6.3. Hodnocení tržního rizika

Při posuzování rámce pro řízení tržního rizika by příslušné orgány měly mimo jiné vyhodnotit, zda instituce dodržuje právní akty zveřejněné samostatně na internetových stránkách orgánu EBA, jak je uvedeno v odstavci 12.

V těchto obecných pokynech budou odkazy na „tržní riziko“ zahrnovat všechna následující rizika, která by měly příslušné orgány posoudit:

• a. tržní riziko vyplývající ze všech rozvahových a podrozvahových pozic, které podléhají ztrátám vyplývajícím z pohybů tržních cen, tj. rizika u pozic v obchodním portfoliu, jakož i měnové a komoditní riziko v investičním portfoliu;
• b. riziko ztrát vyplývajících ze změn výše úvěrových úprav v ocenění v důsledku změn úvěrových rozpětí protistrany a/nebo změn tržních cen, které mají dopad na reálnou hodnotu derivátových transakcí a případně i transakcí s financováním cenných papírů (transakce SFT);
• c. riziko spojené s oceňováním nástrojů oceňovaných reálnou hodnotou ve smyslu článku 105 nařízení (EU) č. 575/2013.

Příslušné orgány mohou provést méně podrobnou analýzu u institucí, které splňují podmínky malého obchodního portfolia, jak je stanoveno v článku 94 nařízení (EU) č. 575/2013. U institucí s nevýznamnými expozicemi by se hodnocení mělo zaměřit na přiměřenost struktury řízení rizik a správy a řízení a na kvalitu a účinnost systémů a kontrol.

Příslušné orgány by měly zohlednit dopad ESG rizik na inherentní tržní riziko, jakož i přiměřenost rámce pro řízení tržního rizika a kontrol souvisejících s ESG riziky, přičemž by měly upřednostnit environmentální rizika.

6.3.2. Hodnocení inherentního tržního rizika

Prostřednictvím hodnocení inherentního tržního rizika by příslušné orgány měly určit hlavní faktory určující rizikové expozice instituce a vyhodnotit riziko významného obezřetnostního dopadu na instituci. S cílem získat takovýto přehled by příslušné orgány měly nejprve identifikovat tržní rizika, kterým instituce je nebo může být vystavena, a zaměřit svou pozornost na podkategorie a faktory, které jsou pro danou instituci považovány za nejvýznamnější.

Na podporu této analýzy by příslušné orgány měly zohlednit přinejmenším produkty, činnosti a linie podnikání instituce. Měly by porovnat kapitálové požadavky k tržnímu riziku a riziku úvěrových úprav v ocenění a dodatečnou úpravu ocenění odečtenou z kapitálu instituce s celkovými kapitálovými požadavky. V případě potřeby by měly porovnat vnitřně stanovený kapitál přidělený institucí na tato rizika s celkovým vnitřně stanoveným kapitálem. Mohou zohlednit rovněž relativní váhu pozic tržního rizika v poměru k celkovým aktivům, relativní váhu čistého zisku z pozic tržního rizika v poměru k celkovým provozním výnosům a historický vývoj těchto údajů a prognóz. Měla by být zohledněna také strategie instituce, pokud jde

• o tržní činnosti a související ochotu podstupovat riziko. Při posuzování tržních činností by se příslušné orgány měly řídit riziky uvedenými v odstavci 161, která se mohou týkat obchodního i investičního portfolia.

Povaha a složení činností instituce souvisejících s rizikem

Prvním krokem při posuzování povahy inherentního tržního rizika instituce je důsledná a komplexní identifikace jejích expozic vůči tržnímu riziku. Příslušné orgány by měly vy užívat dostupné regulatorní výkaznictví, například COREP a FINREP, interní reporting instituce, poznatky získané z hodnocení jiných prvků SREP (jako je analýza obchodního modelu) nebo inform a ce z předchozích aktivit dohledu, a srovnání s podobnými subjekty jako instituce, jsou - li k dispozici.

