7.6. Splnění požadavků v zátěžových podmínkách – Využití kapitálového pokynu a kapitálového pokynu k riziku nadměrné páky k posouzení kvantitativních výsledků zátěžových testů

Příslušné orgány by prostřednictvím zátěžového testování měly posoudit přiměřenost kapitálu instituce (z hlediska množství i složení) v zátěžových podmínkách a to, zda je k vyřešení případných nedostatků nutné přijmout dohledová opatření, včetně kapitálového pokynu, kapitálového pokynu k riziku nadměrné páky, revidovaného plánování kapitálu a dalších opatření. Při hodnocení kapitálové přiměřenosti v zátěžových podmínkách by příslušné organizace měly zvážit:

• a. použití kvalitativních výsledků zátěžových testů institucí (např. nedostatky zjištěné v řízení a kontrole rizik) a dohledového zátěžového testování;
• b. použití kvantitativních výsledků zátěžových testů institucí, jsou - li interní postupy pro hodnocení kapitálové přiměřenosti považovány za spolehlivé, a výsledků zátěžového testování v rámci dohledu podle článku 100 směrnice 2013/36/EU, jak je uvedeno v hlav ě 11, včetně například:
• i. stanovení specifických výchozích scénářů/předpokladů, které má instituce realizovat;
• ii. provedení zátěžových testů v celém systému za použití konzistentní metodiky a scénářů, přičemž tyto testy provádějí buď instituce, nebo orgány dohledu.

Příslušné orgány by měly podle potřeby vyhodnotit kvantitativní výsledky zátěžových testů týkajících se přiměřenosti a kvality kapitálu instituce a určit, zda množství a kvalita kapitálu postačují k pokrytí příslušných kapitálových požadavků, a to zejména:

• a. celkového kapitálového požadavku, včetně kombinovaných požadavků na kapitálové rezervy podle základního scénáře během výhledového časového horizontu v délce nejméně dvou let;
• b. celkového kapitálového požadavku v rámci SREP v nepříznivých scénářích během výhledového časového horizontu v délce nejméně dvou let.

Příslušné orgány by měly určit kapitálový pokyn a kapitálový pokyn k riziku nadměrné páky, a je - li výsledkem kladná hodnota, měly by je stanovit tak, aby řešily obavy v oblasti dohledu, pokud jde o citlivost instituce na nepříznivé scénáře použité v dohledových zátěžových testech. Kapitálový pokyn by se neměl používat k pokrytí rizik nebo prvků rizik, které jsou již pokryty dodatečným kapitálovým požadavkem v souladu s oddílem 7.2. Stejně tak by se kapitálový pokyn k riziku nadměrné páky neměl používat k pokrytí těch aspektů rizika nadměrné páky, které již v souladu s oddílem 7.3 pokrývá dodatečný kapitálový požadavek k riziku nadměrné páky.

Úroveň podle kapitálového pokynu by měla chránit před potenciálním neplněním celkového SREP kapitálového požadavku v nepříznivém scénáři. Úroveň podle kapitálového pokynu k riziku nadměrné páky by měla obdobně chránit před neplněním celkového SREP požadavku na pákový poměr v nepříznivém scénáři. Pokud kvantitativní výsledky zátěžových testů v rámci dohledu naznačují, že se neočekává, že by instituce v rámci nepříznivého scénáře zátěžového testu porušila celkový SREP kapitálový požadavek, mohou se příslušné orgány rozhodnout, že kapitálový pokyn nestanoví. Podobně se příslušné orgány mohou rozhodnout, že nestanoví kapitálový pokyn k riziku nadměrné páky v případě, kdy se v rámci nepříznivého scénáře zátěžového testu neočekává porušení celkového SREP požadavku na pákový poměr.

Příslušné orgány by měly určit a stanovit kapitálový pokyn a kapitálový pokyn k riziku nadměrné páky na základě výsledků nepříznivého scénáře relevantních dohledových zátěžových testů, včetně zátěžových testů v rámci celé EU prováděných orgánem EBA nebo jiných relevantních zátěžových testů v rámci dohledu pro celý systém během výhledového časového horizontu v délce nejméně dvou let.

Na základě stanovení přiměřeného přístupu pro instituce, které nespadají do kategorie 1, a dceřiné podniky přeshraničních skupin mohou příslušné orgány při stanovení a aktualizaci kapitálového pokynu a kapitálového pokynu k riziku nadměrné páky zohlednit výsledky zjednodušených forem dohledových zátěžových testů (např. zátěžových testů s použitím výchozích scénářů stanovených orgánem dohledu, analýzy citlivosti, „top - down“ zátěžových testů prováděných pověřenými orgány, dopadů na úrovni portfolia vyplývajících ze zátěžových testů na konsolidované úrovni), minulých dohledových zátěžových testů nebo zátěžových testů institucí v souladu s odstavcem 340. Zjednodušené formy dohledových zátěžových testů mohou být prováděny spíše na individuálním základě než jako součást testu celého systému.

