5.2 Posouzení úvěruschopnosti dlužníka

Instituce by měly analyzovat žádost dlužníka o úvěr, aby zajistily, že žádost je v souladu s ochotou podstupovat úvěrové riziko, zásadami, kritérii pro poskytování úvěrů, limity a příslušnými parametry instituce, jakož i s veškerými příslušnými makroobezřetnostními opatřeními, pokud je uplatňuje určený makroobezřetnostní orgán.

Instituce a věřitelé by měli v souladu s příslušnými právními předpisy na ochranu spotřebitele posoudit schopnost dlužníka splnit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy a jeho vyhlídky na toto plnění, což zahrnuje zejména posouzení zdroje schopnosti dlužníka splácet s ohledem na zvláštnosti úvěru, jako je jeho charakter, splatnost a úroková sazba.

Kolaterál by v případě zajištěných úvěrů sám o sobě neměl představovat rozhodující kritérium pro schválení úvěru a sám o sobě nemůže umožnit schválení úvěrové smlouvy. Kolaterál by měl být považován za druhé východisko instituce v případě selhání nebo podstatného zhoršení rizikového profilu, a nikoli za primární zdroj splácení, s výjimkou případu, kdy úvěrová smlouva předpokládá, že splácení úvěru je založeno na prodeji nemovitosti poskytnuté jako kolaterál nebo na poskytnutém likvidním kolaterálu.

Při posuzování schopnosti dlužníka plnit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy by instituce a věřitelé měli zohlednit příslušné faktory, které by mohly ovlivnit současnou a budoucí schopnost dlužníka splácet, a měli by zabránit vzniku nepřiměřené zátěže či nadměrného zadlužení. Tyto faktory by měly zahrnovat závazky ze splácení jiných úvěrů, jejich zbývající dobu trvání, úrokové sazby a dlužné částky a platební morálku, např. doklady o zpožděných platbách a jejich okolnostech, jakož i přímo související daně a pojištění, jsou - li tyto informace k dispozici.

Pokud žádost o úvěr předloží společně více než jeden dlužník, instituce a věřitelé by měli provést posouzení úvěruschopnosti na základě společné schopnosti dlužníků splácet.

Zahrnuje - li úvěrová smlouva jakoukoli formu záruky od třetích stran, instituce by měly posoudit úroveň ochrany, kterou tato záruka poskytuje, a v příslušných případech by měly provést posouzení úvěruschopnosti ručitele, přičemž uplatní příslušná ustanovení těchto obecných pokynů podle toho, zda je ručitelem fyzická osoba, nebo podnik.

Za účelem posouzení schopnosti dlužníka plnit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy by instituce a věřitelé měli uplatňovat vhodné metody a přístupy, což může zahrnovat modely, pokud jsou splněny tyto obecné pokyny. Výběr vhodné a přiměřené metody by měl záviset na úrovni rizika a na výši a druhu úvěru.

5.2.2 Poskytování úvěrů spotřebitelům na obytné nemovitosti

Tento oddíl upřesňuje faktory důležité pro posuzování vyhlídek dlužníka na splnění závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, které jsou uvedeny v čl. 18 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 směrnice 2014/17/EU. Pokud jde o úvěrové smlouvy, jež podléhají vnitrostátním zákonům, kterými se tato směrnice provádí, instituce a věřitelé by se měli kromě ustanovení oddílu 5.2.1 řídit ustanoveními tohoto oddílu.

Je - li to nezbytné, a to zejména v případech dlužníků, kteří jsou samostatně výdělečně činní nebo mají sezonní nebo jiný nepravidelný příjem, instituce a věřitelé by měli provést uvážlivá šetření a podniknout uvážlivé kroky, aby ověřili informace týkající se zdroje schopnosti dlužníka splácet.

Pokud doba splácení úvěru přesahuje předpokládaný věk odchodu dlužníka do důchodu, měli by instituce a věřitelé patřičně zohlednit přiměřenost pravděpodobného zdroje dlužníkovy schopnosti splácet a jeho schopnost nadále plnit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy i po odchodu do důchodu.

Instituce a věřitelé by měli zajistit, že schopnost dlužníka plnit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy nezávisí na předpokládaném výrazném zvýšení dlužníkova příjmu, pokud dokumentace neposkytuje dostatečný doklad o tom, že k takovému zvýšení dojde.

Při posuzování schopnosti dlužníka plnit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy by instituce a věřitelé měli zohlednit potvrzené a jiné pevně stanovené výdaje, např. současné závazky dlužníka, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů.

V rámci posouzení úvěruschopnosti by instituce a věřitelé měli provádět analýzy citlivosti, jež zohlední potenciální negativní události v budoucnu, včetně snížení příjmu, zvýšení úrokových sazeb v případě úvěrových smluv s pohyblivou sazbou, negativní amortizace úvěru a balonových splátek nebo odkladů platby jistiny či úroku.

V případě úvěrů v cizích měnách ve smyslu čl. 4 odst. 28 směrnice 2014/17/EU by instituce a věřitelé měli do posouzení dlužníkovy schopnosti splnit závazky zahrnout potenciální negativní scénáře měnového kurzu mezi měnou příjmu dlužníka a měnou úvěru. Instituce a věřitelé by rovněž měli zohlednit a posoudit jakékoli zajišťovací strategie a již existující zajištění, včetně přirozených zajištění, ke zmírnění rizika měnových kurzů.

U smluv o úvěru na nákup nemovitosti, v nichž je výslovně uvedeno, že nemovitost nesmí být obývána dlužníkem nebo jeho rodinným příslušníkem (tj. u smluv o nákupu za účelem pronájmu) podle čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2014/17/EU, by instituce a věřitelé měli uplatňovat kritéria stanovená v oddíle 5.2.3 .

