4.2 Zásady pro postupy řízení úvěrového rizika a účtování očekávaných úvěrových ztrát

Vedoucí orgán úvěrové instituce by měl nést odpovědnost za schvalování a pravidelný přezkum strategie řízení úvěrového rizika úvěrové instituce a hlavních zásad a procesů identifikace, stanovení, hodnocení, sledování, vykazování a snižování úvěrového rizika v souladu se schválenou ochotou podstupovat riziko stanovenou vedoucím orgánem. Kromě toho by ve snaze omezit riziko, které úvěrové expozice představují pro vkladatele a obecněji pro finanční stabilitu, měl vedoucí orgán úvěrové instituce požadovat, aby vrcholné vedení přijalo a dodržovalo správné postupy pro poskytování úvěrů⁸ .

⁸ Rada pro finanční stabilitu (FSB) v dubnu 2012 zveřejnila Zásady správného poskytování hypotečních úvěrů na obytné nemovitosti, jejichž cílem je poskytnout jurisdikcím rámec pro stanovení minimálních přijatelných norem pro poskytování úvěrů v souvislosti s úvěrovými expozicemi vztahujícími se k úvěrům na bydlení. Tyto zásady jsou k dispozici na adrese www.financialstabilityboard.org/publications/r_120418.pdf. Orgán EBA zveřejnil obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11), které jsou sladěny se zásadami Rady pro finanční stabilitu a některé z nich obsahují.

Ve snaze splnit tyto povinnosti by měl vedoucí orgán nařídit vrcholnému vedení, aby:

• a. vypracovalo a zachovávalo vhodné procesy, které by měly být systematicky a důsledně uplatňovány, a to s cílem určit v souladu s použitelným účetním rámcem odpovídající opravné položky;
• b. stanovilo a provádělo účinný systém vnitřní kontroly pro posouzení a stanovení úvěrového rizika; pravidelně vykazovalo výsledky posouzení a stanovení úvěrového rizika, včetně odhadů opravných polož ek k očekávaným úvěrovým ztrátám;
• c. stanovilo, provádělo a v případě potřeby aktualizovalo vhodné zásady a postupy pro informování všech příslušných pracovníků o procesu posuzování a stanovení úvěrového rizika, zejména pak pracovníků, kteří se na tomto procesu podílejí.

Vrcholné vedení by mělo nést odpovědnost za provádění strategie v oblasti úvěrového rizika schválené vedoucím orgánem a za vypracování výše zmíněných zásad a procesů.

Účinný systém vnitřní kontroly pro posouzení a stanovení úvěrového rizika by měl obsahovat:

• a. opatření s cílem zajistit dodržování platných zákonů, právních předpisů, vnitřních zásad a postupů;
• b. opatření s cílem zajistit dohled nad integritou používaných informací a přiměřeně zajistit, aby opravné položky uvedené v účetních závěrkách a zprávách úvěrové instituce předkládaných příslušnému orgánu byly vypracovány v souladu s použitelným účetním rámcem a relevantními požadavky dohledu;
• c. dobře definované procesy posouzení a stanovení úvěrového rizika, které jsou nezávislé na funkci poskytování úvěrů (a zároveň ji řádně zohledňují) a které zahrnují:
• i. účinný systém hodnocení úvěrového rizika, který je důsledně uplatňován, přesně stanovuje stupně rizika s ohledem na znaky úvěrového rizika, včas identifikuje změny úvěrového rizika a dává podnět k přijetí vhodného opatření;
• ii. účinný proces s cílem zajistit, aby při posuzování úvěrového rizika a vyčíslování očekávaných úvěrových ztrát byly odpovídajícím způsobem zohledněny všechny relevantní a přiměřené a doložitelné informace, včetně informací o budoucím vývoji. To zahrnuje vedení řádných zpráv, údaje o provedených přezkumech a identifikaci a popis úloh a povinností dotčených pracovníků;
• iii. zásady posouzení, které zajišťují, aby k vyčíslení očekávaných úvěrových ztrát došlo na úrovni individuálních úvěrových expozic a rovněž, je - li to nezbytné k řádnému vyčíslení očekávaných úvěrových ztrát v souladu s použitelným účetním rámcem, na kolektivní úrovni portfolií na základě seskupení expozic podle identifikovaných sdílených znaků úvěrového rizika;
• iv. účinný proces ověřování platnosti modelu s cílem zajistit, aby modely posuzování a stanovování úvěrového rizika dokázaly průběžně generovat přesné, konzistentní a nezkreslené prediktivní odhady. To zahrnuje stanovení zásad a postupů, které vymezují odpovědnost a organizační strukturu procesu ověřování platnosti modelu, vnitřní pravidla pro posuzování a schvalování změn modelů a vykazování výsledků ověřování platnosti modelu;
• v. jasnou formální komunikaci a koordinaci mezi pracovníky úvěrové instituce zabývajících se úvěrovým rizikem, pracovníky zabývajícími se finančním výkaznictvím, vrcholným vedením, vedoucím orgánem a dalšími osobami, které se podílejí na posouzení úvěrového rizika a vyčíslení očekávaných úvěrových ztrát. Mělo by to být doloženo písemnými zásadami a postupy, zprávami o činnosti a zápisy z příslušných výborů, jako jsou výbory vedoucího orgánu nebo vrcholného vedení; a
• d. funkci vnitřního auditu⁹ , která:
• i. nezávisle vyhodnocuje účinnost systémů a procesů posuzování a stanovování úvěrového rizika úvěrové instituce, včetně systému hodnocení úvěrového rizika; a
• ii. vydává doporučení ohledně řešení případných nedostatků zjištěných během tohoto hodnocení. 4.2.2 Zásada 2 — Spolehlivá metodika v oblasti očekávaných úvěrových ztrát

Úvěrové instituce by měly přijmout, zdokumentovat a dodržovat zásady, které obsahují spolehlivou metodiku, postupy a kontroly pro posuzování a stanovování úvěrového rizika u všech úvěrových expozic. Vyčíslení opravných položek by mělo vycházet z této metodiky a jeho výsledkem by mělo být odpovídající a včasné zaúčtování očekávaných úvěrových ztrát v souladu s použitelným účetním rámcem.

⁹ Článek 74 směrnice 2013/36/EU a obecné pokyny orgánu EBA k internal governance (řídicí a kontrolní systém) (GL 44).

Posuzování a stanovování úvěrového rizika by mělo vrcholnému vedení poskytnout relevantní informace umožňující použít úsudek založený na zkušenostech ve vztahu k úvěrovému riziku úvěrových expozic a souvisejícímu odhadu očekávaných úvěrových ztrát.

Úvěrové instituce by měly v maximální možné míře využívat a začlenit společné procesy, systémy, nástroje a údaje používané v rámci úvěrové instituce s cílem určit, zda, kdy a za jakých podmínek by měl být úvěr poskytnut; sledovat úvěrové riziko a vyčíslit opravné položky pro účely účetnictví i kapitálové přiměřenosti.

