(ii) Váhy pro ukazatele a kategorie rizik

U každé hodnoty ukazatele rizik by měl systém pojištění vkladů přidělit jednotlivé bodové ukazatele rizik (IRS) v rozmezí od 0 do 100, kde 0 označuje nejnižší riziko a 100 nejvyšší riziko. Pro výpočet každého IRS může systém pojištění vkladů použít buď metodu „pásmovou“, nebo metodu „klouzavé stupnice“.

Systémy pojištění vkladů by měly ke kalibraci prahových hodnot použít odborný úsudek, ale v každém případě by měly dodržovat tyto minimální prahové hodnoty:

• a. Pokud jde o pákový poměr, poměr kmenového kapitálu tier 1, ukazatel krytí likvidity a ukazatel čistého stabilního financování, je - li hodnota ukazatele členské instituce nižší než příslušný minimální regulatorní požadavek podle čl. 92 odst. 1, 412 a 413 nařízení (EU) č. 575/2013, odpovídající IRS by měl být 100.
• b. Pokud jde o ukazatel kapitálového krytí, j e- li hodnota ukazatele členské instituce nižší než 100 %, odpovídající IRS by měl být 100.
• c. Pokud j de o podíl celkov é ho objemu rizikové expozice a celkových aktiv a podíl krytých pohledávek z vkladů a nezatížených aktiv , je - li hodnota ukazatele členské instituce vyšší než 100 %, odpovídající IRS by měl být 100.

Pásmová metoda pro IRS

V rámci pásmové metody definuje systém pojištění vkladů pro daný ukazatel rizika pevně stanovený počet rizikových tříd (pásem), přičemž minimálním počtem jsou dvě pásma. Systém pojištění vkladů by měl definovat počet pásem tak, aby zohledňoval různé úrovně rizika, které členské instituce představují (např. vysoké, střední, nízké riziko), posuzované na základě příslušného ukazatele.

Pro každé pásmo ukazatele rizika „j“ by měl systém pojištění vkladů určit nejvyšší a nejnižší mez „A“ ukazatele rizika tak, aby členské instituce s po dobnou úrovní rizika byly seskupeny do stejného pásma. Systém pojištění vkladů by měl stanovit meze jednotlivých pásem na relativním, nebo absolutním základu, přičemž:

• a. Při použití relativního základu by měl systém pojištění vkladů rozdělit členské instituc e do jednotlivých pásem rovnoměrně. Systém pojištění vkladů určuje meze jednotlivých pásem po určení hodnot „A“ ukazatele rizik členských institucí ve stejném pásmu.
• b. Při použití absolutního základu by systém pojištění vkladů měl určit meze jednotlivých pásem tak, aby se zohlednilo, že všechny hodnoty „A“ ukazatele rizika v rámci těchto mezí představují podobnou úroveň rizika a že všechny členské instituce s podobnou úrovní rizika končí ve stejném pásmu.

Systém pojištění vkladů by měl stanovit počet pásem a jejich meze, aby bylo zajištěno dostatečné a smysluplné odlišení členských institucí. Systém pojištění vkladů by měl jejich počet a meze nastavit tak, aby předešel tomu, že by členské instituce, i přes podstatné rozdíly v úrovních rizika měřených určitým ukazatelem rizik, byly zařazeny do stejného pásma.

Systém pojištění vkladů by neměl stanovit horní mez pro nejvyšší pásmo ani by neměl stanovit dolní mez pro nejnižší pásmo.

Pro každé pásmo ukazatele rizika by systém pojištění vkladů měl přidělit odpovídající IRS. Systém pojištění vkladů by měl přiřadit IRS 100 nejrizikovějšímu pásmu a IRS 0 pásmu nejmenšího rizika. Systém pojištění vkladů se od tohoto pravidla může odchýlit v případě ukazatelů rizika, které mohou vykazovat pouze dvě možné hodnoty, kdy jedna z nich představuje průměrnou úroveň rizika. Pokud se systém pojištění vkladů rozhodne využít této možnosti, měl by přidělit IRS 50 pásmu, které představuje průměrnou úroveň rizika, zatímco IRS přiřazené druhému pásmu by mělo být 100 nebo 0.

