Hlava III – Požadavky na příslušné orgány v případě použití čl. 243 odst. 4 nebo čl. 244 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013 a v případě použití čl. 243 odst. 2 nebo čl. 244 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud nastala kterákoli z okolností podle hlavy II

Posouzení významnosti převodu úvěrového rizika

Příslušné orgány by měly posoudit dokumentaci a důkazy týkající se sekuritizace, jež předložila instituce, která je původcem, s cílem určit, zda bylo souměřitelné úvěrové riziko převedeno na třetí strany, a vyžádat si dodatečné informace, pokud jsou pro posouzení potřebné. Při tom by příslušné orgány měly v příslušných případech věnovat zvláštní pozornost zejména těmto faktorům:

• a. objemy rizikově vážených expozic a případně výše očekávaných ztrát vypočítané pro sekuritizované expozice před sekuritizací a odpovídající objemy a výše pro tranše, jež jsou po sekuritizaci převedeny, a tranše, jež si ponechala instituce, která je původcem,
• b. pokud jde o instituci, která je původcem, prokazující převod významného rizika v souladu s čl. 243 odst. 4 nebo čl. 244 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013, metody použité k prokázání toho, že je převedené úvěrové riziko souměřitelné s možným snížením kapitálových požadavků,
• c. jestliže instituce, která je původcem, použila k prokázání převodu významného úvěrového rizika interní modely, otázka, zda jsou tyto modely náležitě spolehlivé, a pokud byly použity externí modely, otázka, zda jsou tyto modely začleněny do standardních procesů instituce, která je původcem, a zda tato instituce náležitě rozumí způsobu fungování modelu a předpokladům, na kterých je model založen,
• d. jestliže instituce, která je původcem, použila na seskupení podkladových aktiv zvláštní zátěžové předpoklady, vhodnost těchto předpokladů a otázka, co ukazuje srovnání těchto předpokladů a výsledných odhadovaných ztrát s těmi, které se používají pro zátěžové testování v rámci dohledu, nebo s jinými empirickými zdroji takovýchto údajů, jako jsou ratingové agentury.

Příslušné orgány by měly posoudit, zda má instituce, která je původcem, dostatečné znalosti

• o podkladových aktivech, aby mohla provést patřičnou analýzu převodu úvěrového rizika, a měly by také zvážit, zda portfolio neobsahuje idiosynkratické riziko, jež není zachyceno v hodnocení úvěrového rizika nebo kapitálových výpočtech instituce, která je původcem. Idiosynkratické riziko je třeba zachytit prostřednictvím konzervativnějších předpokladů, než je standardní „základní“ scénář. Tento konzervativní přístup by se měl snažit zachytit idiosynkratické riziko, které může odpovídat případnému „zátěžovému“ scénáři.

V případě, že instituce, která je původcem, používá pro určení svých kapitálových požadavků po sekuritizaci regulatorní vzorec, měly by příslušné orgány zvážit, jak jsou kapitálové požadavky na sekuritizované pozice, jež si ponechala instituce, která je původcem, citlivé vůči změnám podkladových parametrů IRB. Jsou-li kapitálové požadavky na ponechané sekuritizované pozice vysoce citlivé vůči malým změnám těchto parametrů, je méně pravděpodobné, že bylo souměřitelné úvěrové riziko převedeno.

Posouzení strukturálních rysů

Příslušné orgány by měly posoudit, zda transakce nemá strukturální rysy, které by mohly oslabit tvrzený převod úvěrového rizika na třetí strany, tedy rysy jako volitelné vypovězení nebo jiná smluvní ujednání, která v případě tradičních sekuritizací zvyšují pravděpodobnost, že se aktiva vrátí do rozvahy instituce, která je původcem, a v případě syntetických sekuritizací zvyšují pravděpodobnost, že zajištění úvěrového rizika bude ukončeno před splatností transakce.