Metodika úvěrové instituce týkající se opravných položek by měla jasně zdokumentovat definice klíčových pojmů souvisejících s posuzováním úvěrového rizika a vyčíslováním očekávaných úvěrových ztrát (jako je ztrátovost a míra migrace, ztrátové události a selhání). Používají - li se v různých funkčních oblastech (jako je účetnictví, kapitálová přiměřenost a řízení úvěrového rizika) různé pojmy, informace nebo předpoklady, měly by být zdokumentovány a vrcholným vedením schváleny hlavní důvody pro tyto rozdíly. Informace a předpoklady používané pro stanovení odhadů očekávaných úvěrových ztrát by měly být přezkoumány a aktualizovány tak, jak to vyžaduje použitelný účetní rámec.

Úvěrové instituce by měly zavést vhodné procesy a systémy umožňující řádně identifikovat, stanovovat, vyhodnocovat, sledovat, vykazovat a snižovat úroveň úvěrového rizika. Při přechodu na model pro účtování očekávaných úvěrových ztrát by měly být vyhodnoceny stávající procesy a systémy a v případě potřeby by měly být upraveny tak, aby shromažďovaly a analyzovaly relevantní informace ovlivňující posouzení úvěrového rizika a vyčíslení očekávaných úvěrových ztrát.

Úvěrové instituce by měly přijmout a dodržovat písemné zásady a postupy popisující systémy úvěrového rizika a kontroly používané v metodice úvěrového rizika a oddělenou úlohu a povinnosti vedoucího orgánu a vrcholného vedení úvěrové instituce.

Spolehlivá metodika posuzování úvěrového rizika a stanovování úrovně opravných položek (v závislosti na druhu expozice, například drobná nebo velkoobchodní) by měla zejména:

• a. zahrnovat spolehlivý proces navržený tak, aby úvěrovou instituci vybavil schopností určit úroveň, povahu a faktory úvěrového rizika při prvotním zaúčtování úvěrové expozice, a to s cílem zajistit, aby bylo možné určit a kvantifikovat následné změny úvěrového rizika;
• b. zahrnovat kritéria umožňující řádně posoudit dopad informací o budoucím vývoji, včetně makroekonomických faktorů. Bez ohledu na to, zda je hodnocení úvěrového rizika prováděno na portfoliovém nebo individuálním základě, by úvěrová instituce měla být schopna prokázat, že k zohlednění uvedeného došlo tak, aby nevzniklo prodlení při zaúčtování očekávaných úvěrových ztrát. Tato kritéria by měla vést k identifikaci faktorů, které ovlivňují splácení, ať už se týkají motivace dlužníka, ochoty nebo schopnosti plnit smluvní povinnosti, nebo podmínek úvěrové expozice. Zvažované ekonomické faktory (jako je míra nezaměstnanosti nebo obsazenost) by měly být pro posouzení relevantní a v závislosti na okolnostech se může jednat
• o faktory na mezinárodní, vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni;
• c. u expozic hodnocených na portfoliovém základě zahrnovat popis základu pro vytvoření skupin portfolií expozic se sdílenými znaky úvěrového rizika;
• d. identifikovat a zdokumentovat metody posuzování a vyčíslování očekávaných úvěrových ztrát (jako je metoda zohledňující míru ztrátovosti, metoda pravděpodobnosti selhání (PD) / ztrátovosti ze selhání (LGD) či jiná metoda), které lze používat u jednotlivých expozic nebo portfolií;
• e. zdokumentovat důvody, proč je vybraná metoda vhodná, zejména v případě, že se na různá portfolia a druhy individuálních expozic uplatňují různé metody vyčíslování očekávaných úvěrových ztrát. Úvěrové instituce by měly být schopné příslušným orgánům vysvětlit důvody pro případnou změnu metody vyčíslování očekávaných úvěrových ztrát (například přechod z metody zohledňující míru ztrátovosti na metodu PD/LGD) a kvantitativní dopady takových změn;
• f. zdokumentovat:
• i. vstupy, údaje a předpoklady používané při stanovování opravných položek, jako jsou historické míry ztrátovosti, odhady PD/LGD a ekonomické prognózy;
• ii. stanovení doby trvání expozice nebo portfolia (včetně způsobu zohlednění očekávaného předčasného splacení a selhání);
• iii. časové období, za které je hodnocena historická zkušenost, pokud jde o ztráty;
• iv. případné úpravy nezbytné pro odhad očekávaných úvěrových ztrát v souladu s použitelným účetním rámcem. Jestliže se například současné a předpokládané ekonomické podmínky liší od těch, které existovaly během historického období používaného při odhadování, měly by být provedeny úpravy, které jsou v přímém souladu s příslušnými rozdíly. Kromě toho úvěrová instituce může v analyzovaném historickém období zaznamenat malé nebo nulové skutečné ztráty; současné nebo budoucí podmínky se však mohou lišit od podmínek během historického období a dopad těchto změn na očekávané úvěrové ztráty by měl být posouzen a vyčíslen;
• g. zahrnovat proces pro hodnocení vhodnosti významných vstupů a předpokladů ve zvolené metodě vyčíslování očekávaných úvěrových ztrát. Základ pro vstupy a předpoklady použité při stanovování opravných položek by měl být obecně mezi jednotlivými obdobími konzistentní. Jestliže se vstupy a předpoklady nebo základ pro tyto vstupy a předpoklady změní, měly by být zdokumentovány důvody;
• h. identifikovat situace, které by obecně vedly ke změnám v metodách vyčíslování očekávaných úvěrových ztrát, ve vstupech nebo předpokladech mezi jednotlivými obdobími (úvěrová instituce může například uvést, že úvěr, který byl dříve hodnocen na portfoliovém základě pomocí metody PD/LGD, může být po obdržení nových informací o dlužníkovi, jako je informace o ztrátě zaměstnání, vyškrtnut a posuzován individuálně na základě metody diskontovaných peněžních toků);
• i. zohlednit relevantní vnitřní a vnější faktory, které mohou ovlivnit odhady očekávaných úvěrových ztrát, jako jsou normy upravující poskytování úvěrů vztahující se na úvěrovou expozici při vzniku a změny v odvětví, a zeměpisné, ekonomické a politické faktory;
• j. řešit, jak jsou určovány odhady očekávaných úvěrových ztrát (například historické míry ztrátovosti nebo analýza migrace jako výchozí bod, s úpravou na základě informací
• o současných a očekávaných podmínkách). Úvěrová instituce by měla mít při stanovování výše očekávaných úvěrových ztrát nezkreslený pohled na nejistotu a rizika související s její úvěrovou činností;
• k. určit, které faktory jsou zohledňovány při stanovování vhodných historických období, za která se hodnotí historická zkušenost se ztrátami. Úvěrová instituce by měla mít dostatečné historické údaje o ztrátách, aby bylo možné provést smysluplnou analýzu zkušenosti s úvěrovými ztrátami, která poslouží jako výchozí bod při odhadování úrovně opravných položek na portfoliovém nebo individuálním základě;
• l. stanovit, do jaké míry hodnota kolaterálu a jiných nástrojů na snižování úvěrového rizika ovlivňuje očekávané úvěrové ztráty;
• m. vytyčit zásady a postupy úvěrové instituce, pokud jde o odpisy a získání zpět;
• n. požadovat, aby analýzy, odhady, přezkumy a další úkoly či procesy, které slouží jako vstupy nebo výstupy při posuzování a stanovování úvěrového rizika, byly prováděny způsobilými a dobře proškolenými pracovníky a byly potvrzeny pracovníky, kteří jsou nezávislí na úvěrové činnosti úvěrové instituce. Tyto vstupy a výstupy související s těmito funkcemi by měly být dobře zdokumentovány a dokumentace by měla obsahovat jasné vysvětlení podporující analýzy, odhady a přezkumy;
• o. zdokumentovat metody používané k ověření platnosti modelů pro vyčíslování očekávaných úvěrových ztrát (například zpětné testování);
• p. zajistit, aby odhady očekávaných úvěrových ztrát odpovídajícím způsobem zohledňovaly informace o budoucím vývoji, včetně makroekonomických faktorů, k nimž se při vyčíslování opravných položek na základě individuální expozice dosud nepřihlíželo. To může vyžadovat, aby vedení použilo svůj úsudek založený na zkušenostech v úvěrové oblasti a zvážilo obecné trendy v celém úvěrovém portfoliu, změny v obchodním modelu úvěrové instituce, makroekonomické faktory atd.; a
• q. vyžadovat proces umožňující posoudit celkovou vhodnost opravných položek v souladu s příslušným účetním rámcem, včetně pravidelného přezkumu modelů očekávaných úvěrových ztrát.