Příslušné orgány by měly při svém hodnocení vycházet především z nejvýznamnějších zjištěných zdrojů tržního rizika a vyhodnotit jejich významnost pro instituci z obezřetnostního hlediska. Při hodnocení povahy tržního rizika by příslušné orgány měly zohlednit alespoň tyto podkategorie³⁰ :

• a. úrokové riziko (obchodní portfolio);
• b. úvěrová rozpětí pro nesekuritizaci, úvěrová rozpětí pro sekuritizaci (obchodní portfolio);
• c. akciové riziko (obchodní portfolio);
• d. riziko migrace (u obchodů, na něž se vztahuje požadavek k riziku selhání)³¹ ;
• e. riziko selhání (u obchodů, na něž se vztahuje požadavek k riziku selhání);
• f. měnové riziko, včetně rizika převodu (v obchodním i investičním portfoliu);
• g. komoditní riziko (obchodní i investiční portfolio);
• h. riziko úvěrových úprav v ocenění (obchodní i investiční portfolio);
• i. riziko nesprávného ocenění (nástroje oceňované reálnou hodnotou v obchodním i investičním portfoliu).

³⁰ Neúplný seznam podkategorií tržního rizika je uveden v příloze II.

³¹ Riziko migrace je v rámci základního přezkumu obchodního portfolia považováno za součást rizika úvěrového rozpětí.

Příslušné orgány by rovněž měly vzít v úvahu:

• a. složitost finančních produktů (např. produkty oceňované pomocí metod „mark – to - model " , produkty nesoucí rizika jiná než delta a bazická rizika). Příslušný orgán může tuto skutečnost posoudit s využitím dodatečného kapitálového požadavku (tzv. „add -on“) vyplývající ho ze zbytkových rizik podle článku 325u nařízení (EU) 2019/2013;
• b. likvidit u expozic dané instituce. Příslušný orgán tak může učinit na základě posouzení, zda je daná instituce vystavena podkategoriím s dlouhými horizonty likvidity v souladu s tabulkou 2 článku 325bd nařízení (EU) č. 575/2013;
• c. koncentrac i tržního rizika na konkrétní subjekty, odvětví, ekonomiky a rizikové třídy;
• d. využívání specifických tržních operací, jejichž riziko nemusí být plně zohledněno v kapitálových požadavcích k tržnímu riziku (např. vysokofrekvenční obchodování).

Je- li to relevantní, měly by příslušné orgány zohlednit rovněž výsledky interního měření rizika instituce. Mohlo by se jednat o interní VaR nebo Expected shortfall, pokud nebyl použit při výpočtu kapitálových požadavků, či citlivost tržního rizika na různé rizikové faktory a potenciální ztráty.

Příslušné orgány by měly rovněž posoudit schopnost dané instituce získat ucelený přehled

• o míře rizika tržní koncentrace, jemuž je vystavena, a to buď v důsledku expozic vůči jedinému rizikovému faktoru, nebo v důsledku expozic vůči několika korelovaným rizikovým faktorům, přičemž by měly věnovat zvláštní pozornost koncentracím ve složitých a nelikvidních produktech. Měly by přezkoumávat vlastní hodnocení koncentrací a nelikvidních pozic prováděné podnikem. Příslušné orgány by měly požadovat, aby instituce v případě rizika nadměrné koncentrace snížily expozice vůči dané ústřední protistraně nebo aby přeskupily expozice na svých clearingových účtech v souladu s článkem 7a nařízení (EU) č. 648/2012.

