Obecný pokyn 3: Základní testy

3.1 Systémy pojištění vkladů by měly provádět základní testy v souladu s tímto obecným pokynem, aby mohly komplexně posoudit svou schopnost účinně řešit případy selhání institucí.

Funkce systému pojištění vkladů, které je nutno zahrnout do základních testů

3.2 S ohledem na vzájemné hodnocení prováděné orgánem EBA by systémy pojištění vkladů měly provádět základní testy funkcí, které jim byly právně svěřeny (stanovené ve směrnicích 2014/49/EU a 2014/59/EU provedených ve vnitrostátních právních předpisech) během cyklu zátěžového testování systému pojištění vkladů, a vykázat výsledky orgánu EBA. Pro tyto účely by měly být funkce systému pojištění vkladů následující:

• • vyplatit vkladatelům v jejich členském státě náhradu v případě platební neschopnosti úvěrové instituce podle čl. 11 odst. 1 směrnice 2014/49/EU („funkce výplaty“);
• • vyplatit vkladatelům náhradu v pobočkách zřízených úvěrovými institucemi povolenými v jiném členském státě v případě platební neschopnosti úvěrové instituce podle čl. 11 odst. 1 a článku 14 směrnice 2014/49/EU („funkce výplaty s přeshraniční spoluprací“), Systémy pojištění vkladů by měly provádět tento základní test pouze v případech, kdy by mohly být zapojeny do přeshraničních výplat náhrad (jako domovský systém pojištění vkladů, jako hostitelský systém pojištění vkladů nebo v obou rolích) podle výše uvedeného článku 14 směrnice o systémech pojištění vkladů a příslušných vnitrostátních předpisů,
• • financovat řešení krize úvěrových institucí s cílem zajistit průběžný přístup k vkladům podle čl. 11 odst. 2 směrnice 2014/49/EU a podle článku 109 směrnice 2014/59/EU („příspěvek k funkci řešení krize“),
• • používat podle čl. 11 odst. 3 směrnice 2014/49/EU disponibilní finanční prostředky k provádění alternativních opatření s cílem zabránit selhání úvěrové instituce, pokud to povoluje právo členského státu, kde je systém pojištění vkladů zřízen („funkce prevence selhání“),
• • používat podle čl. 11 odst. 6 směrnice 2014/49/EU disponibilní finanční prostředky k financování opatření, jež mají vkladatelům zajistit přístup k pojištěným vkladům v rámci vnitrostátního úpadkového řízení, pokud to povoluje právo členského státu, kde je systém pojištění vkladů zřízen („funkce příspěvku k úpadkovému řízení“).

3.3 Kromě toho by systémy pojištění vkladů měly provádět pravidelné testy souborů SCV, které systém pojištění vkladů provádí pravidelně, a vykazovat jejich výsledky. Pravidelné testy souborů SCV také patří mezi základní testy. Výsledky pravidelných testů souborů SCV by neměly být zaměňovány s hodnocením souborů SCV prováděným během základního testu určeného pro funkci výplaty. V případě takového testu by mělo být posouzení souborů SCV oznámeno jako součást výsledků tohoto základního testu výplaty náhrady vkladatelům. 3.4 Pokud systémy pojištění vkladů během cyklu zátěžového testování provedly významné změny v systémech nebo procesech, jsou povinny provést určité základní testy znovu během probíhajícího cyklu zátěžového testování – pokud je opětovné testování v tomto časovém rámci provozně proveditelné. Pokud například systém pojištění vkladů změní svůj způsob výplaty z modelu korespondentské banky na elektronický převod pomocí vyhrazené IT platformy systému pojištění vkladů, výplatní procesy se výrazně změní a v zájmu zajištění odolnosti by měl systém pojištění vkladů znovu otestovat svoji funkci výplaty u ukazatelů popsaných v obecném pokynu 4, na které má změna vliv.

