Zásady a metodologické úvahy

V závislosti na propracovanosti přístupu mohou mít scénáře podobu jednoduchých slovních popisů nebo podrobnějších kvantitativních prognóz.

Příslušné orgány mohou rozhodnout, že za účelem zajištění srovnatelnosti použijí stejné scénáře na všechny finanční subjekty, nebo že scénáře přizpůsobí konkrétním kategoriím finančních subjektů s ohledem na jejich rizikové profily a obchodní modely.

(⁷ ) Např. pro klimatická rizika: Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), Síť pro ekologizaci finančního systému (NGFS), Mezinárodní energetická agentura (IEA), Program OSN pro životní prostředí (UNEP), Společné výzkumné středisko Komise EU (JRC EU) nebo vnitrostátní vládní nebo nevládní orgány. Přístupy shora dolů vs. zdola nahoru

Příslušné orgány by měly posoudit výhody přístupu shora dolů oproti přístupu zdola nahoru a vybrat nejvhodnější metodu na základě konkrétních cílů, vyspělosti finančních subjektů v oblasti zátěžových testů ESG a povahy expozic, na které se posouzení vztahuje, a to s přihlédnutím k těmto hlediskům:

• ▪ Přístup shora dolů, kdy příslušné orgány provádějí centrální výpočet dopadů scénářů zátěžových testů, zajišťuje určitou míru srovnatelnosti mezi finančními subjekty a poskytuje příslušným orgánům větší kontrolu nad procesem a metodikou, čímž snižuje zátěž pro odvětví.
• ▪ Přístup zdola nahoru, kdy finanční subjekty vypočítávají dopad scénářů zátěžových testů samy, nabízí vyšší míru podrobnosti členění, což umožňuje zachytit idiosynkratické prvky specifické pro některá portfolia, protistrany a expozice. Podporuje také větší zapojení do procesu zátěžového testování a přispívá k budování kapacit finančních subjektů.

Při uplatňování přístupu zdola nahoru by příslušné orgány měly stanovit jasné metodické rámce pro zajištění konzistentnosti a rovných podmínek pro všechny finanční subjekty, včetně zohlednění proporcionality ve vztahu k očekáváním ohledně komplexnosti výpočtu dopadu.

Lze zvážit hybridní přístup, který využívá silné stránky obou metodik. Příslušné orgány mohou rozhodnout o vhodném přístupu na základě dostupnosti údajů a vlastnictví modelu, a to s přihlédnutím k tomu, že konkrétní portfolia nebo činnosti, jako je například upisovací riziko, mohou vyžadovat podrobnější údaje a modelování, než je proveditelné v rámci přístupu shora dolů.

Úroveň podrobnosti členění

Při rozhodování o úrovni podrobnosti členění by příslušné orgány měly najít vhodnou rovnováhu mezi jednoduchostí a přesností, přičemž by měly zohlednit dostupnost údajů, jejich kvalitu a metodickou vyspělost. Mohou být zapotřebí podrobnější údaje, například aby bylo možné náležitě zachytit dopady rizika přechodu na úrovni činnosti nebo subjektu nebo regionální/místní dopady fyzických rizik.

Příslušné orgány by měly zvážit alespoň tyto úrovně podrobnosti členění:

• a) Úroveň portfolia: Rozlišení podle kategorie aktiv (např. podnikové úvěry, hypotéky, státní expozice, kapitálové investice a portfolio podnikových dluhopisů).
• b) Úroveň odvětví: Klasifikace podle průmyslového odvětví (např. odvětví s vysokými emisemi uhlíku, energetika, nemovitosti, zemědělství). U konkrétních odvětví lze použít vyšší míru podrobnosti členění (např. odvětví elektroenergetiky, odvětví ovlivněná průlomovými technologiemi, odvětví založená na fosilních palivech). V případě odvětví nemovitostí lze zvážit rozlišení mezi expozicemi komerčních a rezidenčních nemovitostí.
• c) Zeměpisná úroveň: Rozlišování podle regionů (např. úroveň NUTS 3) za účelem posouzení expozice vůči rizikům ESG specifickým pro danou lokalitu, zejména vůči fyzickým rizikům.
• d) Úroveň protistrany: Podrobnost členění podle jednotlivých dlužníků nebo skupin dlužníků, u nichž jsou rizika koncentrace významná.
• e) Kategorie rizika: Samostatná identifikace fyzických rizik (akutní a chronická klimatická rizika), rizik přechodu (politických, technologických a tržních změn) a dalších environmentálních, sociálních a správních faktorů (např. úbytek biologické rozmanitosti, znečištění, sociální a správní rizika).

