5.2 Model development in PD estimation

Pro účely vývoje modelu by měly instituce zajistit, že RDS obsahuje rizikové faktory pro vhodné časové body. Tyto časové body se mohou u různých rizikových faktorů lišit. Při výběru vhodných časových bodů by měly instituce zvážit dynamiku i četnost aktualizací rizikových faktorů během celého období, ve kterém byl dlužník v portfoliu, a v případě selhání po celý rok před selháním .

5.2.2 Rizikové faktory a ratingová kritéria

Při procesu výběru rizikových faktorů a ratingových kritérií by instituce měly zvážit širok ou množinu informací významných pro daný typ expozic, na které se ratingový systém vztahuje. K potenciálním rizikovým faktorům analyzovaným institucemi by měly patřit zejména:

• (a) charakteristiky dlužníka, včetně sektoru a zeměpisné polohy u podniků ;
• (b) finanční informace, včetně účetních závěrek nebo výsledovek ;
• (c) informace o trendech, včetně růstu nebo poklesu tržeb nebo ziskového rozpětí ;
• (d) informace o chování, včetně prodlení a využívání úvěrových příslibů .

Instituce by měly zajistit, že pro účely výběru rizikových faktorů a ratingových kritérií budou konzultováni odborníci n a příslušné oblasti podnikání instituce, a to z hlediska ekonomické opodstatněnosti a přispění k rizikům u zvažovaných rizikových faktorů a ratingových kritérií.

Instituce by měly zajistit, že se snížení spolehlivosti informací v čase, například informací

• o charakteristice dlužníka získaných v době vzniku úvěru, vhodně zohlední v odhadu PD. Instituce by měly rovněž zajistit, že model odhadne vhodnou úroveň rizika z hlediska všech náležitých, aktuálně dostupných a nejaktuálnějších informací a že se použije přiměřená konzervativní přirážka, pokud kvůli nedostatku aktuálních informací existuje vyšší stupeň nejistoty. Model nebo proces zařazení by měly zejména poskytovat odpovídající a konzervativní úpravu v obou následujících situacích:
• (a) v souladu s čl. 24 odst. 1 písm. g) regulačních technických norem o metodice hodnocení podle IRB v případě účetních závěrek starších než 24 měsíce, pokud jsou informace vycházející z těchto účetních závěrek významným rizikovým faktorem ;
• (b) v případě informací z úvěrových registrů, které jsou starší než 24 měsíce, jestliže jsou i nadále významné v daném časovém bodě, pokud jsou informace z úvěrových registrů významným rizikovým faktorem.

Instituce by měly při vývoji, kalibraci a aplikaci modelu využívat rizikové faktory a ratingová kritéria konzistentně , zejména pokud jde o zvažovaný časový ho rizont.

Pokud existuje výrazný podíl zákazníků využívajících více úvěr ových transakcí stejného typu v rámci zvažovaného retailového ratingového systému, měly by instituce analyzovat úroveň rizika těchto zákazníků v porovnání se zákazníky majícími pouze jed en úvěr příslušného typu, a je-li to nezbytné, zohlednit rozdíl v úrovni rizika v modelu prostřednictvím vhodných rizikových faktorů.

5.2.3 Zacházení s ratingy třetích stran

Instituce by měly mít jasné zásady ohledně podmínek , za kterých může být rating třetí s trany, která má smluvní nebo organizační vztah s dlužníkem instituce, zohledněn při posuzování rizika zvažovaného dlužníka. Tyto zásady by měly brát v úvahu následující možné způsoby, kterými se může zohlednit rating této třetí strany při posuzování rizika zvažovaného dlužníka:

• (a) rating této třetí strany se přenese na příslušného dlužníka („přenos ratingu“), pokud neexistuje rozdíl v riziku mezi dlužníkem a související stranou kvůli existenci vhodné záruky, a rating třetí strany je udělen interně v souladu s ratingovým systémem, pro který obdržela instituce svolení v souladu s čl. 143 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 ;
• (b) rating této třetí strany je zohledněn jako signál pro odchýlení od zařazení příslušného dlužníka do stupně nebo seskupení ;
• (c) rating této třetí strany slouží jako vstup do modelu PD a zohledňuje smluvní podporu související strany pro dlužníka.

Aby došlo k zahrnutí interních nebo externích ratingů třetí strany do modelu PD, měly by instituce dbát na vše níže uvedené:

• (a) aby rating třetí strany splňoval všechny požadavky na významné rizikové faktory stanovené v oddílu 5.2.2 ;
• (b) aby se v modelu řádně zohlednily jiné významné rizikové charakteristiky dlužníka a transakce v souladu s čl. 170 odst. 1 písm. a) a čl. 170 odst. 3 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013, a aby se vysokou váhou interních nebo externích ratingových informací nevnesla žádná podstatná zkreslení ;
• (c) aby neexistovalo žádné dvojí započítání vlivů jakýchkoliv vztahů k třetím stranám.

