrových expozic v případě selhání dlužníků.

Příslušné orgány by měly přihlédnout k možnosti, že se tyto složky mohou v průběhu času zhoršovat a nedosahovat očekávaných výsledků.

Příslušné orgány by měly posoudit dopad ESG rizik na inherentní úvěrové riziko, jakož i přiměřenost kontrol úvěrových rizik souvisejících s ESG riziky, přičemž by měly upřednostnit environmentální rizika. Příslušné orgány by měly při hodnocení rizika koncentrace úvěrů a rizika souvisejícího s nemovitostmi, jakož i při posuzování úvěrového rizika v konkrétních portfoliích nebo kategoriích expozic, u nichž se má za to, že jsou významně vystaveny environmentálním rizikům, zohlednit zejména tranzitivní a fyzická envrronmentální rizika.

Příslušné orgány by navíc měly v souvislosti s procesem poskytování úvěrů rovněž věnovat pozornost rizikům praní peněz a financování terorismu, včetně toho, zda má instituce zavedeny systémy a kontroly, které zajišťují, aby finanční prostředky použité na splácení úvěrů pocházely z legitimních zdrojů.

6.2.2. Hodnocení inherentního úvěrového rizika

Identifikace významných zdrojů úvěrového rizika

Příslušné orgány by měly vyhodnotit současné i budoucí úvěrové riziko, tj. spojit analýzu úvěrového rizika aktuálního portfolia s posouzením strategie instituce v oblasti úvěrového rizika, ochoty podstupovat riziko a limitů rizik (potenciálně jako součást širšího posouzení strategie prováděného v rámci analýzy modelu podnikání). Příslušné orgány by rovněž měly zvážit, jak by tyto prvky mohl ovlivnit očekávaný makroekonomický vývoj i makroekonomický vývoj v zátěžových podmínkách.

Při hodnocení inherentního úvěrového rizika instituce by příslušné orgány měly nejprve identifikovat její expozici vůči úvěrovému riziku. Za tímto účelem a s cílem zajistit konzistentní identifikaci zdrojů úvěrového rizika, kterým instituce je nebo může být vystavena, by měly vzít v úvahu tyto zdroje informací:

• a. šablony pro výkaznictví pro regulatorní účely, jako je společné výkaznictví (COREP) a účetní výkaznictví (FINREP), s přihlédnutím k příslušným třídám regulatorních expozic založeným na přístupu instituce ke kapitálovým požadavkům (tj. standardizovanému přístupu nebo přístupu IRB);
• b. poznatky získané z hodnocení dalších prvků SREP (jako je analýza modelu podnikání) a z předchozích činností dohledu;
• c. srovnání postavení dané instituce s ostatními podobnými institucemi, jsou -li k dispozici. Zejména u institucí, které používají přístup založený na interní ratingu, by příslušné orgány měly zohlednit výsledek srovnávací dohledové analýzy provedené v souladu s článkem 78 směrnice 2013/36/EU.

Příslušné orgány by měly své hodnocení zaměřit především na nejvýznamnější zjištěné zdroje úvěrového rizika a vyhodnotit jejich významnost pro instituci z obezřetnostního hlediska. Při provádění tohoto hodnocení by měly vzít v úvahu následující prvky:

• a. strategie v oblasti úvěrového rizika, ochota podstupovat riziko a příslušné limity;
• b. výše hodnoty expozice u daného portfolia ve srovnání s celkovou hodnotou úvěrových expozic, včetně jejího vývoje v čase;
• c. výše kapitálového požadavku k úvěrovému riziku u daného portfolia ve srovnání s celkovým kapitálovým požadavkem, včetně jeho vývoje v čase;
• d. případně vnitřně stanovený kapitál přidělený na úvěrové riziko u daného portfolia ve srovnání s celkovým vnitřně stanoveným kapitálem;
• e. složení a kvalita rozvahových a podrozvahových položek instituce souvisejících s úvěry ve výkonném (včetně expozice s úlevou) a nevýkonném portfoliu, včetně úrovně snížení hodnoty a odpisů a míry selhání u úvěrového portfolia a jejich změn v průběhu času.

Příslušné orgány by měly posoudit významnost rizika ve vztahu k portfoliu, a to v posuzovaném období, z historického hledisk i z po hledu očekávaného vývoje ( včetně posouzení předchozí ch změn těchto údajů a prognóz, jsou -li k dispozici).