U tradičních sekuritizací by příslušné orgány neměly za škodlivé pro dosažení účinného převodu úvěrového rizika považovat pouze níže uvedené kupní opce poskytnuté institucím, které jsou původci, pokud tyto kupní opce instituci, která je původcem, neudělují právo odkoupit od nabyvatele dříve převedenou expozici za účelem realizace výnosů, ani jí neukládají povinnost znovu převzít převedené úvěrové riziko:

• a. regulatorní kupní opce nebo daňové kupní opce, které lze uplatnit pouze v případě změn právního nebo regulačního rámce, jež mají dopad na obsah smluvního vztahu v rámci příslušné sekuritizační transakce nebo ovlivňují rozdělení ekonomických výnosů získaných z příslušné sekuritizační transakce kterýmkoli z jejích účastníků,
• b. opce na zpětný odkup, které splňují podmínky uvedené v čl. 243 odst. 5 písm. f) nařízení o kapitálových požadavcích.

U syntetických transakcí nemusí příslušné orgány posuzovat kupní opce splňující kritéria uvedená v odst. 5 bodě 2 písm. a) nebo b).

Aby se předešlo nejistotě, je třeba dále uvést, že v případě tradiční sekuritizace by příslušné orgány u každé opce poskytnuté investorům do sekuritizace, s výjimkou opcí uplatnitelných jen v případě porušení smlouvy institucí, která je původcem, měly mít za to, že původci brání v dosažení účinného převodu úvěrového rizika.

U syntetických sekuritizací by příslušné orgány u každé opce poskytnuté investorům do sekuritizace nebo poskytovatelům zajištění úvěrového rizika, kterou lze uplatnit pouze v případě porušení smlouvy jinými účastníky transakce, měly mít za to, že instituci, která je původcem, nebrání v dosažení účinného převodu úvěrového rizika, pokud jsou splněny požadavky čl. 244 odst. 5 písm. c) nařízení o kapitálových požadavcích. Všechny ostatní opce poskytnuté investorům do sekuritizace nebo poskytovatelům zajištění úvěrového rizika by měly být příslušnými orgány posouzeny, protože mohou vést k dodatečným kapitálovým požadavkům v důsledku nesouladu splatností.

Aby bylo zajištěno, že došlo k účinnému převodu rizika, měly by příslušné orgány posoudit, zda instituce, která je původcem, v minulosti zpětně odkoupila transakce za účelem ochrany investorů a zda se tato instituce řídila pravidly pro skrytou podporu stanovenými v článku 248 nařízení (EU) č. 575/2013.

Jestliže transakce zahrnují lhůty na doplnění, příslušné orgány by s cílem zajistit, že riziko bylo účinně převedeno, měly posoudit kritéria způsobilosti aktiv v podkladovém seskupení, jakož i minimální a maximální úvěrovou kvalitu způsobilých aktiv a zvážit také, zda aktiva nemohou být ve struktuře nahrazena za účelem ochrany investorů před ztrátami a současně zvýšit úvěrové riziko pro instituci, která je původcem.

Příslušné orgány by měly posoudit, zda transakce při svém vzniku neobsahují vložený mechanismus, jenž by v průběhu času neúměrně snižoval objem převodu úvěrového rizika z instituce, která je původcem, na třetí strany.

6. Nesoulad mezi zajištěním úvěrového rizika a podkladovými aktivy u syntetických sekuritizací

Příslušné orgány by měly zvážit, zda neexistuje nesoulad splatností nebo měn mezi poskytnutým zajištěním a podkladovými aktivy. Při posuzování splatnosti zajištění by příslušné orgány měly vyhodnotit otázku, zda by splatnost zajištění nemohla v praxi být zkrácena volitelnými vypovězeními nebo jinými rysy a jaký to má vztah k očekávané době selhání seskupení aktiv.

Příslušné orgány by měly posoudit nesoulad splatností u transakcí, kde lze seskupení aktiv doplňovat, protože instituce, které jsou původci, mohou ke konci období zajištění aktiva nahradit aktivy s delší splatností, a tím zvětšit případný nesoulad splatností.

Příslušné orgány by měly posoudit nesoulad měn v případě transakcí, u kterých mají seskupení aktiv jiný měnový profil než závazky. Pokud se takovýto nesoulad objeví, je třeba pro účely snížení kapitálových požadavků uplatnit obezřetné snížení hodnoty podle názoru příslušných orgánů. U nástrojů snižujících riziko, jako jsou měnové swapy, je třeba posoudit jejich vhodnost z hlediska zůstatku swapu, trvání samotného swapu a případných podmíněných spouštěcích mechanismů.