5.2.3 Další zajištěné úvěry pro spotřebitele

Pokud jde o úvěrové smlouvy zajištěné jinými nemovitostmi, než které jsou uvedeny v oddíle 5.2.2, instituce a věřitelé by se měli kromě ustanovení oddílu 5.2.1 řídit ustanoveními tohoto oddílu.

Pokud je nemovitost stále ve výstavbě a pokud má po dokončení svému vlastníkovi poskytovat příjem ve formě nájemného nebo zisku z prodeje, měly by instituce posoudit fázi výstavby a fázi po dokončení výstavby, kdy se projekt přemění v nemovitost vytvářející příjem. Pro účely těchto úvěrových smluv by instituce a věřitelé měli prokázat, že:

• a. dlužník má věrohodný plán týkající se projektu, který zahrnuje odhady všech nákladů spojených s výstavbou;
• b. dlužník je schopen zabezpečit stavitele, architekty, inženýry a dodavatele, kteří se budou podílet na výstavbě;
• c. dlužník získal nebo má v budoucnu možnost získat všechna potřebná povolení a potvrzení pro výstavbu v průběhu realizace projektu.

U smluv o úvěru na nákup nemovitosti, v nichž je výslovně uvedeno, že nemovitost nesmí být obývána dlužníkem nebo jeho rodinným příslušníkem (tj. u smluv o nákupu za účelem pronájmu), by instituce měly posoudit vztah mezi budoucím příjmem z pronájmu dané nemovitosti a schopností dlužníka plnit závazky.

V rámci posouzení úvěruschopnosti by instituce měly provádět analýzy citlivosti, aby zohlednily potenciální negativní události na trhu a události specifické pro daný subjekt v budoucnu, jež odpovídají druhu a účelu úvěru. Mezi tyto události může patřit snížení příjmu, zvýšení úrokových sazeb v případě úvěrových smluv s pohyblivou sazbou, negativní amortizace úvěru, balonové splátky nebo odklady platby jistiny či úroku a případně zhoršení prodejnosti nemovitého majetku, zvýšení míry neobsazenosti a snížení výše nájemného za podobné nemovitosti. Instituce a věřitelé by měli případně rovněž posoudit důsledky rizika měnových kurzů podle odstavce 108.

5.2.4 Nezajištěné úvěry pro spotřebitele

Tento oddíl upřesňuje požadavky na posouzení úvěruschopnosti dlužníka uvedené v článku 8 směrnice 2008/48/ES. Pokud jde o úvěrové smlouvy, jež podléhají vnitrostátním zákonům, kterými se tato směrnice provádí, instituce a věřitelé by se měli kromě ustanovení oddílu 5.2.1 řídit ustanoveními tohoto oddílu.

Je - li to nezbytné, a to zejména v případech dlužníků, kteří jsou samostatně výdělečně činní nebo mají sezonní nebo jiný nepravidelný příjem, instituce a věřitelé by měli provést uvážlivá šetření a podniknout uvážlivé kroky, aby posoudili a ověřili zdroj schopnosti splácet.

Instituce a věřitelé by měli zajistit, že schopnost dlužníka plnit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy nezávisí na předpokládaném výrazném zvýšení dlužníkova příjmu, pokud dokumentace neposkytuje dostatečný doklad o tom, že k takovému zvýšení dojde.

V rámci posouzení úvěruschopnosti by instituce a věřitelé měli případně provést analýzu citlivosti, aby zohlednili potenciální negativní události specifické pro daný druh úvěru, které mohou v budoucnu nastat. Instituce a věřitelé by měli případně rovněž posoudit důsledky rizika měnových kurzů podle odstavce 108.

5.2.5 Poskytování úvěrů mikropodnikům a malým podnikům

Instituce by měly posoudit dlužníkovu současnou a budoucí schopnost plnit závazky z úvěrové smlouvy. Instituce by měly také analyzovat žádost dlužníka o úvěr, aby zajistily, že žádost je v souladu s ochotou podstupovat úvěrové riziko, souvisejícími zásadami, kritérii pro poskytování úvěrů, limity a příslušnými parametry instituce, jakož i s veškerými příslušnými makroobezřetnostními opatřeními uplatňovanými určeným makroobezřetnostním orgánem.

Instituce by měly považovat za hlavní zdroj splácení peněžní tok z běžné obchodní činnosti dlužníka a – případně s ohledem na účel úvěrové smlouvy – jakékoli výnosy z prodeje aktiv.

Při posuzování úvěruschopnosti dlužníka by instituce měly klást důraz na dlužníkův reálný a udržitelný budoucí příjem a budoucí peněžní tok, a nikoli na dostupný kolaterál. Kolaterál by sám o sobě neměl představovat rozhodující kritérium pro schválení úvěru a sám o sobě nemůže umožnit schválení úvěrové smlouvy. Kolaterál by měl být považován za druhé východisko instituce v případě selhání nebo podstatného zhoršení rizikového profilu, a nikoli za primární zdroj splácení, s výjimkou případu, kdy úvěrová smlouva předpokládá, že splácení úvěru je založeno na prodeji nemovitosti poskytnuté jako kolaterál nebo na poskytnutém likvidním kolaterálu.

Při provádění posouzení úvěruschopnosti by instituce měly:

• a. analyzovat finanční situaci a úvěrové riziko dlužníka, jak je uvedeno níže;
• b. analyzovat obchodní model a strategii dlužníka, jak je uvedeno níže;
• c. v příslušných případech určit a posoudit úvěrové hodnocení nebo interní rating v souladu se zásadami a postupy v oblasti úvěrových rizik;
• d. zvážit všechny finanční závazky dlužníka, jako jsou vyčerpané a nevyčerpané závazné přísliby u institucí, včetně provozního kapitálu, úvěrových expozic dlužníka a platební morálky dlužníka v minulosti, jakož i další závazky u daňových nebo jiných veřejných orgánů nebo fondů sociálního zabezpečení;
• e. v relevantních případech posoudit strukturu transakce, včetně rizika strukturální podřízenosti a souvisejících podmínek, jako jsou např. kovenanty, a případně záruky třetích stran a strukturu kolaterálu.