Jako další zdroj informací pro posouzení významnosti by příslušné orgány měly zohlednit interní parametry úvěrového rizika používané danou institucí, jsou -li k dispozici a je - li to vhodné. To zahrnuje posouzení, zda je interní parametry instituce jsou přiměřeně přesné při vyčíslení expozic vůči úvěrovému riziku v různých portfoliích, se zvláštním důrazem na informace z každoroční zprávy vypracované validační funkcí instituce, a konkrétněji na výsledky zpětného testování, tj. porovnání odhadovaných parametrů se zjištěnými výsledky, jak je provádí instituce. Příslušné orgány by měly klást důraz na portfolia, u nichž odha dované parametry podcenily zjištěné výsledky.

Příslušné orgány by měly zvážit rovněž výsledky zátěžových testů prováděných institucí s cílem identifikovat dříve nezjištěné zdroje úvěrového rizika, např. vyplývající ze změn úvěrové kvality, koncentrace úvěrů, hodnoty kolaterálu a úvěrové expozice během zátěžového období.

Na základě posouzení významnosti provedeného v předchozích odstavcích, jakož i s ohledem na rozsah a složitost úvěrového rizika a úvěrového portfolia dané instituce by příslušné orgány měly zvolit pro účely tohoto hodnocení odpovídající úroveň podrobnosti. Povaha, velikost a složení úvěrového portfolia instituce (rozvahové a podrozvahové položky související s úvěry)

Příslušné orgány by měly vyhodnotit povahu úvěrových expozic (tj. kategorie dlužníků a druhy expozic) a měly by analyzovat složení úvěrového portfolia instituce. Při provádění tohoto hodnocení by příslušné orgány měly rovněž přihlédnout k tomu, jak může povaha expozice vůči úvěrovému riziku ovlivnit velikost expozice (např. úvěrové linky / přísliby nevyčerpané dlužníky, denominace v cizí měně), a zohlednit právní způsobilost instituce jednostranně zrušit nevyčerpanou výši úvěrových příslibů.

Při hodnocení povahy úvěrového rizika by příslušné orgány měly vzít v úvahu alespoň tyto podkategorie úvěrového rizika provedením podrobnějšího posouzení těch podkategorií, které jsou pro instituci považovány za nejrelevantnější²⁸ :

• a. riziko koncentrace úvěrů;
• b. úvěrové riziko protistrany a vypořádací riziko a riziko dodání;
• c. riziko země;
• d. úvěrové riziko ze sekuritizací;
• e. riziko spojené s poskytováním úvěrů v cizích měnách;
• f. riziko související s nemovitostmi;
• g. akciové riziko v investičním portfoliu;
• h. riziko rozmělnění;
• i. riziko modelu u modelů schválených regulátory.

²⁸ Neúplný seznam podkategorií úvěrového rizika a další podrobnosti o jejich posouzení jsou uvedeny v příloze I.

Pokud se specializované úvěrové expozice považují za významné, měly by příslušné orgány vyhodnotit tyto expozice odděleně od ostatních činností souvisejících s poskytováním úvěrů, neboť riziko těchto expozic souvisí spíše se ziskovostí aktiva nebo financovaného projektu (např. komerční nemovitost, elektrárna, lodní doprava, komodity atd.) než s dlužníkem (kterým je obvykle zvláštní účelová jednotka). Při provádění tohoto hodnocení by příslušné orgány měly uvážit:

• a. ziskovost projektů a konzervativnost předpokladů, ze kterých plány podnikání vycházejí (včetně úvěrového rizika hlavních zákazníků);
• b. dopad změn v oblasti regulace na budoucí peněžní toky, a to zejména u dotovaných odvětví;
• c. případný dopad měnící se poptávky na trhu a existenci trhu pro potenciální budoucí prodej financovaného objektu;
• d. existenci syndikátu nebo jiných věřitelů sdílejících úvěrové riziko;
• e. případnou formu záruky poskytnutou sponzory;
• f. potenciální zvýšení rizika koncentrace, které tyto činnosti mohou představovat. Úvěrová kvalita portfolia

Při hodnocení úvěrové kvality portfolia by příslušné orgány měly věnovat zvláštní pozornost přiměřenosti klasifikace úvěrových expozic a vyhodnotit dopad případné chybné klasifikace, která může způsobit zpoždění při tvorbě rezerv a rozpoznání ztrát instituce.

