Cíle

Ačkoli se tyto společné obecné pokyny nevztahují na zátěžové testování finančního odvětví na systémové úrovni, měly by příslušné orgány, pokud je to možné, koordinovat své činnosti napříč finančními odvětvími, aby zajistily jednotný přístup k posuzování rizik ESG a v případě potřeby usnadnily sdílení údajů. Regulační orgány v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a cenných papírů by měly spolupracovat s cílem určit a modelovat transmisní kanály (například úlohu pojištění u zajištění bankovních úvěrů), sladit předpoklady scénářů a zabránit tzv. regulatorním slepým místům.

Příslušné orgány by měly v co největší míře zajistit, aby zátěžové testy ESG zohledňovaly vzájemná propojení a efekt přelévání mezi finančními odvětvími. Měly by zvážit, jak se rizika související s ESG mohou šířit v rámci finančního systému, a zesilovat tak zranitelná místa v bankovnictví, pojišťovnictví, správě aktiv a v dalších finančních odvětvích.

Při určování zásad a metodických úvah by příslušné orgány měly rozhodnout o nejvhodnější koncepci a charakteristikách zátěžového testu na základě jeho zamýšlených cílů.

Oblast působnosti

Příslušné orgány by měly jasně definovat pokrytí z hlediska portfolií, odvětví, zeměpisných oblastí a činností, aby byl zajištěn vyvážený a pragmatický přístup, který bude odrážet vyspělost dostupných metodik a údajů.

V případě přeshraničních finančních skupin by příslušné orgány měly zajistit, aby do posouzení byly zahrnuty všechny relevantní subjekty.

Na základě stanoveného cíle a časového horizontu by příslušné orgány měly pro účely posouzení zajistit přiměřenou rovnováhu mezi kvantitativními a kvalitativními informacemi⁶ .

(⁶ ) Vzhledem k předpokladům potřebným pro kalibraci a modelování scénářů obecně platí, že čím delší je časový horizont, tím více se využívají spíše kvalitativní než na kvantitativní informace (např. v dlouhodobém horizontu se neočekává přesný přepočet ukazatelů kapitálu a kapitálové přiměřenosti). Časový horizont

Délka časového horizontu by měla být v souladu se zamýšleným cílem posuzování:

• ▪ Při posuzování finanční odolnosti vůči nepříznivým, ale pravděpodobným šokům by se měl použít krátkodobý horizont (např. do 5 let) v souladu s tradičními postupy zátěžového testování.
• ▪ Při posuzování odolnosti obchodního modelu a strategie finančních subjektů by měl být uplatněn dlouhodobější horizont (alespoň 10 let, v závislosti na obchodní činnosti a v souladu s dlouhodobými závazky finančních subjektů).

Koncepce scénářů

Příslušné orgány by měly identifikovat a vybrat scénáře zátěžových testů na základě cílů posuzování. Měly by zvážit použití scénářů založených na nejnovějších vědeckých poznatcích a vypracovaných široce uznávanými mezinárodními nebo regionálními organizacemi⁷ .Rovněž se jim doporučuje využít odvětvové a regionální vývojové trendy, aby finančním subjektům poskytly odpovídající rozpis makroekonomických proměnných a zároveň zachovaly celkovou vnitřní konzistentnost scénářů.

Kdykoli je to možné, měly by příslušné orgány zvážit začlenění komplexních rizik, tj. dodatečného dopadu vyplývajícího ze současného nebo následného výskytu více šoků (ať už souvisejících s ESG, nebo širších makroekonomických šoků). Kromě toho by se měly v relevantních případech snažit posoudit sekundární účinky, tj. nepřímé a zesílené důsledky vyplývající z počátečních šoků v oblasti ESG, a to buď jejich přímým začleněním do scénářů, nebo formou doplňkové analýzy.

S cílem začlenit významná rizika ESG do krátkodobých zátěžových testů by příslušné orgány měly, je-li to proveditelné a vhodné, vycházet z koncepce scénářů používané v tradičních zátěžových testech, přičemž by ji měly přizpůsobit tak, aby odrážela transmisní kanály specifické pro environmentální, sociální a správní oblast, a měly by do ní začlenit nové proměnné relevantní pro rizika ESG.

Při provádění dlouhodobějších zátěžových testů ESG by příslušné orgány měly zvážit několik odlišných scénářů pokrývajících široké spektrum možných budoucích vývojů a úrovní závažnosti (např. včetně bodů z vratu ). Referenční scénář může vycházet z vlastního základního scénáře finančního subjektu, který může sloužit jako referenční pro testování dopadů alternativních, podstatně odlišných vývojových trendů na odolnost strategie a obchodního modelu (např. prostřednictvím odhadů rizikově upravené ziskovosti).