6.2 Vlivy osobního zajištění úvěrového rizika

Instituce mohou uznat vliv snižování úvěrového rizika u osobního zajištění úvěrového rizika za použití jedné z následujících metod:

• (a) úprava odhadů PD nebo LGD v souladu s čl. 160 odst. 5, čl. 161 odst. 3 a čl. 164 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, na základě kritérií specifikovaných institucemi v souladu s čl. 183 odst. 2 a 3 nařízení (EU) č. 575/2013 za použití zejména jednoho z následujících přístupů:
• (i) bez ohledu na přístup uplatňovaný na srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli, úprava stupňů, seskupení nebo odhadů LGD, včetně LGD v selhání a EL BE , zohledněním osobního zajištění úvěrového rizika v odhadu rizikových parametrů, jak je uvedeno dále v těchto obecných pokynech (tj. modelovací přístup);
• (ii) pokud se se srovnatelnými přímými expozicemi vůči ručiteli zachází, nebo by se mělo zacházet, v rámci přístupu IRB s použitím vlastních odhadů LGD a konverzních faktorů nebo bez nich, nahrazení obou rizikových parametrů PD a LGD podkladové expozice odpovídajícími PD a LGD srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli, jak je uvedeno dále v těchto obecných pokynech (tj. substituční přístup, který používá rizikové parametry);
• (iii) bez ohledu na přístup uplatňovaný na srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli, úprava stupňů, seskupení nebo odhadů LGD, včetně LGD v selhání a EL BE , při uplatňování rizikových parametrů odchýlením při zařazování do stupňů v souladu s čl. 172 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 a oddílu 8.2 obecných pokynů EBA k odhadům PD a LGD (tj. odchýlení);
• (b) pokud instituce uplatňuje standardizovaný přístup pro srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli a neuznává vlivy snižování úvěrového rizika UFCP v odhadech PD a LGD podle písmene a), používá rizikovou váhu použitelnou v rámci standardizovaného přístupu v souladu s čl. 183 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013 (tj. substituční přístup, který používá rizikovou váhu);
• (c) počítání objemů rizikově vážených expozic podle čl. 153 odst. 3, čl. 154 odst. 2, čl. 161 odst. 4 a čl. 164 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 (tj. zacházení pro dvojí selhání).

Instituce by měly mít stanovené jasné zásady pro hodnocení vlivů osobního zajištění úvěrového rizika na rizikové parametry. Zásady by měly odpovídat jejich interním postupům pro řízení rizik a měly by zohledňovat požadavky uvedené v čl. 183 odst. 2 a čl. 183 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 a rovněž požadavky stanovené v těchto obecných pokynech. Instituce by měly zahrnout do těchto zásad jasnou specifikaci toho, které konkrétní metody popsané v bodu 31 se používají v souvislosti s jednotlivými ratingovými systémy, a také by měly používat tyto zásady v průběhu času souvisle .

Osobní zajištění úvěrového rizika, které nesplňuje podmínky způsobilosti pro ručitele a záruky specifikované v čl. 183 odst. 1 a 3 nařízení (EU) č. 575/2013 a v oddílu 5.2 těchto obecných pokynů, by měly být uznány za použití metod uvedených v bodu 31. Pro účely odhadu LGD by se s peněžními toky, které byly získány z nezpůsobilého osobního zajištění úvěrového rizika, mělo zacházet tak, jako by byly obdrženy bez použití osobního zajištění úvěrového rizika. Bez ohledu na tento typ zacházení by instituce měly shromažďovat informace o zdroji peněžních toků souvisejících s nezpůsobilými osobními zajištěními úvěrového rizika a přiřazovat je způsobem, který je přiměřený. Instituce by měly pravidelně sledovat úrovně těchto peněžních toků i míru, v jaké se příslušné typy osobního zajištění úvěrového rizika využívají. Je - li to nezbytné, měly by instituce provést vhodné úpravy, aby nedocházelo ke zkreslením v odhadech PD a LGD.

Pokud instituce přijmou modelovací přístup uvedený v bodu 31(a)(i), měly by určovat a případně zohlednit v odhadech LGD konzervativně následující prvky:

• (a) jakýkoli nesoulad měn mezi podkladovým závazkem a osobním zajištěním úvěrového rizika;
• (b) míru korelace mezi schopností ručitele dostát svým smluvním závazkům v rámci dohody o osobním zajištění úvěrového rizika a schopností dlužníka splácet;
• (c) selhání v případě ručitele a jeho výslednou sníženou schopnost plnit smluvní povinnost v rámci osobního zajištění úvěrového rizika.