Příslušné orgány by měly provést analýzu s cílem rozlišit kategorie výkonných expozic, nevýkonných expozic a expozic s úlevou, a to s ohledem jak na počet dlužníků, tak na příslušné částky/objemy. K určení celkového úvěrového rizika instituce by příslušné orgány měly vyhodnotit celkovou úvěrovou kvalitu na úrovni portfolia a různé úrovně kvality v každé z výše uvedených kategorií. V rámci tohoto hodnocení by příslušné orgány měly analyzovat riziko selhání a migrace podle kategorií expozic s přihlédnutím k trendům úvěrové kvality v průběhu času a měly by zvážit, zda je skutečná úvěrová kvalita portfolia v souladu s uvedenou ochotou podstupovat riziko, a zjistit důvody pro jakékoli odchylky.

Výsledkem by mělo být celkové posouzení celého úvěrového cyklu dané instituce, od poskytnutí úvěru až po sledování a řízení jednotlivých kategorií expozic. Při provádění této analýzy by příslušné orgány měly použít srovnání podobných subjektů a srovnávacích portfolií (tj. portfolií dlužníků, které mají skupiny institucí společné), je - li to relevantní a možné. Tato analýza by měla být provedena s přihlédnutím k těmto prvkům:

• a. ukazatele kvality aktiv, historické trendy a tempa růstu podle typů dlužníků, odvětví a produktů, rozložení úvěrových ratingů dlužníků, historická míra migrace mezi stupni úvěrové kvality, míra nesplácených úvěrů a míra selhání pro různé časové horizonty;
• b. podíly nevýkonných úvěrů a krytí podle portfolia, odvětví, zeměpisné oblasti a vývoj v čase, rovněž s přihlédnutím k příslušným přírůstkům a úbytkům v rámci každého relevantního portfolia, rozložení expozic napříč třídami nevýkonných expozic (tj. po splatnosti, pochybné), úrovni a změnám v čase u opravných položek a odpisů u každého relevantního faktoru, historické míře výtěžnosti a délce procesu vymáhání, objemu zabavených aktiv a je ho změnám v čase, jakož i době, která uplynula od zařazení expozic do kategorie nevýkonných.

Příslušné orgány by měly posoudit, zda úroveň opravných položek a rezerv na úvěrové ztráty a úvěrových úprav v ocenění odpovídá kvalitě expozic, a je - li to relevantní, hodnotě zajištění, a zejména posoudit, zda je úroveň opravných položek a rezerv na úvěrové ztráty v průběhu času v souladu s úrovní rizika v různých portfoliích ve srovnání s příslušnými subjekty podobnými dotyčné instituci, jakož i s relevantním makroekonomickým vývojem a zda úvěrové úpravy v ocenění tržních hodnot derivátů odrážejí úvěruschopnost příslušných protistran. V případě potřeby by příslušné orgány měly využít kontroly na místě nebo jiná odpovídající dohledová opatření, která umožní vyhodnotit, zda je výše opravných položek a rezerv na úvěrové ztráty a pokrytí rizik dostatečná, například pomocí vyhodnocení vzorku úvěrů. Při provádění tohoto hodnocení by příslušné orgány měly rovněž zohlednit veškerá zjištění interních a externích auditorů, jsou -li k dispozici.

Při posuzování inherentního úvěrového rizika instituce by příslušné orgány měly přihlédnout také k výsledkům zátěžových testů prováděných institucí s cílem identifikovat dříve nezjištěné zdroje úvěrového rizika, například vyplývající ze změn úvěrové kvality, koncentrace úvěrů, hodnoty zajištění a úvěrové expozice během zátěžového období.

Úroveň a kvalita rámce pro snižování úvěrového rizika

Příslušné orgány by měly rovněž zohlednit úroveň a kvalitu záruk (včetně úvěrových derivátů) a dostupného zajištění, jež by v případě úvěrových událostí snížily úvěrové ztráty, a to včetně těch, které nejsou považovány za vhodné způsoby snižování úvěrového rizika pro výpočet kapitálového požadavku. Při provádění tohoto hodnocení by příslušné orgány měly uvážit:

• a. krytí, které zajištění a záruky nabízí u jednotlivých portfolií, kategorií dlužníků, ratingů, odvětví a podle dalších relevantních aspektů;
• b. hodnoty zajištění pro výkonné a nevýkonné expozice;
• c. historickou výtěžnost podle druhu a hodnoty zajištění a záruk.