Příslušné orgány by měly určit a stanovit kapitálový pokyn a kapitálový pokyn k riziku nadměrné páky v souladu s modelem minimálního zapojení uvedeným v oddíle 2.4. Kapitálový pokyn a kapitálový pokyn k riziku nadměrné páky by zejména měly být určovány a s tanovovány minimálně tak často, jako je prováděno hodnocení kapitálové přiměřenosti na základě modelu minimálního zapojení v rámci SREP.

Bez ohledu na předchozí odstavec (by) příslušné orgány:

• a. měly posoudit, zda jsou stávající kapitálový pokyn a kapitálový pokyn k riziku nadměrné páky stále vhodné, kdykoli budou k dispozici výsledky nových zátěžových testů v rámci dohledu, a v případě potřeby je revidovat;
• b. mohou stanovit kapitálový pokyn a kapitálový pokyn k riziku nadměrné páky pouze jednou za dva roky namísto každoročně, a to i u institucí zařazených do kategorie 1 v rámci SREP. V roce následujícím po roce, v němž byl stanoven kapitálový pokyn, by však příslušné orgány měly na základě všech relevantních informací, včetně výsledků předchozích zátěžových testů v rámci dohledu, a na základě dodatečné analýzy citlivosti (tj. zjednodušených forem dohledových zátěžových testů) posoudit, zda jsou kapitálový pokyn a kapitálový pokyn k riziku nadměrné páky stále relevantní, či zda je třeba je aktualizovat.

Při kalibraci kapitálového pokynu by příslušné orgány měly zajistit, aby byl stanoven na úrovni vhodné k pokrytí alespoň očekávaného maximálního dopadu v zátěžových podmínkách, který se vypočítá na základě změn CET1 kapitálového poměru (tj. s přihlédnutím ke změnám CET1 kapitálu i celkového objemu rizikové expozice) v nejhorším roce zátěžových podmínek a s ohledem na úroveň příslušných kapitálových požadavků. Maximálním dopadem zátěže pro účely nastavení kapitálového pokynu je třeba rozumět rozdíl mezi nejnižším CET1 kapitálovým poměrem v nepříznivém scénáři v horizontu zátěžového testu a skutečným výchozím CET1 kapitálovým poměrem.

Při kalibraci kapitálového pokynu k riziku nadměrné páky by maximální dopad zátěže měl být vypočítán na základě změn tier 1 kapitálu v nejhorším roce zátěžových podmínek a s přihlédnutím k příslušným kapitálovým požadavkům na pákový poměr. Maximálním dopadem zátěže pro účely stanovení kapitálového pokynu k riziku nadměrné páky je třeba rozumět rozdíl mezi nejnižším pákovým poměrem v nepříznivém scénáři v horizontu zátěžového testu a skutečným výchozím pákovým poměrem.

Příslušné orgány by měly dojít k výchozí úrovni podle kapitálového pokynu specifické pro každou instituci započtením prvků, které již pokrývají rizika odrážející se v maximálním dopadu zátěže. Příslušné orgány by měly zejména započíst příslušná opatření, především bezpečnostní kapitálovou rezervu, v souladu s odstavcem 354. Příslušné orgány mohou navíc při stanovování výchozích úrovní podle kapitálového pokynu a kapitálového pokynu k riziku nadměrné páky v případě potřeby zvážit další úpravy maximálního dopadu zátěže související s předpokladem statické rozvahy nebo odlišným časovým horizontem mezi provedením zátěžového testu a dobou stanovení výchozích úrovní.

Při stanovování kapitálového pokynu a kapitálového pokynu k riziku nadměrné páky by příslušné orgány měly zajistit přiměřené propojení mezi příslušnými výchozími úrovněmi a jejich konečnými hodnotami. Za tímto účelem se mohou rozhodnout použít přístup rozdělení do pásem ke klasifikaci institucí podle výchozích úrovní stanovených v kapitálovém pokynu a kapitálovém pokynu k riziku nadměrné páky na základě příslušných zátěžových testů v rámci dohledu uvedených v odstavci 344 nebo na základě jiných přístupů uvedených v odstavci 345. V důsledku toho mohou příslušné orgány přiřadit pevný rozsah úrovní podle kapitálového pokynu a kapitálového pokynu k riziku nadměrné páky každému pásmu a nastavit jejich konečné úrovně v rozsahu přiděleného pásma nebo výjimečně mimo rozsah příslušného p ásma na základě faktorů týkajících se dané instituce. Příslušné orgány by měly usilovat o to, aby nedocházelo k velkým rozílům mezi pásmy, například umožněním částečného překrývání mezi úrovněmi stanovenými v kapitálovém pokynu nebo kapitálovém pokynu k riziku nadměrné páky pro sousední pásma, a měly by zajistit, aby byl výsledný konečný kapitálový pokyn a kapitálový pokyn k riziku nadměrné páky specifický pro danou instituci.