Proces identifikace úvěrového rizika úvěrové instituce by měl zajistit, aby byly pravidelně řádně určovány faktory, které ovlivňují změny v úvěrovém riziku a odhady očekávaných úvěrových ztrát. Kromě toho by klíčovou součástí procesu identifikace úvěrového rizika, posuzování úvěrového rizika a vyčíslení očekávaných úvěrových ztrát mělo být zohlednění úvěrového rizika obsaženého v nových produktech a činnostech.

Vrcholné vedení by mělo zvážit relevantní skutečnosti a okolnosti, včetně informací

• o budoucím vývoji, které mohou pravděpodobně způsobit, že se očekávané úvěrové ztráty budou lišit od historické zkušenosti, a které mohou ovlivnit úvěrové riziko a plnou vymahatelnost peněžních toků.

Pokud jde o faktory týkající se charakteru, možností a kapitálu dlužníků, podmínek úvěrových expozic a hodnoty aktiv poskytnutých jako kolaterál spolu s jinými nástroji na snižování úvěrového rizika, které mohou ovlivnit plnou vymahatelnost peněžních toků, úvěrová instituce by (v závislosti na druhu expozice) měla zohlednit:

• a. svoje úvěrové zásady a postupy, včetně svých norem pro poskytování úvěrů a úvěrových podmínek, které byly platné při prvotním zaúčtování úvěrové expozice dlužníka, a to, zda úvěrová expozice vznikla jako výjimka z těchto zásad. Úvěrové zásady úvěrové instituce by měly obsahovat bližší informace o jejích normách pro poskytování úvěrů a obecné pokyny a postupy, jimiž se řídí proces schvalování poskytovaných úvěrů úvěrové instituce;
• b. zdroje pravidelného příjmu dlužníka, které mu umožňují splácet splátky;
• c. schopnost dlužníka vytvořit během doby platnosti finančního nástroje dostatečný peněžní tok;
• d. celkovou výši páky dlužníka a očekávané změny páky;
• e. motivaci nebo ochotu dlužníků plnit jejich povinnosti;
• f. nezatížená aktiva¹⁰ , která dlužník může poskytnout jako kolaterál na trhu nebo bilaterálně, aby získal prostředky, a očekávané změny hodnoty těchto aktiv;
• g. přiměřeně možné jednorázové události a opakující se chování, které mohou ovlivnit schopnost dlužníka plnit smluvní povinnosti; a
• h. včasné hodnocení hodnoty kolaterálu a zohlednění faktorů, které mohou ovlivnit jeho budoucí hodnotu (s přihlédnutím k tomu, že hodnoty kolaterálu přímo ovlivňují odhady ztrátovosti ze selhání).

¹⁰ Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/79 ze dne 18. prosince 2014, kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) č. 680/2014, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o podávání zpráv institucí pro účely dohledu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o zatížení aktiv, jednotný model datových bodů a pravidla pro ověřování.

Jestliže mají potenciál ovlivnit schopnost úvěrové instituce získat zpět dlužné částky, úvěrové instituce by měly zohlednit faktory týkající se obchodního modelu úvěrové instituce a současné a předpokládané budoucí makroekonomické podmínky, a to včetně:

• a. požadavků vztahujících se k hospodářské soutěži a požadavků vyplývajících z právních předpisů a regulatorních požadavků;
• b. trendů, pokud jde o celkový objem úvěrů instituce;
• c. celkového rizikového profilu úvěrových expozic úvěrové instituce a jeho očekávaných změn;
• d. úvěrových koncentrací u určitých dlužníků nebo podle druhu produktu, segmentu či zeměpisného trhu;
• e. očekávání, pokud jde o postupy při vymáhání, odepisování a získání zpět;
• f. kvality systému přezkoumání úvěrového rizika úvěrové instituce a míry dohledu vykonávaného vrcholným vedením a vedoucím orgánem úvěrové instituce a
• g. ostatních faktorů, které mohou ovlivnit očekávané úvěrové ztráty, včetně očekávaných změn míry nezaměstnanosti, hrubého domácího produktu, referenčních úrokových sazeb, inflace, podmínek likvidity nebo technologií.

Spolehlivé metodiky úvěrového rizika by měly zohledňovat různé potenciální scénáře a neměly by se spoléhat pouze na subjektivní, zkreslené nebo příliš optimistické zhodnocení. Úvěrové instituce by měly vypracovat a zdokumentovat svoje procesy a vytvořit relevantní scénáře používané při odhadování očekávaných úvěrových ztrát. Zejména platí, že:

• a. úvěrové instituce by měly prokázat a zdokumentovat, jak by se odhady očekávaných úvěrových ztrát změnily při změně ve scénářích, včetně změn relevantních vnějších podmínek, které mohou mít dopad na odhady očekávaných úvěrových ztrát nebo jednotlivé součásti výpočtu očekávaných úvěrových ztrát (např. parametry, jako je pravděpodobnost selhání a ztrátovost ze selhání);
• b. úvěrové instituce by měly mít zdokumentovaný proces stanovování časového horizontu scénářů, popřípadě to, jak se stanovují odhady očekávaných úvěrových ztrát u expozic, jejichž doba trvání přesahuje dobu, ke které se vztahují použité ekonomické prognózy;
• c. scénáře lze vypracovat vnitřně nebo jejich vypracování zadat vnějšímu poskytovateli. V případě vnitřně vypracovaných scénářů by úvěrové instituce měly mít celou řadu odborníků, jako jsou odborníci na rizika, ekonomové, obchodní manažeři a vrcholné vedení, kteří pomáhají s výběrem scénářů relevantních pro profil expozice vůči úvěrovému riziku úvěrových institucí. V případě, že je vypracování scénářů zadáno vnějšímu poskytovateli, by úvěrové instituce měly zajistit, aby vnější poskytovatel přizpůsobil scénáře obchodní činnosti a profilu expozice vůči úvěrovému riziku úvěrových institucí, neboť odpovědnost za tyto scénáře nesou úvěrové instituce;
• d. zpětné testování by mělo být prováděno tak, aby se zajistilo zohlednění nejvýznamnějších ekonomických faktorů, které ovlivňují vymahatelnost a úvěrové riziko, a jejich promítnutí do odhadů očekávaných úvěrových ztrát; a
• e. jsou - li k dispozici tržní ukazatele (jako rozpětí swapů úvěrového selhání (dále jen „CDS“)), vrcholné vedení je může považovat za platné referenční měřítko, podle kterého lze kontrolovat jednotnost jeho vlastních úsudků.