Metoda klouzavé stupnice pro IRS

V rámci této metody by systém pojištění vkladů měl pro každou instituci „I“ a pro každý ukazatel rizika „j“ vypočítat IRS na základě hodnoty „A“ ukazatele rizik. Systém pojištění vkladů by pro každý ukazatel měl stanovit horní mez „ “ a dolní mez „ “. Pokud se hodnota ukazatele nachází mezi definovanými mezemi, systém pojištění 𝑝𝑝 𝑗𝑗 vkladů by 𝑑𝑑 𝑗𝑗 měl přidělit hodnotu IRS mezi 0 a 100 podle následujících dvou vzorců:

• a. Značí - li vyšší hodnota ukazatele, že se jedná o vyšší riziko, a překračuj e- li tento ukazatel horní mez „ “, systém pojištění vkladů by měl stanovit IRS na 100. Podobně je - li hodnota ukazatele nižší 𝑝𝑝 𝑗𝑗 než dolní mez „ “, systém pojištění vkladů by měl stanovit IRS na 0. Odpovídající vzorec je: 𝑑𝑑 𝑗𝑗

kde j = ukazatel 𝐼𝐼𝐶𝐶𝐼𝐼 „j“ 𝑖𝑖𝑗𝑗 = v rozmezí ⎩ ⎧ ⎪ ⎨ ⎪ 100, 0, 𝐴𝐴 𝑝𝑝 od 𝑖𝑖𝑗𝑗 𝑗𝑗 −𝑑𝑑 −𝑑𝑑 1 do 𝑗𝑗 𝑗𝑗 ∗ „m“. 100, 𝑝𝑝𝑙𝑙𝑘𝑘𝑠𝑠𝑝𝑝𝑑𝑑 𝑝𝑝𝑙𝑙𝑘𝑘𝑠𝑠𝑝𝑝 𝑝𝑝𝑙𝑙𝑘𝑘𝑠𝑠𝑝𝑝 𝑗𝑗 𝐴𝐴 𝐴𝐴 ≤ 𝑖𝑖𝑗𝑗 𝑖𝑖𝑗𝑗 𝐴𝐴 < > 𝑖𝑖𝑗𝑗 𝑑𝑑 𝑝𝑝 ≤ 𝑗𝑗 𝑗𝑗 𝑝𝑝 𝑗𝑗

• b. Analogicky značí - li nižší hodnota ukazatele, že se jedná o vyšší riziko, a je - li ukazatel nižší než dolní mez „ “, systém pojištění vkladů by měl stanovit IRS na 100. Podobně je - li hodnota ukazatele 𝑑𝑑 𝑗𝑗 vyšší než horní mez „ “, systém pojištění vkladů by měl stanovit IRS na 0. Odpovídající vzorec je: 𝑝𝑝 𝑗𝑗

𝐼𝐼𝐶𝐶𝐼𝐼 𝑖𝑖𝑗𝑗 = ⎩ ⎧ ⎪ ⎨ ⎪ 𝑝𝑝 0, 100, 𝑝𝑝 𝑗𝑗 𝑗𝑗 −𝐴𝐴 −𝑑𝑑 𝑖𝑖𝑗𝑗 𝑗𝑗 ∗ 100, 𝑝𝑝𝑙𝑙𝑘𝑘𝑠𝑠𝑝𝑝 𝑝𝑝𝑙𝑙𝑘𝑘𝑠𝑠𝑝𝑝 𝑝𝑝𝑙𝑙𝑘𝑘𝑠𝑠𝑝𝑝𝑑𝑑 𝐴𝐴 𝐴𝐴 𝑗𝑗 𝑖𝑖𝑗𝑗 𝑖𝑖𝑗𝑗 ≤ > < 𝐴𝐴 𝑝𝑝 𝑑𝑑 𝑖𝑖𝑗𝑗 𝑗𝑗 𝑗𝑗 ≤ 𝑝𝑝 𝑗𝑗

U každého ukazatele rizika by systém pojištění vkladů měl nastavit horní mez „ “ a dolní mez „ “ tak, aby bylo zajištěno dostatečné a smysluplné odlišení členských institucí. 𝑝𝑝 𝑗𝑗 Systém pojištění 𝑑𝑑 𝑗𝑗 ′ vkladů by horní a dolní mez měl nastavit tak, aby předešel tomu, že by všechny členské instituce, i přes podstatné rozdíly v oblasti měřené určitým ukazatelem rizik a , měly trvale spadat pod dolní a nebo nad horní mez.