Příslušné orgány by měly rovněž posoudit významnost zbytkového rizika (ve smyslu článku 80 směrnice 2013/36/EU), a to zejména přiměřenost a vymahatelnost dohod o zajištění a zárukách, načasování a možnost realizace zajištění a uplatnění záruk podle vnitrostátního právního rámce, likviditu a volatilitu hodnot aktiv sloužících jako zajištění a hodnotu zajištění, kterou lze získat v rámci jednotlivých aktivit vymáhání. Příslušné orgány by měly vyhodnotit rovněž koncentraci ručitelů a zajištění i korelaci hodnoty zajištění/záruk s úvěruschopností dlužníků (tj. riziko pozitivní korelace) a potenciální dopad účinnosti ochrany.

Faktory ESG

Při posuzování dopadu ESG rizik a zejména environmentálních rizik na inherentní úvěrové riziko, by se příslušné orgány měly zaměřit na zohlednění specifických charakteristik těchto rizik, jako je jejich výhledová povaha a odlišné dopady v různých časových horizontech, přičemž by měly přihlédnout k nejistotám spojeným s dlouhodobými prognózami a zároveň rozvíjet schopnost zohlednit tyto charakteristiky při hodnocení.

6.2.3. Hodnocení rámce pro řízení a kontroly úvěrového rizika

Chtějí - li příslušné orgány získat komplexní představu o profilu úvěrového rizika dané instituce, měly by příslušné orgány prověřit rámec pro řízení a kontroly úvěrového rizika této instituce a jeho přiměřenost s ohledem na související expozice vůči inherentnímu úvěrovému riziku. Při tomto hodnocení by příslušné orgány měly vycházet rovněž z výsledku hodnocení dalších prvků SREP (např. analýzy modelu podnikání a oblastí správy a řízení). U institucí, na které se vztahují strategie (sni žování ) nevýkonných expozic a související obecné pokyny týkající se správy a řízení a provozní pokyny, by příslušné orgány měly také posoudit, zda instituce splňují specifické požadavky stanovené v příslušných obecných pokynech orgánu EBA pro tyto strategie a jejich uplatňování, včetně s ohledem na plnění povinností ochrany spotřebitele. Strategie v oblasti úvěrového rizika a související ochota podstupovat riziko

Příslušné orgány by měly vyhodnotit, zda instituce má přiměřenou, jasně formulovanou a zdokumentovanou ochotu podstupovat úvěrové riziko, strategii a limity v oblasti úvěrového rizika, které schválil vedoucí orgán. Při tomto hodnocení by příslušné orgány měly mimo jiné zohlednit úlohu vedoucího orgánu při stanovování, schvalování a přezkoumávání strategie v oblasti úvěrového rizika a související ochoty podstupovat riziko, řádné provádění této strategie vrcholným vedením, jakož i její vhodnost pro danou instituci s ohledem na její model podnikání, celkovou ochotu podstupovat riziko, současné i budoucí tržní prostředí a finanční situaci.

Organizační rámec a rámec vnitřní kontroly

Příslušné orgány by měly vyhodnotit, zda má instituce odpovídající organizační rámec a systém správy a řízení umožňující účinné přijímání, řízení, měření a kontrolu úvěrového rizika s dostatečnými lidskými a technickými zdroji (z hlediska kvality i kvantity) k provádění požadovaných úkolů. Měly by zejména vyhodnotit, zda vedoucí orgán a vrcholné vedení instituce chápou předpoklady, z nichž systém měření úvěrového rizika vychází. Při tomto hodnocení by příslušné orgány měly zohlednit přiměřenost linií odpovědnosti, jakož i dovednosti a zkušenosti zaměstnanců potřebné k plnění jejich úkolů v oblasti přijímání, měření, monitorování a vykazování úvěrového rizika, včetně řízení nevýkonných expozic, a zejména jejich restrukturalizace, a konečně i existenci jasného oddělení funkcí odpovědných za činnosti spojené s podstupováním rizik od funkcí řízení rizika.

