4.1 Specifické úvahy pro každý převodní nástroj

Pokud strategie řešení krize zahrnuje nástroj převodu činnosti, měly by orgány příslušné k řešení krize v rámci plánování řešení krize vyhodnotit riziko provedení transakcí ve formě asset deal a share deal⁵ a zvážit nejméně rušivou transakci, která nejlépe dosáhne cílů řešení krize v souladu s odstavci 10 až 15.

⁵ Share deal spočívá v převodu (jak je definován v čl. 63 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/59/EU) nástrojů vlastnictví (jak jsou definovány v čl. 2 odst. 1 bodě 61 směrnice 2014/59/EU) na příjemce (jak je definován v čl. 2 odst. 1), bodu 80 směrnice 2014/59/EU), zatímco asset deal je převod (jak je definován v čl. 63 odst. 1 písm. d směrnice 2014/59/EU) aktiv, práv a/nebo závazků na příjemce (podle definice v čl. 2 odst. 1 bodu 80 směrnice 2014/59/EU).

V případě transakce ve formě share deal by instituce měly analyzovat, jak rozsah převodu přitahuje zájem trhu vzhledem k cíli maximalizovat co nejvíce prodejní cenu za rozsahu převodu, s ohledem na plánování ozdravných postupů, srovnatelné transakce, reference pro oceňování nebo tržní trendy. Instituce by pak měly výsledek této analýzy sdělit orgánům příslušným k řešení krize, aby jej mohly zohlednit při posuzování převoditelnosti v rámci plánování řešení krize. Toto posouzení by mělo zohlednit činnosti, obchodní model, finanční výsledky, vztahy s klienty, distribuční kanály a geografické členění rozsahu převodu, pokud jsou k dispozici.

U transakce ve formě asset deal by instituce měly analyzovat, do jaké míry rozsah převodu přitahuje zájem trhu, a to tak, že zváží další položky, které by rozsah převodu učinily pro kupujícího atraktivnějším, včetně hotovosti, jiných likvidních aktiv a splatných úvěrů. Výsledek této analýzy by pak měly sdělit orgánům příslušným k řešení krize, aby jej mohly zohlednit při posuzování převoditelnosti v rámci plánování řešení krize.

V souladu s odstavcem 11 těchto obecných pokynů by instituce měly pomoci určit dostupné příležitosti ke zlepšení vymezení rozsahu převodu s cílem usnadnit provádění převodu. Instituce by měly zejména zvážit, zda by nebylo možné zjednodušit rozsah převodu, aby se snížilo realizační riziko řešení krize. Instituce by také měly zvážit možnosti, které lze použít při vymezení rozsahu převodu, aby se maximalizoval úspěch převodu, jako jsou záruky za portfolio aktiv (čl. 101 odst. 1 písm. a) směrnice 2014/59/EU) nebo „vyčlenění“ určitých nežádoucích aktiv, práv a/nebo závazků, které nejsou potřebné pro kontinuitu kritických funkcí a/nebo hlavních linií podnikání, s využitím identifikace částí rozsahu převodu podle odstavce 21.

Instituce by měly rovněž analyzovat schopnost trhu absorbovat rozsah převodu, posoudit existenci externích investorů s dostatečnými finančními prostředky, v případě úvěrových institucí s přebytkem kapitálu a/nebo dostatečným přístupem na trh, předchozí zkušenosti s integrací a vhodnost s ohledem na hospodářskou soutěž a strategické úvahy. Instituce by pak měly výsledek této analýzy sdělit orgánům příslušným k řešení krize.

Orgány příslušné k řešení by měly využít postupu popsaného v odstavcích 18 a 25 výše uvedených obecných pokynů a zvážit možnost různých potenciálních nabyvatelů pro různé části rozsahu převodu podle dotčených trhů, jejich absorpční kapacity nebo geografie činností, aby se maximalizovaly šance na úspěch strategie převodu a aby byla podpořena způsobilost k řešení krize. V souladu s čl. 39 odst. 1 směrnice 2014/59/EU by orgány příslušné k řešení krize měly v případě potřeby zvážit rozdělení rozsahu převodu na části, aby bylo možné lépe přizpůsobit strategii řešení krize nepředvídatelným podmínkám řešení krize a různým možným scénářům, které mají být testovány.