Při rozhodování, zda by měly být v souvislosti s tržním rizikem, kterému je instituce vystavena, uloženy dodatečné kapitálové požadavky v souladu s odstavcem 300, by příslušné orgány měly zvážit, zda metodika pilíře 1 toto riziko přiměřeně zachycuje, a to s přihlédnutím k tomu, že:

• a. instituce, které používají alternativní standardizovaný přístup, jsou podle pilíře 1 povinny vypočítat navýšení (navýšení pro zbytkové riziko) pro rizika spojená se složitými finančními produkty, která nejsou dostatečně zohledněna v metodě založené na citlivostech a v požadavku k riziku selhání;
• b. instituce, které používají přístup založený na interních modelech nebo přístup založený na alternativních interních modelech, jsou povinny zachytit v těchto interních modelech veškerá významná rizika;
• c. rizikové váhy stanovené v alternativním standardizovaném přístupu, ukazatele očekávaného deficitu uvedené v článku 325bb nařízení (EU) č. 575/2013/EU a rizikové ukazatele scénáře nepříznivého vývoje uvedené v článku 325bk nařízení (EU) č. 575/2013 v rámci přístupu založeného na alternativních interních modelech jsou koncipovány tak, aby zohledňovaly likviditu pozic v souladu s horizontem likvidity uvedeným v tabulce 2 článku 325bd nařízení (EU) č. 575/2013.

Příslušné orgány by měly identifikovat a analyzovat veškeré dohody o převodních cenách mezi institucemi usazenými v Unii, které jsou součástí skupiny ze třetí země, a jinými subjekty této skupiny usazenými mimo Unii, jež nejsou konsolidovány mateřským podnikem v EU, a to ve vztahu k pozicím tržního rizika a příslušnému systému správy a řízení. Analýza by měla zahrnovat tyto prvky:

• a. kvantitativní složka k určení významnosti dohod o převodních cenách ve vztahu k celkovému zisku a ztrátám z obchodního portfolia a kapitálu instituce;
• b. kvalitativní složka k posouzení toho, zda je účinek těchto dohod transparentní pro vedoucí orgán instituce a náležitě zohledněn v řízení rizik;
• c. kvalitativní složka k posouzení toho, jak dohoda o převodních cenách ovlivňuje obchodní rozhodnutí dané instituce, včetně toho, jak dynamika této dohody potenciálně ovlivňuje rozhodnutí oddělení front - office, a jaké potenciální střety zájmů může tato dohoda vyvolat.

Příslušné orgány by měly posoudit významnost stanovování převodních cen v souvislosti s položkami obchodního portfolia, přičemž by se měly zaměřit na dohody o převodních cenách, které splňují tyto podmínky:

• a. zahrnují alespoň jeden subjekt ve skupině, který je usazen mimo Unii a u něhož je nejvyšší úroveň konsolidace mimo Unii;
• b. vycházejí z transakční metody rozdělení zisku (nebo z jakéhokoli podobného postupu, který by byl z ekonomického hlediska rovnocenný), podle níž se zisk a ztráty související s pozicemi drženými několika subjekty přerozdělují mezi tyto subjekty na základě mezního příspěvku „m“ každého subjektu ke klíčovým ukazatelům stanoveným v dohodě o převodních cenách.

V případě institucí podle odstavce 173 písm. a), u nichž jsou zisk a ztráty přerozdělené v důsledku dohod o převodních cenách založených na transakčních metodách rozdělení zisku významné (např. představují více než 5 % zisku a ztrát generovaných danou institucí) a toto riziko není pokryto nebo není plně pokryto požadavkem podle pilíře 1, by příslušné orgány měly:

• a. vzít toto riziko v úvahu při stanovení dodatečných kapitálových požadavků;
• b. zvážit výsledky složek uvedených v odstavci 172, jako je významnost dohod o převodních cenách, ve vztahu ke kapitálovým požadavkům k tržnímu riziku portfolia, jehož zisk a ztráty se používají ke stanovení částky, která má být převedena na instituci, jakož i možné nedostatky v souvisejícím systému správ y a řízení;
• c. stanovit dodatečné kapitálové požadavky, které dostatečně pokryjí tržní rizika, jež nejsou zahrnuta v požadavku podle pilíře 1 a která vznikají v souvislosti s dohodou o převodních cenách. Za tímto účelem mohou příslušné orgány použít metodu výpočtu stanov enou v příloze V nebo alternativní metodiku, která umožňuje přesné měření rizika, na něž se nevztahuje požadavek podle pilíře 1, a určuje z toho vyplývající dodatečné kapitálové požadavky, přičemž se jako referenční použije metodika uvedená v příloze V.