Přestože úvěrová instituce nemusí identifikovat či modelovat každý možný scénář prostřednictvím simulací scénářů, měla by zvážit všechny přiměřené a doložitelné informace, které jsou při vytváření odhadů očekávaných úvěrových ztrát relevantní, pokud jde o produkt, dlužníka, obchodní model nebo ekonomické a regulatorní prostředí. Při vytváření těchto odhadů pro účely finančního výkaznictví by úvěrové instituce měly zvážit zkušenosti a informace získané při plnění podobných úkolů pro regulatorní účely (přestože zátěžové scénáře nejsou určeny k přímému použití pro účely účetnictví). Informace o budoucím vývoji, včetně ekonomických prognóz a souvisejících faktorů určujících úvěrové riziko používaných při stanovování odhadů očekávaných úvěrových ztrát, by měly být v souladu se vstupy používanými u jiných relevantních odhadů v účetních závěrkách, rozpočtech, strategických a kapitálových plánech a s jinými informacemi používanými v souvislosti s řízením a vykazováním v úvěrové instituci.

Vrcholné vedení by mělo být schopné doložit, že rozumí inherentním rizikům a odpovídajícím způsobem je zohledňuje při stanovování ceny úvěrových expozic. Úvěrové instituce by měly věnovat zvláštní pozornost následujícím skutečnostem, které mohou potenciálně naznačovat, že jsou odhady očekávaných úvěrových ztrát nedostatečné:

• a. poskytování úvěru dlužníkům na základě nestálých příjmových toků (které by se v období útlumu mohly stát nepravidelnými) nebo bez dokumentace nebo na základě omezeného ověření zdrojů příjmů dlužníka;
• b. vysoké splátky dluhu v poměru k čistým disponibilním očekávaným peněžním tokům dlužníka;
• c. flexibilní splátkový kalendář, včetně splátkových prázdnin, plateb zahrnujících pouze úhradu úroků a negativní amortizace;
• d. při financování zajištěném nemovitostí a jinými aktivy výše úvěru dosahuje hodnoty financované nemovitosti nebo je vyšší než hodnota financované nemovitosti či jinak nenabízí odpovídající míru ochrany na základě kolaterálu;
• e. nadměrný nárůst modifikací úvěrových expozic v důsledku finančních problémů, kterým dlužník čelí¹¹ , nebo novému sjednání / modifikacím úvěrových expozic z jiných důvodů (jako jsou konkurenční tlaky, jimž čelí úvěrové instituce);
• f. obcházení požadavků na klasifikaci a hodnocení, včetně prodloužení splatnosti, refinancování nebo překlasifikace úvěrových expozic;
• g. nepřiměřené zvýšení objemu úvěrů, zejména v poměru ke zvýšení objemu úvěrů poskytovaných jinými věřiteli na stejném trhu; a
• h. zvýšení objemu a závažnosti úvěrů po splatnosti, úvěrů nízké kvality a znehodnocených úvěrů .

¹¹ Viz rovněž prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/227 ze dne 9. ledna 2015, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 680/2014, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o podávání zpráv institucí pro účely dohledu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (Úř. věst. L 41, 20.2.2015, s. 1), které stanovuje specifické definice úlevy a nevýkonných expozic.

Účetní pravidla úvěrových institucí by měla řešit a jejich metodika opravných položek by měla zahrnovat kritéria pro a) nová sjednání / modifikace úvěrových expozic prováděné v důsledku finančních problémů nebo z jiných důvodů, a to rovněž s přihlédnutím ke specifickým definicím úlev uvedeným v části 2 přílohy V prováděcího nařízení Komise (EU) č. 680/2014; a b) zacházení s koupenými nebo vzniklými úvěrově znehodnocenými úvěrovými expozicemi v souladu s vymezením v použitelném účetním rámci:

• a. Úvěrové instituce by měly zohlednit následující kritéria týkající se nových sjednání / modifikací úvěrových expozic:
• i. Metodika opravných položek by měla úvěrovým institucím umožňovat provedení důkladného posouzení úvěrového rizika a vyčíslení očekávaných úvěrových ztrát tak, aby úroveň opravných položek i nadále odrážela vymahatelnost prostředků nově sjednané / modifikované expozice bez ohledu na to, zda podle použitelného účetního rámce je původní aktivum odúčtováno.
• ii. Nové sjednání / modifikace by neměly automaticky vést k závěru, že došlo k bezprostřednímu snížení úvěrového rizika expozice. Případné snížení vykazované úrovně opravných položek v důsledku zlepšení úvěrového rizika by mělo být podloženo přesvědčivými důkazy. Před tím, než by bylo možné úvěrové riziko považovat za snížené, by zákazníci měli po přiměřenou dobu vykazovat soustavně uspokojivou platební historii, přičemž by se rovněž měly zohlednit relevantní požadavky týkající se expozic ve zkušební době podle vymezení v části 2 přílohy V prováděcího nařízení Komise (EU) č. 680/2014.
• iii. Úvěrové instituce by měly pečlivě zvážit, zda je vymáhání jistiny úvěru přiměřeně zajištěné, pokud má po novém sjednání nebo modifikaci splácení formu pouhých úrokových plateb. Kromě toho může být další očekávané prodlení při splácení těchto peněžních toků známkou toho, že se úvěrové riziko nezlepšilo, a úroveň očekávaných úvěrových ztrát by tudíž měla být znovu pečlivě posouzena.
• iv. Metodika by měla rovněž vyžadovat, aby pracovníci, kteří mají na starosti úvěry, v případě, že dojde k novému sjednání nebo modifikaci expozic, ihned informovali účetní oddělení dané instituce, aby bylo možné zajistit odpovídající zaúčtování této změny. U složitějších případů nového sjednání a modifikací by měla mezi pracovníky, kteří mají na starosti úvěry, a účetním oddělením probíhat pravidelná komunikace.
• b. Úvěrové instituce by měly zohlednit následující kritéria týkající se koupených nebo vzniklých úvěrově znehodnocených úvěrových expozic:
• i. Metodika by měla umožňovat odpovídající identifikaci a zaúčtování koupených nebo vzniklých úvěrově znehodnocených úvěrových expozic .
• ii. Odhadované peněžní toky pro tyto úvěrové expozice by měly být každé vykazované období přezkoumány a podle potřeby aktualizovány. Případné aktualizace by měly být řádně podloženy, zdokumentovány a schváleny vrcholným vedením.

