8.2. Hodnocení inherentního rizika likvidity

Příslušné orgány by měly zhodnotit krátkodobé a střednědobé riziko likvidity instituce v odpovídajících časových horizontech, včetně vnitrodenního, aby se ujistily, že instituce udržuje přiměřené úrovně likviditních rezerv za běžných i zátěžových podmínek. Toto hodnocení zahrnuje tyto prvky:

• a. hodnocení potřeby likvidity v krátkodobém a střednědobém rámci;
• b. hodnocení rizika vnitrodenní likvidity;
• c. hodnocení likviditní rezervy a vyrovnávací kapacity;
• d. zátěžový test likvidity provedený orgány dohledu.

Při hodnocení potřeby likvidity, likviditních rezerv a vyrovnávací kapacity v běžných podmínkách by příslušné orgány měly analýzu opřít o údaje z výkazů doplňkových ukazatelů pro monitorování likvidity, jak jsou specifikovány v prováděcí technické normě pro vykazování pro účely dohledu. Při hodnocení potřeby likvidity v zátěžových podmínkách by příslušné orgány měly zvážit rovněž opatření, která mohou instituce přijmout, aby ochrán ily svou dobrou pověst / franšízu. Měly by se zohlednit dopady zhoršení pověsti instituce na velké velkoobchodní a na retailov é protistran y , včetně těch, které mohou být vyvolány prostřednictvím sociálních sítí či jiných kanálů. Příslušné orgány mohou provádět méně podrobné hodnocení rizika vnitrodenní likvidity a zátěžové testování likvidity, pokud je to odůvodněno nižší významností těchto zdrojů rizika, zejména u institucí kategorie 3 a 4, a s přihlédnutím k výsledkům interních postupů pro hodnocení přiměřenosti likvidity.

Hodnocení potřeby likvidity v krátkodobém a střednědobém rámci

Příslušné orgány by měly vyhodnotit krátkodobou a střednědobou potřebu likvidity instituce za běžných i zátěžových podmínek. Měly by zohlednit dopad na potřeby likvidity instituce v zátěžových podmínkách v období do 30 dnů, v období například od 30 dnů do 3 měsíců a v období například od tří do dvanácti měsíců, a to v případě závažných, avšak věrohodných zátěžových podmínek zahrnujících idiosynkratické, tržní i kombinované šoky. Příslušné orgány by měly analyzovat rovněž velikost, umístění a měnu potřeb likvidity a oddělené dopady šoků v různých významných měnách, aby se zohlednilo riziko směnitelnosti a riziko možných narušení přístupu na devizové trhy (včetně idiosynkratických faktorů, jako je například ztráta přístupu ke korespondenčnímu bankovnímu účtu vedenému v cizí měně).

Příslušné orgány by měly podpořit hodnocení rizika pro krátkodobou likviditu prostřednictvím analýzy ukazatele krytí likvidity, jak je stanoveno v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61, a to včetně posouzení, zda je ukazatel krytí likvidity správně vypočítáván a vykazován a zda náležitě odráží schopnost instituce pokrýt její potřeby likvidity. Příslušné orgány by měly rovněž posoudit, zda instituce pravidelně testují svou schopnost vykazovat ukazatel krytí likvidity každý den, aby se ujistily, že instituce budou v případě potřeby schopny poskytnout spolehlivé údaje v souladu s článkem 414 nařízení (EU) č. 575/2013.

Při hodnocení dopadu šoků na potřebu likvidity instituce by příslušné orgány měly přihlédnout ke všem významným zdrojům rizika likvidity instituce, zejména pokud jde o:

• a. možnost, že jakýkoli platný regulační požadavek EU nezajistí adekvátní identifikaci potřeb likvidity instituce v případě obdobného druhu scénáře nepříznivého vývoje, jako byl zátěžový scénář použitý v případě požadavku, včetně případů se splatností do 30 d nů;
• b. rizika vznikající v souvislosti s velkoobchodními protistranami, pokud jde o rozvahové položky a koncentrace financování. Příslušné orgány by měly zohlednit volatilitu financování poskytovaného protistranami, které všechny patří do nejvýznamnějších obsluhovaných odvětví, a potenciální rizika nákazy. V tomto ohledu je třeba věnovat zvláštní pozornost financování získanému prostřednictvím nových linií podnikání a distribučních kanálů, jakož i od klientů, kteří provozují činnosti spojené se zvýšenou úrovní rizika (vydavatelé kryptoaktiv a poskytovatelé s nimi spojených služeb);
• c. rizika vyplývající z podmíněných peněžních toků / podrozvahových položek (např. úvěrové linky, margin calls ) a činností (např. podpora likvidity u nekonsolidovaných „ special-purpose vehicles“ nad rámec smluvních závazků);
• d. přítok a odtok prostředků v hrubé i čisté výši: v případě velmi velkého přítoku a odtoku prostředků by příslušné orgány měly věnovat obzvláštní pozornost tomu, jaké riziko pro instituci představuje situace, kdy nedojde k přítoku prostředků v souladu s očekáváním, a to i v případě omezeného rizika čistého odtoku prostředků;
• e. rizika související s retailovými protistranami, včetně koncentrací financování. K tomuto účelu by příslušné orgány měly používat metodiku zařazování retailových vkladů do různých pásem rizik podle článků 24 a 25 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61;
• f. riziko, že nadměrná rizika ve střednědobém až dlouhodobém profilu financování negativně ovlivní chování protistran, které je relevantní pro krátkodobou likviditní pozici;
• g. riziko vznikající v souvislosti se svěřeneckými vklady⁴⁵ .