Analýza ziskovosti a zátěžové testování

S cílem získat lepší přehled o rizikovém profilu u tržního rizika instituce by příslušné orgány měly analyzovat historickou ziskovost činností spojených s tržním rizikem, včetně volatility zisků. Tuto analýzu lze provést jak na úrovni portfolia, tak i s rozčleněním podle linií podnikání, tříd aktiv nebo obchodních oddělení, a to v závislosti na významnosti a složitosti expozic dané instituce (jak vyplývá z analýzy modelu podnikání nebo jiných informací z dohledu).

Příslušné orgány by měly rozlišovat obchodní a neobchodní výnosy (např. provize, poplatky od klientů atd.) na straně jedné a realizované a nerealizované zisky/ztráty na straně druhé.

U tříd aktiv a/nebo expozic generujících významné zisky nebo ztráty by příslušné orgány měly vyhodnotit ziskovost ve srovnání s úrovní rizika, které instituce podstupuje (např. hodnota v riziku / čistý zisk u finančních aktiv a závazků držených pro účely obchodování), a identifikovat a analyzovat případné nesrovnalosti. Je - li to možné, měly by příslušné orgány srovnat údaje instituce s historickými výsledky instituce a se srovnatelnými subjekty.

Příslušné orgány by měly vyhodnotit, zda instituce zavedla přiměřené zátěžové testy, které doplňují její systém měření rizik. Za tímto účelem by měly zohlednit tyto prvky:

• a. četnost zátěžových testů;
• b. zda jsou identifikovány příslušné rizikové faktory (např. nelikvidnost / zvětšující se rozdíly mezi cen ami, koncentrované pozice, jednosměrné trhy);
• c. předpoklady, ze kterých scénář nepříznivého vývoje vychází;
• d. interní používání výsledků zátěžového testování při plánování kapitálu a ve strategiích v oblasti tržního rizika.

6.3.3. Hodnocení rámce pro řízení a kontroly tržního rizika

Aby bylo možné dosáhnout dostatečného přehledu o řízení tržního rizika, které by odpovídalo rizikovému profilu instituce, měly by příslušné orgány prověřit rámec pro řízení a kontroly rizika dané instituce a jeho přiměřenost s ohledem na expozice vůči inherentnímu riziku. Při tomto hodnocení by měl příslušný orgán použít odstavce uvedené v tomto oddíle a zároveň využít také:

• a. výsledek hodnocení ostatních prvků SREP (např. oblasti analýzy modelu podnikání a oblastí správy a řízení);
• b. Výsledek hodnocení uvedeného v článku 325c nařízení (EU) č. 575/2013 u institucí, které používají alternativní standardizovaný přístup, a výsledek hodnocení provedeného v souladu s nařízením v přenesené pravomoci (EU) 2024/1085, zejména v souvislosti s požadavky uvedenými v článcích 104b, 325bi a 325bj nařízení (EU) č. 575/2013.

Příslušné orgány by měly rovněž posoudit zásady a postupy institucí týkající se zařazování pozic do obchodního portfolia a investičního portfolia, jak je popsáno v hlavě 1 kapitoly 3 nařízení (EU) č. 575/2013.

