6.1 General requirements specific to LGD estimation

Instituce, které získaly souhlas s použitím vlastních odhadů LGD v souladu s čl. 143 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, by měly přiřadit odhad LGD každé expozici, která není v selhání, a odhad LGD in- default a EL BE každé expozici v selhání v rozsahu použití ratingového systému, na který se tento souhlas vztahuje v souladu s články172 a 173 nařízení (EU) č. 575/2013. Instituce by měly odhadnout LGD pro všechny stupně transakcí v rámci jasně odlišené ratingové stupnice nebo pro všechna seskupení, která jsou zahrnuta do ratingového systému. Pro účely odhadu LGD by instituce měly zacházet s každou transakcí v selhání jako s jasně odlišným pozorovaným selháním, pokud nebylo u jednotlivé transakce zjištěno více než jedno nezávislé selhání, které nevyhovuje podmínkám odstavce 101.

Pro účely odhadu LGD, pokud jde o selhání zjiště ná u jedné transakce, kdy je doba, která uplyne mezi okamžikem návratu expozice do stavu bez selhání a následné klasifikace jako v selhání, kratší než devět měsíců, by instituce měly s touto expozici zacházet jako s expozicí trvale v selhání od prvního okamž iku, kdy k selhání došlo. Instituce mohou pro účely zvažování dvou po sobě jdoucích selhání jako jediného selhání v odhadu LGD stanovit lhůtu delší než devět měsíců, pokud je to přiměřené pro specifický typ expozic a zohledňuje to ekonomický smysl podobného selhání.

Instituce by měly odhadnout své vlastní LGD na základě vlastních zkušeností se ztrátami a s vymáháním zohledněný mi v historických údajích o expozicích v selhání. Instituce mohou doplnit své vlastní historické údaje o expozicích v selhání externími údaji. Instituce by zejména neměly odvozovat své odhady LGD pouze z tržní ceny finančních nástrojů, včetně například obcho dovatelných půjček, dluhopisů nebo nástrojů úvěrového selhání, ale mohou tyto informace využít k doplnění svých vlastních historických údajů.

Pokud v případě retailových expozic a podnikových pohledávek nabytých za úplatu odvozují instituce odhady LGD z realizovaných ztrát a vhodných odhadů PD v souladu s čl. 161 odst. 2 a čl. 181 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013, měly by zajistit, že:

• (a) proces pro odhad celkových ztrát vyhovuje požadavkům článku 179 nařízení (EU) č. 575/2013 a výsledek je v souladu s koncepcí LGD stanovenou v čl. 181 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení i s požadavky uvedenými v kapitole 6, zejména s koncepcí ekonomické ztráty uvedenou v oddíle 6.3.1;
• (b) proces pro odhad PD vyhovuje požadavkům článků 179 a 180 nařízení (EU) č. 575/2013 i požadavkům uvedeným v kapitole 5.

Model LGD může obsahovat několik různých metod, zejména vzhledem k různým typům kolaterálu, které se kombinují za účelem získání LGD pro danou transakci.

Instituce by měly být schopné prokázat, že metody, které si zvolí pro účely odhadu LGD, jsou vhodné pro jejich činnosti a typ expozic, na které se vztahují odhady, a měly by být schopné odůvodnit teoretické předpoklady, ze kterých tyto metody vycházejí. Metody použité při odhadu LGD by měly být zejména konzistentní se zásadami v oblasti inkasa a vymáhání přijatými institucí a měly by brát v úvahu možné scénáře vymáhání i potenciální rozdíly v právním prostředí v příslušných jurisdik cích.

Metody použité institucí při odhadu LGD, předpoklady, ze kterých tyto metody vycházejí, zohlednění jakéhokoli vlivu poklesu provedené institucí, délka použité řady údajů, konzervativní přirážka , expertní posouzení, případně výběr rizikových faktorů, by měly být přiměřené pro typ expozic, na který se uplatňují.