7. Otázky zajištění úvěrového rizika u syntetických sekuritizací

Je-li sekuritizace provedena synteticky, pomocí úvěrového derivátu nebo záruky, měly by příslušné orgány zajistit, aby zajištění úvěrového rizika splňovalo všechny příslušné požadavky stanovené v nařízení (EU) č. 575/2013 a poskytovalo dostatečnou jistotu zaplacení tak, aby převod úvěrového rizika nebyl oslaben. Pokud je zajištění úvěrového rizika majetkové, je třeba posoudit ujednání o kolaterálu, včetně otázky, zda splňují všechny příslušné požadavky na majetkové zajištění úvěrového rizika stanovené nařízením (EU) č. 575/2013. Je-li zajištění úvěrového rizika osobní, měly by příslušné orgány posoudit, zda jsou zavedena vhodná ujednání zajišťující včasné zaplacení.

Příslušné orgány by měly posoudit, na jaké úvěrové události se získané zajištění úvěrového rizika vztahuje (např. zda zahrnuje standardní úvěrové události, jako jsou úpadek, neprovedení platby nebo restrukturalizace úvěrů).

Jestliže prémie zaplacené poskytovatelům zajištění úvěrového rizika nejsou uvedeny ve výsledovce instituce, která je původcem, měly by příslušné orgány posoudit, zda prémie zaplacené těmto poskytovatelům nejsou nadměrně vysoké v takové míře, že je oslaben převod významného rizika. To lze posoudit řadou způsobů, například přezkoumáním zaplacených prémií ve srovnání i) s výnosy ze seskupení aktiv nebo ii) se ztrátami, které zajištění pokrývá, nebo iii) s reálnými tržními sazbami nebo iv) s nějakou kombinací těchto různých faktorů. Příslušné orgány by měly také zvážit, zda transakce nemá vedle prémií jiné rysy, například poplatky, které fakticky zvyšují náklady na poskytnuté zajištění v takové míře, že bude převod úvěrového rizika oslaben.

Pokud se prémie platí předem nebo nejsou vázány na ztráty v seskupení aktiv, které je předmětem zajištění nebo jiné záruky, měly by příslušné orgány zvážit, zda tato skutečnost nesnižuje rozsah převodu úvěrového rizika.

8. Převod významného rizika na třetí strany

Příslušné orgány by měly posoudit, zda je významné úvěrové riziko převedeno na třetí strany, které nejsou s institucí, která je původcem, propojeny způsobem, jenž by mohl převod úvěrového rizika oslabit. Při posuzování převodu významného rizika by se příslušné orgány měly zabývat každým relevantním spojením mezi investory nebo poskytovateli zajištění úvěrového rizika a institucí, která je původcem, jakož i otázkou, zda tato instituce těmto třetím stranám neposkytuje významné financování.

9. Ratingy

Jestliže instituce, která je původcem, pro výpočet kapitálových požadavků pro své expozice vůči sekuritizaci používá metodu založenou na ratingu stanovenou v článku 261 nařízení (EU) č. 575/2013, měly by příslušné orgány posoudit, zda má zvolená ratingová agentura patřičné zkušenosti a odborné znalosti ohledně hodnocené kategorie aktiv, pokud je to příslušným orgánům známo.

10. Interní zásady pro posuzování převodu úvěrového rizika a převodu významného rizika

Příslušné orgány by měly zhodnotit, zda má instituce, která je původcem, vhodné interní zásady pro provádění vlastních posouzení převodu úvěrového rizika a převodu významného rizika. To by se mělo týkat nejen počátečního posouzení transakce, když instituce, která je původcem, poprvé usiluje o vyloučení sekuritizovaných expozic z výpočtu objemů rizikově vážených expozic a případně výše očekávaných ztrát, ale zohledněno by mělo být také průběžné posuzování převodu významného rizika po dobu trvání transakce.