Strategie a ochota podstupovat riziko v oblasti tržního rizika

Příslušné orgány by měly vyhodnotit, zda má instituce přiměřenou, jasně formulovanou a zdokumentovanou ochotu podstupovat riziko, strategii a limity v oblasti tržního rizika, jež schválil vedoucí orgán. Pro účely tohoto hodnocení by příslušné orgány měly mimo jiné zohlednit úlohu vedoucího orgánu při stanovování, schvalování a přezkumu strategie řízení rizika a ochoty podstupovat riziko, řádné provádění této strategie vedoucím orgánem, jakož i její vhodnost pro instituci vzhledem k jejímu modelu podnikání, celkové ochotě podstupovat riziko, současnému a budoucímu tržnímu prostředí a finanční situaci.

Organizační rámec a rámec vnitřní kontroly

Příslušné orgány by měly zhodnotit, zda má instituce odpovídající organizační rámec pro identifikaci, pochopení, měření, monitorování a kontrolu tržního rizika, s dostatečnými lidskými a technickými zdroji (z hlediska kvality i kvantity) k provádění požadovaných úkolů. Pro účely tohoto hodnocení by příslušné orgány měly zohlednit přiměřenost odpovědnosti za podstupování, monitorování, vykazování a kontrolu tržního rizika, pokrytí celé instituce, existenci jasného oddělení mezi front - office a back- office a mezi funkcemi odpovědnými za činnosti spojené s podstupováním rizik a kontrolními funkcemi, jakož i dovednosti a odborné znalosti dotčených zaměstnanců.

Příslušné orgány by měly posoudit, zda má instituce jasně definované zásady a postupy pro identifikaci, řízení, měření a kontrolu tržního rizika a zda jsou tyto zásady a postupy řádné, v souladu se strategií instituce v oblasti řízení rizik a zda pokrývají všechny hlavní oblasti činnosti a procesy. To zahrnuje posouzení, zda jsou tyto zásady a postupy jasně formulovány, oznámeny a důsledně uplatňovány v celé instituci.

Posouzení by se mělo zejména týkat pozic, které mají být pro účely regulace zařazeny do obchodního portfolia nebo z něj vyloučeny, zásad týkajících se interních zajišťovacích operací a postupů pro nové činnosti a/nebo produkty související s tržním rizikem.

Příslušné orgány by měly vyhodnotit, zda má instituce odpovídající rámec pro identifikaci, pochopení a měření tržního rizika v souladu s velikostí a složitostí instituce a zda tento rámec splňuje příslušné minimální požadavky podle platného právního a regulatorního rámce.

Příslušné orgány by měly vyhodnotit, zda instituce mají odpovídající rámec pro monitorování a vykazování tržních rizik, který v případě porušení zajišťuje přijetí rychlých opatření na příslušné úrovni vrcholného vedení nebo vedoucího orgánu instituce. Monitorovací systém by měl zahrnovat konkrétní ukazatele a příslušné spouštěcí mechnismy, které zajistí účinné včasné varování, a měl by informovat vedoucí orgán a vrcholné vedení o aktuálních expozicích a opatřeních ve srovnání s e stanovenými limity.

Příslušné orgány by měly vyhodnotit, zda má instituce silné a komplexní systémy limitů a rámec kontroly a spolehlivá ochranná opatření umožňující snížit rizika v souladu se strategií řízení rizik a ochotou podstupovat riziko. Při tomto hodnocení by příslušné orgány měly věnovat zvláštní pozornost tomu, zda kontrolní funkce instituce pokrývají dostatečný rozsah (včetně všech konsolidovaných subjektů, zeměpisných oblastí a tržních činností), existenci provozních limitů (včetně individuálních limitů na úrovni obchodního oddělení nebo podnikatelské jednotky, které by měly být denně sledovány) a dalším postupům zaměřeným na udržení expozic vůči tržnímu riziku na úrovních přijatelných pro danou instituci v souladu s její ochotou podstupovat riziko a s jejími limity.