6.1.2 Požadavky na údaje pro odhad LGD

Pro účely odhadu LGD by instituce měly použít RDS zahrnující všechny následující položky:

• (a) všechna selhání identifikovaná během historického sledovaného období st anovená v souladu s oddílem 6.3.2.1;
• (b) všechny údaje nezbytné pro výpočet realizovaných LGD v souladu s oddílem 6.3.1;
• (c) významné faktory, které lze využít při smysluplném seskupování expozic v selhání, a významné faktory ztráty, včetně jejich hodnot v okamžiku selhání a během alespoň jednoho roku před selhání m, jsou-li k dispozici.

Instituce by měly zahrnout do RDS informace o výsledcích procesů vymáhání, včetně zpětně získaných částek a nákladů souvisejících s každou jednotlivou expozicí v selhání. Za tímto účelem by instituce měly zahrnout:

• (a) informace o výsle dcích neúplných procesů vymáhání až do referenčního data pro odhad LGD;
• (b) informace o výsledcích procesů vymáhání na úrovni portfolia, pokud je taková agregace informací odůvodněná, a zejména v případě nepřímých nákladů a prodeje portfolia úvěrových závazků ;
• (c) informace o externích nebo seskupených údajích použitých při odhadu LGD.

RDS by měly obsahovat alespoň tyto informace:

• (a) rizikové charakteristiky vztahující se k dlužníkovi, transakci a instituci a také externí faktory uvedené v odstavci 121 , které jsou potenciálními rizikovými faktory v příslušných referenční ch datech uvedených v odstavci 122;
• (b) okamžik (datum) selhání ;
• (c) všechny spouštěcí mechanismy selhání, které se vyskytly, včetně událostí po splatnosti a událostí nepravděpodobnosti splácení, a to i po identifikaci selhání; v případě expozic, které podléhají nucené restrukturalizaci, částku, o kterou se zmenšil finanční závazek, vypočítanou v souladu s obecnými pokyny orgánu EBA o používání definice selhání ;
• (d) zbývající částku expozice v okamžiku selhání včetně jistiny, úroku a poplatků ;
• (e) částky a načasování dodatečného čerpání po selhání;
• (f) odepsané částky a jejich načasování ;
• (g) hodnoty kolaterálů souvisejících s expozicí, případně typ ohodnocení (například tržní hodnota nebo zástavní hodnota nemovitosti definovaná v bodech 74 a 76 čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013), datum ohodnocení, příznak toho, zda byl kolaterál prodán, a prodejní cenu;
• (h) informace o každé závislosti mezi rizikem dlužníka a rizikem kolaterálu nebo poskytovatele kolaterálu;
• (i) typy, částky a splatnost osobního zajištění úvěrového rizika, včetně specifikace a kvality úvěru poskytovatele zajištění ;
• (j) částky, načasování a zdroje zpětně získaných částek ;
• (k) částky, načasování a zdroje přímých nákladů souvisejících s procesy vymáhání;
• (l) jasnou identifikaci typu ukončení procesu vymáhání ;
• (m) v příslušných případech nesoulad měn mezi dvěma nebo více následujícími prvky: měnovou jednotkou používanou institucí pro účetní závěrky, podkladovým závazkem, všemi majetkovými a osobními zajištěními úvěru a jakýmikoli hotovostními toky z likvidace aktiv dlužníka ;
• (n) výši realizované ztráty.

V souladu s čl. 229 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 mohou instituce použít různé metody pro hodnocení kolaterálu ve formě nemovitého majetku, včetně zejména tržní hodnoty nebo zástavní hodnoty nemovitosti ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodů 74 a 76 daného nařízení. Jestliže instituce používají různé metody oceňování, pokud jde o nemovitosti, které zajišťují expozice zařazené do rozsahu použití konkrétního ratingového systému, měly by shromáždit a uchovat v RDS informace o typu ocenění a měly by tyto informace používat konzistentně u odhadu LGD a při používání odhadů LGD.

Pokud instituce odvozují odhady LGD z realizovaných ztrát a z vhodných odhadů PD v souladu s čl. 161 odst. 2 a čl. 181 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013, měly by použít RDS, kter á obsahuje realizované ztráty u všech selhání identifikovan ých během historického sledovaného období stanového v souladu s oddílem 6.3.2.1 a významné faktory ztráty.