⁴⁵ Osvědčené postupy jsou k dispozici ve zprávě orgánu EBA: Sledování uplatňování ukazatele krytí likvidity v EU – druhá zpráva (EBA/REP/2021/07).

Příslušné orgány by měly zajistit, aby při posuzování potřeby krátkodobé likvidity u dané instituce zohlednily dopad digitalizace (včetně např. okamžitých plateb) a možnost, že šíření informací na sociálních sítích může ve scénáři nepříznivého vývoje urychlit výběry vkladů.

Hodnocení rizika vnitrodenní likvidity

Příslušné orgány by měly vyhodnotit expozici instituce vůči riziku vnitrodenní likvidity ve zvoleném časovém horizontu. Toto hodnocení mělo zahrnovat minimálně hodnocení vnitrodenní likvidity dostupné v běžných podmínkách a také při finanční nebo provozní zátěži (např. selhání informačních systémů, právní překážky pro převod finančních prostředků, pozastavení/ukončení přístupu ke službám korespondenčního bankovnictví a/nebo clearingovým službám pro měny, komodity nebo nástroje významné pro instituci). Při tom by se mělo zejména zvážit, jak mohou zvýšené potřeby instituce v oblasti vnitrodenního kolaterálu během zátěže omezit její schopnost použít v případě potřeby rezervu v oblasti likvidity k pokrytí odtoku v zátěžových podmínkách.

V jurisdikcích, kde vykazování vnitrodenního rizika dosud není k dispozici, se příslušné orgány mohou opřít o analýzu rizika vnitrodenní likvidity prováděnou samotnou institucí.

Hodnocení rezervy v oblasti likvidity a vyrovnávací kapacity

Příslušné orgány by měly vyhodnotit přiměřenost rezervy v oblasti likvidity a vyrovnávací kapacity instituce s ohledem na charakteristiku aktiv zvažovaných v různých scénářích nepříznivého vývoje do jednoho měsíce i v jiných časových horizontech, včetně ob dobí jednoho dne a potenciálně až do jednoho roku. Hodnocení by mělo zahrnovat zohlednění klasifikace a kvality likvidních aktiv (jak je stanoveno v nařízení Komise o přenesení pravomocí (EU) 2015/61), jejich soulad s obecnými a provozními požadavky na vysoce kvalitní likvidní aktiva a to, zda likviditní rezerva a vyrovnávací kapacita jsou v souladu s ochotou instituce podstupovat riziko.

Příslušné orgány by měly zohlednit faktory, které by mohly během zátěže omezit schopnost instituce včas zpeněžit svá likvidní aktiva, včetně například vysoké koncentrace u jednotlivých protistran nebo u určitých druhů aktiv, aktiv v rezervě, která jsou zatížena nebo vypůjčena, a likvidních aktiv denominovaných v jiné měně, než v jaké jsou vyjádřeny potřeby likvidity instituce. Příslušné orgány by měly rovněž zvážit pravděpodobnou hodnotu závazných likviditních příslibů, které mohou být zahrnuty do vyrovnávací kapacity.

Příslušné orgány by měly (v příslušných případech) posoudit, zda jsou předpoklady dané instituce ohledně její schopnosti získat přístup k repo trhům a financování od centrální banky v nepříznivém období přiměřené, a to včetně vhodnosti a dostupnosti aktiv, která mají sloužit jako kolaterál. Měly by posoudit, zda instituce testuje svůj přístup na trh pravidelným prodejem nebo účastí v repo obchodech . Stejně tak by měly přezkoumat předpoklady institucí ohledně doby potřebné k získání likvidity v nepříznivých podmínkách. Zátěžové testování likvidity prováděné v rámci dohledu

Příslušné orgány by měly provádět své vlastní zátěžové testy likvidity, aby nezávisle posoudily krátkodobá a střednědobá rizika likvidity. Scénáře nepříznivého vývoje by měly vycházet z předpokladu 30denního ukazatele krytí likvidity, příslušné orgány však mohou předmět svého hodnocení rozšířit a posoudit rizika v časovém rámci do 30 dnů i v časovém rámci delším než 30 dnů a upravit předpoklady ukazatele krytí likvidity tak, aby odrážel rizika, která nejsou v ukazateli krytí likvidity adekvátně pokrytá. Mělo by se jednat o zátěžový test v rámci dohledu spojující zátěžové podmínky specifické pro danou instituci a zátěžové podmínky na celém trhu.