Při určování konečného kapitálového pokynu a kapitálového pokynu k riziku nadměrné páky by příslušné orgány měly případně zvážit tyto faktory:

• a. rok, kdy dojde k maximálnímu dopadu v případě zátěžových podmínek v souvislosti s výchozími hodnotami a časovým horizontem scénářů použitých v zátěžových testech;
• b. výsledek spolehlivého zátěžového testu instituce, s přihlédnutím ke specifickým definicím a předpokladům scénářů, zejména pokud jsou považovány za relevantnější, pokud jde
• o model podnikání a rizikový profil instituce, nebo pokud interní scénáře mají vyšší míru zátěže než scénáře orgánů dohledu;
• c. změny, k nimž dojde po datu uzávěrky zátěžového testu a které mají podstatný vliv na rizikový profil instituce nebo kapitálovou pozici (např. prodej úvěrů se selháním). Tyto změny mohou zahrnovat dočasné změny rizikového profilu, včetně strukturálních změn v činnosti nebo rozvaze instituce;
• d. relevantní zmírňující opatření vedení instituce, která jsou po vyhodnocení orgány dohledu považovaná za spolehlivá a jistá;
• e. informace o názorech orgánů dohledu na relevantnost výsledků zátěžových testů v rámci dohledu pro strategii instituce, její finanční plány a model podnikání;
• f. snížená jistota ohledně skutečné citlivosti instituce vůči nepříznivým scénářům;
• g. jakékoli potenciální překr yvy s dodatečnými kapitálovými požadavky nebo dodatečnými kapitálovými požadavky k riziku nadměrné páky;
• h. celková schopnost ozdravení instituce, jak je uvedeno v obecných pokynech orgánu EBA k celkové schopnosti ozdravení při plánování ozdravných postupů⁴³ ;
• i. kvalita (složení) dostupného kapitálu instituce, včetně stavu v nejhorším roce zátěžových podmínek;
• j. to, zda instituce prochází či neprochází restrukturalizací nebo řešením krize.

⁴³ Obecné pokyny orgánu EBA k celkové schopnosti ozdravení při plánování ozdravných postupů (EBA/GL/2023/06) – oddíl II. Posouzení celkové schopnosti ozdravení – „upravená celková schopnost ozdravení“

Pro účely stanovení kapitálového pokynu by příslušné orgány měly rovněž zohlednit, do jaké míry scénáře nepříznivého vývoje pokrývají všechna významná rizika přispívající k dodatečným kapitálovým požadavkům v celkovém SREP kapitálovém požadavku. Příslušné orgány by měly zejména přihlédnout k tomu, že scénáře makroekonomického poklesu nemusí v celém rozsahu některá rizika zachytit, například penzijní riziko nebo některé prvky rizika koncentrace úvěrů (např. koncentrace vůči jediné protistraně), což může zvýšit potenciální ztráty v rámci testovaných nepříznivých scénářů.

Příslušné orgány by měly mimoto zvážit, do jaké míry již existující kombinované požadavky na kapitálové rezervy a další příslušná opatření podchycují rizika odhalená při zátěžovém testování. V této souvislosti by příslušné orgány:

• a. měly kapitálový pokyn započítat oproti bezpečnostní kapitálové rezervě, neboť kapitálový pokyn a bezpečnostní kapitálová rezerva se vzhledem ke své povaze překrývají;
• b. měly ve výjimečných případech a na základě individuálního posouzení jednotlivých případů započítat kapitálový pokyn oproti proticyklické kapitálové rezervě, ačkoli se v zásadě neočekává, že by se překrývaly, a to na základě posouzení podkladových rizik, na která se rezerva vztahuje a která jsou zahrnuta do koncepce scénářů použitých pro zátěžové testy, po konzultaci s makroobezřetnostním orgánem;
• c. neměly kapitálový pokyn započítávat oproti kapitálovým rezervám pro krytí systémového rizika (rezervy pro instituce G - SVI/J - SVI a kapitálová rezerva pro krytí systémového rizika), neboť tyto rezervy jsou určeny k pokrytí rizik, která instituce představuje pro finanční systém;
• d. neměly kapitálový pokyn k riziku nadměrné páky započítávat oproti požadavku na rezervu pákového poměru u instituce G - SVI uvedeným v čl. 92 odst. 1a nařízení (EU) č. 575/2013;
• e. mohly přezkoumat kapitálový pokyn sdělený této instituci s cílem zajistit, aby jeho kalibrace byla i nadále vhodná v případě, že se instituce stane v souladu s čl. 104b odst. 4a směrnice 2013/36/EU vázanou minimálním výstupním prahem.

Pokud příslušné orgány určí kapitálový pokyn, měly by ho přidat navíc k celkovému kapitálovému požadavku. Pokud příslušné orgány určí kapitálový pokyn k riziku nadměrné páky, měly by ho přidat navíc k celkovému požadavku na pákový poměr. Příslušné orgány b y měly považovat celkový kapitálový požadavek a celkový požadavek na pákový poměr za dva samostatné soubory požadavků. V důsledku toho může být dostupný kapitál současně použit k plnění kapitálového pokynu i kapitálového pokynu k riziku nadměrné páky.