Instituce by měly provádět posouzení úvěruschopnosti s ohledem na charakter úvěru, jako je jeho podstata, splatnost a úroková sazba.

Za účelem posouzení schopnosti dlužníka plnit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy by instituce měly uplatňovat vhodné metody a přístupy, což může zahrnovat modely, pokud jsou splněny tyto obecné pokyny. Výběr vhodné a přiměřené metody by měl záviset na míře rizika a na výši a typu úvěru.

Pokud je dlužník členem ekonomicky spjaté skupiny klientů, instituce by měly provést posouzení na individuální úrovni a v příslušných případech na skupinové úrovni v souladu s obecnými pokyny orgánu EBA týkajícími se ekonomicky spjatých klientů, zvláště pokud je splácení závislé na peněžním toku pocházejícím od jiných ekonomicky spjatých stran. Je - li dlužník členem ekonomicky spjaté skupiny klientů spojené s centrálními bankami a státy, včetně ústředních vlád, regionálních a místních orgánů a subjektů veřejného sektoru, měly by instituce posoudit jednotlivý subjekt.

V případě poskytování úvěrů s přeshraničními prvky (např. financování obchodu, financování vývozu) by instituce měly zohlednit politické, ekonomické a právní podmínky, ve kterých zahraniční protistrana klienta příslušné instituce působí. Instituce by měly posoudit schopnost kupujícího převádět finanční prostředky, schopnost dodavatele splnit objednávku, včetně jeho schopnosti plnit příslušné místní právní požadavky, a finanční způsobilost dodavatele ke zvládání případných zpožděných transakcí.

Instituce by měly posoudit expozici dlužníka vůči environmentálním a sociálním faktorům a faktorům správy a řízení, a to zejména faktorům životního prostředí a dopadu na změnu klimatu, a vhodnost strategií pro zmírňování jejich dopadu stanovených dlužníkem. Tato analýza by měla být provedena pro jednotlivé dlužníky, instituce však mohou případně zvážit také provedení této analýzy pro jednotlivá portfolia.

V zájmu určení dlužníků, kteří jsou přímo nebo nepřímo vystaveni zvýšenému riziku spojenému s environmentálními a sociálními faktory a faktory správy a řízení, by instituce měly zvážit využití teplotních map, jež znázorňují kupříkladu klimatická a environmentální rizika jednotlivých hospodářských (dílčích) odvětví v grafu nebo pomocí stupnice. V případě úvěrů nebo dlužníků spojených s větším rizikem v environmentální a sociální oblasti a v oblasti správy a řízení je vyžadována důkladnější analýza používaného obchodního modelu dlužníka, včetně přezkumu stávajících a předpokládaných emisí skleníkových plynů, tržního prostředí, požadavků orgánů dohledu na posuzované společnosti v environmentální a sociální oblasti a v oblasti správy a řízení a pravděpodobných dopadů regulace environmentálních a sociálních faktorů a faktorů správy a řízení na finanční situaci dlužníka.

Analýza finanční situace dlužníka

Pro účely analýzy finanční situace v rámci posouzení úvěruschopnosti, která je uvedena výše, by instituce měly zvážit tyto aspekty:

• a. stávající i předpokládaná finanční situace, včetně rozvah, zdroj e schopnosti splácet v zájmu plnění smluvních závazků, a to i za případných nepříznivých okolností, a popřípadě kapitálovou strukturu, provozní kapitál, příjem a peněžní tok;
• b. případně dlužníkova úroveň pákového efektu, vyplácení dividend a skutečné a předpokládané/odhadované kapitálové výdaje, jakož i jeho cyklus převedení peněžních prostředků týkající se posuzované facility;
• c. v relevantních případech profil expozice až do doby splatnosti, pokud jde
• o potenciální pohyby na trhu, jako například expozice denominované v cizí měně a expozice zajištěné prostředky splácení;
• d. v relevantních případech pravděpodobnost selhání na základě úvěrového hodnocení nebo interního hodnocení rizik;
• e. využívání vhodných finančních parametrů a ukazatelů nebo parametrů a ukazatelů, které se vztahují na příslušnou kategorii aktiv či na konkrétní typ produktu, v souladu s ochotou podstupovat úvěrové riziko a se zásadami a limity stanovenými na základě oddílů 4.2 a 4.3, včetně zvážení parametrů v příloze 3 v rozsahu, který je použitelný a vhodný pro konkrétní návrh úvěru.

Instituce by měly zajistit, aby finanční prognózy použité v analýze byly realistické a uvážlivé. Tyto prognózy/odhady by měly vycházet přinejmenším z historických finančních údajů. Instituce by měly posoudit, zda jsou tyto prognózy v souladu s hospodářskými a tržními očekáváními instituce. Pokud budou mít instituce zásadní pochybnosti o spolehlivosti těchto finančních prognóz, měly by vypracovat vlastní prognózy finanční situace dlužníků a jejich schopnosti splácet.

Je - li to relevantní, instituce by měly posoudit finanční situaci při poskytování úvěrů holdingovým společnostem, a to jako samostatnému subjektu (např. na konsolidované úrovni) i jako jedinému subjektu, pokud holdingová společnost sama není provozní společností nebo instituce nemají pro danou holdingovou společnost záruky od provozních společností.