Tehdy, přijala - li instituce modelovací přístup uvedený v bodu 31(a)(i), může být osobní zajištění úvěrového rizika zohledněno za rizikový faktor v ratingovém systému. Tento přístup může spočívat zejména v:

• (a) úpravě pouze LGD odhadů podle historické zkušenosti související s pozorovanými účinky snižování úvěrového rizika, pokud jde o osobní zajištění úvěrového rizika, na realizované LGD, včetně realizovaných vymožených částek a podstatných nákladů spojených s uplatněním osobního zajištění úvěrového rizika;
• (b) úpravě jak odhadů PD, tak odhadů LGD, pokud instituce mohou poskytnout empirický důkaz, že existence osobního zajištění úvěrového rizika měla dopad na příslušnou PD dlužníka, a prokázat, že tím, že byly provedeny úpravy odhadů PD i LGD současně, nezapočítávají se dopady osobního zajištění úvěrového rizika dvojmo, ani se tím nepodhodnocuje očekávaná ztráta.

Úprava pouze odhadů PD by měla být považována za nepřípustnou za všech okolností.

Instituce mohou přijmout substituční přístup, který používá rizikové parametry, uvedený v bodu 31(a)(ii) pouze tehdy, jsou - li splněny následující podmínky:

• (a) osobní zajištění úvěrového rizika je způsobilé podle příslušných kritérií pro osobní zajištění úvěrového rizika uvedených v části třetí hlavě II kapitole 4 nařízení (EU) č. 575/2013;
• (b) instituce může přiměřeně očekávat, že přímé náklady uplatnění osobního zajištění úvěrového rizika jsou zanedbatelné ve vztahu k částce, kterou pokrývá osobní zajištění úvěrového rizika;
• (c) ručitel není v selhání.

Přijmou - li instituce substituční přístup, který používá rizikové parametry, uvedený v bodu 31(a)(ii) nebo substituční přístup, který používá rizikové váhy, uvedený v bodu 31(b), měly by:

• (a) shromáždit a uchovat informace o charakteristikách a výkonnosti dlužníka a vývoji expozice a použít tyto informace v odhadu PD dlužníka v souladu s obecným pokynem EBA k odhadům PD a LGD;
• (b) pro účely interního řízení rizik zohlednit samostatně přímé expozice vůči ručitelům a expozice zajištěné osobním zajištěním úvěrového rizika poskytovaným takovými subjekty;
• (c) definovat, co konkrétně spadá do působnosti modelů LGD, a samostatně vypočítat rizikovou váhu pro příslušný typ zaručených expozic nebo části expozic, jejichž rizikové parametry PD a LGD jsou substituovány nebo kterým je přidělena riziková váha ručitele. Pro zaručené expozice nebo části expozic spadající do působnosti uplatnění substitučního přístupu, který používá rizikové parametry, nebo substitučního přístupu, který používá rizikovou váhu, instituce nemusejí provádět odhady LGD jiných než LGD srovnatelných přímých expozic vůči ručitelům v případě, že přijmou substituční přístup, který používá rizikové parametry.

Pro účely bodu 37, pokud dané osobní zajištění úvěrového rizika plně nepokrývá původní expozici, instituce by měly být schopny přiřadit té části expozice, která není kryta daným osobním zajištěním úvěrového rizika, odhady PD a LGD použitelné pro původní expozici, bez uznání vlivu daného osobního zajištění úvěrového rizika. Navíc by pro účely výpočtu realizované LGD použitelné na tu část expozice, jež není kryta osobním zajištěním úvěrového rizika, měly instituce přiřadit peněžní toky a náklady následujícím způsobem:

• (a) Peněžní toky získané od ručitele by měly být přiřazeny zaručené části expozice, zatímco peněžní toky, které pocházejí z jakéhokoli jiného zdroje, by měly být přiřazeny té části expozice, jež není kryta osobním zajištěním úvěrového rizika. V případě expozic, u kterých lze využít rovněž majetkové zajištění úvěrového rizika, by peněžní toky související s majetkovým zajištěním úvěrového rizika měly být přiřazeny té části expozice, která je kryta tímto majetkovým zajištěním úvěrového rizika, v souladu s obecným pokynem uvedeným v bodu 46.
• (b) Nepřímé náklady by měly být přiřazeny různým částem expozice v souladu s obecným pokynem uvedeným v bodu 133 obecných pokynů EBA k odhadům PD a LGD.
• (c) Přímé náklady, které jsou přímo spojeny s uplatněním osobního zajištění úvěrového rizika, by měly být přiřazeny zaručené části expozic, zatímco případné další přímé náklady je nutno přiřadit části expozice, jež není kryta osobním zajištěním úvěrového rizika. V případě expozic, u kterých lze využít rovněž majetkové zajištění úvěrového rizika, by přímé náklady spojené s realizací majetkového zajištění úvěrového rizika měly být přiřazeny zaručené části expozice, v souladu s obecným pokynem uvedeným v bodu 46.