Pokud se shromažďují a uchovávají agregované informace, měly by instituce vytvořit vhodnou metodiku pro přiřazování zpětně získaných částek a nákladů k jednotlivým expozicím v selhání a měly by tuto metodiku používat konzistentně u všech expozic a v průběhu času. V každém případě by instituce měly prokázat, že je proces přiřazování zpětně získaných částek a nákladů účinný a že nevede ke zkreslení odhadů LGD.

Instituce by měly prokázat, že shromažďují a uchovávají v databázích všechny informace vyžadované pro výpočet přímých a nepřímých nákladů. Všechny podstatné nepřímé náklady by měly být přiřazeny k příslušným expozicím. Tento proces přiřazování nákladů by měl vycházet ze stejných principů a technik, které instituce používaj í ve svých vlastních systémech nákladového účetnictví. Pro účely přiřazování nepřímých nákladů mohou instituce využít metody založené na vážených průměrech expozic, nebo statistické metody založené na reprezentativním vzorku v rámci populace dlužníků nebo transakcí v selhání.

Instituce by měly podniknout přiměřené kroky k rozlišení zdrojů peněžních toků a jejich odpovídajícímu přiřazení ke specifickému kolaterálu nebo osobnímu zajištění úvěru, které byly realizovány. Pokud nelze zdroj peněžních toků identifikovat, instituce by měly stanovit jasné zásady v oblasti zacházení s těmito peněžními toky, které pocházejí z vymáhání, a jejich přiřazování, které by neměly vést ke zkreslení při odhadu LGD.

6.1.3 Zpětně získané částky z kolaterálů

Instituce by měly rozlišov a t zpětně získané částky jako částky, které plynou z kolaterálů, ve všech následujících situacích:

• (a) kolaterál je prodán dlužníkem a získaná cena byla použita k pokrytí částí nebo celé nesplacené částky úvěrového závazku v selhání;
• (b) kolaterál je převzat do vlastnictví nebo prodán institucí, mateřským podnikem nebo některou z dceřiných společností jménem instituce ;
• (c) kolaterál je prodán ve veřejné aukci nemovitosti z rozhodnutí soudu nebo v podobném postupu v souladu s platným právním rámcem;
• (d) úvěrový závazek je prodán společně s kolaterálem a prodejní cena úvěrového závazku zahrnovala stávající kolaterál;
• (e) v případě leasingu je institucí prodán předmět leasingu ;
• (f) kolaterál je realizován některou jinou metodou, která je způsobilá podle právního rámce příslušné země.

P ro účely bodu (b) odstavce 115 by inst ituce měly určit hodnotu převzetí do vlastnictví jako hodnotu, o kterou se snížil úvěrový závazek dlužníka v důsledku převzetí kolaterálu do vlastnictví a se kterou byl převzatý kolaterál zanesen jako aktivum v rozvaze instituce. Pokud se tyto hodnoty liší, instituce by jako hodnotu převzetí měly zvažovat nižší z obou hodnot. Hodnota převzetí by se měla považovat za hodnotu zpětně získané částky k datu převzetí a měla by být zařazena do výpočtu ekonomické ztráty a realizované LGD v souladu s oddílem 6.3.1.

Instituce by měly zvážit, zda hodnota převzetí přiměřeně zohledňuje hodnotu převzatého kolaterálu, v souladu se zavedenými interními požadavky na řízení kolaterálu , právní jistotu a řízení rizik. Pokud převzatý kolaterál splňuje kritéria pro vysoce kvalitní likvidní aktiva na úrovni 1 ve smyslu článku 10 nařízení Komise (EU) v přenesené pravomoci 2015/61, mohou instituce přímo zohlednit jako realizovanou zpětně získanou částku tržní hodnotu kolaterálu v době převzetí. Ve všech ostatních případech by měly instituce použít vhodnou srážku u hodnoty převzetí a zahrnout do výpočtu ekonomické ztráty zpětně získanou částku ve výši hodnoty převzetí po uplatnění vhodné srážky. Instituce by měly odhadnout tuto srážku s ohledem na všechny následující podmínky:

• (a) srážka by měla zohledňovat možné chyby v ocenění kolaterálu v okamžiku převzetí, přičemž se vezme v úvahu typ ocenění dostupný v okamžiku převzetí, datum, kdy k němu došlo, a likvidita trhu pro tento typ aktiva;
• (b) srážka by se měla odhadnout s předpokladem, že má instituce v úmyslu prodat převzatý kolaterál nezávislé třetí straně, a měla by zohledňovat potenciální cenu, které by se dalo u takového prodeje dosáhnout, náklady na prodej a účinky poskytnutých slev za období od prodeje do okamžiku převzetí, přičemž se zohlední likvidita trhu pro tento typ aktiv ;
• (c) pokud jsou k dispozici pozorování týkající se převzetí a následného prodeje podobných typů kolaterálů, odhad srážky by měl vycházet z těchto pozorování a měl by se pravidelně zpětně testovat; za tímto účelem by instituce měly zohlednit vše níže uvedené:
• (i) rozdíl mezi hodnotou převzetí a prodejní cenou, zejména pokud nedošlo k žádným významným změnám na trhu a v ekonomický ch podmínkách mezi okamžikem převzetí a okamžikem prodeje ;
• (ii) jakýkoli výnos a náklady v souvislosti s aktivem, které byly sledovány mezi datem převzetí a okamžikem prodeje ;
• (iii) účinky poskytnutých slev ;
• (iv) zda instituce převzala kolaterál se záměrem okamžitého prod eje nebo zda byla přijata jiná strategie ;
• (d) pokud nejsou historická pozorování týkající se převzetí a následných prodejů podobných typů kolaterálů k dispozici, měl by odhad srážky vycházet z posouzení jednotlivých případů, včetně analýzy aktuálních tržních a ekonomických podmínek;
• (e) čím méně údajů má instituce k předchozím převzetím a čím méně likvidní je trh pro daný typ aktiv, tím je s výslednými odhady spojena větší nejistota, která by se měla přiměřeně zohlednit v rezervě z důvodu obezřetnosti v souladu s oddílem 4.4.3.

V každém případě by se mělo převzetí kolaterálu uznat v okamžiku převzetí a nemělo by bránit instituci v uzavření procesu vymáhání v souladu s odstavcem 155 .

Každý prodej úvěrových závazků v souladu s bodem (d) odstavce 115 by se měl zahrnout do odhadu LGD způsobem vhodným pro metodiku odhadu LGD, přičemž se zohlední všechny následující podmínky:

• (a) poku d instituce pravidelně prodávají úvěrové závazky v rámci svých procesů vymáhání, měly by vhodným způsobem zohlednit pozorování v souvislosti s úvěrovými závazky podléhajícími prodeji v procesu vývoje modelu;
• (b) pokud instituce pravidelně neprodávají úvěrové z ávazky v rámci svých procesů vymáhání a přiřazování části ceny ve vztahu ke kolaterálům je příliš zatěžující nebo příliš nespolehlivé, mohou se rozhodnout, že tato pozorování do procesu vývoje modelu nezahrnou;
• (c) instituce by neměly zacházet se zpětně získanými částkami z prodeje zajištěných úvěrových závazků jako se zpětně získanými částkami realizovanými bez použití kolaterálů, pokud nemohou prokázat, že jsou zpětně získané částky v souvislosti s těmito kolaterály nepodstatné;
• (d) instituce by v každém případě měly do výpočtu dlouhodobé průměrné LGD zahrnout všechna pozorování , včetně prodejů úvěrových závazků.

V souladu s bodem (f) odstavce 115 mohou instituce stanovit a rozliš ov at všechny další formy realizování kolaterálů přiměřené pro typy kolaterálů používané institucí, které jsou způsobilé podle platného právního rámce. Pokud rozliš u jí tyto jiné formy realizování kolaterálu, měly by instituce vzít v úvahu fakt, že kolaterál může mít různé formy a že se ke stejnému aktivu mohou vztahovat různé formy kolaterálů. Pokud se různé formy kolaterálu vztahují ke stejnému aktivu, ale realizace jednoho z kolaterálů nesnižuje hodnotu druhého, měly by je instituce považovat při procesu odhadu LGD za samostatné kolaterály. Instituce by zejména měly samostatně rozlišovat formu kolaterálu, která dává právo na převzetí nebo prodej aktiva (například zástavní právo k nemovitosti), a formu kolaterálu, která dává právo inkasovat peněžní tok y generovan é tímto aktivem (například postoupení nájmu nebo poplatků).