Při posuzování dlužníkovy finanční situace by instituce měly posoudit udržitelnost a proveditelnost schopnosti budoucího splácení za případných nepříznivých podmínek, které odpovídají druhu a účelu daného úvěru a mohou nastat během trvání úvěrové smlouvy. Mezi tyto události může patřit snížení příjmu a jiných peněžních toků, zvýšení úrokových sazeb, negativní amortizace půjčky, odklady platby jistiny či úroku, zhoršení tržních a provozních podmínek dlužníka a případně změny měnových kurzů.

Analýza obchodního modelu a strategie dlužníka

Instituce by měly posoudit obchodní model a strategii dlužníků, a to i pokud jde o účel úvěru.

Instituce by měly posoudit dlužníkovy znalosti, zkušenosti a schopnost řídit obchodní činnosti, aktiva nebo investice spojené s úvěrovými smlouvami (např. konkrétní nemovitost spojenou s úvěrem na komerční nemovitost).

Instituce by měly posoudit proveditelnost obchodního plánu a souvisejících finančních prognóz v souladu se zvláštnostmi odvětví, v němž dlužník působí.

Instituce by měly posoudit závislost dlužníka na klíčových smlouvách, klientech nebo dodavatelích a způsob, jakým ovlivňují vytváření peněžních toků, včetně jakýchkoli koncentrací.

Instituce by měly posoudit přítomnost jakékoli potenciální závislosti na klíčové osobě v souvislosti s dlužníkem a – je - li to nezbytné – určit společně s dlužníkem možná zmírňující opatření.

Posouzení záruk a kolaterálu

Instituce by měly posoudit veškerý poskytnutý kolaterál, který je využíván pro účely zmírnění rizik, na základě požadavků na kolaterál stanovených v rámci ochoty podstupovat úvěrové riziko a souvisejících zásad a postupů instituce, včetně ocenění a vlastnictví, a zkontrolovat všechny příslušné dokumenty (např. zda je nemovitost registrována v příslušných rejstřících).

Instituce by měly posoudit veškeré záruky, kovenanty, zákazy zřízení zástavního práva a dohody o dluhové službě, které jsou použity pro účely zmírnění rizik.

Pokud to má význam pro rozhodnutí o úvěru, měly by instituce posoudit vlastní kapitál a úvěrová posílení dlužníka, jako je pojištění hypotéky, závazky k čerpání a záruky splácení z vnějších zdrojů.

Zahrnuje - li úvěrová smlouva jakoukoli formu záruky od třetích stran, instituce by měly posoudit úroveň ochrany, kterou tato záruka poskytuje, a případně by měly provést posouzení úvěruschopnosti ručitele, přičemž uplatní příslušná ustanovení těchto obecných pokynů podle toho, zda je ručitelem fyzická osoba, nebo podnik. Posouzení úvěruschopnosti ručitele by mělo být přiměřené velikosti záruky za úvěr a druhu ručitele.

5.2.6 Poskytování úvěrů středním a velkým podnikům

Instituce by měly posoudit dlužníkovu současnou a budoucí schopnost plnit závazky z úvěrové smlouvy. Instituce by měly také analyzovat žádost dlužníka o úvěr, aby zajistily, že žádost je v souladu s ochotou podstupovat úvěrové riziko, souvisejícími zásadami, kritérii pro poskytování úvěrů, limity a příslušnými parametry instituce, jakož i s veškerými příslušnými makroobezřetnostními opatřeními uplatňovanými určeným makroobezřetnostním orgánem.

Instituce by měly považovat za hlavní zdroj splácení peněžní tok z běžné obchodní činnosti dlužníka a – případně s ohledem na účel úvěrové smlouvy – jakékoli výnosy z prodeje aktiv.

Při posuzování úvěruschopnosti dlužníka by instituce měly klást důraz na dlužníkův reálný a udržitelný budoucí příjem a budoucí peněžní tok, a nikoli na dostupný kolaterál. Kolaterál by sám o sobě neměl představovat rozhodující kritérium pro schválení úvěru a sám o sobě n emůže umožnit schválení úvěrové smlouvy. Kolaterál by měl být považován za druhé východisko instituce v případě selhání nebo podstatného zhoršení rizikového profilu, a nikoli za primární zdroj splácení, s výjimkou případu, kdy úvěrová smlouva předpokládá, že splácení úvěru je založeno na prodeji nemovitosti poskytnuté jako kolaterál nebo na poskytnutém likvidním kolaterálu.

Při provádění posouzení úvěruschopnosti by instituce měly:

• a. analyzovat finanční situaci a úvěrové riziko dlužníka, jak je uvedeno níže;
• b. analyzovat organizační strukturu, obchodní model a strategii dlužníka, jak je uvedeno níže;
• c. v příslušných případech určit a posoudit úvěrové hodnocení nebo interní rating v souladu se zásadami a postupy v oblasti úvěrových rizik;
• d. zvážit všechny finanční závazky dlužníka, jako jsou čerpané a nevyčerpané závazné přísliby u institucí, včetně provozního kapitálu, úvěrových expozic dlužníka a platební morálky dlužníka v minulosti, jakož i další závazky u daňových nebo jiných veřejných orgánů nebo fondů sociálního zabezpečení;
• e. posoudit strukturu transakce, včetně rizika strukturální podřízenosti a souvisejících podmínek, jako jsou např. kovenanty, a případně záruky třetích stran a strukturu kolaterálu.

Instituce by měly provádět posouzení úvěruschopnosti s ohledem na charakter úvěru, jako je jeho podstata, splatnost a úroková sazba.

Instituce by měly posoudit expozici dlužníka vůči environmentálním a sociálním faktorům a faktorům správy a řízení, a to zejména faktorům životního prostředí a dopadu na změnu klimatu, a vhodnost strategií pro zmírňování jejich dopadu stanovených dlužníkem.