3.5 V závislosti na základním testu budou systémy pojištění vkladů používat ukazatele uvedené v obecném pokynu 4. Systémy pojištění vkladů by měly informovat určené orgány a Evropský orgán pro bankovnictví o výsledcích výše uvedených základních testů prostřednictvím formuláře uvedeného v příloze 1.

3.6 Výsledky všech základních testů by systémy pojištění vkladů měly orgánu EBA vykazovat pomocí formuláře pro vykazování, a to pro nejvýše tři testy.

3.7 Základní test by měl být proveden jako kompletní (end - to - end) test alespoň jednou během cyklu zátěžového testování. Další opakování základního testu v rámci stejného cyklu zátěžového testování lze provést pomocí série částečných (granulárních) testů, které společně pokrývají všechny ukazatele související s tímto určitým základním testem.

Výplata

3.8 Systémy pojištění vkladů by měly testovat svou schopnost vyplácet vkladatele v souladu s čl. 11 odst. 1 směrnice 2014/49/EU. Žádný systém pojištění vkladů by neměl vynechat testování funkce výplaty s odůvodněním, že testoval funkce řešení krize nebo prevence selhání dle popisu v následujícím textu tohoto dokumentu nebo že všechny přidružené úvěrové instituce patří do kategorie popsané v odstavci 3.27.

3.9 Ve scénáři výplaty by měl systém pojištění vkladů simulovat selhání jedné nebo několika úvěrových institucí s cílem posoudit, zda by splatná částka podle článku 7 směrnice 2014/49/EU byla k dispozici ve lhůtách pro výplatu podle článku 8 uvedené směrnice.

3.10 Kromě toho by měl systém pojištění vkladů při testování své odolnosti funkce výplaty náhrad vkladatelům posoudit kvalitu svých interních procesů s cílem shromažďovat a analyzovat soubory SCV a v případě potřeby navázat kontakt s příslušnou úvěrovou institucí za účelem vyžádání dalších/opravných údajů. Tyto testy související se soubory SCV by neměly být zaměňovány s pravidelnými rutinními hodnoceními souborů SCV.

3.11 Po dobu trvání programu podle obecného pokynu 2 by systémy pojištění vkladů měly používat ukazatele popsané v obecném pokynu 4, které se vztahují na funkci výplaty. Výplata s přeshraniční spoluprací

3.12 Pokud systémy pojištění vkladů plní roli domovského systému pojištění vkladů nebo hostitelského systému pojištění vkladů podle článku 14 směrnice o systémech pojištění vkladů, systém pojištění vkladů by měl simulovat selhání jedné nebo několika úvěrových institucí s jednou nebo více pobočkami v jiném členském státě.

3.13 Systémy pojištění vkladů by měly tyto testy provádět v rolích, které se jich týkají: jako domovský systém, jako hostitelský systém, případně v obou rolích. Systém pojištění vkladů by měl otestovat svou roli hostitelského systému pojištění vkladů, pokud se nachází v členském státě, kde alespoň jednu pobočku vlastní úvěrová instituce z jiného členského státu. Systém pojištění vkladů by měl otestovat svou roli domovského systému pojištění vkladů, pokud některá z jeho členských institucí vlastní pobočku zřízenou v jiném členském státě. Systém pojištění vkladů by měl otestovat obě role, pokud platí obě situace. Pokud vnitrostátní předpisy stanoví, že za řízení přeshraničních výplat náhrad jménem jiných systémů pojištění vkladů ve stejném členském státě odpovídá jeden systém pojištění vkladů, požadavek provedení základních testů spolupráce mezi domovským a hostitelským systémem se vztahuje pouze na příslušný systém.

3.14 Systémy pojištění vkladů by měly při výběru partnerských systémů pojištění vkladů pro testování výplat náhrad pomocí scénáře přeshraniční spolupráce zvážit, je - li to možné, přístup založený na riziku. Pokud je například systém X domovský i hostitelský pro systém Y, ale pouze hostitelský pro systém Z, může se systém X rozhodnout na základě přístupu založeného na riziku provést test v domovské roli vůči systému Y a v hostitelské roli vůči systému Z.