Instituce by měly v rámci možností a v zájmu dalšího zvýšení způsobilosti k řešení krize analyzovat potenciální změny v rozsahu převodu, které by mohly nastat při vývoji činnosti instituce a změně ekonomických podmínek, a výsledek této analýzy sdělit orgánům příslušným k řešení. Strukturální změny a předvídatelné dopady by měly být co nejvíce zohledněny. Zváženy by měly být minimálně dopady variant ozdravných postupů na aktiva, práva a/nebo závazky způsobilé pro základní rozsah převodu (jeho první vrstvu) na základě odstavců 13.a), 19 a 20 výše uvedených obecných pokynů.

4.1.2 Překlenovací instituce

Orgány příslušné k řešení krize by při stanovování metodiky pro vymezení rozsahu převodu, který má být převeden na překlenovací instituci, měly zvážit cíle a výstupní strategii překlenovací instituce vzhledem k uvažovanému scénáři, s výhradou odstavců 10 až 13 těchto obecných pokynů. Zejména základní rozsah převodu (jeho první vrstva) může být vymezen odlišně, pokud je překlenovací instituce zřízena za účelem dalšího provedení požadovaného oddělení v rámci instituce nebo za účelem shromáždění aktiv, práv a závazků z různých institucí, které jsou předmětem řešení krize, v souladu s čl. 40 odst. 1 směrnice 2014/59/EU, nebo pokud má být překlenovací instituce prodána jako celek nebo po částech v souladu s čl. 41 odst. 2 směrnice 2014/59/EU.

Instituce by měly podporovat orgány příslušné k řešení krize tím, že budou testovat použitelnost (podle odst. 12 písm. b) a 15 těchto obecných pokynů) definice rozsahu převodu, podporovat posouzení realizačního rizika, poskytovat poradenství ohledně možného rozšíření rozsahu převodu a posuzovat ochotu trhu a jeho schopnost rozsah převodu absorbovat. To přispívá k tomu, aby orgány příslušné k řešení krize maximalizovaly prodejnost překlenovací instituce a podpořily volbu tohoto nástroje řešení krize v plánech řešení krize.

Instituce by měly posoudit rizikový profil převodu způsobilých aktiv, práv a závazků v rámci rozsahu převodu a podpořit hodnocení orgánů příslušných k řešení krize ohledně jejich slučitelnosti s životaschopností překlenovací instituce, která má nadále zajišťovat kritické funkce. V konečném důsledku by rizikový profil (včetně úvěrových rizik, tržních rizik nebo provozních rizik) rozsahu převodu neměl ohrozit životaschopnost překlenovací instituce předtím, než se stane předmětem procesu prodeje.

Pokud je překlenovací instituce určena k podpoře pouze jedné instituce, měla by instituce podpořit orgán příslušný k řešení krize při posuzování kalibrace kapitálové a likviditní pozice rozsahu převodu a zajistit, aby hodnota závazků v souladu s čl. 40 odst. 3 směrnice 2014/59/EU nepřesáhla hodnotu aktiv převedených z instituce v režimu řešení krize nebo poskytnutých z jiných zdrojů, a orgán příslušný k řešení krize by měl posoudit dopad rozsahu převodu na kapitálovou a likviditní pozici překlenovací instituce. Podobně by v zájmu zajištění vyvážené likviditní pozice překlenovací instituce měl být profil splatnosti aktiv v souladu se splatností závazků a zvláštní pozornost by měla být věnována celkové úrokové sazbě závazků ve srovnání s celkovou úrokovou sazbou plynoucí z aktiv.

V zájmu dalšího zvýšení způsobilosti k řešení krize by instituce měly podporovat orgány příslušné k řešení krize v posuzování potenciálních změn rozsahu převodu, podobně jako je uvedeno v zásadách stanovených v odstavci 22 těchto obecných pokynů, které mohou ovlivnit rozsah převodu, jak je definován v odstavcích 13.a) a 23 až 26 těchto obecných pokynů.

Orgány příslušné k řešení krize by měly zvážit podmínky, za kterých by převody zpět na instituci byly nezbytné a/nebo výhodné s ohledem na strategii řešení krize. Tato úvaha by se měla uplatnit na úrovni části rozsahu převodu.

Orgány příslušné k řešení krize by měly zvážit, zda je možné provést share deal v rámci výkonu nástroje překlenovací instituce.