Pokud je dlužník členem ekonomicky spjaté skupiny klientů, instituce by měly provést posouzení na individuální úrovni a v příslušných případech na skupinové úrovni v souladu s obecnými pokyny orgánu EBA týkajícími se ekonomicky spjatých klientů, zvláště pokud je splácení závislé na peněžním toku pocházejícím od jiných ekonomicky spjatých stran. Je - li dlužník členem ekonomicky spjaté skupiny klientů spojené s centrálními bankami a státy, včetně ústředních vlád, regionálních a místních orgánů a subjektů veřejného sektoru, měly by instituce posoudit jednotlivý subjekt.

V případě poskytování úvěrů s přeshraničními prvky (např. financování obchodu, financování vývozu) by instituce měly zohlednit politické, ekonomické a právní podmínky, ve kterých zahraniční protistrana klienta příslušné instituce působí. Instituce by měly posoudit potenciál kupujícího převádět finanční prostředky, schopnost dodavatele splnit objednávku, včetně jeho schopnosti splnit příslušné místní právní požadavky, a finanční způsobilost dodavatele ke zvládání případných zpožděných transakcí.

V zájmu určení dlužníků, kteří jsou přímo nebo nepřímo vystaveni zvýšeným rizikům spojeným s environmentálními a sociálními faktory a faktory správy a řízení, by instituce měly zvážit využití teplotních map, jež znázorňují kupříkladu klimatická a environmentální rizika jednotlivých hospodářských (dílčích) odvětví v grafu nebo pomocí stupnice. V případě úvěrů nebo dlužníků spojených s větším rizikem v environmentální a sociální oblasti a v oblasti správy a řízení je vyžadována důkladnější analýza používaného obchodního modelu dlužníka, včetně přezkumu stávajících a předpokládaných emisí skleníkových plynů, tržního prostředí, požadavků orgánů dohledu na posuzované společnosti v environmentální a sociální oblasti a v oblasti správy a řízení a pravděpodobných dopadů regulace environmentálních a sociálních faktorů a faktorů správy a řízení na finanční situaci dlužníka.

Analýza finanční situace dlužníka

Pro účely analýzy finanční situace v rámci posouzení úvěruschopnosti, která je uvedena výše, by instituce měly zvážit tyto aspekty:

• a. stávající i předpokládaná finanční situace, včetně rozvah a kapitálové struktury, provozního kapitálu, příjmu, peněžního toku a zdroje schopnosti splácet v zájmu plnění smluvních závazků, např. schopnosti obsluhy dluhu, a to i za případných nepříznivých okolností (viz také analýza citlivosti) – analyzované položky by měly zahrnovat mimo jiné volný peněžní tok, který je k dispozici pro obsluhu dluhu plynoucího z posuzované facility;
• b. čistý provozní příjem a ziskovost, a to zejména v souvislosti s úročeným dluhem;
• c. dlužníkova úroveň pákového efektu, vyplácení dividend a skutečné a předpokládané kapitálové výdaje, jakož i jeho cyklus převedení peněžních prostředků týkající se posuzované facility;
• d. profil expozice až do doby splatnosti, pokud jde o potenciální pohyby na trhu (např. expozice denominované v cizí měně a expozice zajištěné prostředky splácení);
• e. v relevantních případech pravděpodobnost selhání na základě úvěrového hodnocení nebo interního hodnocení rizik;
• f. využívání vhodných finančních parametrů a ukazatelů nebo parametrů a ukazatelů, které se vztahují na příslušnou kategorii aktiv či na konkrétní typ produktu, v souladu s ochotou podstupovat úvěrové riziko a se zásadami a limity stanovenými na základě oddílů 4.2 a 4.3, včetně zvážení parametrů v příloze 3 v rozsahu, který je použitelný a vhodný pro konkrétní návrh úvěru.

Instituce by měly zajistit, aby prognózy použité v analýze byly realistické a uvážlivé a aby byly v souladu s jejich hospodářskými a tržními očekáváními. Pokud budou mít instituce zásadní pochybnosti o spolehlivosti těchto finančních prognóz, měly by vypracovat vlastní prognózy finanční situace dlužníků a případně je využít k ověření prognóz poskytnutých dlužníky.

Instituce by rovněž měly posoudit dlužníkovu schopnost generovat v budoucnosti zisk za účelem určení dopadu do výše nerozděleného zisku, a tudíž dopadu na vlastní kapitál, zvláště v případech, kdy dlužník nebyl schopen v průběhu času vykazovat zisk.

Instituce by měly provést posouzení dlužníkova cyklu převedení peněžních prostředků, aby určily dobu, po kterou podniku trvá převést investice do zásob a jiných vstupních zdrojů na peněžní prostředky prostřednictvím prodeje jeho specifických výrobků a služeb. Instituce by měly být schopny pochopit dlužníkův cyklus převedení peněžních prostředků, aby odhadly potřeby v oblasti provozního kapitálu a určily opakované náklady za účelem posouzení trvající způsobilosti splácet úvěrové facility v průběhu času.

Instituce by měly v relevantních případech posoudit soulad těchto finančních parametrů s parametry a limity stanovenými v rámci ochoty podstupovat úvěrové riziko, zásad v oblasti úvěrových rizik a limitů v souladu s oddíly 4.2 a 4.3 .

Instituce by měly posoudit finanční situaci při poskytování úvěrů holdingovým společnostem, a to jako samostatnému subjektu (např. na konsolidované úrovni) i jako jedinému subjektu, pokud holdingová společnost sama není provozní společností nebo instituce nemají pro danou holdingovou společnost záruky od provozních společností. Analýza citlivosti v rámci posouzení úvěruschopnosti

Instituce by měly posoudit udržitelnost dlužníkovy finanční situace a udržitelnost a proveditelnost jeho schopnosti budoucího splácení za případných nepříznivých podmínek, které mohou nastat během trvání úvěrové smlouvy. Za tímto účelem by instituce měly provést analýzu citlivosti založenou na jediném nebo více faktorech, která bude brát v úvahu tržní události a události specifické pro daný subjekt, nebo jakoukoli jejich kombinaci.