3.15 Po dobu trvání programu podle obecného pokynu 2 by systémy pojištění vkladů měly používat ukazatele specifické pro scénář výplat náhrad se spoluprací domov - hostitel, jak je popsáno v obecném pokynu 4.

3.16 Pokud systém pojištění vkladů není schopen provést takový základní test, protože žádný jiný systém pojištění vkladů se v rámci testu přeshraniční spolupráce nerozhodl pro účast v roli partnerského systému, mělo by to být uvedeno ve formuláři pro vykazování jako „oblast netestována“, jak stanoví odstavec 5.7.

Příspěvek k řešení krize

3.17 Scénáře řešení krize by měly předpokládat zásah týkající se přidružené úvěrové instituce, u které dochází k řešení krize podle směrnice 2014/59/EU a pro niž se vyžaduje příspěvek systému pojištění vkladů v souladu s článkem 109 uvedené směrnice.

3.18 Zátěžové testy systému pojištění vkladů na základě scénářů řešení krize lze provádět samostatně nebo mohou být součástí širšího testu řešení krize prováděného pod vedením orgánů příslušných k řešení krize, avšak za předpokladu, že jsou testovány a využívány příslušné soubory ukazatelů popsané v obecném pokynu 4. 3.19 Je - li zátěžový test systému pojištění vkladů na základě scénáře řešení krize prováděn samostatně, systém pojištění vkladů by měl při navrhování scénáře a provádění testu konzultovat orgán příslušný k řešení krize a měl by tento orgán požádat, aby se testu zúčastnil. Orgány příslušné k řešení krize by měly se systémy pojištění vkladů spolupracovat a měly by jim přímo nebo prostřednictvím určených orgánů poskytnout informace nezbytné k navržení a realizaci zátěžových testů.

3.20 Předpokládaná výše příspěvku systému pojištění vkladů k financování řešení krize by měla být nastavena s ohledem na pravidla uvedená v článcích 108 a 109 směrnice 2014/59/EU a s ohledem na profil úvěrových institucí vybraných k testu, který zahrnuje scénář řešení krize.

3.21 Ve výjimečných případech se může systém pojištění vkladů po konzultaci s orgánem příslušným k řešení krize rozhodnout, že nebude scénáře řešení krize testovat, pokud naopak zjistí, že žádná přidružená úvěrová instituce nepatří do kategorie popsané v odstavci 3.27.

Prevence selhání

3.22 Může - li podle čl. 11 odst. 3 směrnice 2014/49/EU systém pojištění vkladů používat finanční prostředky, aby zabránil selhání úvěrové instituce, měl by provádět alespoň dva druhy testů:

• • test simulující výrazné zhoršení finanční situace jedné nebo několika přidružených úvěrových institucí, včetně jejich kapitálové pozice, kvality aktiv a likviditní pozice. V této souvislosti by měl test posuzovat, zda by byl systém pojištění vkladů schopen předejít selhání za podmínek uvedených v čl. 11 odst. 3 směrnice 2014/49/EU, včetně zohlednění druhu alternativních opatření, která by bylo možné zavést, a zda by měl systém pojištění vkladů dostupné finanční prostředky umožňující poskytnout nezbytnou podporu,
• • test systémů pro sledování rizik v systému pojištění vkladů. Pokud byly v minulosti zaznamenány tíživé situace, systémy pojištění vkladů by měly určit, zda byly systémy pro sledování schopny hrozící riziko odhalit.

3.23 Zátěžové testy systému pojištění vkladů související s prevencí selhání by měly být prováděny prostřednictvím vyhrazené sady ukazatelů popsaných v obecném pokynu 4.

Příspěvek k úpadkovému řízení

3.24 Základní testy související s příspěvkem systému pojištění vkladů k úpadkovému řízení by měly předpokládat zásah k zachování přístupu vkladatelů k pojištěným vkladům v rámci vnitrostátních úpadkových řízení podle čl. 11 odst. 6 směrnice 2014/49/EU.