Příslušné orgány by měly posoudit, zda má instituce vhodné zásady a postupy pro poskytování úvěrů, identifikaci, měření, vykazování a kontrolu úvěrového rizika a zda jsou tyto zásady a postupy v souladu se strategií instituce v oblasti úvěrového rizika a zda pokrývají všechny hlavní linie podnikání a procesy. To zahrnuje posouzení toho, zda jsou tyto zásady jasně formulovány, oznámeny a důsledně uplatňovány v celé instituci a bankovní skupině, do níž daná instituce patří. Při tomto hodnocení by příslušné orgány měly zohlednit, zda vedoucí orgán tyto zásady schvaluje a pravidelně je projednává a přezkoumává v souladu se strategiemi řízení rizik, a také zda vrcholné vedení nese odpovědnost za vypracování a provádění těchto zásad a postupů, jak je stanovil vedoucí orgán.

Příslušné orgány by měly vyhodnotit, zda má instituce odpovídající rámec pro identifikaci, pochopení, měření, monitorování a vykazování úrokového rizika v souladu s velikostí a složitostí instituce. V této souvislosti by příslušné orgány měly zvážit, zda má instituce k dispozici odpovídající datovou infrastrukturu a zda jsou analytické postupy vhodné k tomu, aby instituce mohla adekvátně řídit své úvěrové riziko, plnit požadavky na podávání zpráv orgánům dohledu a odhalovat, měřit a pravidelně monitorovat inherentní úvěrové riziko obsažené ve všech rozvahových i podrozvahových činnostech (v příslušných případech na úrovni skupiny).

Příslušné orgány by měly vyhodnotit, zda vedoucí orgán a vrcholné vedení instituce rozumí předpokladům, na kterých je systém měření úvěrového rizika postaven, a zda si uvědomují míru příslušného rizika modelů. Měly by vyhodnotit, zda instituce provedla zátěžové testování s cílem pochopit dopad nepříznivých událostí na její expozice vůči úvěrovému riziku a na přiměřenost výše opravných položek a rezerv na úvěrové riziko, a to s ohledem na četnost zátěžových testů, příslušné zjištěné rizikové faktory, předpoklady, z nichž scénář nepříznivého vývoje vychází, a interní používání výsledků zátěžového testování při plánování kapitálu a ve strategiích řízení úvěrového rizika.

Příslušné orgány by měly vyhodnotit, zda instituce stanovila a uplatňuje průběžné a účinné monitorování expozic vůči úvěrovému riziku (včetně koncentrace úvěrů) v celé instituci, mimo jiné s použitím vhodných ukazatelů a příslušných spouštěcích mechanismů, které zajišťují účinné a včasné varování. Příslušné orgány by měly vyhodnotit, zda instituce zavedla pravidelné vykazování expozic vůči úvěrovému riziku, včetně výsledků zátěžového testování, a předávání těchto informací vedoucímu orgánu, vrcholnému vede ní a příslušným funkcím řízení úvěrového rizika.

Příslušné orgány by měly vyhodnotit, zda má instituce silný a komplexní rámec vnitřní kontroly a spolehlivá ochranná opatření umožňující snížit úvěrové riziko v souladu se strategií řízení úvěrového rizika a ochotou podstupovat úvěrové riziko. Při tomto hodnocení by příslušné orgány měly věnovat pozornost zejména tomu, zda kontrolní funkce dané instituce pokrývají dostatečný rozsah (včetně všech konsolidovaných subjektů, zeměpisných oblastí a úvěrových činností), a také existenci provozních limitů a dalších postupů, jejichž cílem je udržovat expozice vůči úvěrovému riziku na úrovni přijatelné pro danou instituci v souladu s její ochotou podstupovat riziko a stanovenými limity. Za tímto účelem by příslušné orgány měly věnovat zvláštní pozornost tomu, zda má instituce vhodné vnitřní kontroly a postupy, které zajistí, že porušení zásad, postupů a limitů (nebo odchylky od nich) jsou včas hlášeny příslušné úrovni vedení za účelem přijetí opatření, včetně kontrol zaměřených na identifikaci, posouzení a řízení rizik praní peněz a financování terorismu, kterým je instituce vystavena v důsledku činností souvisejících s poskytováním úvěrů.

Při provádění tohoto hodnocení by příslušné orgány měly zvážit, zda je systém limitů přiměřený složitosti instituce a její schopnosti měřit a řídit úvěrové riziko. To zahrnuje posouzení, zda jsou stanovené limity absolutní, nebo zda může dojít k jejich porušení. V takovém případě by zásady instituce měly jasně popisovat dobu, po kterou je možné limity překročit, a za jakých konkrétních podmínek. Příslušné orgány by měly mimoto posoudit, zda jsou zavedené postupy dostatečné k tomu, aby byli vedoucí úvěrových oddělení průběžně informováni o limitech, a zda jsou tyto limity pravidelně přezkoumávány a aktualizovány (např. s cílem zajistit jejich soulad se změnami strategie).