Příslušné orgány by měly rovněž vyhodnotit, zda je interní proces validace přiměřený a účinný při testování předpokladů modelu a při zjišťování případných nedostatků v systému řízení tržního rizika. U institucí, které při stanovování minimálních kapitálových požadavků k tržnímu riziku uplatňují interní přístup, by se toto hodnocení mělo (je - li to možné) opírat o informace získané v rámci již provedených aktivit dohledu týkajících se interních modelů (například při kontrolách na místě).

Příslušné orgány by rovněž měly posoudit funkčnost útvaru interního auditu z hlediska přiměřenosti, rozsahu a četnosti interních auditů týkajících se rámce pro řízení tržního rizika. To by mělo zahrnovat přezkoumání hlavních prvků rámce pro řízení, měření a kontrolu rizik v rámci celé instituce, jakož i dodržování příslušných externích předpisů a interních zásad a postupů a případných odchylek od nich.

6.3.4. Shrnutí zjištění, přidělení skóre a dohledová opatření

Po provedení výše uvedeného hodnocení by příslušné orgány měly získat představu o tržním riziku instituce. Tato představa by se měla odrazit v souhrnu zjištění doplněném o rizikové skóre, které vychází z posouzení faktorů uvedených v tabulce 8. V případě, že se na základě jejich významnosti příslušný orgán rozhodne vyhodnotit určité podkategorie rizik zvlášť a přidělit jim zvlášť i skóre, pak by se pokyny uvedené v této tabulce měly obdobně uplatnit v maximální možné míře.

Tabulka 8. Faktory, které orgány dohledu zohlední při určování skóre u tržního rizika

Skóre Názor orgánů dohledu v souvislosti s inherentním v souvislosti s přiměřeným rizika

Skóre Názor orgánů dohledu v souvislosti s inherentním v souvislosti s přiměřeným rizika

Skóre Názor orgánů dohledu v souvislosti s inherentním v souvislosti s přiměřeným rizika

Níže uvedená tabulka obsahuje neúplný seznam dohledových opatření, která mohou příslušné orgány přijmout v případě zjištěných nedostatků v rámci instituce pro řízení tržního rizika. Příslušné orgány by měly rozhodnout o druhu opatření na základě jeho účinnosti při nápravě konkrétního zjištěného nedostatku. Příslušné orgány mohou uplatnit jiná dohledová opatření (včetně kvantitativních opatření v souladu s čl. 104 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36/EU) nebo jejich kombinaci, pokud se tato opatření jeví jako vhodnější k nápravě zjištěných nedostatků.

Tabulka 9. N eúplný seznam možných opatření dohledu pro tržní riziko Možná dohledová opatření, která mohou příslušné orgány přijmout v souladu s čl. 104 odst. 1 písm. b), d), e), f), j), l), m) a n) směrnice 2013/36/EU – Příslušné orgány mohou od instituce požadovat, aby: A. zlepšila kvalitu a četnost vykazování tržního rizika prostřednictvím zpráv předkládaných vedoucímu orgánu a vrcholnému vedení instituce; B. zlepšila výkonnost interních přístupů instituce nebo její kapacity zpětného testování nebo zátěžového testování; C. prováděla častější a důkladnější interní audity činnosti instituce souvisejících s tržním rizikem; D. omezila investice do určitých produktů, pokud zásady a postupy instituce nezajišťují přiměřené krytí a kontrolu rizika vyplývajícího z těchto produktů; E. odprodala finanční produkty, pokud výstupem procesů oceňování v instituci nejsou konzervativní ocenění v souladu se standardy uvedenými v nařízení (EU) č. 575/2013; F. snížila úroveň inherentního tržního rizika (např. zajištěním nebo prodejem aktiv či zvýšením počtu derivátů vypořádaných prostřednictvím ústředních protistran), pokud byly v systémech instituce pro měření nebo kontroly zjištěny významné nedostatky; G. předložila plán postupného snižování expozic vůči problémovým aktivům a/nebo nelikvidním pozicím.