3.25 Zátěžové testy systému pojištění vkladů související s příspěvkem k úpadkovému řízení by měly být prováděny prostřednictvím vyhrazené sady ukazatelů popsaných v obecném pokynu 4. Výběr přidružených úvěrových institucí, které mají být zahrnuty do základních testů

3.26 Systém pojištění vkladů by měl pro provádění základních testů zvolit jednu nebo několik svých přidružených úvěrových institucí, jejichž profil je přiměřený s ohledem na plánované zaměření testu, včetně druhu funkcí, závažnosti a složitosti scénáře a zeměpisného rozsahu.

3.27 Systém pojištění vkladů by měl vybrat jednu nebo více přidružených úvěrových institucí, které jsou považovány za podstatné s ohledem na testování příspěvku k řešení krize. Systémy pojištění vkladů by měly po konzultaci s orgány příslušnými k řešení krize zvážit výběr jedné nebo více přidružených úvěrových institucí.

Závažnost a složitost základních testů

3.28 Systémy pojištění vkladů by měly provádět základní testy předpokládající různé úrovně závažnosti a složitosti. Evropský orgán pro bankovnictví však uznává, že zvyšování složitosti a závažnosti testů má svou mez a že scénáře zátěžových testů by měly být pro systémy pojištění vkladů i nadále reálně použitelné. Systémy pojištění vkladů by tedy v průběhu času měly uplatňovat stále propracovanější a přísnější scénáře a zároveň zachovat hodnocení schopnosti řídit základní scénáře, jakou lze realisticky očekávat. Například by systém pojištění vkladů zpočátku mohl provádět test přeshraniční spolupráce v roli domovského systému pojištění vkladů s jedním dalším systémem pojištění vkladů jako hostitelským systémem pojištění vkladů. Následně by systém pojištění vkladů mohl zvýšit složitost testu provedením dalšího testu přeshraniční spolupráce se dvěma nebo třemi hostitelskými systémy pojištění vkladů současně. Systémy pojištění vkladů mohou také zvýšit úroveň závažnosti a složitosti návrhu zátěžových testů například výběrem jiného typu provedení testu (tj. systém pojištění vkladů může zpočátku provádět test od pracovního stolu pro posouzení určitého aspektu a následně provádět za účelem posouzení tohoto aspektu simulaci).

3.29 Systémy pojištění vkladů by měly zvážit přidání další vrstvy složitosti a zátěže k jednomu nebo více základním testům tím, že do vybraného základního testu přidají „speciální“ scénář se závažnými výzvami souvisejícími s kontinuitou činnosti nebo s vnějšími okolnostmi, které by pro systém pojištění vkladů znamenaly další zátěž při provádění jeho funkcí popsaných v obecném pokynu 4.

3.30 Systémy pojištění vkladů by měly vykazovat, zda a jak v průběhu času zvýšily závažnost a složitost zátěžových testů, které provádějí (ve srovnání s předchozím cyklem zátěžového testování nebo případně v rámci oznámeného cyklu zátěžového testování). Systém pojištění vkladů by měl zvážit zvýšení závažnosti a složitosti zátěžového testu mezi jednotlivými cykly zátěžového testování. Systém pojištění vkladů by měl také zvážit zvýšení závažnosti a složitosti dvou podobných zátěžových testů (věnovaných stejné právní funkci) prováděných ve stejném cyklu zátěžového testování.

3.31 S cílem zajistit historický význam údajů by systémy pojištění vkladů měly v průběhu programu podle obecného pokynu 2 testovat scénáře umožňující posoudit schopnost jejich systémů zvládnout případy zásahů takového druhu a rozsahu, jaké odpovídají zkušenostem získaným v minulosti, zejména pak v letech 2008 – 2012.

1. Přehled

1.1 Odkazy

1.2 Identifikované požadavky

1.3 Související standardy

2. Identifikované požadavky

3. Související standardy

• EBA - Published by the European Banking Authority at https://www.eba.europa.eu/