Příslušné orgány by měly rozhodnout o vhodné úrovni podrobnosti členění údajů v závislosti na typu aktiva/portfolia a cíli zátěžového testu. Například u státních expozic by mohla postačit úroveň země, zatímco u úvěrových portfolií nebo portfolií upisování by měla být při posouzení fyzického rizika použita alespoň regionální podrobnost členění až po geolokační údaje.

Při analýze fondů mohou příslušné orgány zvážit, pokud je to možné a v souladu s platnými odvětvovými předpisy, použití průhledového přístupu pro vlastnictví fondů.

Předpoklady týkající se rozvahy

Při zátěžových testech ESG by příslušné orgány měly nejprve použít přístup založený na statické rozvaze, který se běžně používá při tradičních zátěžových testech. Mohou však zvážit strukturální dopady vyplývající z provádění plánu přechodu finančních subjektů, je -li to proveditelné a použitelné, v závislosti na časovém horizontu.

U zátěžových testů se střednědobým až dlouhodobým časovým horizontem by mohl být uplatněn přístup založený na dynamické rozvaze (s omezeními nebo bez nich), aby se zajistil realističtější pohled na situaci, případně se zaměřením na hlavní rozvahové položky, který by odrážel změny ve složení portfolia (vyvíjející se expozice, přerozdělení aktiv a opatření ke zmírnění rizik v reakci na otřesy související s ESG).

Vzhledem k nejistotám souvisejícím s modely přechodu, vývojem politik a reakcemi trhu by příslušné orgány měly zvážit, že budou od finančních subjektů požadovat, aby odůvodnily své plánované reakce a zajistily, že korekce rozvahy, jako je změna struktury portfolia, změny v úvěrových zásadách nebo zásadách upisování nebo změny ve strukturách financování, budou realistické a v souladu s jejich zveřejněnými strategiemi přechodu.

Veškerá opatření vedení uznaná finančními subjekty by měla být posuzována na základě jejich proveditelnosti, včasnosti a možných nezamýšlených důsledků, aby se zabránilo nadměrnému spoléhání se na optimistické předpoklady. Příslušné orgány by měly zajistit, aby přístup založený na dynamické rozvaze s omezeními zajistil realističtější pohled na situaci a výhledovou povahu zátěžových testů ESG tím, že do něj začlení důvěryhodné plány a opatření přijatá vedením a zároveň zachová minimální záruky proti nadměrné flexibilitě předpokladů a zlepší srovnatelnost výsledků zátěžových testů.

Vzorek finančních subjektů

Příslušné orgány by měly vymezit vhodný vzorek finančních subjektů, které se budou účastnit zátěžového testování ESG a/nebo analýzy scénářů ESG, přičemž by měly zajistit dostatečné odvětvové/tržní pokrytí s přihlédnutím ke stanoveným cílům a v případě tematických posuzování i k zaměření testu. Koncepce zátěžového testu by měla být v případě potřeby upravena tak, aby odrážela charakteristiky různých kategorií finančních subjektů.

Příslušné orgány by rovněž měly zvážit provádění cílených testů týkajících se konkrétních podskupin subjektů s cílem řešit konkrétní zranitelná místa nebo vyvíjející se trendy v oblasti rizik ESG. Proporcionalita

Příslušné orgány by měly uplatňovat zásady proporcionality, které umožňují metodická zjednodušení, pokud jde o velikost, povahu a složitost činností finančních subjektů, jakož i významnost rizik. Zásada proporcionality by se měla rozšířit na požadavky na oznamování, koncepci scénářů a očekávání ohledně modelování, čímž se zajistí odpovídající rovnováha mezi analytickou robustností a praktickou proveditelností.

Vzhledem k tomu, že modelování zátěžových testů ESG je zatím v rané fázi vývoje, a s ohledem na stávající dostupnost dat mohou příslušné orgány zvážit omezení rozsahu analýzy, aby byla zajištěna přiměřená rovnováha mezi náklady a přínosy jak pro příslušné orgány, tak pro finanční subjekty.