4.2.3 Zásada 3 — Proces hodnocení úvěrového rizika a seskupování

Úvěrová instituce by měla mít proces hodnocení úvěrového rizika umožňující vhodně seskupit úvěrové expozice na základě sdílených znaků úvěrového rizika.

Proces hodnocení úvěrového rizika

V rámci procesu posuzování úvěrového rizika by úvěrové instituce měly mít komplexní postupy a informační systémy umožňující sledovat kvalitu jejich úvěrových expozic. Tyto postupy zahrnují účinný proces hodnocení úvěrového rizika, který zachycuje měnící se úroveň, povahu úvěrového rizika a faktory určující úvěrové riziko, které se mohou v průběhu času projevit, přičemž cílem tohoto procesu je přiměřeným způsobem zajistit, aby byly řádně sledovány všechny úvěrové expozice a odpovídajícím způsobem vyčísleny opravné položky k očekávaným úvěrovým ztrátám.

Proces hodnocení úvěrového rizika by měl zahrnovat nezávislou funkci přezkumu. Úvodní přidělení stupňů úvěrového rizika jednotlivým expozicím a jejich průběžnou aktualizaci, kterou provádějí pracovníci, kteří sjednávají úvěry, by měla přezkoumat nezávislá funkce přezkumu.

Úvěrové instituce by při přidělování stupně úvěrového rizika v rámci prvotního zaúčtování úvěrové expozice měly zohlednit celou řadu kritérií, a to v příslušném rozsahu, včetně druhu produktu, obchodních podmínek, druhu a výše kolaterálu, charakteristik dlužníka a zeměpisné polohy či kombinace těchto kritérií.

Při změně existujících přidělených stupňů úvěrového rizika na úrovni portfolia nebo na individuálním základě by úvěrové instituce měly zohlednit další relevantní faktory, jako jsou například změny ve výhledu pro dané odvětví, míry růstu obchodní činnosti, názory klientů a změny ekonomických prognóz (např. úrokových sazeb, míry nezaměstnanosti a cen komodit) i nedostatky v poskytování úvěrů zjištěné po prvotním zaúčtování.

Systém hodnocení úvěrového rizika by měl při posuzování dopadu změn úvěrového rizika zachytit všechny úvěrové expozice, a nejen ty, u kterých došlo k významnému zvýšení úvěrového rizika, ke ztrátám nebo jsou jinak úvěrově znehodnocené. Díky tomu je v systému hodnocení úvěrového rizika možné úvěrové riziko vhodně odlišit, seskupit úvěrové expozice, zohlednit riziko individuálních expozic a při seskupení všech expozic zohlednit úroveň úvěrového rizika v portfoliu jako celku. V této souvislosti by měl účinný systém hodnocení úvěrového rizika umožnit úvěrovým institucím zjistit migraci úvěrového rizika i jeho významné změny.

Úvěrové instituce by měly popsat součásti svého systému hodnocení úvěrového rizika, jasně vymezit jednotlivé stupně úvěrového rizika a určit pracovníky odpovědné za navržení, zavedení, provoz a výsledky systému i pracovníky odpovědné za pravidelné testování a ověřování (tj. nezávislou funkci přezkumu).

Stupně úvěrového rizika by měly být přezkoumány vždy při obdržení relevantních nových informací nebo v případě, že se změní očekávání úvěrové instituce, pokud jde o úvěrové riziko. Přidělené stupně úvěrového rizika by měly procházet pravidelným formálním přezkumem (například alespoň jednou ročně nebo častěji, jestliže je to v jurisdikci vyžadováno) s cílem přiměřeně zajistit jejich přesnost a aktuálnost. Stupně úvěrového rizika pro individuálně posuzované úvěrové expozice, které představují vyšší riziko nebo jsou úvěrově znehodnocené, by měly být přezkoumávány častěji než jednou ročně. Odhady očekávaných úvěrových ztrát by měly být včas aktualizovány tak, aby odrážely změny stupňů úvěrového rizika pro skupiny expozic nebo individuální expozice.

Seskupování na základě sdílených znaků úvěrového rizika

Úvěrové instituce by měly seskupovat expozice se sdílenými znaky úvěrového rizika způsobem, který je dostatečně strukturovaný, aby bylo možné přiměřeně posoudit změny úvěrového rizika, a tudíž dopad na odhad očekávaných úvěrových ztrát pro dané skupiny expozic.

Metodika úvěrové instituce pro seskupování expozic za účelem posouzení úvěrového rizika (např. podle druhu nástroje, podmínek produktu, odvětví / segmentu trhu, zeměpisné lokality nebo stáří) by měla být zdokumentována a měla by být předmětem odpovídajícího přezkumu a vnitřního schválení vrcholným vedením.

Úvěrové expozice by měly být seskupeny podle sdílených znaků úvěrového rizika tak, aby změny úrovně úvěrového rizika reagovaly na to, jaký dopad mají měnící se podmínky na společný soubor faktorů určujících úvěrové riziko. To zahrnuje zohlednění toho, jaký účinek mají na úvěrové riziko skupiny změny informací o budoucím vývoji, včetně makroekonomických faktorů. Základ pro seskupování by měl být přezkoumán vrcholným vedením tak, aby se zajistilo, že expozice v určité skupině zůstanou homogenní z hlediska toho, jak reagují na faktory určující úvěrové riziko, a že se relevantní znaky úvěrového rizika a to, jaký mají dopad na úroveň úvěrového rizika, pro danou skupinu v průběhu času nezměnily.

Expozice by neměly být seskupovány tak, aby zvýšení úvěrového rizika u určité expozice bylo zastřeno výsledky skupiny jako celku.

Úvěrové instituce by měly mít spolehlivý proces, který zajišťuje odpovídající výchozí seskupení jejich úvěrových expozic. Následně by rozdělení expozic do skupin mělo být znovu posouzeno a expozice by se měly přerozdělit, jestliže jsou obdrženy relevantní nové informace nebo změna očekávání úvěrové instituce, pokud jde o úvěrové riziko, naznačuje, že je trvalá úprava oprávněná. Jestliže úvěrová instituce není schopna expozice včas přerozdělit, měla by být použita dočasná úprava.

Použití dočasných úprav

Úvěrové instituce by měly dočasné úpravy opravné položky používat pouze jako dočasné řešení, zejména v přechodných situacích nebo v případě, že není dostatek času k řádnému zohlednění relevantních nových informací ve stávajícím hodnocení úvěrového rizika a v procesu modelování nebo k přerozdělení stávajících skupin úvěrových expozic, nebo v případě, že úvěrové expozice v určité skupině úvěrových expozic reagují na faktory či události jinak, než se původně očekávalo.

Takové úpravy by neměly být používány soustavně po dlouhou dobu u rizikového faktoru, který není dočasný. Jestliže se nepředpokládá, že důvod pro úpravu není dočasný, např. když se vyskytne nový rizikový faktor, který nebyl dříve v metodice opravných položek instituce zohledněn, metodika by měla být co nejdříve aktualizována tak, aby zohledňovala dotyčný faktor, který má mít podle očekávání neustálý vliv na vyčíslení očekávaných úvěrových ztrát.