4.1.3 Nástroj oddělení aktiv

Instituce by měly na základě informací sdělených orgány příslušnými k řešení krize označit orgánům aktiva, práva a/nebo závazky, které splňují podmínky čl. 42 odst. 5 směrnice 2014/59/EU a zásady stanovené v obecných pokynech orgánu EBA k nástroji oddělení aktiv⁶ , aby bylo možné přezkoumat, do jaké míry lze použít nástroj oddělení aktiv podle čl. 12 odst. 3 písm. b) směrnice 2014/59/EU.

⁶ Obecné pokyny orgánu EBA k zjišťování, kdy by likvidace aktiv nebo závazků v běžném úpadkovém řízení mohla mít nepříznivé důsledky pro jeden nebo více finančních trhů, podle čl. 42 odst. 14 směrnice 2014/59/EU (EBA/GL/2015/05).

Instituce by měly na základě pokynů orgánů příslušných k řešení krize určit položky, které mají být zahrnuty do rozsahu převodu, tak, aby odpovídaly charakteristikám společnosti pro správu aktiv, jak je definovaly orgány příslušné k řešení krize. V tomto duchu by orgány příslušné k řešení krize měly v souladu s čl. 42 odst. 5 písm. c) směrnice 2014/59/EU posoudit, zda je převod nezbytný k maximalizaci výnosů z likvidace, a proto by obchodní model a výstupní strategie společnosti pro správu aktiv neměly být opomíjeny. Orgány příslušné k řešení krize by měly zejména zajistit:

• - aby byl rozsah převodu v souladu s obchodním modelem již založené společnosti pro správu aktiv nebo zvážit obchodního model společnosti pro správu aktiv, která má být založena; společnosti pro správu aktiv mohou být zaměřeny na jednotlivá aktiva nebo se specializovat na určitou zeměpisnou oblast,
• - zejména v případě společnosti pro správu aktiv, která má absorbovat portfolia a činnosti z různých institucí, aby existovala soudržnost mezi rozsahem převodu a strategií prodeje, která zajišťuje maximalizaci výnosů z likvidace, zamezuje zničení hodnoty a vyvolání efektů rozsahu,
• - aby rozsah převodu umožňoval, aby společnost pro správu aktiv dosáhla co nejvíce kritické velikosti a mohla tak využívat úspor z rozsahu; v ideálním případě by kritická velikost měla zůstat v rámci proporcí trhu, na kterém působí,
• - aby rozsah převodu dával společnosti pro správu aktiv možnost získat zpět dlouhodobou hodnotu vyšší, než je tržní hodnota k datu ocenění v souladu s odstavcem 32 těchto obecných pokynů, což znamená, že portfolia s negativními dlouhodobými vyhlídkami by měla být pečlivě zvažována.

Orgány příslušné k řešení krize by měly stanovit metodiku, podle níž by instituce měly strukturovat rozsah převodu určený pro společnost pro správu aktiv v rámci nástroje oddělení aktiv tak, aby dlouhodobá hodnota rozsahu převodu byla vyšší než jeho tržní hodnota, aby se zabránilo zničení hodnoty, minimalizovaly se náklady na řešení krize a chránily se veřejné prostředky (čl. 31 odst. 2 směrnice 2014/59/EU). Dlouhodobou hodnotu lze odhadnout na základě aktuální tržní hodnoty výkonných portfolií. Problém však vzniká u portfolií se sníženou hodnotou nebo portfolií s nevýkonnými aktivy, kdy v těchto případech by orgány měly posoudit perspektivy zlepšení pro dotčená portfolia a trhy odvozené z dostupných analýz trhu, využít hodnocení orgánů dohledu a posoudit potenciální kombinace s výkonnými aktivy (kombinace různých jednotek podle odstavce 15 těchto obecných pokynů), aby pozitivně ovlivnily celkový profil rozsahu převodu.

V zájmu dalšího zvýšení způsobilosti k řešení krize by instituce měly podporovat orgány příslušné k řešení krize v posouzení potenciálních změn rozsahu převodu, jak je stanoveno v odstavci 22 těchto obecných pokynů, které mohou rozsah převodu ovlivnit.

Orgány příslušné k řešení krize by měly zvážit podmínky, za kterých by převody zpět na instituci byly nezbytné a/nebo výhodné s ohledem na strategii řešení krize. Uvedená úvaha by se měla uplatnit na úrovni části rozsahu převodu.