Tato analýza citlivosti by měla zohlednit všechny obecné aspekty a aspekty vztahující se na příslušnou kategorii aktiv a na konkrétní typ produktu, které mohou mít dopad na úvěruschopnost dlužníka.

Při provádění analýzy citlivosti dlužníkovy schopnosti splácet za budoucích nepříznivých podmínek by instituce měly zohlednit tyto události, které nejvíce odpovídají specifickým okolnostem a obchodnímu modelu dlužníka:

Události specifické pro daný subjekt

• a. výrazný, avšak potenciálně možný pokles výnosů nebo ziskových rozpětí dlužníka;
• b. výrazná, avšak potenciálně možná provozní ztrátová událost;
• c. výskyt závažných, avšak potenciálně možných problémů s řízením;
• d. selhání významných obchodních partnerů, klientů nebo dodavatelů;
• e. závažné, avšak potenciálně možné poškození reputace;
• f. výrazný, avšak potenciálně možný odliv likvidity, změny ve financování nebo zvýšení pákového efektu rozvahy dlužníka;
• g. nepříznivé výkyvy ceny aktiv, jimž je dlužník převážně vystaven (např. pokud jde
• o suroviny nebo koncový produkt), a měnové riziko;

Tržní události

• h. výrazný, avšak potenciálně možný makroekonomický útlum;
• i. výrazný, avšak potenciálně možný útlum v hospodářských odvětvích, ve kterých působí dlužník a jeho klienti;
• j. významná změna politického, regulačního a geografického rizika;
• k. výrazné, avšak potenciálně možné zvýšení nákladů na financování, např. nárůst úrokové sazby o 200 bazických bodů u všech úvěrových facilit dlužníka.

Analýza obchodního modelu a strategie dlužníka

Instituce by měly posoudit obchodní model a strategii dlužníků, a to i ve vztahu k účelu úvěru.

Instituce by měly posoudit dlužníkovy znalosti, zkušenosti a schopnost řídit obchodní činnosti, aktiva nebo investice spojené s úvěrovými smlouvami (např. konkrétní nemovitost pro účely úvěru na komerční nemovitost).

Instituce by měly posoudit proveditelnost obchodního plánu a souvisejících finančních prognóz v souladu se zvláštnostmi odvětví, v němž dlužník působí.

Instituce by měly posoudit závislost dlužníka na klíčových smlouvách, klientech nebo dodavatelích a způsob, jakým ovlivňují vytváření peněžních toků, včetně jakýchkoli koncentrací.

Posouzení záruk a kolaterálu

Instituce by měly posoudit veškerý poskytnutý kolaterál na základě požadavků na kolaterál stanovených v rámci ochoty podstupovat úvěrové riziko a souvisejících zásad a postupů instituce, včetně ocenění a vlastnictví, a zkontrolovat všechny příslušné dokumenty (např. zda je nemovitost registrována v příslušných rejstřících).

Instituce by měly posoudit veškeré záruky, kovenanty, zákazy zřízení zástavního práva a dohody o dluhové službě, které jsou použity pro účely zmírnění rizik. Instituce by rovněž měly posoudit, zda je hodnota kolaterálu nějak spjata s dlužníkovou obchodní činností nebo schopností vytvářet peněžní tok.

Instituce by měly posoudit vlastní kapitál a úvěrová posílení dlužníka, jako je pojištění hypotéky, závazky k čerpání a záruky splácení z vnějších zdrojů.

Zahrnuje - li úvěrová smlouva jakoukoli formu záruky od třetích stran, instituce by měly posoudit úroveň ochrany, kterou tato záruka poskytuje, a případně by měly provést posouzení úvěruschopnosti ručitele, přičemž uplatní příslušná ustanovení těchto obecných pokynů podle toho, zda je ručitelem fyzická osoba, nebo podnik. Posouzení úvěruschopnosti ručitele by mělo být přiměřené velikosti záruky za úvěr a druhu ručitele.

Pokud jsou při poskytování syndikátních úvěrů nebo při transakcích projektového financování uskutečňovány platební toky prostřednictvím třetí strany transakcí, např. určeného agenta, instituce (nebo pověření hlavní aranžéři či jejich jmenovaní zástupci) by měly posoudit spolehlivost tohoto zástupce. V případě poskytování přeshraničních úvěrů a transakcí projektového financování by měl agent být jediným vydavatelem všech záruk, akreditivů nebo podobných dokumentů vydaných jménem dodavatele v rámci transakce.

5.2.7 Poskytování úvěrů na komerční nemovitosti

Při posuzování úvěruschopnosti dlužníků v případě poskytování úvěrů na komerční nemovitosti by instituce kromě obecných kritérií pro posouzení úvěruschopnosti stanovených v oddílech 5.2.5 a 5.2.6 měly uplatnit zvláštní kritéria stanovená v tomto oddíle. Při posuzování úvěruschopnosti dlužníků v případě poskytování úvěru na komerční nemovitost, jež má být využívána dlužníkem, který danou nemovitost vlastní pro účely podnikání, by instituce měly uplatnit pouze kritéria stanovená v oddílech 5.2.5 a 5.2.6.

Instituce by měly posoudit a ověřit zkušenosti dlužníka s typem, velikostí a zeměpisným umístěním dané komerční nemovitosti. Pokud je dlužníkem speciálně účelová jednotka podporovaná jiným subjektem, instituce by měly posoudit zkušenosti podporujícího subjektu s typem, velikostí a zeměpisným umístěním dané komerční nemovitosti.

Instituce by měly provést posouzení schopnosti dané nemovitosti vytvářet příjem a posouzení výhledů na refinancování. Tato posouzení by měla zohledňovat závaznou dobu splatnosti úvěru na komerční nemovitost podle dané žádosti o úvěr.