Přenos ratingu by neměl změnit zařazení expozic do kategorií expozic, ratingových systémů nebo modelů, ale měl by ovlivnit pouze zařazení do stupňů nebo seskupení. Přenosy ratingu by se měly nastavit takovým způsobem, aby se jakékoli změny ratingu třetí strany, který je podstatnou informací o dlužníkovi nebo expozi ci z hlediska čl. 173 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013, zohlednily včas u všech ovlivněných ratingů.

Významnou smluvní podporu poskytovanou dlužníkem třetí straně je třeba vnímat jako omezení volné finanční síly dlužníka, který tuto podporu poskytuje, včetně síly plně splatit všechny závazky vůči instituci. To by se mělo zohlednit v ratingu podporujícího dlužníka.

5.2.4 Ratingová filozofie

Instituce by si měly zvolit vhodnou filozofii, ze které vychází zařazení dlužníků nebo expozic do stupňů nebo seskupení („ratingová filozofie“), přičemž zohlední všechny následující zásady:

• (a) Instituce by měly posoudit, zda je metoda použitá při kvantifikaci rizikového parametru přiměřená pro ratingovou filozofii, a pochopit charakteristiky a dynamiku zařazení dlužníků nebo expozic do stupňů nebo seskupení („udělování ratingu“) a odhadů rizikového parametru, které jsou výsledkem použité metody.
• (b) Instituce by měly posoudit přiměřenost výsledných charakteristik a dynamik uděl ování ratingu a odhadů rizikového parametru, které jsou důsledkem použité metody, z hlediska jejich různého použití a měly by chápat jejich dopad na dynamiku a proměnlivost kapitálových požadavků instituce.
• (c) Ratingová filozofie by se měla brát v úvahu pro účely zpětného testování. Filozofie citlivé na ek onomické podmínky mají tendenci odhadovat PD, která lépe předpovídají každoroční poměry selhání. Na druhou stranu, filozofie méně citlivé na ekonomické podmínky mají tendenci odhadovat PD, která jsou bližší průměrné PD, v různých stavech ekonomiky, které s e ale liší od pozorova ných poměrů selhání v letech, kdy je stav ekonomiky nad nebo pod průměrem. Odchylky mezi pozorova nými poměry selhání a dlouhodobým průměrným poměrem selhání příslušného stupně budou tedy pravděpodobnější u ratingových systémů méně citlivých na ekonomické podmínky. Migrace mezi stupni bude naopak pravděpodobnější u ratingových systémů, které jsou citlivější na ekonomické podmínky. Tyto modely by se měly zohlednit při posuzování výsledků zpětného testování a případně u srovnávací analýzy.

Instituce by měly uplatňovat zvolenou ratingovou filozofii konzistentně po celou dobu. Instituce by měly analyzovat vhodnost filozofie, ze které vychází zařazení dlužníků nebo expozic do stupňů nebo seskupení („ratingová filozofie“), přičemž zohlední vše níže uvedené:

• (a) forma rizikových faktorů ;
• (b) migrace napříč stupni nebo seskupeními ;
• (c) změny v ročních poměrech selhání u každého stupně nebo seskupení.

Pokud instituce využívají různé ratingové systémy charakterizované různými ratingovými filozofiemi, měly by využívat informace o udělování ratingu nebo odhadech rizikových parametrů s opatrností, zvlášť pokud využívají ratingové informace nebo historické údaje

• o selhání získané od externích ratingových agentur. Pokud instituce využívají různé ratingové systémy s různými charakteristikami, jako jsou různé filozofie nebo různé úrovně objektivity, přesnosti, stability nebo obezřetnosti, měly by se ujistit, že ratingové systémy mají vhodnou úroveň konzistence a že dobře rozumí všem rozdílům mezi nimi. Toto porozumění by mělo instituci přinejmenším umožnit definování vhodného způsobu, jak zkombinovat nebo agregovat informace vytvořené různými ratingovými systémy, pokud je to nezbytné v souladu se zásadami instituce. Instituce by měly plně rozumět předpokladům a potenciálním nepřesnostem plynoucím z této kombinace nebo agregace.

5.2.5 Homogenita stupňů nebo seskupení dlužníků

Aby vyhověly požadavkům čl. 170 odst. 1 a čl. 170 odst. 3 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013 a článku 38 regulačních technických norem o metodice hodnocen í podle IRB, měly by instituce kontrolovat homogenitu dlužníků nebo expozic zařazených do stejných stupňů nebo seskupení. Zejména stupně by se měly definovat takovým způsobem, aby měl každý dlužník v každém stupni nebo seskupení přiměřeně podobné riziko se lhání a aby nedocházelo k významným překrytím rozložení rizika selhání mezi stupni nebo seskupeními.