Použití dočasných úprav vyžaduje vynaložení značného úsudku a vytváří potenciál pro zkreslení. Aby se vytvoření potenciálu pro zkreslení zabránilo, dočasné úpravy by měly být v přímém souladu s prognózami budoucího vývoje, doloženy odpovídající dokumentací a měly by být předmětem příslušných procesů řízení a kontroly.

4.2.4 Zásada 4 — Přiměřenost opravných položek

Souhrnná výše opravných položek úvěrové instituce by bez ohledu na to, zda jsou opravné položky stanoveny na portfoliovém nebo individuálním základě, měla být přiměřená a v soulad u s cíli použitelného účetního rámce.

Úvěrové instituce by měly zavést spolehlivé metodiky úvěrového rizika, aby se celkový zůstatek opravných položek k očekávaným úvěrovým ztrátám vyvíjel v souladu s použitelným účetním rámcem a odpovídajícím způsobem v t akovém rámci odrážel očekávané úvěrové ztráty.

Při posuzování přiměřenosti opravných položek by úvěrové instituce měly přihlédnout k relevantním faktorům a očekáváním k datu vykázání, které mohou ovlivnit vymahatelnost zbývajících peněžních toků v průběhu trvání skupiny úvěrových expozic nebo jediné úvěrové expozice. Úvěrové instituce by měly zohlednit informace nad rámec historických a současných údajů a přihlédnout k přiměřeným a doložitelným informacím o budoucím vývoji, včetně makroekonomických faktorů, které jsou podle použitelného účetního rámce relevantní pro hodnocené expozice (například drobné nebo velkoobchodní).

V závislosti na schopnosti zohlednit informace o budoucím vývoji v odhadu očekávaných úvěrových ztrát mohou úvěrové instituce používat metodu posuzování na individuálním nebo portfoliovém základě, přičemž bez ohledu na použitou metodu posuzování by měly být v souladu s relevantními účetními požadavky a neměly by vést k výrazně odlišné výši opravných položek. Posuzování na individuálním a po rtfoliovém základě je společným základem pro opravnou položku k očekávaným úvěrovým ztrátám.

Použitá metoda posuzování očekávaných úvěrových ztrát by měla být za daných okolností tou nejvhodnější a obvykle by měla být v souladu s tím, jak úvěrová instituce řídí úvěrovou expozici. Posuzování na portfoliovém základě je například často používáno u velkých skupin homogenních úvěrových expozic se sdílenými znaky úvěrového rizika, jako jsou drobná portfolia. Individuální posouzení se často provádějí u významných expozic nebo v případě, že byly na úrovni jednotlivých úvěrů zjištěny úvěrového problémy, například zařazení na kontrolní seznam nebo úvěry po splatnosti.

Bez ohledu na použitou metodu posuzování (na individuálním nebo portfoliovém základě) by úvěrová instituce měla zajistit, aby posuzování nevedlo k opožděnému zaúčtování očekávaných úvěrových ztrát.

Používají - li úvěrové instituce individuální posouzení, odhad očekávaných úvěrových ztrát by měl vždy zohledňovat očekávaný dopad všech přiměřených a doložitelných informací

• o budoucím vývoji, včetně makroekonomických faktorů, které ovlivňují vymahatelnost a úvěrové riziko. Při uplatňování metody individuálního posuzování by stejně jako v případě posuzování na portfoliovém základě měla dokumentace úvěrové instituce jasně dokládat, jak se informace o budoucím vývoji, včetně makroekonomických faktorů, odrazily v individuálním posouzení.

V případech, kdy individuální posouzení expozic úvěrové instituce odpovídajícím způsobem nezohledňuje informace o budou cím vývoji, a ve snaze umožnit identifikaci vztahů mezi informacemi o budoucím vývoji a odhady očekávaných úvěrových ztrát, které nemusejí být na individuální úrovni zjevné, by instituce měla seskupit úvěrové expozice se sdílenými znaky úvěrového rizika tak, aby mohla určit dopad informací o budoucím vývoji, včetně makroekonomických faktorů. Naopak, pokud úvěrová instituce dojde k závěru, že veškeré přiměřené a doložitelné informace o budoucím vývoji byly zohledněny v individuálním posouzení očekávaných úvěrových ztrát, nemělo by být prováděno další posouzení budoucího vývoje na portfoliovém základě, pokud by to vedlo k dvojímu započtení.

4.2.5 Zásada 5 — Ověřování platnosti modelů očekávaných úvěrových ztrát

Úvěrová instituce by měla mít zásady a postupy pro odpovídající ověřování platnosti modelů používaných k vyčíslení očekávaných úvěrových ztrát.

Úvěrové instituce mohou při posuzování a vyčíslování očekávaných úvěrových ztrát používat modely a odhady založené na předpokladech za účelem identifikace a stanovení rizik na úrovni individuální úvěrové expozice i na úrovni celkového portfolia, včetně stanovení stupně úvěrové kvality, identifikace úvěrového rizika, vyčíslení opravných položek k očekávaným úvěrovým ztrátám pro účetní účely, zátěžového testování a rozložení kapitálu. Modely používané při posuzování a vyčíslování očekávaných úvěrových ztrát by měly zohledňovat dopad změn týkajících se dlužníka a proměnných vztahujících se k úvěrovému riziku, jako jsou změny pravděpodobnosti selhání, ztrátovosti ze selhání, výše expozice, hodnot kolaterálu, migrace pravděpodobnosti selhání a vnitřních stupňů úvěrového rizika dlužníka na základě historických, současných, přiměřených a doložitelných informací o budoucím vývoji, včetně makroekonomických faktorů.

Úvěrové instituce by měly mít spolehlivé zásady a postupy umožňující odpovídajícím způsobem ověřit správnost a jednotnost modelů používaných k posouzení úvěrového rizika a k vyčíslení očekávaných úvěrových ztrát, včetně systémů a procesů hodnocení úvěrového rizika na základě modelů a stanovení všech relevantních složek rizika, a to při zahájení používání modelů a průběžně při jejich používání. Tyto zásady a postupy by měly odpovídajícím způsobem zahrnovat úlohu odborného úsudku.

Ověření platnosti modelů by se mělo provádět při prvotním vytvoření modelů očekávaných úvěrových ztrát a při významných změnách v těchto modelech a mělo by průběžně zajišťovat, aby modely byly vhodné pro navrhovaný účel.