Při posouzení schopnosti dlužníka splácet by instituce v relevantních případech měly zhodnotit:

• a. udržitelnost peněžního toku;
• b. kvalitu nájemníků, dopad změn současného výnosu z pronájmu na plán amortizace, trvání, dobu splatnosti a podmínky nájmu a historii splácení nájemníka, pokud existuje;
• c. vyhlídky na opětovné pronajmutí, peněžní tok požadovaný ke splácení úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou, pokud je opětovného pronajmutí třeba, případně výkonnost aktiva při hospodářském útlumu a výkyvy ve výnosech z pronájmu v průběhu času za účelem posouzení přítomnosti příliš oslabených výnosů;
• d. nezbytné kapitálové výdaje na nemovitost po celou dobu platnosti úvěru.

Při posuzování vyhlídek na opětovné pronajmutí jakékoli nemovitosti by instituce měly zohlednit poptávku nájemníků po této nemovitosti s ohledem na nabídku srovnatelných nemovitostí, podmínky a specifika dané nemovitosti, umístění nemovitosti a blízkost příslušné infrastruktury pro danou nemovitost.

Pokud jsou na komerční nemovitost poskytnuty úvěry, u nichž se průběžně platí pouze úroky, instituce by měly posoudit peněžní tok plynoucí z nemovitosti za účelem podpory míry amortizace, jež odpovídá předpokládanému ekonomickému životnímu cyklu nemovitosti, za účelem splacení jistiny a úroků z úvěru v případě zvýšení poměru úvěru k hodnotě nemovitosti nebo za účelem pravidelné úrovně poměru úvěru k hodnotě na příslušném trhu. Instituce by rovněž měly zvážit tuto analýzu, pokud dlužníci mají dodatečná úvěrová posílení, např. aktiva, která jsou právně vymahatelná v rozumné lhůtě.

Pro účely analýzy citlivosti za nepříznivých tržních podmínek a událostí specifických pro daný subjekt by instituce měly kromě událostí specifikovaných v oddílech 5.2.5 a 5.2.6 případně zohlednit tyto položky:

• a. opětovné pronajmutí, včetně změny výše nájemného, délku pronájmu v souvislosti s poplatky za služby po dobu trvání úvěru, zvýšení míry neobsazenosti, náklady na údržbu a modernizaci, období osvobozená od placení nájemného a pobídku k pronájmu;
• b. rizika a prodlení související s refinancováním;
• c. riziko kapitálových výdajů;
• d. další relevantní kritéria.

5.2.8 Poskytování úvěrů na výstavbu nemovitostí

Při posuzování úvěruschopnosti dlužníků v případě poskytování úvěrů na výstavbu nemovitostí by instituce kromě obecných ustanovení o posouzení úvěruschopnosti stanovených v oddílech 5.2.5 a 5.2.6 měly uplatnit zvláštní ustanovení tohoto oddílu.

Posouzení úvěruschopnosti by mělo zahrnovat v souladu s životním cyklem úvěru fázi výstavby, případně včetně jejích stadií, i fázi po dokončení výstavby, kdy se projekt přemění na úvěr na komerční nemovitost. Druhá z uvedených fází by měla být posuzována jako poskytnutí úvěru na komerční nemovitost v souladu s ustanoveními těchto obecných pokynů.

Při posuzování fáze výstavby by instituce měly prokázat, že dlužník:

• a. má věrohodný obchodní plán, včetně odůvodnění pro výstavbu a prognózy všech nákladů spojených s výstavbou, který je ověřen nezávislým znalcem;
• b. je schopen zabezpečit stavitele, architekty, inženýry a dodavatele pro výstavbu nemovitosti;
• c. získal nebo má v budoucnu možnost získat všechna potřebná povolení a potvrzení pro výstavbu v průběhu realizace projektu a před čerpáním finančních prostředků .

Instituce by měly zajistit, aby výpočet nákladů souvisejících s výstavbou zahrnoval rezervy pro případ nepředvídaného překročení nákladů. Plánované rezervy pro nepředvídané události je třeba zahrnout do úvěrového limitu nebo vlastního kapitálu. Instituce by měly posoudit výši hotovostních rezerv a profil likvidity dlužníka s cílem zajistit jeho schopnost financovat neplánované nepředvídané výdaje při překročení nákladů a případných prodleních nad rámec částky určené na nepředvídané výdaje.

Instituce by měly provést posouzení proveditelnosti jakékoli prognózy předpokládaného čistého výtěžku z prodeje z hlediska hodnoty i objemu prodeje a časování .

Instituce by měly provádět návštěvy na místě, v případě potřeby v doprovodu náležitě kvalifikované osoby, aby ověřily hlavní složky daného místa, včetně přístupu a zvláštností místa, a uchovávat záznam o návštěvě na místě ve spise týkajícím se dlužníka.

Kromě posouzení úvěruschopnosti dlužníka by instituce v relevantních případech (např. v případě výzev k doplnění zajištění) měly posoudit kapitálové investory zapojené do projektu a zaměřit se na posouzení jejich finanční situace, příslušných odborných znalostí a zkušeností s podobnými projekty, jakož i na sladění zájmů kapitálových investorů a institucí, jež nabízejí poskytování úvěrů pro tentýž projekt.

5.2.9 Transakce s pákovým efektem

Při posuzování úvěruschopnosti dlužníků v případě transakcí s pákovým efektem by instituce kromě uplatnění obecných ustanovení o posouzení úvěruschopnosti v oddílech 5.2.5 a 5.2.6 měly určit nadměrný pákový efekt v době poskytnutí úvěru, definovaný jako poměr celkového dluhu k zisku před úroky, zdaněním, odpisy a amortizací (EBITDA). Transakce s nadměrným pákovým efektem by měly zůstat výjimkou (a měly by být v souladu s rizikovým apetitem instituce) a tvořit součást rámce dané instituce pro přenášení úvěrů a pro eskalaci při řízení rizik.