Omezení modelů

Příslušné orgány by měly vzít na vědomí, že všechny modely mají inherentní omezení, a to platí zejména pro stále se vyvíjející modely ESG. V případě zátěžového testu prováděného zdola nahoru by se ke zmírnění těchto omezení a zvýšení robustnosti a důvěryhodnosti zátěžových testů ESG a analýzy odolnosti měly použít doplňkové analýzy ke křížovému ověření výsledků a zajištění jejich věrohodnosti. Zároveň by měly být použity techniky benchmarkingu a výsledky by se měly křížově ověřovat pomocí alternativních met odik.

Příslušné orgány by měly zajistit, aby na zátěžové testování byly vyčleněny dostatečné a odpovídající lidské a materiální zdroje. To zahrnuje trvalé nebo ad hoc zapojení zaměstnanců s odbornými znalostmi v oblasti posuzování rizik ESG, metodik zátěžového testování a finančního dohledu.

Příslušné orgány by měly disponovat kapacitami pro správu a shromažďování dat, které podporují přístup k vysoce kvalitním údajům o ESG. Měly by rovněž rozvíjet a udržovat IT infrastrukturu, která umožňuje účinné shromažďování údajů, volbu vhodných scénářů a analýzu výsledků.

Lhůty pro provedení testů

Příslušné orgány by měly stanovit vhodné lhůty pro provádění zátěžových testů ESG a analýz scénářů, přičemž by měly vyvážit potřebu úplnosti a přesnosti s požadavky rozhodovacího procesu. Finančním subjektům by měl být poskytnut dostatek času na přípravu, aby mohly shromáždit relevantní informace a provést svá posouzení, přičemž příslušným orgánům by mělo být zároveň umožněno provést komplexní přezkum a zajistit přesn ý reporting.

Celý proces by měl být strukturován tak, aby usnadnil účinnou analýzu, konzistentní sdělování zjištění a začlenění do širšího rámce dohledu.

Shromažďování dat

U testů prováděných shora dolů by se příslušné orgány měly v největší míře spoléhat na údaje získané v rámci vykazování pro regulatorní účely a v případě potřeby využít stávající rámce pro zveřejňování informací a externí zdroje. Mohou zvážit shromažďování údajů ad hoc jako nezbytný doplňkový zdroj informací. Měly by být shromažďovány pouze informace, které se použijí pro analýzy a ověřování.

V případě nedostatečných údajů by příslušné orgány měly podporovat používání přiměřených náhradních údajů, odhadů a odborných úsudků a zároveň podněcovat finanční subjekty k postupnému zlepšování jejich interních kapacit v oblasti údajů.

Proces zajištění kvality

Za účelem ověření přesnosti, konzistentnosti a spolehlivosti výsledků zátěžových testů by měl být zaveden přísný proces zajištění kvality. Příslušné orgány by měly zavést mechanismy přezkumu (např. benchmarking nebo vzájemná hodnocení) za účelem posouzení kvality údajů, spolehlivosti metodiky a případně přiměřenosti scénářů. V případě potřeby by kvantitativní zjištění měla být doplněna odborným úsudkem, aby se zmírnila omezení modelu.

Účinný dialog s finančními subjekty

Příslušné orgány by měly v průběhu celého procesu zátěžového testování udržovat účinný a strukturovaný dialog s finančními subjekty. To zahrnuje poskytování jasných pokynů ohledně očekávání, usnadňování zapojení finančních subjektů v klíčových fázích a zajištění toho, aby finanční subjekty měly možnost objasnit metodické aspekty. Pravidelná interakce zvýší důvěryhodnost testování a zlepší schopnost finančních subjektů začlenit aspekty rizik ESG do svých vlastních rámců řízení rizik.

Přeshraniční a celosystémová koordinace

Je-li to relevantní a možné, měly by příslušné orgány koordinovat svou činnost napříč jurisdikcemi, aby umožnily harmonizovaný přístup k zátěžovému testování ESG pro přeshraniční finanční skupiny. To zahrnuje spolupráci s ostatními orgány dohledu s cílem sladit metodiky, sdílet osvědčené postupy a zabránit roztříštěnosti regulace.