Spolehlivý rámec ověřování platnosti modelů by měl mimo jiné obsahovat následující prvky:

• a. Jasné úlohy a povinnosti při ověřování platnosti modelů s přiměřenou nezávislostí a schopnostmi. Ověření platnosti modelů by mělo být prováděno nezávisle na procesu vytváření modelů a měli by ho provádět pracovníci s potřebnými zkušenostmi a od bornými znalostmi. Zjištění a výsledky ověřování platnosti modelů by měly být urychleně a neprodleně oznámeny na příslušné odpovědné úrovni řízení. Jestliže úvěrová instituce zadala ověřování platnosti modelů externě, zůstává i nadále odpovědná za efektivitu veškeré činnosti související s ověřováním platnosti modelů a měla by zajistit, aby práce vykonávaná externě neustále splňovala jednotlivé prvky spolehlivého rámce pro ověřování platnosti modelů.
• b. Vhodný rozsah a metodika ověřování platnosti modelu by měly zahrnovat systematický proces hodnocení spolehlivosti, jednotnosti a správnosti modelu i jeho přetrvávající relevantnost pro související individuální úvěrovou expozici nebo portfolio. Účinný proces ověřování platnosti modelu by měl rovněž umožňovat určit a neprodleně řešit potenciální omezení modelu. Ověřování platnosti by mělo zahrnovat přezkum vstupů modelu, návrhu modelu a výstupů/výsledků modelu.
• • Vstupy modelu: Úvěrové instituce by měly mít vnitřně stanovené normy týkající se kvality a spolehlivosti údajů (historických a současných údajů a informací o budoucím vývoji), které slouží jako vstupy modelu. Údaje používané ke stanovení opravných položek k očekávaným úvěrovým ztrátám by měly být relevantní pro portfolia úvěrových institucí a měly by být v maximální možné míře přesné, spolehlivé a úplné (tj. bez výjimek, které by mohly odhady očekávaných úvěrových ztrát zkreslit). Při ověřování je třeba se ujistit, že údaje tyto normy splňují.
• • Návrh modelu: U návrhu modelu by se při ověřování mělo posuzovat, zda je základní teorie modelu koncepčně spolehlivá, uznávaná a obecně přijímaná, pokud jde o její zamýšlený účel. Z hlediska budoucího vývoje by se při ověřování rovněž mělo posuzovat, do jaké míry model může na úrovni celkového modelu a jednotlivých rizikových faktorů zohlednit změny v ekonomickém nebo úvěrovém prostředí i změny obchodního profilu či strategie portfolia, aniž by došlo k významnému snížení spolehlivosti modelu.
• • Výstupy a výsledky modelu: Úvěrové instituce by měly mít vnitřně stanovené normy pro přijatelné výsledky modelu. Při výrazném porušení stanovených mezních hodnot pro dosahované výsledky by měla být přijata nápravná opatření, případně až v rozsahu rekalibrace nebo opětovného vypracování modelu.
• c. Komplexní dokumentace rámce a procesu ověřování platnosti modelu. Měla by zahrnovat zdokumentování použitých postupů při ověřování platnosti modelu, případných změn metodiky a nástrojů ověřování a rozsah použitých údajů, výsledky ověřování a případná nezbytná nápravná opatření. Úvěrové instituce by měly zajistit, aby dokumentace byla pravidelně přezkoumávána a aktualizována.
• d. Přezkum procesu ověřování platnosti modelu nezávislými stranami (např. vnitřními nebo vnějšími stranami) s cílem vyhodnotit celkovou účinnost procesu ověřování platnosti modelu a nezávislost procesu ověřování platnosti modelu na procesu vytváření modelu. Zjištění přezkumu by měla být urychleně a neprodleně oznámena na příslušné úrovni řízení (např. vrcholnému vedení, výboru pro audit).

4.2.6 Zásada 6 — Úsudek založený na zkušenostech v úvěrové oblasti

Pro posouzení úvěrového rizika a vyčíslení očekávaných úvěrových ztrát je zásadní, aby úvěrové instituce používaly úsudek založený na zkušenostech v úvěrové oblasti, zejména s ohledem na přiměřené a doložitelné informace o budoucím vývoji, včetně makroekonomických faktorů.

Úvěrové instituce by měly mít nezbytné nástroje pro zajištění spolehlivého odhadu a včasného zaúčtování očekávaných úvěrových ztrát. Vzhledem k tomu, že informace

• o historických zkušenostech se ztrátami nebo dopad stávajících podmínek nemusí plně odrážet úvěrové riziko u úvěrových expozic, úvěrové instituce by měly používat svůj úsudek založený na zkušenostech v úvěrové oblasti k důkladnému zohlednění očekávaného dopad u všech přiměřených a doložitelných informací o budoucím vývoji, včetně makroekonomických faktorů, na odhad očekávaných úvěrových ztrát. Používání úsudku založeného na zkušenostech v úvěrové oblasti úvěrovou institucí by mělo být zdokumentováno v metodice úvěrového rizika úvěrové instituce a mělo by být předmětem příslušného dohledu.

Historické informace poskytují užitečný základ pro identifikaci trendů a korelací potřebných k identifikaci faktorů určujících úvěrové riziko u úvěrových expozic. Odhady očekávaných úvěrových ztrát však nesmí opomíjet dopad (budoucích) událostí a podmínek na tyto faktory. Odhad by měl odrážet očekávané budoucí hotovostní schodky způsobené tímto dopadem.

Zohlednění informací o budoucím vývoji se nelze vyhnout proto, že úvěrová instituce považuje náklady na zohlednění informací o budoucím vývoji za příliš vysoké nebo zbytečné, nebo kvůli tomu, že existuje nejistota při formulování scénářů budoucího vývoje, pokud dodatečné náklady a dodatečná provozní zátěž nepřispívají ke kvalitnímu provádění účetního rámce pro očekávané úvěrové ztráty.

Úvěrové instituce by měly být schopné prokázat, že informace o budoucím vývoji zohledněné při odhadování očekávaných úvěrových ztrát souvisejí s faktory určujícími úvěrové riziko u určitých expozic nebo portfolií. Vzhledem k tomu, že z hlediska formálních statistických pojmů nemusí být možné prokázat významný vztah mezi určitými druhy informací či dokonce souborem informací jako celkem a faktory určujícími úvěrové riziko, úvěrové instituce by měly pou žívat svůj úsudek založený na zkušenostech v úvěrové oblasti při stanovování vhodné úrovně pro individuální nebo portfoliovou opravnou položku. Není - li faktor týkající se budoucího vývoje, který byl určen jako relevantní, zohledněn při posuzování na individuálním nebo portfoliovém základě, může být nezbytné použít dočasné úpravy.

Makroekonomické prognózy a další relevantní informace by měly být důsledně uplatňovány v portfoliích, ve kterých jsou faktory určující úvěrové riziko portfolií dotčeny těmito prognózami či předpoklady stejným způsobem. Dále by úvěrové instituce měly při vypracovávání odhadů očekávaných úvěrových ztrát používat svůj úsudek založený na zkušenostech v úvěrové oblasti k zohlednění toho, kde se nacházejí v úvěrovém cyklu, což může být v různých jurisdikcích, v nichž mají úvěrové expozice, různé.

Úvěrové instituce by měly vynaložit řádnou péči při určování úrovně opravných položek k očekávaným úvěrovým ztrátám, která má být vykázána pro účetní účely, s cílem zajistit, aby výsledné odhady byly přiměřené (tj. v souladu s požadavkem neutrality a nikoli podhodnocené ani nadhodnocené).