Pokud instituce přijmou substituční přístup, který používá rizikové parametry, a dlužník je v selhání, platí následující:

• (a) Riziková váha zaručené části expozice by měla se měla rovnat hodnotě rizikové váhy, která byla přiřazena srovnatelné přímé expozici vůči ručiteli, který neselhal.
• (b) Očekávaná ztráta u zaručené části expozice by se měla rovnat hodnotě očekávané ztráty, která byla přiřazena srovnatelné přímé expozici vůči ručiteli, který neselhal.
• (c) Pokud ručitel nadále setrvává ve stavu neselhání, zaručená část expozice by měla být považována za expozici, u níž došlo k selhání, pro účely výpočtu nedostatku nebo přebytku v rámci přístupu IRB podle článku 159 nařízení (EU) č. 575/2013 a oddílu 8.4 obecných pokynů EBA k odhadům PD a LGD.

V případech, kdy instituce neuplatňují substituční přístup, který používá rizikové parametry, by měly další kvantitativní nástroje validace uvedené v čl. 185 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013 zahrnovat srovnání očekávané ztráty srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli s pozorovanou ztrátovostí podkladových expozic nebo částí expozic vůči dlužníkům v selhání, které byly považovány za zaručené až do okamžiku, kdy k selhání došlo.

Tehdy, kdy instituce upravují v jednotlivých případech rizikové parametry zohledňováním osobního zajištění úvěrového rizika za použití odchýlení podle bodu 31(a)(iii), měly by být schopny odůvodnit, že povaha a charakteristiky osobního zajištění úvěrového rizika neumožňují použití metod uvedených v bodu 31(a)(i), 31(a)(ii) nebo 31(b) k promítnutí vlivů snižování úvěrového rizika u osobního zajištění úvěrového rizika.

V případech, kdy instituce přijmou jeden z přístupů uvedených v bodu 31(a) a výsledné odhady vedou k nižší rizikové váze, než je hodnota rizikové váhy, která by se použila na jinak identickou expozici, s ohledem na niž instituce nemá žádné osobní zajištění úvěrového rizika, konečná riziková váha nemůže být nižší než riziková váha srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli podle čl. 161 odst. 3 a čl. 164 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, tj. použije se dolní limit rizikové váhy.

Při uplatnění substitučního přístupu, který používá rizikové parametry, a počítání dolního limitu rizikové váhy by v případech, kdy nezískala svolení příslušného orgánu používat vlastní odhady LGD v souladu s čl. 143 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 pro srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli, měla instituce hodnoty LGD stanovené podle čl. 161 odst. 1 uvedeného nařízení použít k odvození LGD srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli.

Pro účely uplatňování substitučního přístupu, který používá rizikové parametry, a počítání dolního limitu rizikové váhy by hodnota osobního zajištění úvěrového rizika měla být následující:

• (a) Hodnota osobního zajištění úvěrového rizika by měla být stanovena podle článku 233 a čl. 239 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013. Každý případný nesoulad splatností by měl být zohledněn v upravené hodnotě osobního zajištění úvěrového rizika v souladu s čl. 239 odst. 3 uvedeného nařízení, zatímco splatnost srovnatelných přímých expozic vůči danému ručiteli by měla být stejná jako splatnost expozice vůči dlužníkovi.
• (b) Jestliže osobní zajištění úvěrového rizika pokrývá hodnotu expozice zbývající po vymáhání po dlužníkovi, a je - li to relevantní, jakékoli jiné formy snižování úvěrového rizika, instituce by měly odhadovat hodnotu zajištění s ohledem na dosavadní zkušenosti a konzervativně.
• (c) Hodnota osobního zajištění úvěrového rizika, jež splňuje požadavky čl. 215 odst. 1 písm.
• a) druhého pododstavce nebo čl. 215 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, smí být maximální objem, který se poskytovatel zajištění zavázal uhradit v případě selhání nebo neplacení dlužníka nebo v případě jiné předem určené úvěrové události.

Instituce by měly počítat dolní limit rizikové váhy následujícím způsobem:

• (a) Pokud lze u expozice využít více osobních zajištění úvěrového rizika, přičemž každé z nich poskytuje zajištění jiné její části, měly by instituce vypočítat dolní limit rizikové váhy jako expozicí vážený průměr rizikových vah srovnatelných přímých expozic vůči každému z ručitelů.
• (b) Pokud lze u expozice využít více osobních zajištění úvěrového rizika, a pokud dvě nebo více těchto zajištění poskytují zajištění stejné části dané expozice, měly by instituce vypočítat dolní limit rizikové váhy pro tuto část expozice jako nejnižší z hodnot rizikových vah jednotlivých srovnatelných přímých expozic vůči ručiteli. Při výpočtu jednotlivých rizikových vah může LGD srovnatelné přímé expozice vůči každému z ručitelů zohledňovat vliv ostatních existujících osobních zajištění úvěrového rizika.
• (c) V případech, kdy se na žádnou část expozice nevztahuje žádné osobní zajištění úvěrového rizika, by instituce měly přiřadit této části expozice rizikovou váhu použitelnou pro takovou expozici vůči dlužníkovi bez jakéhokoli osobního zajištění úvěrového rizika; instituce by v tom případě měly vypočítat dolní limit rizikové váhy jako expozicí váženou průměrnou rizikovou váhu použitelnou na část expozice krytou osobním zajištěním úvěrového rizika a rizikovou váhu použitelnou na zbývající část příslušné expozice.
• (d) Pro účely výpočtu expozicí vážené průměrné rizikové váhy v souladu s body ((a) a ((c) by každá riziková váha měla být počítána zvlášť a vážena příslušným podílem hodnoty expozice.

Pro účely bodu 45 a s cílem uznávat dopady více technik snižování úvěrového rizika v souladu s přístupy stanovenými v bodu 31 by měly být splněny všechny následující podmínky:

• (a) Instituce by měly mít stanovené jasné zásady pro přiřazování, pořadí a uznávání majetkového a osobního zajištění úvěrového rizika, které by měly odpovídat jejich internímu postupu pro správu a vymáhání pohledávek.
• (b) Instituce by neměly uznávat vlivy stejného snižování úvěrového rizika dvakrát; například by nemělo být přípustné při přiřazování majetkového zajištění úvěrového rizika mezi část expozice krytou osobním zajištěním úvěrového rizika a část expozice, která není kryta osobním zajištěním úvěrového rizika, uznání majetkového zajištění úvěrového rizika dvojmo.
• (c) Instituce by měly uplatňovat přístupy souvisle; a proto tedy:
• (i) Rozdělení části expozice kryté daným osobním zajištěním úvěrového rizika do dvou částí a uplatnění na jednu část substitučního přístupu, který používá rizikové parametry, nebo substitučního přístupu, který používá rizikovou váhu, a na druhou část modelovacího přístupu, by nemělo být přípustné.
• (ii) V případech, kdy existuje více osobních zajištění úvěrového rizika, která alespoň zčásti pokrývají stejnou část expozice, by instituce měly stanovit vhodná kritéria, která jim umožní vybrat, které osobní zajištění úvěrového rizika použít pro účely nahrazení rizikových parametrů. Tato kritéria by měla být popsána v interních zásadách stanovených institucemi pro provádění úprav odhadů PD a LGD v souladu s bodem 38. Aniž je dotčen podbod i), instituce mají možnost rozdělit část expozice, na kterou se vztahuje dané osobní zajištění úvěrového rizika, do dvou částí a uplatnit na jednu část substituční přístup, který používá rizikové parametry, přičemž jsou současně v rámci substitučního přístupu, který používá rizikové parametry, uznány dopady zbývající části příslušného osobního zajištění úvěrového rizika na ostatní stávající osobní zajištění úvěrového rizika; zejména může být vliv snižování rizika u zbývající části daného osobního zajištění úvěrového rizika zohledněn v LGD srovnatelných přímých expozic vůči ostatním stávajícím ručitelům v souladu s bodem 47.

Pro účely uznávání vlivů snižování úvěrového rizika v případě více zajištění úvěrového rizika, která v důsledku přiřazení provedeného institucí v souladu s bodem 46 pokrývají stejnou část

účely uplatnění substitučního přístupu, který používá rizikové parametry, a počítání limitu rizikové váhy měly instituce použít následující metody k odvození LGD srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli, včetně vlivů snižování úvěrového rizika dodatečného zajištění úvěrového rizika:

• (a) Pokud jsou srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli zahrnuté do působnosti ratingového systému, pro který instituce nezískala předchozí svolení používat vlastní odhady LGD v souladu s čl. 143 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, instituce by měla použít hodnoty LGD stanovené v čl. 161 odst. 1 uvedeného nařízení, odrážející případně majetkové zajištění úvěrového rizika použitím příslušných požadavků uvedených v části třetí hlavě II kapitoly 4 uvedeného nařízení.
• (b) Pokud jsou srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli zahrnuté do působnosti ratingového systému, pro který instituce získala svolení používat vlastní odhady LGD v souladu s čl. 143 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, instituce by měla použít LGD srovnatelných přímých expozic vůči ručiteli, který zahrnuje vliv dodatečného osobního nebo majetkového zajištění úvěrového rizika. Pokud instituce nejsou schopny uznat toto dodatečné zajištění úvěrového rizika v odhadu LGD srovnatelných přímých expozic vůči ručiteli, pak:

nezajištěných expozic vůči dlužníkovi, je nutné, aby instituce použily odhady LGD expozic vůči dlužníkovi odrážející vliv dodatečného zajištění úvěrového rizika; nebo