20. Impact of rating change on market prices

Instituce si mohou vybrat kterýkoli z přístupů dostupných k převodu simulovaných změn ratingu na cenové změny, a sice včetně použití buď absolutních, nebo relativních rozdílů mezi průměrnými úvěrovými rozpětími podle tříd ratingu. Použitá metodika by měla být konzistentně uplatňována a dokumentována. Ve všech případech by údaje o příslušném rozpětí měly být co nejvíc diferenciované podle různých kategorií pozic. Mělo by být prokázáno, že ke spokojenosti příslušných orgánů tento přístup dostatečně odlišuje pozice s různými cenovými charakteristikami. Například swap úvěrového selhání (CDS) a podkladový dluhopis by musely být oceněny zvlášť.

S ohledem na bod 18 těchto obecných pokynů může instituce konzistentně předpokládat okamžitou změnu ratingu, která implikuje, že podmínky na trhu v té době určují ceny po migraci, a to s přihlédnutím k jakémukoli vlivu idiosynkratického ocenění, který by byl očekáván při výskytu případu migrace (viz bod 20 podbod 5 níže), bez ohledu na veškeré časové vlivy na cenu nástroje, jehož rating se změnil.

Pokud výsledkem simulace, např. procesu ocenění aktiv, nebyl změněný rating, neměla by být předpokládána žádná změna hodnoty.

V případě migrace ratingu by měla být přepočítána změna tržních cen. Pokud instituce nemůže prokázat, že její přístup k tvorbě cen dostatečně odráží i velké změny cen, které je třeba očekávat v důsledku změny ratingu, mělo by být požadováno plné přecenění. To lze provést jako předběžný výpočet v tom smyslu, že vektor cen pro každý ratingový stav by mohl být vstupní hodnotou výpočtu IRC. Vliv migrace ratingu na tržní ceny by měl být odhadnut na základě buď aktuálně zjistitelných tržních údajů (např. úvěrových rozpětí), nebo průměru historických tržních údajů pozorovaných maximálně po dobu jednoho roku nebo jiného relevantního období s podmínkou souhlasu příslušných orgánů. Při provádění plného přecenění po změně ratingu by se pro účely diskontování neměly používat historické PD, protože dostatečně neodrážejí současné tržní ceny.

Pozice migrující do stavu selhání by měly být oceněny na základě výtěžnosti nebo ztrátovosti ze selhání (LGD). Výtěžnost by se měla uplatňovat na pomyslnou hodnotu pozice, dokud nejsou vytvořeny odhady vztahující se k tržním hodnotám pozic. Ke spokojenosti příslušných orgánů je třeba ukázat, že odhad je pro různé kategorie dlužníků a nástrojů náležitě diferencován. Výpočty by měly být v rámci nástrojů koherentní. Jakýkoli jiný přístup by měl být řádně odůvodněn a zdokumentován, zejména pokud se používají obecné LGD trhu, a instituce by měla mít zaveden zdokumentovaný proces popisující, podle kterých kritérií musí být LGD pro jednotlivé pozice upraveny.

Model by měl zachycovat odlišnosti vyplývající z rozdílů v definici úvěrové události, úrovně v kapitálové struktuře nebo expozice vůči různým subjektům v rámci skupiny. To by například mohlo být provedeno za pomocí stochastických výtěžností. Dluhopisy, u nichž došlo k selhání, jsou v zásadě obsaženy v portfoliu IRC, pokud jsou v obchodním portfoliu (srov. bod 4 podbod 5). Z tohoto důvodu by model měl zachycovat riziko, že se známky nebo realizace LGD po selhání mohou odchýlit od svých odhadů před selháním. Počáteční LGD nebo výtěžnost uplatňované na jednotlivé pozice, u nichž došlo k selhání, by musely být aktualizovány se stejnou frekvencí u IRC jako u výpočtu zisku a ztrát a LGD musí být v souladu s hodnotami použitými při výpočtu zisku a ztrát.