Kromě toho by úvěrové instituce při vypracovávání svých odhadů očekávaných úvěrových ztrát měly využívat celou řadu informací získaných v procesu řízení úvěrového rizika, včetně informací o budoucím vývoji používaných pro účely řízení rizik a kapitálové přiměřenosti.

4.2.7 Zásada 7 — Společné procesy, systémy, nástroje a údaje

Úvěrové instituce by měly mít spolehlivý proces posuzování a stanovování úvěrového rizika, který jim slouží jako pevný základ pro společné procesy, systémy, nástroje a údaje pro účely posouzení úvěrového rizika a k zohlednění očekávaných úvěrových ztrát.

Úvěrové instituce by měly v maximální možné míře používat společné procesy, systémy, nástroje a údaje k posouzení úvěrového rizika, k vyčíslení očekávaných úvěrových ztrát pro účetní účely a ke stanovení očekávaných ztrát pro účely kapitálové přiměřenosti s cílem posílit spolehlivost a soulad výsledných odhadů očekávaných úvěrových ztrát, zvýšit transparentnost a prostřednictvím tržní disciplíny zajistit pobídky motivující k dodržování spolehlivých postupů týkajících se úvěrového rizika.

Postupy týkající se úvěrového rizika by měly procházet pravidelným přezkumem, jehož účelem je zajistit zachycení relevantních údajů, které jsou k dispozici v úvěrové instituci, a aktualizaci systémů, pokud v průběhu času dojde ke změně postupů úvěrové instituce při poskytování úvěrů nebo obchodních postupů. Měl by být stanoven systém zpětné vazby zajišťující sdílení informací o odhadech očekávaných úvěrových ztrát, o změnách úvěrového rizika a o skutečných zaznamenaných ztrátách u úvěrových expozic mezi odborníky na problematiku úvěrového rizika, pracovníky, kteří mají na starosti účetnictví a vykazování pro regulatorní účely, a zejména pracovníky zabývajícími se poskytováním úvěrů.

Výše uvedené společné procesy, systémy, nástroje a údaje by mohly zahrnovat systémy hodnocení úvěrového rizika, odhadovanou pravděpodobnost selhání (která je předmětem příslušných úprav), informace o pohledávkách po splatnosti, poměry úvěrů k hodnotě, historickou míru ztrátovosti, druh produktu, plán odpisů, požadavky na složení zálohy, segment trhu, zeměpisnou lokalitu, stáří (tj. datum vzniku) a druh kolaterálu.

4.2.8 Zásada 8 — Zveřejňování

Zveřejňování úvěrovou institucí by mělo díky poskytování včasných, relevantních a pro rozhodování užitečných informací podpořit transparentnost a srovnatelnost.

Cílem zveřejňování je jasně a srozumitelně poskytnout celé řadě uživatelů informace, které jsou užitečné pro rozhodování, o finanční situaci a výsledcích úvěrové instituce a souvisejících změnách. Úvěrové instituce by měly usilovat o poskytování informací, které jsou relevantní a srovnatelné, aby uživatelé mohli činit včasná informovaná rozhodnutí a mohli vyhodnotit řízení ze strany vedoucího orgánu a vrcholného vedení.

Zveřejňování řízení finančního a úvěrového rizika by mělo být v souladu s příslušným účetním rámcem a rámcem dohledu¹² . Úvěrové instituce by měly zveřejňovat informace potřebné ke správnému popsání expozice úvěrových institucí vůči úvěrovému riziku, včetně odhadů očekávaných úvěrových ztrát, a k zajištění relevantních informací o postupech úvěrové instituce při poskytování úvěrů.

¹² V souladu s částí osmou nařízení (EU) č. 575/2013 obecné pokyny orgánu EBA k požadavkům na zpřístupňování informací podle části osmé nařízení (EU) č. 573/2013) (GL/2016/11) a obecné pokyny orgánu EBA k podstatnosti, vyhrazenosti a důvěrnosti a k četnosti zpřístupňování informací podle čl. 432 odst. 1 a 2 a článku 433 nařízení (EU) č. 575/2013 (GL/2014/14).

V souladu s příslušnými účetními normami a předpisy by vrcholné vedení úvěrových institucí mělo na základě svého úsudku určit vhodnou úroveň agregace a členění zveřejňovaných údajů, aby zveřejňované údaje nadále splňovaly účetní požadavky, a poskytnout uživatelům informace o expozici úvěrové instituce vůči úvěrovému riziku a o očekávaných úvěrových ztrátách tak, aby uživatelé mohli provést analýzu jednotlivých institucí a relevantní srovnání se skupinou podobných subjektů.

Kvantitativní a kvalitativní zveřejněné informace by jako celek měly uživatelům sdělit hlavní předpoklady a vstupy používané při stanovování odhadů očekávaných úvěrových ztrát. Zveřejněné informace by měly poukazovat na zásady a definice, které jsou součástí stanovování očekávaných úvěrových ztrát (jako základ úvěrové instituce pro seskupení úvěrových expozic do portfolií s podobnými znaky úvěrového rizika a definice selhání¹³ ), faktory, které vedou ke změnám odhadů očekávaných úvěrových ztrát, a způsob použití úsudku vrcholného vedení založeného na zkušenostech v úvěrové oblasti. Zveřejněné informace o významných zásadách by měly uvádět, jak byly tyto zásady prováděny ve specifickém kontextu úvěrové instituce.

¹³ Další instrukce k definování selhání viz odstavce 89 a 90 v následujícím oddíle.

Úvěrové instituce by měly poskytovat kvalitativní informace o tom, jak byly při stanovování odhadů očekávaných úvěrových ztrát v souladu s p oužitelným účetním rámcem zohledněny informace o budoucím vývoji, včetně makroekonomických faktorů, a to zejména v případech, kdy je posouzení prováděno na individuálním základě.

Zveřejněné informace ohledně toho, z čeho se vychází při seskupení úvěrových expozic, by měly obsahovat informace o způsobu, jakým se vrcholné vedení ujišťuje o tom, že jsou úvěrové expozice seskupeny vhodným způsobem, aby tyto skupiny i nadále sdílely znaky úvěrového rizika.

S cílem zlepšit kvalitu a smysluplnost zveřejňovaných informací o odhadech očekávaných úvěrových ztrát by úvěrové instituce měly poskytnout vysvětlení významných změn při stanovování očekávaných úvěrových ztrát v jednotlivých obdobích. Tyto informace by měly zahrnovat relevantní kvalitativní i kvantitativní údaje způsobem, který umožňuje lépe pochopit, jak se odhady očekávaných úvěrových ztrát změnily.

Vedoucí orgán úvěrových institucí by měl provádět pravidelný přezkum své politiky zveřejňování informací s cílem zajistit, aby zveřejňované informace zůstávaly i nadále relevantní, pokud jde o rizikový profil úvěrové instituce, koncentrace produktů, odvětvové normy a současné podmínky na trhu. Současně by úvěrové instituce měly zveřejňovat informace usnadňující provádět srovnání s podobnými subjekty, což uživatelům umožní sledovat změny v odhadech očekávaných úvěrových ztrát úvěrové instituce v jednotlivých obdobích a provádět smysluplné analýzy v rámci skupin podobných vnitrostátních a mezinárodních subjektů.