Instituce by měly provést komplexní posouzení dlužníkovy schopnosti splácet nebo snížit pákový efekt na udržitelnou úroveň dluhu v rozumné lhůtě.

5.2.10 Financování lodní dopravy

Při posuzování úvěruschopnosti dlužníků v případě financování lodní dopravy by instituce kromě obecných ustanovení o posouzení úvěruschopnosti v oddílech 5.2.5 a 5.2.6 měly uplatnit zvláštní kritéria stanovená v tomto oddíle. Instituce by měly posoudit zejména tyto aspekty:

• a. poměr výnosů vůči nákladům plavidla (provozní výdaje, jež zahrnují pojištění, mzdy, údržbu, maziva a úrokové náklady);
• b. poměr stávajícího stáří plavidla vůči jeho očekávané životnosti;
• c. charakteristiky dlužníkova loďstva v poměru ke všem plavidlům na světě (velikost nové stavební činnosti, počet vyřazených plavidel, počet vrakovaných plavidel podle jednotlivých segmentů a stáří plavidel určí nadměrnou tonáž a ovlivní sazby za přepravu);
• d. ocenění plavidel se srážkou nebo bez ní (pokud jsou zahrnuta jako zdroj splácení), jež odráží prodejní náklady, časovou hodnotu peněžních prostředků a nejistotu týkající se likvidity a prodejnosti aktiva, pokud nejsou možná jednotlivá ocenění v případě, že jsou plavidla provozována v rámci většího loďstva s naprosto odlišnými druhy zisků.

Instituce by rovněž měly zvážit další faktory, jako je nabídka a poptávka na trhu s dotčeným druhem plavidla, současné a budoucí struktury obchodu s dotčeným druhem plavidla, nezbytnost, aby byl úvěr bez postihu nebo měl záruky nebo aby byla uzavřena smlouva o dlouhodobém pronájmu s přijatelným koncovým uživatelem, a pokud může vlastník lodi poskytnout další cenné papíry, jako jsou postoupení smluv o pronájmu a pojištění, poplatky za akcie a hotovostní kolaterál nebo hypotéky na jiná aktiva, jako je nemovitý majetek a sesterská plavidla.

V případě úvěrů na stavbu lodí by instituce měly prokázat, že dlužník:

• a. má věrohodný obchodní plán, včetně odůvodnění pro vývoj a prognózu všech souvisejících nákladů, který je ověřen nezávislým znalcem;
• b. je schopen zabezpečit sjednání smluv se staviteli, lodními konstruktéry, inženýry a loděnicemi;
• c. získal nebo má v budoucnu možnost získat všechna potřebná povolení a potvrzení pro stavbu v průběhu realizace projektu. 5.2.11 Projektové financování

Při posuzování úvěruschopnosti dlužníků v případě projektového financování by se instituce kromě obecných ustanovení o posouzení úvěruschopnosti stanovených v oddílech 5.2.5 a 5.2.6 měly řídit zvláštními kritérii tohoto oddílu .

Instituce by měly posoudit primární zdroj splácení úvěru, kterým je příjem z financovaných aktiv (financovaného projektu). Instituce by měly posoudit peněžní tok související s projektem, včetně schopnosti budoucího vytváření příjmu, jakmile bude projekt dokončen, s ohledem na veškerá platná regulační nebo právní omezení (jako je regulace cen, regulace míry návratnosti, výnosy podléhající smlouvám o povinnosti úhrady bez ohledu na realizaci, právní předpisy v oblasti životního prostředí a předpisy, které mají dopad na ziskovost projektu).

Instituce by měly pokud možno zajistit, aby všechna aktiva projektu a současný a budoucí peněžní tok a účty byly zastaveny ve prospěch instituce, která poskytuje úvěr, nebo zástupce/upisovatele v případě syndikované/klubové transakce. Pokud je pro účely projektu zřízena speciální účelová jednotka, akcie v této jednotce by měly být zastaveny ve prospěch instituce, aby umožnily instituci/zástupci v případě potřeby převzít společnost. V případě syndikovaných/klubových transakcí by měly dohody mezi věřiteli regulovat přístup jednotlivých věřitelů k zastaveným finančním prostředkům a aktivům.

Při posuzování fáze výstavby v rámci projektu by instituce měly prokázat, že dlužník:

• a. má věrohodný obchodní plán, včetně odůvodnění pro výstavbu a prognózy všech nákladů spojených s výstavbou, který je ověřen nezávislým znalcem;
• b. je schopen zabezpečit stavitele, architekty, inženýry a dodavatele pro realizaci projektu;
• c. získal nebo má v budoucnu možnost získat všechna potřebná povolení a potvrzení pro stavbu v průběhu realizace projektu.

Instituce by měly zajistit, aby výpočet nákladů souvisejících s výstavbou, který poskytne dlužník, zahrnoval rezervy pro případ nepředvídaného překročení nákladů. Tyto plánované rezervy pro nepředvídané události je třeba zahrnout do úvěrového limitu nebo vlastního kapitálu. Instituce by měly posoudit výši hotovostních rezerv a profil likvidity dlužníka nebo kapitálových investorů s cílem zajistit jejich schopnost financovat neplánované nepředvídané výdaje při překročení nákladů a případných prodleních nad rámec částky určené na nepředvídané výdaje.

Kromě posouzení úvěruschopnosti dlužníka by instituce měly posoudit kapitálové investory zapojené do projektu a v relevantních případech se zaměřit na posouzení jejich finanční situace, příslušných odborných znalostí, zkušeností s podobnými projekty a schopnosti a ochoty podporovat projekt po dobu jeho trvání.