Příslušné orgány by měly rovněž zhodnotit funkčnost útvaru interního auditu z hlediska přiměřenosti, rozsahu a četnosti interních auditů týkajících se rámce pro řízení úvěrového rizika. Tyto audity by měly zahrnovat přezkoumání hlavních prvků rámce pro řízení, měření a kontrolu úvěrového rizika v celé instituci, dodržování příslušných externích předpisů a interních zásad a postupů, jakož i případných odchylek od nich.

V případě institucí, které pro stanovení minimálních kapitálových požadavků k úvěrovému riziku používají přístup založený na interním ratingu, by příslušné orgány měly rovněž posoudit, zda je proces interní validace spolehlivý a účinný při prověřování předpokladů modelu a odhalování případných nedostatků v systému řízení úvěrového rizika. Toto hodnocení by mělo být založeno na informacích (jsou -li k dispozici) vyplývajících z již provedených činností dohledu nad interními modely (jako jsou kontroly na místě ) a mělo by zohledňovat postupy dohledu podrobně popsané v příručce orgánu EBA pro výkon dohledu pro validaci systémů založených na interním ratingu²⁹ .

6.2.4. Shrnutí zjištění, přidělení skóre a dohledová opatření

²⁹ EBA/REP/2023/29.

podkategorie rizik zvlášť a přidělit jim zvlášť i skóre, pak by se pokyny uvedené v této tabulce měly obdobně uplatnit v maximální možné míře.

Tabulka 6. Faktory, které orgány dohledu zohlední při určování skóre u úvěrového rizika a rizika protistrany

Níže uvedená tabulka obsahuje neúplný seznam dohledových opatření, která mohou příslušné orgány přijmout v případě zjištěných nedostatků v rámci instituce pro řízení úvěrového rizika a rizika protistrany. Příslušné orgány by měly rozhodnout o druhu opatření na základě jeho účinnosti při nápravě konkrétního zjištěného nedostatku. Příslušné orgány mohou uplatnit dodatečná dohledová opatření (včetně kvantitativních opatření v souladu s čl. 104 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36/EU) nebo jejich kombinaci, pokud se tato opatření jeví jako vhodnější k nápravě zjištěných nedostatků. Tabulka 7. N eúplný seznam možných dohledových opatření pro úvěrové riziko a riziko protistrany Možná dohledová opatření, která mohou příslušné orgány přijmout v souladu s čl. 104 odst. 1 písm. b), d), e), f), j), l), m) a n) směrnice 2013/36/EU – Příslušné orgány mohou od instituce požadovat, aby: A. aktivněji zapojila vedoucí orgán nebo jeho výbory do rozhodování o úvěrech; B. zlepšila systémy řízení úvěrového rizika; C. zlepšila kontroly u úvěrových procesů, včetně poskytování úvěrů, jejich monitorování a vymáhání; D. zlepšila řízení, hodnocení a monitorování kolaterálu; E. zlepšila kvalitu a četnost vykazování úvěrového rizika vedoucímu orgánu a vrcholnému vedení; F. používala specifické zásady tvorby opravných položek a rezerv, a požadovala zvýšení rezerv, pokud to účetní předpisy povolují; G. upravila nastavení interních parametrů rizik a/nebo rizikových vah používaných při výpočtu výše rizikové expozice pro konkrétní produkty, odvětví nebo kategorie dlužníků; H. používala vyšší snížení hodnoty kolaterálu; I. snížila velké expozice nebo jiné zdroje rizika koncentrace úvěrů; J. zpřísnila kritéria poskytování úvěrů pro všechny nebo vybrané kategorie produktů nebo dlužníků; K. snížila expozici vůči určitým druhům finančních nástrojů (např. hypotečním úvěrům, financování vývozu, u komerčních nemovitostí, sekuritizace), kategoriím dlužníků, odvětvím, zemím atd., nebo pro ně získala zajištění; L. zavedla vhodnou strategii ke snížení množství nebo podílu nevýkonných expozic; M. zlepšila řízení úvěrového rizika souvisejícího s rESG iziky, zejména s environmentálními riziky, případně na základě jednoho či několika z výše uvedených opatření.